Černý obelisk
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56760/bmid_cerny-obelisk-dRQ-56760.jpg
4
1404
1404
Černý obelisk je v pořadí osmým románem autora, který se hned svou první knihou Na západní frontě klid stal spisovatelem světového jména a popularity. Jistě to není náhodou. Jeho romány strhují už téměř po čtyřicet let masy čtenářů bohatě rozvrstveným dějem, v němž nenajdeme hluchých míst, silou myšlenek, jimiž se autor ústy svých hrdinů vyslovuje k nejrůznějším filosofickým otázkám, a v neposlední řadě i nekompromisním postojem autorovým k válce, jeho vášnivým odporem k fašismu a vřelým humanismem. V Černém obelisku nás zavádí do Německa r. 1923, kdy mladou výmarskou republiku zaplavila bouřlivá vlna inflace, která jedněm vynesla obrovské, takřka nevyčíslitelné zisky, pro druhé znamenala naprosté zbídačení a zemi zavedla do hluboké krize mravní. Do této neklidné doby po nedávno prohrané válce, kdy se však už znovu, a stále silněji, ozývají hlasy volající po nové, vítězné, postavil autor svého lyrického hrdinu, jehož mladá léta byla — stejně jako Remarquova — tak záhy poznamenána válkou. Ludvík Bomer, básník, varhaník, bývalý učitel a nyní zaměstnnec firmy prodávající náhrobky, který nese bezesporu mnoho autobiografických prvků, je mluvčím generace a zároveň komentátorem a kritikem doby. S dokonalým mistrovstvím je v tomto románě ovšem vykreslena nejen tato ústřední postava, ale i celá řada ostatních figur, ať už mají k hlavnímu hrdinovi užší vztah — jako jeho kamarád z války a zároveň zaměstnavatel, rozvážnější a praktičtější Jiří, či Isabela, ztělesnění čisté, romantické lásky — nebo jsou jen „lidmi kolem něho". Ti všichni tvoří dohromady pestrou galerii postav nejrůznějších charakterů od dobráckých, přes šmelináře, plující vesele po vlnách inflace, až k typům tupých a nebezpečných přívrženců nastupujícího nacismu. Nastavením zrcadla těmto důležitějším i méně významným obyvatelům malého německého města nastavuje Remarque zrcadlo celému tehdejšímu Německu, v němž se jiskry nacismu, dosud jen doutnajícího, rozhořely zanedlouho ve zhoubný a už neuhasitelný požár. Mezi ostatními romány Remarquovými zaujímá Černý obelisk významné místo. Už tím, že tu autor poprvé ve větší míře osvědčil smysl pro humor, který se rozlévá po stránkách románu v nejširší škále od bodrého a mírně ironického až po sžíravý sarkasmus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Naše vojskoOriginální název:
Der Schwarze Obelisk, 1956
více info...
Přidat komentář
Černý obelisk je moje srdeční záležitost, vracím se k ní neustále. Některé myšlenky, moudra a příměry v knize mě oslovily natolik, že si je pravidelně "půjčuji".
Já jsem si knihu moc užil. Miluju tento styl knih, kdy nakonci knihy tajím dech a sentimentálně a nerad se loučím s hlavní postavou. Remaque nikdy nezklame.
Zavřená knihovna mě přivedla ke knihám, které mám doma. Po mnoha letech jsem se vrátila k této knize. Nyní na mě působí depresivně. Německo po první světové válce a plíživý nástup nové ideologie. I když kniha mluví o lidech kolem firmy s náhrobními kameny, kteří prožívají své lásky, sny a snaží se přežít v době, kdy peníze okamžitě ztrácí svoji hodnotu. Postavy se vyrovnávají různým způsobem s hrůzami prohrané války a už vzniká nová hrozba. Krásně vykreslené různé povahy v široké škále.Mám raději jiné autorovy knihy.
Je to jakási freska života v Německu ve dvacátých let, kdy se lidé vzpamatovávají z válečných hrůz, zároveň bojují o přežití v kolotoči inflace a kolem pozvolna začíná rašit nacionalismus. Fakta jsou známá, ale teprve díky příběhům si je dokážu promítnout do života běžných lidí, pro které byla tato doba především bojem o přežití. Jakápak láska, pokud je především nutné zajistit si dostatek jídla, jaképak hodnoty, když se ceny mění dvakrát denně, jaképak ideály, když se vlastně každý snaží na každém co nejvíc vydělat. Bylo to celkem silné čtení a jsem ráda, že osobní zkušenost s touto dobou nemám.
Život poznamenaný inflací a předzvěstí nástupu Hitlera k moci.
Rozhovory z blázince se slečnou Genevievou patřily k mým oblíbeným částem.
Kromě Západní fronty jsou Remarqueovy knihy dle víceméně stejného schématu, tahle se mu ale vymyká.
Jestli se formou černohumorného příběhu chcete dozvědět, jak se žilo po první světové a co poválečné Němce vedlo k tomu, že volili tam toho pána s knírkem, je tato knížka ta pravá, po které sáhnout. Bylo to pro mě více vzdělávací, než suchá fakta v učebnici dějáku.
Po létech opakované přečtení bylo pochoutkou. Šetřil jsem si jednotlivé kapitoly a čerpal moudro autora. A bylo opravdu čerpat co.
Nejde o typickou knihu E.M.R. Je zde plno hlubokých myšlenek, které si čtenář zapamatuje
Ku příkladu:
Za války jsme přece viděli tolik mrtvých a víme, že přes dva milióny nás padlo pro nic za nic. Proč se teď tady rozčilujeme kvůli jednomu mrtvému, a proč jsme již skoro zapomněli na ty dva milióny ? Snad je to proto, že u jediného člověka je to vždycky smrt, kdežto u dvou miliónů jde pouze o statistiku....
Nepodceňujte moudrost církve ! Je to jediná diktatura, která nebyla po dva tisíce let svržena.....
I stalo se, že jsme odjížděli do války jako panici a mnoho našich kamarádů padlo, aniž by poznali, co je to žena. Willy a já jsme později ztratili panictví v jednom bordelu ve Flandrech. Willi tam dostal kapavku, přepravili ho do lazaretu, vyhnul se bitvě, ve které sedmnáct paniců padlo. A tak jsme už tehdy usoudili, že ctnost nebývá vždycky odměňována...
To byly nádherné časy v Rusku, kde jsem byl dokonce chvíli velitelem hřbitova. Překvapeně na něj hledíme. Nádherné časy ? Ale jděte, spousta žrádla, pití, příjemná služba daleko za frontou, co jsem si jako voják mohl lepšího přát. A pak, na smrt jsem si zvykl jako na nakažlivou nemoc. Velel jsem několika tisícům hrobů. Ale dneska ? Dvě střední mohyly s mramorovými podstavci za blbých pár miliónů marek. Ale naučili jsme se aspoň, co je to inflace.....
Dolar příliš zdivočel. Teď už neskáče o desetitisíce, statisíce, ale o milióny. Dělníci teď dostávají výplatu 2x denně, ráno a odpoledne. V poledne mají třicet minut k tomu, aby dali manželkám a družkám vydělané peníze na potřebný nákup...
I když je po válce, i zde umírají lidé. Buď z hladu, nebo sebevraždou, nejsou schopni žít.
Tato kniha "se čte sama" a já ji považuji za jednu ze třech nejlepších, co autor napsal.
Jediný Remarque, k němuž jsem se rozhodla vrátit po dlouhých letech vrátit. A nelitovala jsem. Atmosféra rozkládajícího se Německa je popsána sugestivně, k jejímu navození stačí autorovi několik postav, které se každý den protloukají složitou situací, kdy bankovkami se dalo tapetovat, největší devízou byly stravenky a chodilo se v oblečení přešitém z uniforem.
Tuto knihu mám hodně ráda, odehrává se v meziválečném Německu, je to neotřelý pohled na běžný život v době, která musela být velmi těžká a svým způsobem se předznamenává to, co přijde.
Meziválečné Německo. Historie, kterou nikdo nepamatuje. Už není moc lidí na tomto světě, kdo by v tu dobu žil, natož aby si ji pamatoval. Je to doba hodící se snad jen k unudění školáků při zdlouhavých hodinách dějepisu. Ne však, když si o ní necháte vyprávět spisovatelem jakým je Remarque. Od prvních slov vypravěče Ludvíka po jeho dovětek o osudech lidí, na které sám téměř již zapomněl, jsem se cítil jako opilý nejlepším vínem ze sklepa Eduarda Knoblocha. Opilý dobou, ve které vypravěč žil, jeho naivitou, atmosférou městečka Werdenbrück i všemi láskami. Dlouho mi v hlavě zůstane milovaná Isabela, vyspělá Gerda i vnadná Líza. A mnohé další stálé i pouze epizodní postavy, které se v románu Černý obelisk objevily, hýřily miliónovými bankovkami věříc, že to nejhorší mají za sebou. Tohle je kniha, kterou chci číst. Kniha, kterou chci mít doma, jen tak ji náhodně otevřít a spokojeně se začíst, jako bych se vracel na důvěrně známé místo.
Nejlepší Remarque+ jeho Tři kamarádi, čtu to každých 5 let a pokaždé jako poprvé.
Silný příběh,který naplno ukazuje co a jak vedlo národ do náruče Hitlera. Ono jezdit s trakarem plným peněz pro bochník chleba..
Naprosto senzační kniha. Plná černého humoru, inflace, vzpomínek na válku a období před ní a hlavně beznadějné lásky. Remarque se tady skutečně vytáhl. Jeho nejlepší kniha!
Tak tenhle Remarque mi dal zabrat. Stylisticky napsané suprově, Remarque prostě umí parádně vyprávět, ale měla jsem problém s obsahem. Asi čteno ve špatnou chvíli, taková ta beznaděj a nezmar, která se táhne celou knihou mi bohužel moc připomínala moje rozpoležení. Takže místo, aby mě to nakoplo, tak mi to ještě přidávalo. Strašně jsem se prala s tím to dočíst, začetla jsem se asi až ke konci, kde se přeci jen začne něco dít.
Hm. Co napsat? Skličující kniha o skličujících věcech. Ten pesimismus byl na mě asi moc pesimistický ...
Sonda do duše ztraceného mladíka v poválečném Německu. V díle jsou přítomny všechny prvky pro autora typické. (Válečný veterán, odpor k válce, marná láska atd...)
Právě díky dokonalé kombinaci všech těchto prvků považuji tuto knihu za to nejlepší, co Remarque kdy napsal.
Kniha, ve které autor ukryl pod zážitky hlavního hrdiny i ostatních postav jasné poselství a zároveň varování pro všechny, kteří si tento skvělý román přečtou.
Jako by Remarque viděl do budoucnosti a zároveň s tím i dnešní nové a přitom stejné -ismi, které mohou přivést Evropu a celý svět k dalšímu utrpení...
Poučíme se?
Štítky knihy
nacismus smrt německá literatura Německo schizofrenie náhrobky pomníky meziválečné období (1918-1938) Výmarská republika protestní hnutí inflace
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Znovu můj oblíbený Remarque - a znovu mne oslovil hned ze začátku :
" nezlobte se, že se vracím do pohádkových let, kdy nad námi ještě vlála naděje jako vlajka a my věřili v tak podezřelé věci, jako je lidskost, spravedlnost, snášenlivost - a také v to, že JEDNA světová válka musí stačit k poučení jedné generace . -"
Příběh z doby po válce prohrané - ale již volající po dalším válečném tažení ....
Období inflace, hojení ran a obav z budoucnosti ....
Autor také klade otázku zodpovědnosti Boha za válečné násilí :
" Prvotní hřích, vyhnání z ráje, dědičný hřích a z toho vyplývající prokletí tisíců a tisíců generací. Bůh nejdelší pomsty, jaká kdy existovala. "
A odpověď duchovního :
" Bůh odpuštění, Bůh lásky a spravedlnosti, který je vždy připravený odpouštět a který obětoval vlastního syna, aby vykoupil lidstvo ... "
Tak kdepak zůstala pravda ?
Ovšem i tak patří tento román k těm, kde se uvolníme v humorných situacích ....
Další z knih, které musím mít v knihovně a vracím se k nim. Doporučím.