Červi v hlavě
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534290/bmid_cervi-v-hlave-65f2d4834e7e1.png
4
62
62
Spřízněnou duši můžete potkat kdekoli. Autoři této sbírky se setkali na kurzu tvůrčího psaní, kde se jim začalo říkat „horor tým“. Jestli milujete hřbitovy, přízraky, vetřelce, psychopaty, příšerná tajemství a čas od času vás děsí i vlastní děti, držíte v ruce knihu přesně pro vás. Červy do hlavy vám nasadí Karin Novotná, Kristýna Lyach, Jarka Pelikánová a Jiří Koreš - každý z nich třemi svými povídkami. O zbytek se postará svými ilustracemi Jiří Dvorský. Tak čtěte, protože nikdy nevíte Hele, co se to té paní před vámi hemží ve vlasech?... celý text
Přidat komentář
Červi v hlavě mají snad všechno, co dobrá hororová antologie má mít. S klidným srdcem mužů říct, že každý fanda hororu by tu našel aspoň pár povídek, které by se trefily do jeho vkusu. Ať už se jedná o duchařiny, krvavé povídky a povídky z laboratoří nebo o návštěvy temných bytostí, které by na světě neměli existovat.
Každý z autorů mě mile překvapil a já si četbu této antologie užil. Mám rád český horor a jsem rád, že máme v Česku tolik talentovaných autorů tohoto žánru. Nakonec musím opět pochválit zpracování a úplně úžasný formát knih od Golden dog. Knihy jsou jak dělané na čtení v nočních vlacích či u ohně.
Temné příběhy ve sbírce Červi v hlavě jsou plné tajemství, duchů, přízraků, vnitřních pocitů i rodinných vztahů - ingrediencí tolik klasických pro horor. Čtveřice autorů, která se setkala na kurzech tvůrčího psaní, tady nevynalézá kolo, ale píše fakt dobré žánrové kousky.
Antologie sice často nevyhledávám, o to radši jsem, když povídky jsou dobře vypointované, což tady většina je. Dámy prominou, největší souznění jsem měl s kousky od Jiřího Koreše (především Návštěva a Statek), dost mě bavila povídka Nekoukej ven od Karin Novotné, mrazivý byl Dům na konci vesnice od Jarky Pelikánové a depresivní Ta druhá od Kristýny Lyach. Zbytek nezaostává, byť jako to bývá zvykem, něco vám prostě sedne víc, něco míň.
Dvanáctka kratičkých textů je ale dobrá ukázka mladých autorů, od nichž si jistojistě do budoucna něco dalšího rád přečtu. Povídkový formát jim sedí a stejně tak oceňuji pestrost, kterou se prezentují. A vše dotváří vynikající ilustrace Jiřího Dvorského. Před spaním fakt doporučuji!
Povídková kniha od čtyř českých autorů plná hororu. Vážně jsem se místy bál, a proto dávám 5 hvězd. Každý autor zde má tři povídky a každý čtenář si oblíbí tu svojí. Povídky vás pohltí a donutí vás napětím si kousat nehty či spodní ret od začátku až do konce, vyděsí vás pak každý běžný zvuk ve vašem okolí. :) Osobně si myslím, že minimálně jedna povídka u každého autora by snesla vícero stránek aby se proměnila v novelu! Doporučuji určitě všem kdo rád čte hororové povídky a rád podporuje české autory.
Povídky jsou to hororové a to já jaksi můžu. Že se potom často bojím a jsem "lehce" paranoidní už je věc druhá.
U každé povídky mi chvilinku trvalo, než jsem se prokousala prvními řádky, ale pak se to čte samo. U všech povídek jsem si říkala, že by to mohl být i fajn samostatný příběh na knihu. A každá je super, nedokázala bych vybrat, která je nejlepší nebo nejhorší, protože každá má něco do sebe. A jestli některá měla dobrý konec? To vám říkat nebudu.
Kdo si rád přečte něco děsivého, nebo i něco nechutného, tak tuto knížku doporučuji. Nudit se čtenář určitě nebude. Já jsem si čtení užila.
Povídky mám ráda a tyhle byly různorodé, některé více duchařské, jinde zase spíš hororové, některé nechaly více prostor vaší fantazii. Autoři byli velice dobře zvoleni a mají potenciál, jejich povídky byly opravdu skvělé!
Čtveřice tzv. "horor týmu" překvapila. Povídky já rád a tady o žádné z těch dvanácti se nedá říci, že by se nepovedla. Ano, většinou byly předvídatelné, ale závěrečné dílka dokázala překvapit. Číst to po večerech někde na chatě na horách... Přečteno v rámci ČV 23.
Nutno říct, že nejsem fanoušek povídek, protože mě to na tak krátkém úseku málokdy dostatečně vtáhne do děje, abych si to zvládla užít. To ovšem není červí případ. Do poslední povídky vás to velmi rychle pohltí a na konci vyplivne o pár nočních můr těžší.
Budete se bát. A přibudou vám nové noční můry...Vážně, neříkejte, že jsem vás nevarovala. Ale jděte do toho. :)
U hororového žánru je prubířským kamenem povídka. Na krátkém prostoru je totiž sakra těžké vytvořit životnou postavu, s níž čtenář naváže niterný (ať už pozitivní či negativní) vztah, budovat napětí a vymyslet neotřelou a originální pointu.
Čtveřici těchto autorů se to ve dvanácti povídkách povedlo bravurně. Každý z nich má ve sbírce tři povídky a každá je velice osobitá. A některé z hlavy jen tak nevyženu.
Ať už se jedná o pochmurný příběh s až naturalisticky popsaným domácím násilím, za kterým se však skrývá něco úplně jiného, daleko horšího, nebo o zodpovězní věčné otázky, kde spisovatelé berou inspiraci, tato útlá sbírka nenechá čtenáře na pochybách, že o Jarce Pelikánové (naprosto famózní závěrečná pvoídka Výzkumná činnost, z níž jsem měla po dočtení noční můry), Jiřím Korešovi (po jeho povídce Prosím, potichoučku snad už nikdy nepocestuji autobusem), Karin Novotné a jejím Našeptávači a Kristýně Lyach (miluju magický realismus a její povídka Ta druhá je magickým realismem ve své nejkrystaličtější podobě) ještě hodně uslyšíme. Ačkoliv některé příběhy z hlavy jen tak nevyženu, o žádné z dvanácti povídek se nedá říct, že by byla průměrná či podprůměrná. Milovníci krve a tělních výměšků se tu tolik nenamlsají (i když některé popisy jsou velice výživné), ale ti, kteří vyhledávají hutnou atmosféru plnou strachu, který zalézá za nehty, ti budou spokojeni.
Jen víc takových antologií, prosím!
Štítky knihy
hororové povídky české horory antologie hororu
Část díla
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Červi v hlavě jsou antologií dvanácti povídek. Můžeme si přečíst povídky Karin Novotné, Kristýny Lyach, Jarky Pelikánové a Jiřího Koreše. Prostou matematikou máme čtyři autory, přičemž každému náleží tři povídky. Tak a teď před námi leží Gordický uzel. Jak pojmout hodnocení? Zaměřit se na autory či jen na povídky? Porovnat jejich styl? Pokoušel jsem se rozebrat každý příběh, nakonec jsem se ale rozhodl vybrat tu nejlepší povídku od každého z autorů a něco vám o ní povědět. Samotný výběr byl ovšem obzvláště těžký.
Karin Novotnou zastupují tři povídky - Houpací křeslo, Našeptávač a Nekoukej se ven. V Karinině případě jsem se rozhodl pro povídku Našeptávač. Povídka vypráví o Janě, mladé slečně s velice bujnou fantazií, jíž využívá k psaní knih. Jednou, když čerpá inspiraci, potká cestou podivnou postavu, která ji nepřestane pronásledovat do samotného konce. Příběh nádherně využívá, i na těch pár stranách, práci s napětím, očekáváním a strachem. Občas se naskytne chvíle, kdy se zasmějete, ale ruku na srdce není jich mnoho. Povídka splňuje vše, co očekávám od žánru hororu, v tomto případě spíše psychologicky zaměřeného.
Kristýnu Lyach reprezentují Jen přes jeho mrtvolu, Ta druhá a Tvořitel. Myslím, že jen těsně zvítězila povídka Ta druhá, která vypráví příběh 30leté ženy s lehkou oblibou v alkoholu. Jednoho dne ovšem dávku ginu neodhadne a začne slyšet v hlavě podivné hlasy a v zrcadle vidět podivné obrazy. Neutichnou ani po řádném vystřízlivění. Nejde je umlčet. Hřích Kaina se dere napovrch. Jsem fanouškem psychologického hororu, který je zde doveden k pocitu šílenství.
Následují povídky Jarky Pelikánové, jedná se o Dům na konci vesnice, Márnici a Výzkumná činnost, která se mi líbila nejvíce. Je totiž tím typem hororu, ze kterého se vám udělá špatně. Krutost a surovost čpící z povídky je přímo hmatatelná. Postavy jsou skvěle napsané, hlavně se mi líbí vrchní sestra a samozřejmě Kristýna. Tyhle ženy si nechcete rozhněvat, nikdy. Z představy… ne, to už vám říci nemohu.
A zbývá už jen Jiří Kořeš, který napsal povídky Návštěva, Prosím potichoučku a Statek. Rozhodně nejlepší povídkou je Prosím potichoučku, která vypráví příběh puberťačky Evy žijící na samotě u lesa. Den co den musí docházet řádný kus cesty na autobus, cesta i čekání jsou úmorné. A co teprve když nefungují sluchátka. Jedinou společnicí cestou v autobuse se jí tak stane dáma v červeném klobouku. Příběh plyne tak krásně líně, až si říkáte, že se vlastně nemůže nic stát. Říkáte si, že nikdy neskončí…Dokud nedojde klidu.
Přestože je každý autor antologie odlišný, jedno mají společné, a to zvládnutí řemesla. V rozsahu několika málo stran je těžké zaujmout čtenáře, proniknout do charakterů postav, ale všichni tento úkol splnili. Neřeknu vám, kterého autora mám nejraději. Každý jeden autor předstoupil se třemi povídkami tak odlišných subžánrů, že je ani nemohu hodnotit mezi sebou. Předstoupili před nás a nyní čekají na usnesení poroty - čtenářů. Strana obhajoby má ovšem silné argumenty - rozsah povídek, protože čtenář bude chtít více, mistrně provedené ilustrace, doslova z nich mrazí. Jak porota rozhodne?
Můj verdikt je prostý, vinni v plném rozsahu. Vinni v budování napětí, strachu, znechucení a zábavy. Nicméně je dobré míti tvorbu Karin, Kristýny, Jarky a Jirky v hledáčku a sledovat co dalšího nám, snad brzy, naservírují.