Černý obelisk
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56760/bmid_cerny-obelisk-dRQ-56760.jpg
4
1404
1404
Černý obelisk je v pořadí osmým románem autora, který se hned svou první knihou Na západní frontě klid stal spisovatelem světového jména a popularity. Jistě to není náhodou. Jeho romány strhují už téměř po čtyřicet let masy čtenářů bohatě rozvrstveným dějem, v němž nenajdeme hluchých míst, silou myšlenek, jimiž se autor ústy svých hrdinů vyslovuje k nejrůznějším filosofickým otázkám, a v neposlední řadě i nekompromisním postojem autorovým k válce, jeho vášnivým odporem k fašismu a vřelým humanismem. V Černém obelisku nás zavádí do Německa r. 1923, kdy mladou výmarskou republiku zaplavila bouřlivá vlna inflace, která jedněm vynesla obrovské, takřka nevyčíslitelné zisky, pro druhé znamenala naprosté zbídačení a zemi zavedla do hluboké krize mravní. Do této neklidné doby po nedávno prohrané válce, kdy se však už znovu, a stále silněji, ozývají hlasy volající po nové, vítězné, postavil autor svého lyrického hrdinu, jehož mladá léta byla — stejně jako Remarquova — tak záhy poznamenána válkou. Ludvík Bomer, básník, varhaník, bývalý učitel a nyní zaměstnnec firmy prodávající náhrobky, který nese bezesporu mnoho autobiografických prvků, je mluvčím generace a zároveň komentátorem a kritikem doby. S dokonalým mistrovstvím je v tomto románě ovšem vykreslena nejen tato ústřední postava, ale i celá řada ostatních figur, ať už mají k hlavnímu hrdinovi užší vztah — jako jeho kamarád z války a zároveň zaměstnavatel, rozvážnější a praktičtější Jiří, či Isabela, ztělesnění čisté, romantické lásky — nebo jsou jen „lidmi kolem něho". Ti všichni tvoří dohromady pestrou galerii postav nejrůznějších charakterů od dobráckých, přes šmelináře, plující vesele po vlnách inflace, až k typům tupých a nebezpečných přívrženců nastupujícího nacismu. Nastavením zrcadla těmto důležitějším i méně významným obyvatelům malého německého města nastavuje Remarque zrcadlo celému tehdejšímu Německu, v němž se jiskry nacismu, dosud jen doutnajícího, rozhořely zanedlouho ve zhoubný a už neuhasitelný požár. Mezi ostatními romány Remarquovými zaujímá Černý obelisk významné místo. Už tím, že tu autor poprvé ve větší míře osvědčil smysl pro humor, který se rozlévá po stránkách románu v nejširší škále od bodrého a mírně ironického až po sžíravý sarkasmus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Naše vojskoOriginální název:
Der Schwarze Obelisk, 1956
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavá a dokonce i poučná kniha z 20. let minulého století.. Díky ní jsem pochopila, jak vypadá skuteční inflace.. Nebylo to jako ty nudné definice ve škole...
Určitě bych ji doporučila všem.. Příběh je místy úsměvný, jindy ironický, někdy zas nabízí zamyšlení nad smyslem života.
Erich Maria Remarque je PAN SPISOVATEL a každé moje další slovo by mohlo znít jako klišé.
Úžasně napsané dílo. Málem se nedá uvěřit, že Černý obelisk i mnohem slavnější Na západní frontě klid napsal jeden autor, neboť proslulý válečný příběh působí, jako by šlo skutečně jen o poznámky psané kdesi v zákopech. Černý obelisk je oproti němu kniha psaná krásným slohem a ačkoliv vlastně nemá zápletku (toto slovo sama k smrti nenávidím), jde o velice zvláštní příběh, při jehož četbě máte pocit, že právě takhle má čtenářský prožitek vypadat. Je tomu už déle, co jsem Obelisk četla, a tak si jednotlivé postavy dokonale nevybavím, ale pamatuji si na mnoho vtipných situací a na mnoho situací mrazivých. Spousta absurdních figur a zcela jedinečný popis poválečného Německa.
Ve svém návratu do starých časů, ba dokonce do pohádkových let, jak sám autor píše v předmluvě ke svému dílu, vypráví tato jedinečná a současně také asi moje nejoblíbenější Remarqueova kniha, vynikající příběh mládence, jehož v podstatě živí smrt druhých a který, v době poněkud absurdního ekonomického vývoje a všeobecného morálního úpadku, hledá smysl svého bytí. Prostřednictvím jeho bystré mysli, nesmazatelně poznamenané válečnými děsy, potom velmi trefně komentuje svět kolem a pokládá množství zajímavých otázek, na něž se snaží nalézat odpovědi cestou vlastních úvah, ale často i ve velmi poutavých rozhovorech s dalšími postavami představujícími určité postoje a názory. Jednou z hlavních rolí zde hrají také ženy, jejichž přítomnost dává všemu nový rozměr, ať už jde o milenecký poměr s mladou akrobatkou, jež představuje klidný přístav na cestě poznání, či o cituplný vztah se zranitelnou tajemnou dívkou trpící duševní chorobou, jež je pravou láskou a jejíž bujné představy mohou být takřka nekonečnou inspirací. Celý děj je prostoupen naprosto úžasnou atmosférou naděje, která je však většinou překryta závojem meziválečné reality a protkána notnou dávkou cynismu odhalujícího pravou podstatu věcí, nad jejichž poutavým a mnohdy překvapivým vývojem do výše ční mohutný symbol černého obelisku. 100 %
Moje devátá přečtená kniha od Remarqua, opět nemá chybu. Nechápu proč ještě někdo nezfilmoval všechny Remarquovi knihy, určitě by z toho byla pěkná série filmů!
Všechny knihy od Remarqua co jsem četl jsou prostě vynikající. A tato kniha taktéž takže mi nezbývá než dát zase 5*
Na poslední stránce jsem si uvědomil, jak se mi příběh dostal pod kůži a jak mi je hrozně líto, že opouštím Werdenbruck a všechny jeho postavy. Je to jako skvělý film, který vás natolik vtáhne do děje, že jste po 2 hodinách naštvaní když skončí. Krásná kombinace popisu dekadence lidské morálky a lyrického vnímání světa jež prožíváme.
Moc dobrá kniha, která mě bavila, největším výbuchem bylo hulákání přes rouru na Knopfa :-)) Celkově hezky podaný život v Německu a snahy o obživu, ukázka i ostatních rodin a jejich osudů, pro nás až neuvěřitelné změny měny. Rád se k této knize vrátím.
Tragédie celého Německa v pozoruhodně funkční černohumorné formě. Pozdní Remarquova tvorba mi voní mnohem víc než Na západní frontě klid či Tři kamarádi právě díky znatelné sebereflexi a mnohem moudřejšímu podání. Vynikající román. 95%
Styl tohoto románu mi přijde trochu jako od Škvoreckého - je to takové vyprávění jednoho mladíka o svém životě, zážitcích a dobrodružstvích. Jednoduše podané, ale zároveň se autor snaží (někdy mi přijde až moc násilně, nepřirozeně) postihnout období hyperinflace v Německu roku 1923. Obrázek Německa je tak jen schematický, trochu vytržený (i když se autor snaží, co může). Je to takové dilema, zda má být román hluboký a filozofický nebo jednoduchý, čtivý, povrchnější. Ramarque volí druhou variantu, což se mu myslím podařilo. Při mém prvním setkání s autorem jsem to ani nečekal. Trochu mínus vidím v rádoby filozofických úvahách a rozhovorech v blázinci s Isabellou, farářem a doktorem. Tyto části se špatně čtou a je v nich vidět, že spisovateli jde lépe prostý styl vyprávění (prostě ty úvahy nemají v sobě nic - dle mě).
I když skoro celý román se nese v celkem průměrném podání, závěr, i když ne dramaticky, se podařilo vystupňovat a celkový dojem z románu vylepšit z 70% na 75%. 6.8.2013.
Smutné i veselé , okořeněné krásnými myšlenkami. Krize v Německu, kde to došlo tak daleko, že se výplata díky masakrální inflaci brala každý den. V této kruté době se Ludvík s Jiřím snaží proplout životem a urvat trochu toho hezkého, co na světě ještě zůstalo.
PS- Močit na obelisky se nemá, nikdo trestu neujde :-)
Nedokážu ani vyjádřit, jak mi tato kniha přirostla k srdci. Je tak krásně smutná.. každé mladá, ztracená duše porozumí okamžitě. I když se v ní objevují veselé okamžiky, stejně za tím vším vidím zoufalost, která schvátí mysli, které nemohou najít směr svého bytí, zvlášť, když se svět kolem nich hroutí. Neuvěritelně jsem se s hlavním hrdinou sžila a citím naprosto stejné pocity. Jako by nikdo nerozumněl zdánlivě nedůležitým otázkám o smyslu života a považoval je za zbytečné a přitom jsou tak důležité..
Kniha se četla velmi dobře, je napsána poutavě, hovorovým jazykem, žádné složité myšlenky. Tedy, v jednoduchosti je krása.
Rozhodně nejlepší z tvorby autora.
Moje druhá kniha od tohoto autora,moc dobře se čte,občas mně akorát vadilo folozofování hlavního hrdiny ale jinak moc pěkný čtení.
Při této knize člověka napadne spoustu věcí- řítí se Česká republika taky do takové inflace, nebo potřebuje nějakého cvoka jako byl Adolf Hitler? i když tam se o něm zminuje jenom velmi poskrovnu. Zajímavé postavičky šmelinářů i když naše literatura je nazvala ketasy, no a pak je zde zmínka o blázinci kam chodil hrdina hrát a tam se seznámil s Isabelou nebo Genevive Terhonovou? Taky rozplocená osobnost i když občas vedli filozofický otázky Asi se potvrzuje, že blázni občas mají nebo mluví pravdu. No a závěr románu- je vidět, že lidí( svině) přežijí všechno, zato někteří, kteří tu dobu odnesli špatně nějak se jim nedaří návrat do normálního života.
Přestože se příběh odehrává v neveselém období, autorovi postavy se dokáží povznést a žít život i s humorem a nadhledem. str. 69 "V čem je smysl života? - Ve spánku, v žrádle a v šoustání." - platí stále :-). str. 136 " Poslyš, Jiří, jsi ty vůbec štastný? - Dám ti jinou otázku! říká. - Jak dlouho člověk vydrží sedět na špičce jehly?" ;-)
Štítky knihy
nacismus smrt německá literatura Německo schizofrenie náhrobky pomníky meziválečné období (1918-1938) Výmarská republika protestní hnutí inflace
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Na univerzitě doporučená literatura v rámci předmětu management. Profesor po nás chtěl, abychom dobře porozuměli fenoménu inflace. Skvělý překlad, ale upřednostňuji originál v německém jazyce.
5/5