Černý obelisk
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56760/bmid_cerny-obelisk-dRQ-56760.jpg
4
1404
1404
Černý obelisk je v pořadí osmým románem autora, který se hned svou první knihou Na západní frontě klid stal spisovatelem světového jména a popularity. Jistě to není náhodou. Jeho romány strhují už téměř po čtyřicet let masy čtenářů bohatě rozvrstveným dějem, v němž nenajdeme hluchých míst, silou myšlenek, jimiž se autor ústy svých hrdinů vyslovuje k nejrůznějším filosofickým otázkám, a v neposlední řadě i nekompromisním postojem autorovým k válce, jeho vášnivým odporem k fašismu a vřelým humanismem. V Černém obelisku nás zavádí do Německa r. 1923, kdy mladou výmarskou republiku zaplavila bouřlivá vlna inflace, která jedněm vynesla obrovské, takřka nevyčíslitelné zisky, pro druhé znamenala naprosté zbídačení a zemi zavedla do hluboké krize mravní. Do této neklidné doby po nedávno prohrané válce, kdy se však už znovu, a stále silněji, ozývají hlasy volající po nové, vítězné, postavil autor svého lyrického hrdinu, jehož mladá léta byla — stejně jako Remarquova — tak záhy poznamenána válkou. Ludvík Bomer, básník, varhaník, bývalý učitel a nyní zaměstnnec firmy prodávající náhrobky, který nese bezesporu mnoho autobiografických prvků, je mluvčím generace a zároveň komentátorem a kritikem doby. S dokonalým mistrovstvím je v tomto románě ovšem vykreslena nejen tato ústřední postava, ale i celá řada ostatních figur, ať už mají k hlavnímu hrdinovi užší vztah — jako jeho kamarád z války a zároveň zaměstnavatel, rozvážnější a praktičtější Jiří, či Isabela, ztělesnění čisté, romantické lásky — nebo jsou jen „lidmi kolem něho". Ti všichni tvoří dohromady pestrou galerii postav nejrůznějších charakterů od dobráckých, přes šmelináře, plující vesele po vlnách inflace, až k typům tupých a nebezpečných přívrženců nastupujícího nacismu. Nastavením zrcadla těmto důležitějším i méně významným obyvatelům malého německého města nastavuje Remarque zrcadlo celému tehdejšímu Německu, v němž se jiskry nacismu, dosud jen doutnajícího, rozhořely zanedlouho ve zhoubný a už neuhasitelný požár. Mezi ostatními romány Remarquovými zaujímá Černý obelisk významné místo. Už tím, že tu autor poprvé ve větší míře osvědčil smysl pro humor, který se rozlévá po stránkách románu v nejširší škále od bodrého a mírně ironického až po sžíravý sarkasmus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Naše vojskoOriginální název:
Der Schwarze Obelisk, 1956
více info...
Přidat komentář
Čím mi Dostojevskij klasiku zhnusil, tím mi ji Remarque opět zamiloval.
Kniha je o životě, vzájemných vztazích a láskách lidí v jednom malém městečku v Německu za dob kruté inflace. Je psané hodně chytrou formou. Autor sice popisuje jednoduché příběhy, plné humoru a buranského naturelu, ale rovněž své postavy nechává hluboce filosofovat a velmi často ne naprázdno.
Neprožité lásky, životní ironie, melancholie a dokonale vykreslený portrét doby. Všechno je živé, lidské, propracované a hlavně se zde nic zbytečně nekomplikuje. Kniha je prosta oné "těžkosti a náročnosti", kterou podobné kusy často oplývají.
Je to nesmírně čtivé, nikdy se v příběhu nepřestávám orientovat, ani se v těžkém filosofičnu neztrácím. Příběh a jeho plynutí totiž neruší, jen mu dává větší rozměr a z každé věty je znát promyšlenost a neskutečná literární obratnost. A to až do té míry, že z toho skutečně mám pocit, že čtu něco velkého. I když rozhodně ne geniálního, tak opravdu velkého a "Klasického".
Tato kniha asi nejlépe zachycuje, jaká bída byla v meziválečném Německu..nikdy bych nevěřil, že to řeknu, je to tak trošku paradox, jelikož byl právě Remarque odpůrce nacismu, nenáviděl ho...ale díky jeho knihám jsem tak trochu pochopil lidi, proč v Hitlerovi viděli spásu a falešného spasitele..když umirate hlady, za vyplatu si koupíte chleba, nevidíte světlo na konci tunelu, z inflace jdete do deflace a roku 1929 do další brutální krize, ze které Vás vytáhne NSDAP a najednou se máte vlastně o něco lépe, je to asi pochopitelné..několikrát jsem při čtení přemýšlel a lekl jsem se sám sebe, když sem si uvědomil, že i možná já bych podlehl vábení hnědých košil..kdo ví, jak by se zachoval v jednom z nejhorších období 20 století..Jinak kniha byla supr čtivá, jako všechny od E.M.R. Ludvík mi přišel v první půlce místy trošku nesympatický, přecitlivělý a jako slaboch, ale to se naštěstí postupně změnilo..je zvláštní, že i v té bídě a hrubosti, si dokázali lidi pomáhat a být přátelé..člověk si při čtení říká, že se k sobě chovali jako dobytci, ale pak ho stokrát překvapí skrytá laskavost a charakter jednotlivých postav..knihu vnímám jako autobiografii E.M.R, který sám pracoval v pohřebním ústavu a následně odjel do Berlína, aby....
Počas čítania som mal trochu pocit, že sa dej až tak moc neposúva dopredu a viac je to o generácii nemcov po 1. svetovej vojne a o tom, ako sa vysporiadavajú s infláciou a s vojnovými zážitkami.
Posledných pár desiatok strán však prinieslo a v tomto ohľade akési zadosťučinenie a knihu preto nemôžem hodnotiť inak ako plným hodnotením.
Postavy sú fantastické, rôznorodé, vtipné, cynické a chémia medzi nimi je úžasná. K tomu skvelé dialógy a filozofické pasáže.
Hoci sa tam nedeje až toľko, Remarque skvele zobrazil vtedajšiu povojnovú/medzivojnovú náladu a vytvoril ďaľsie dielo, ktoré dokáže zaujať aj po takej dlhej dobe.
Knihu mohu opravdu jen a jen doporučit. Kniha se krásně čte a styl, kterým je děj vykreslen, je opravdu skvostný. Pochmurná atmosféra a vykreslení Německa v jeho úpadku a nejhorších časech. Pro lidi, kteří tento styl knih mají rádi, je tato kniha opravdu skvost.
Už dlouho jsem nečetla knihu, která obsahuje tolik hlubokých a pravdivých myšlenek a zároveň tak trýznivé. Snad každý čtenář si najde tu svou, která ho hluboce zasáhne.
Příběh o mladíkovi, který žije v poválečném Německu a jeho okolí, kde doslova každý bojuje o každodenní přežití. Čtenář zde nalezne nejrůznější prostředí...Ludvíkovo netradiční zaměstnání, a to prodej náhrobků.Dalšími jsou hostince, nevěstince až po blázinec. Ve všech se čtenář setká s nejrůznějšími osudy.
Čmárat do knížek se nemá! Nikdy to nedělám, ale když otevřete můj Černý obelisk, zjistíte, že jsem podtrhávala a hodně :-)
Romány E.M.Remarqua, zahalené do kouře cigaret a nasáklé odérem alkoholu, se dají číst vždy. Zde zažijeme rok během divoké inflace meziválečného období, dostaneme se například do blázince stejně jako do nevěstince nebo nejrůznějších kabaretů či klubů, potkáme širokou škálu nejrůznějších charakterů a můžeme naslouchat vytříbeným dialogům i ráznému humoru. A nad tím vším se vznáší sympatická lidskost a melancholie, tak jak to mám u pana spisovatele rád.
Jedna z mých neoblíbenějších knih vůbec. Opravdu moc povedená knížka nejen o přátelství, lásce, odvaze... Ale zejména o té (nejen) smutné době.
Určitě doporučuju.
Nejlepší Remarque. Nejlepší sebelítostivý monolog. Nejsmutnější forma nenaplněné lásky. A nejlepší hrdina se jménem Ludvík. Zapomeňte na popisy zdůrazňující Německo za času hyperinflace. Tohle je čistá melancholie, ve které se rádi schováte.
(SPOILER)
Nejprve jsem se do příběhu nemohla nějak vpravit (tedy první strana rozhodla, že číst 100% budu, pak to chvilku upadalo...), potom mě to však úplně chytlo a ke konci mi bylo líto, že se budu muset s hlavními hrdiny rozloučit. Kniha ve mně stále rezonuje. Je zkrátka znát, že autor popisovanou dobu zažil na vlastní kůži a také to, že byl prostě vynikající spisovatel. Knihu bych zahrnula do rozšířeného okruhu povinné četby.
Trochu mi v příběhu rušilo to povídání hlavního hrdiny Ludvíka s Izabelou v 'blázinci', ale když to mělo na konci vyústění, tak jsem to vzala na milost. A je to zatím jediná kniha od R., u které jsem se i zasmála:-). Některé figurky byly opravdu vtipné.
Kniha je podle mě i přes (možná právě proto) popisované náročné období (hyperinflace, kurz se měnil 2x denně, chleba za miliardu marek, lidé na mizině, podhoubí pro šmelináře a obdivovatele Adolfa Hitlera...) výborná, ideální k vytvoření si představy o té době. Vnímavý a inteligentní čtenář toho hodně odhalí a dost se přiučí. Je zde mnoho výborných postřehů a myšlenek! Taky anekdota o cyklistech a Židech je vhodně zakompokovaná.
Příběh končí v podstatě pozitivně a smířlivě, Izabela (Genevieva) se uzdraví, končí hyperinflace, Ludvíkovi se poslední den v práci podaří prodat neprodatelný černý obelisk, odjíždí do Berlína pracovat do místních novin... (Ovšem sdělení v úplném závěru knihy o osudech/konci všech protagonistů příběhu je smutné i pobuřující, leč bohužel velmi realistické.)
Co následovalo reálně dál, víme... Je však dobré si uvědomit PROČ. Historie se opakuje... To je však jiné téma... A jsem ráda, že E.M.R. byl ochoten k sebereflexi (části) svého národa viz část knihy se slovem PROTOŽE... Když už jsme u toho, v Evropě dělaly a dělají problémy stále dokola tři národy/mocnosti, které se přetahují: Velká Británie, Francie a Německo...
Bože, to mě nebavilo. Příběh byl plný inflace, neplatných peněz, bezmocnosti, hladu, bídy, bolesti a především nudného stereotypu . Žádná víra, že se to někdy změní. Jen boj ode dne ke dni, přežít další hladovou noc, přežít další nekonečný, bolavý den...
Tohle mě nechytlo...
Další příběh od Remarqua, který nepojednává o válce, ale jedna válka v něm doznívá a druhá, bohužel, tu nabírá sílu k vypuknutí. Jde o pěkný a čtivý příběh poválečné bídy a přežívání. Podobný příběh má i kniha Stíny v ráji, ale tohle se mi četlo lépe. Remarque má nenáročný a dosti popisný způsob vyprávění o životě obyčejných lidí, kteří mají na starosti prostě jen nějak přežít.
Poprvé čteno v pubertě, takže nejvíc se mi líbila Líza, řezníkova žena. S postupem času se ale člověk pročte a objeví, že je to zásadní dílo, které jde na dřeň tragické komedie našeho lidského bytí.
Po více než dvaceti letech přečteno znovu. Knížka je to bezvadná, správně ironická, ale teď jsem zpětně pochopil, proč jsem si z ní skoro nic nepamatoval - postavy jsou trochu ploché. Ale i tak je to zajímavý pohled do složité doby. A parafráze myšlenky, která mě oslovila; stát je schopný probendit miliardy, aby tě potom zavřel za to, že nemáš zaplaceno 5 marek na daních. Geniální.
Velmi zajímavá kniha,skoro na indexu .Hyper inflace vlastně není ,nebyla a nebude.Po odečtení romantiky ,lásky ..,zůstane zoufalství ,hlad,a hlavně beznaděj.Slovy klasika EMR,flaška šampusu stojí tolik jako měsíční důchod těžkého válečného invalidy (lidí bez rukou a nohou,klidně všech),činžák stojí 100 US $.
Není to tak lehké a pro někoho a si méně poutavé četní než např. Vítězný oblouk. Zejména pasáže z psychiatrické léčebny a rozhovory s duchovním nesednou každému, přesto je to moje nejoblíbenější kniha od autora. Je zde typický Remarqueův hrdina: melancholický romantik, hledající sám sebe. Upoutala mě také myšlenka vyslovená lékařem o víře, resp. že církev je jediná totalita, která nebude nikdy svržena.
Ani mně se knížka nečetla lehce, dělalo mně problémy se začíst, mysl odplouvala někam jinam a často jsem se musela vracet. Ale popsat problémy poválečného bídou a inflací sužovaného Německa, které tak usnadnily rozvoj nacismu, to se autorovi povedlo. A vykreslit charaktery svých hrdinů umí Remarque jako málokdo.
Remarque je mým nejoblíbenějším autorem, ale toto dílo bylo pro mě trochu zklamáním...
Knihu jsem četla asi nejdéle ze všech, protože jsem se musela neustále přemlouvat, abych ve čtení pokračovala. A protože nejsem čtenář, který by knihy odkládal, tak se mi podařilo probojovat se až do konce.
Autor si opět pohrává se slovy, používá krásná větná spojení, ale příběh je dle mého slabší. Samozřejmě, zde nechybí motiv ztracené generace, lásky a zklamání. Hlavní hrdina se navíc neustále setkává se smrtí, jelikož pracuje ve firmě, která prodává náhrobky.
3⭐ dávám velice nerada, ale četla jsem od Remarque, dle mého, mnohem zajímavější knihy. Toto mi prostě nějak nesedlo a četlo se mi velice těžce.
Štítky knihy
nacismus smrt německá literatura Německo schizofrenie náhrobky pomníky meziválečné období (1918-1938) Výmarská republika protestní hnutí inflace
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Přestože se děj odehrává v průběhu jednoho roku, je to velice čtivé dílo. Najdeme v něm hodně úžasných myšlenek. Na závěr se příběh uzavře zmínkou o všech dalších osudech hlavních hrdinů-a to je velice smutné čtení. Ke knize se určitě vrátím.