Červený smäd
George R. R. Martin
Abner Marsh, mohutný riečny lodník s prešedivenými vlasmi, sa ocitne v dosť bezútešnej situácii: v roku 1857 mu totiž zima zničila schátranú flotilu. Aristokrat Joshua York mu navrhne, že od neho kúpi polovičný podiel v jeho spoločnosti a poskytne mu zlato potrebné na stavbu najrýchlejšieho parníka na Mississippi. Pre Abnera to znamená splnený sen. Až keď sa nový majestátny parník Fevre Dream vydá na prvú plavbu, Abner zisťuje, že jeho spoločník je v skutočnosti upír a že jeho plán dostať sa do dejín ako kapitán najrýchlejšieho riečneho parníka musí ustúpiť Yorkovej podivuhodnej misii. Yorkovým úmyslom je pribrať na palubu príslušníkov svojej prastarej a hanobenej rasy a zbaviť ich dedičstva krvilačného násilia. Najskôr však musí premôcť skazeného, no mocného pána krvi, ktorý naňho čaká na polorozpadnutej plantáži. Abner Marsh sa rozhodne pri svojom spoločníkovi vytrvať. Zrejme nie celkom si uvedomuje, čomu všetkému bude musieť počas tejto neobyčajnej plavby čeliť...... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem se bál, že to bude pouze přehršel informací o kolesových parnicích a paroplavbě, naštěstí tomu tak není a vše rečené je pečlivě a promyšleně zúročeno v dalším dějí. Co za mě ale dělá tuhle knihu, jsou dvě věci. První je, z velké části i díky těm úvodním popisům, dokonale pohlcující génius loci, kdy je člověk při četbě opravdu přítomen na velkých a přepychových parnicích, v přístavních městech a dalších místech. Druhou, za mě nejsilnější devízou příběhu, jsou postavy. Postavy, které jsou skvěle napsané, každá se svým úhlem pohledu, každá se svými přesvědčivými argumenty. Postavy natolik silné a zajímavé, že člověk prostě nemůže nejít s nimi. A i když vrchol skutečně přijde někde za polovinou knihy a konec sám mohl být přeci jen silnější, tak mi bylo velkou ctí připojit se k plavbě na Snu Ockerwee.
Pro mě unikátní vhled do tvorby tohoto autora. Krásně vymyšlené postavy, velmi autentické prostředí paroplavby - přímo to na mě dejchlo tou atmosférou starý, otrokářský a surový Ameriky ;)
Nejsem tedy úplně znalý upírské literatury, tudíž nemůžu jako ostatní usoudit zda je to tématem smysluplné a dotažené. Napsané je to ale skvěle, četlo se to velmi příjemně, jen bohužel vrcholu dosáhne kniha někdy kolem strany dvě stě a zbytek už je jen takový nemastný neslaný dovětek. Skoro jakoby se Martin snažil to vést trochu jinak než klasický příběh na dobráky a zlosyny, ale úplný konec byl těžce předvídatelný. Mrzout Billy Tipton ukázka nechutného kripla, typ záporáka který vykrystalizoval až v autorově opus magnumu Písni ledu a ohně.
Nejlepší na knize byl kapitán Marsh, jeho láska k parníkům a právě děj zasazený do 19.stol. Jinak mi to přijde hodně nedotažené, unilé, jako by to psal na sílu, jen aby se trefil do upírské tématiky? Nevím, ale očekávala jsem více.
Dlouho mi ležela v knihovně a jsem rád, že jsem si na ni už udělal čas.
Martin mě opět vtáhl do děje a přenesl jsem se do doby parníků a kouzla té doby. Vypravování z Marshova pohledu mi navodilu tu atmosféru, kterou plavení se na parníku určitě mělo a věřil jsem té postavě tu jeho lásku k tomu řemeslu.
Celkově Marsh a Tipton, potažmo všechny lidské postavy mi přišly lepší než ty upírské. Víc uvěřitelné. Damon byl takový hodně nevýrazný a Joshua velmi bázlivý.
První polovina knihy mě bavila víc a s příchodem Juliana na parník už to bylo horší. Klidně by mi stačilo cestování Marshe a Yorka na parníku s různými jinými zápletkami.
Nejvíc podobná této knize mi přijde asi Anno Dracula.
S hodnocením si nejsem jistý, chtěl bych dát 3,5, ale to zde nejde a nechat u této knihy jen 3 hvězdy mi přijde málo, na to jak mě bavila, tak budu zaokrouhlovat nahoru.
Ak budete čítať túto knihu, zabudnete na romantických upírov ala,, twililight sága"Sú to bytosti staršie ako ľudstvo samé a nepôsobí na nich cesnak či svätená voda. Ľudí lovia ako ľahkú korisť. No raz sa narodí upír, ktorý toto všetko chce zmeniť... Chce žiť s ľuďmi v mieri a preto chce zjednotiť svoju rasu. Kdo by bol povedal, že bude k tomuto poslaniu potrebovať,, starého riečneho vlka", kapitána schátralej flotily Abnera Marsha, ktorý celý svoj život venoval rieke Missisippi. Tá zohráva v tomto príbehu jednu z hlavných úloh.
Román je spíš než čistokrevný horor mix fanstasy a historie, hororovějších scén je tu jen pár. Nejlepší na románu je jeho zasezení do druhé poloviny devatenáctého století a atmosféra paroplavby po Mississipi. Hlavní postavy jsou velice dobře napsané a zapamatovatelné. Příběh mohl být hodně dobrý, ale přijde mi nedotažený - zezačátku hodně pomalý a místy naopak zbytečně rychlý.
Kniha mi přišla neradostná, těžkopádná a nebavila mne, proto nedočteno - ačkoli autor je můj miláček. Ostatně: Četli jste někdo Písečníky? Né? Tak honem! :)
Nebylo to zlý, ale občas mi přišlo, že autor vymýšlel děj, jen aby prostě něco napsal. Občas jsem se v tom ztrácel, takže jsem přetáčel stránky dopředu, abych věděl, zda se bude něco dít.
Bylo to hezký a příjemný čtení. Jak prostředí parníků na Mississipi, tak zasazení do druhé poloviny 19. století. Téma upírů mám rád, ale tady snaha o jejich reálné pojetí působí obyčejně a hlavně nedotaženě.
Možná proto, že autor to prozradil už na začátku. Vůbec se nesnažil o tajemnou atmosféru. Hned je jasné o co jde. Jenže stejně se nic neděje. Začátek je pomalý. A pak se začnou objevovat zbytečně uspěchané dějové zvraty.
Sice díky tomu vzniká napětí a je to víc akční, ale mě se to blbě čte. Chci si čtení užívat a ne kroutit hlavou nad tím co se děje. Dlouho se mi to zdálo jen dobrý. Teprve až za polovinou se to začalo zlepšovat.
Objevují se zde zajímavé nápady a myšlenky, ale jen tak mimochodem. Autor většinu z nich nerozvíjel do hloubky. To je škoda. Na podobné téma jsem četl Pevnost (Wilson) a Říše strachu (Stableford) a oboje se mi zdá lepší.
Oboje je propracovanější. Autoři víc rozvedli své pojetí upírů. A víc rozepsali související myšlenky. Jen pozor, Říše strachu je už hodně specifická.
Sen Ockerwee patří mezi knihy, které jsou při čtení průměrné a zapůsobí až po dočtení. Asi proto to má tak vysoké hodnocení. Skončíte se čtením a dávno zaniklý čas parníků ve vás nějakou dobu zůstává.
Navíc si autor pomohl oddechovou pasáží, kdy dočasně přerušil hlavní děj. Díky tomu to získalo sentimentální nádech. Atmosféra není hororová, ale díky postavám smutná a skličující. Tak jsem to vnímal já.
Postavy jsou napsané dobře. Ty hlavní jsou idealistické a zásadové a chtějí uskutečnit své sny. Jenže svět se ani o jedno nestará. A pak není nic horšího než nevyplněný sen, který jste měli na dosah.
Je to úplně jiné než jsem čekal. Nejsem fanoušek autora a co mi zde vadí, je asi to, co u něj mají ostatní rádi. Délka nakonec nevadí, o to silnější jsou dojmy po dočtení. Ale ty hloupé dějové zvraty a kulhající logika… 75% 3,5*
Jak je možné, že kniha založená spíše na akci, než popisných pasážích, dokáže ve čtenáři navodit tu správnou říční atmosféru? G. R. R. Martinovi se podařilo na několika stovkách stran vrátit na řeku Mississippi její dřívější ruch. Vpustil na ní kolesové parníky a do nich nechal nastoupit roztodivné postavy lidské i upírské rasy s řemeslně propracovanými charakteristikami. Měnící se zbarvení řeky dle denní doby, bahnité mokřady (bayou) v odlehlých zákoutích, spodní proudy, nebezpečné mělčiny, vykřičené loďařské čtvrti měst na březích, vůně dřeva spalovaného v kotlích, bavlníkové plantáže se specifickou architekturou domů, ale také s otrokářstvím, jako negativní stránkou americké historie. Ač by se to mohlo podle anotace zdát, nečekejte žádné „lekačky“. Je to román s více vrstvami, které se vám postupně pospojují v jakousi poctu Bramu Stokerovi (Dracula) a Marku Twainovi (Dobrodružství Toma Sawyera atd.) v originálním Martinově stylu. Sen Ockerwee je parník, na kterém není radno v noci vycházet z kajuty, přesto dny plavby na něm byly parádní zábavou. 4,5 hvězdy.
Další a další draculovské variace mě málokdy zaujmou, tahle Martinova historka je ovšem výjimkou. Autor skvěle vytváří hutnou atmosféru kolem tajemného kolesového parníku na obrovské bažinaté Mississippi s její deltou a slepými rameny. Kapitán Marsh si splní své životní přání, ale tajemný majitel jeho vysněné lodi a podivná společnost, která se kolem nich slétá, mění jeho nadšení na nečekanou kombinaci tajemství, dobrodružství, strachu a napětí až do poslední stránky. Mistr GRRM v nejlepší formě.
95 % (zatím 186 hodnotících s průměrem 85 %).
…
Mrzout Billy se díval, jak se z těla čoudí, pak se znuděně odvrátil. Všiml si sudů se špekem, které stály poblíž, po ruce. „To ste používali při závodění, co?“ zeptal se Joshuy Yorka.
Ten přikývl.
Mrzout Billy si odplivl. „Tady u nás na jihu, když kapitán závodí s jinou lodí a potřebuje víc páry, tak mu stačí přihodit pěkně vypasenýho negra. Špek stojí moc peněz. Jo, jak vidíte, něco vím i vo parníkách. Škoda, že jsme si nemohli Jeana schovat na závodění.“
Velká část příběhu se odehrává v létě roku 1857, tedy necelé čtyři roky před vypuknutím války Severu proti Jihu. Martin velice dobře vystihuje dobové reálie, které okoření nadpřirozenem. Ústřední dvojici hrdinů jsem si oblíbil a opravdu jsem si plavbu po Mississipi s nimi užil. Závěrečná část mně přišla trochu slabší, ale celkově se po přečtení považuji za spokojeného čtenáře. Jen ten konec ve mne zanechal smutek, ale to už tak u Martina bývá.
Již po přečtení první stránky jsem věděla, že jsem narazila na knihu, od které se neodtrhnu, dokud ji nepřečtu. Pravda, moje nadšení trochu kleslo, když jsem se dostala k rozvláčným popisům lodí a jejich závodů. Ale celkově je příběh velice dobře vymyšlen, v tomto případě mě upíři hodně baví. Joshua York a Abner Marsh se okamžitě stali mými oblíbenými postavami, kterým jsem od začátku fandila, aby se jim podařilo zvládnout jejich úkol. Byla jsem napjatá až do konce, protože u Martina člověk nikdy neví, zda příběh dopadne dobře, nebo nechá všechny postavy umřít. Mám jen malou výtku k epilogu, díky němuž jsem rychle ztratila příjemný pocit ze závěru celého příběhu. Podle mě tam ani nemusel být.
G.R.R. Martin dokáže překvapit tím, že ač skvělý spisovatel fantasy dokáže napsat výborný horor s upíry zasazený do prostředí Jihu Spojených států. Atmosféra parníků na řece Mississipi, městeček New Orleans si Natchez je naprosto úžasná a k tomu věčný souboj mezi dobrem a zlem
Zábavné, pohodové čtení s tak trochu odolnějšími upíry. Možná mě kapku víc bavily Děti noci od Simmonse.
Tak jsem dnes -listopad 2023 knihovnu rozšířil o limitku. Moc hezká
Přestože upíry moc nemusím, G.R.R.Martin patří k mým oblíbencům a „Sen Ockerwee“ jsem kvůli němu zakoupila. Neprohloupila jsem. Je to půvabně psaná kniha, v níž se prolíná poetické líčení paroplavby na povodí řek amerického jihu předminulého století, občas umocněné nějakou tou básní lorda Byrona a jiných, s mrazivou atmosférou plíživé hrůzy neznámého světa „nemrtvých“ – či jak sami upřesňují – „jiné rasy“, která lidstvo pokládá za pouhý dobytek. Přesto se mi na knize více líbil spíš styl než obsah – to je ovšem záležitost čistě subjektivní: slzy kapitána Marshe na mě byly prostě moc (i když Martina znám, tak čemu se pořád divím, že). Občas ale člověk k některé postavě natolik přilne, že by kvalitní dílo rád řízl mírnou dávkou hollywoodského optimismu, kvalita sem, kvalita tam ;) Martin se ale sentimentu nepoddal a své chmurné předivo dotkal do Martinovského závěru. A právě proto jednu * ubírám, ač je kniha vynikající, smutek z ní pramenící budu ještě nějaký čas zahánět.
Sen o krvi..... Bavilo mě to.... Po dlouhé době, kniha o upírech, kde není zamilovaný trojúhelník..... Moc se mi líbila postava Joshui
Nádherná obálka knihy, úžasně popsané prostředí, jak už jsem víckrát přečetla níže v komentářích - taky jako kdybych tam byla. Musel to být hodně pestrý a zajímavý život - na lodích, na parnících, na velké řece. Tohle mě asi posune i k (ostatním, ne jenom k Tomovi a Huckleberrymu) dílům Marka Twaina.
Pohled na upíry z pera GRRM je jiný, než jsme zvyklí. Tak si myslím, a vůbec to není poprvé: co my víme o tom, kdo tady žije vedle nás a s námi? Co ví mraveneček o člověku, který kráčí po cestičce lesem podél jeho mraveniště? Co ví krtek, tuší o nás něco, když cítí otřesy, jak mu někdo chodí nad hlavou? Co my víme o světě, o této planetě, o prostoru či prostorech, které nejsme schopni vnímat, nadutí a pyšní "experti" na všechno? Snad nejsme pro "ně" dobytek. Raději, ať jsme pro ně neviditelní, zanedbatelní, asi jako mravenci pro nás, kterých si obvykle nevšímáme a neubližujeme jim - pokud se nám nenastěhují do kuchyně...
Štítky knihy
upíři lodě horory parníky Mississippi plavba po řece
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
(SPOILER) „A Abner Marsh zůstal sám, jako byl vždycky.“ Začiatok som si vychutnával. G.R.R. Martin sa do toho fakt oprel. Mám rád južanskú literatúru a tešil som sa na každú nasledujúcu stranu. Nasával som atmosféru. Vzduch sa „tetelí horkem“, obrovskú hladinu rieky brázdia člny a veľkolepé kolesové parníky, prístavy sú plné ľudí. Začiatok je proste fakt radosť čítať. Treba dodať, že „začiatok“ v tomto prípade trvá dlho, keďže kniha má cca 430 strán a prvých sto je ozaj nádherných a hypnotických. Svoje robí i nepredvídateľný príbeh, o ktorom som nič nevedel, takže ma dostal do kolien nielen geniálny nápad s vampírskym parníkom (!), ale tiež súboj „dobrých“ upírov s tými skazenými. Užíval som si jednotlivé zvraty, ako i pomerne nečakané úmrtia. Mal som síce chaos v postavách, je ich fakt veľa, ale postupne som sa medzi nimi začal orientovať lepšie a ku koncu už to bolo v pohode. Za to môže aj to, že mnohé boli v tom čase už po smrti, ehm. Martin sa každopádne i vďaka tomu konečne začal sústrediť len na tie najzaujímavejšie. Žiaľ, ako som spomínal kniha má 430 strán, čo je veľa. Nejde o to, že tempo začína stagnovať. Ako som písal, najviac sa mi páčil práve úvod, počas ktorého sa „nič“ nedialo, „len“ autor opisoval život na rieke a všetko s tým súvisiace. Akonáhle sa v strede začali diať rôzne veci, paradoxne ma to začalo nudiť. Miestami som bol až otrávený, pričom Martinov robustno-ornamentný štýl ma až mierne ubíjal. Je to síce vysoká škola literárnosti, Martin si labužnícky vychutnáva a na jazyku necháva prevaľovať každé jedno mizerné slovo z každej jednej mizernej vety, ale ako sa vraví, čoho je moc, toho je priveľa. Nepomáha ani fušerina na strane postáv (strieľajú bez mierenia, výmena kajút á la Tom a Jerry bez uistenia sa, že skutočne zabili toho, koho mali atď.). Našťastie, akonáhle som nad knihou zlomil palicu a vravel som si, že ju dočítam už len z povinnosti resp. zotrvačnosti, autor zase príjemne spomalil, príbehu skvele pomohol niekoľkoročný odstup a zrazu to začalo byť „starecké“, melancholické, nostalgické a smutné a to je presne to, čo v knihách zbožňujem. Je to zároveň o tom, ako sa zmenila doba, železnica strieda vodnú dopravu, mnohí starí morskí vlci dávno zomreli a nahradila ich nová generácia, svet sa mení.