Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18/bmid_cesta-kG4-18.jpg
4
2926
2926
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Perfektní čtení, skvělě napsané. Jen mi chybělo víc zápletek. Doporučuju všem...
totální beznaděj. fantastické dílo.po přečtení této knihy jsem byla vděčná za vše, co mám..
Absolútne zničujúci román. Kto hral niektorú z hier Fallout tak ich posapokaliptická atmosféra sa podobala. Stačilo privrieť oči a videl som svet ako naozajstný. To čo predviedol McCarthy v tomto diele je až bolestne reálne napísané. Pulitzerova cena sa dostala do spávnych rúk.
Velmi, skutečně velmi depresivní. Atmosféra na jedničku, ale knížka naprosto bezpointově vyšumí a zmizí. Taková postapo pohlednice.
Dost depresivní, ale mistrně napsané.
Snad u žádné jiné knihy jsem tolik nelitoval, že jsem dřív viděl film (víceméně náhodou) než si přečetl knihu
Spisovatelé by obecně měli vyprávět příběhy, případně formulovat myšlenky a všechny možné popisy omezit na nezbytné minimum. V knize Cesta nejenže popis krajiny zaujímá snad 90 procent textu, ale ještě je poznamenán nechtěně komickou snahou o nakoncentrovanou depresivnost (z černých větví visely ohořelé mrtvoly a pod nimi tekl černý potok plný mrtvých ryb apod.). Příběh nula, myšlenka triviální, v podstatě lze tím pádem Cestu označit za brak, který je vcelku nehorázně vydáván za umění.
Asi ta nejdepresivnější kniha co jsem kdy četla, zároveň také nejpůsobivější. Nezabývá se otázkami, které by celkový dojem akorát pokazily. Zabývá se pouze tím, co člověk potká na cestě, na které chce přežít co nejdéle, ale zároveň už si přeje aby to celé skončilo, protože jiný konec ho stejně nečeká.
Mrazivé a ponuré, až bolí. Stojí na dvou postavách, ale nenudí. Ač přímočará, nikam nesměřuje. Končí tak, jak končit má, jinak ani nelze. Úsečné, depresivní. Není to kniha do nepohody. I když postkatastrofická témata jsou docela profláklá a vcelku neoriginální, drží se McCarthy na slušné úrovni, a to především díky způsobu vyprávění. (Z dalších knih věnujících se podobnému postkatastrofickému tématu bych vypíchla především Malevil, Chvalozpěv na Leibowitze či Den Trifidů, které Cestu přece jen smetou stranou.)
Jedna z nejlepších knih co jsme četl. Jestliže všechno, co jsme kdy dokázali, proměníme v prach, co se stane z nás? "Cesta" je ukázkou naděje v beznadějné situaci. Naděje, že ještě zůstaneme lidmi i když se touláme spáleništěm a víme že to nejcennější, vlastní děti, nejsme schopni ochránit. McCarthyho vize současného světa je mrazivá.
Mrazí a mrazí. S takovou beznadějí jsem se ještě nesetkal.
,,A my jsme ještě pořád ty hodný?“
Velmi působivý příběh na pozadí totální apokalypsy. Temné, beznadějné, přesto velice barvitě a poutavě vykresleno. Příběh je zdánlivě docela prostý, ale čtenáře zavede až na dno, na úplný základ lidského bytí.
Mám, už vžitú a stále pestovanú, nedôveru takmer vo všetko, čo dnešný svet dokáže považovať za „umenie“. Mimo iného aj preto, že aj z hovna dokážu reklamní mágovia upliesť bič a urobiť dobrý biznis. A funguje im to.
Minimalizujte to, oni už kritici všetko to úžasné nájdu sami (len im niekedy treba jemne naznačiť, na ktorýže to objekt majú svoje cibrené schopnosti zamerať). Napríklad.
A teraz k veci, teda k Ceste.
Áno, áno. Tá atmosféra, tie drsné scény, tie srdcervúce scény, navrch sem-tam plácnuté nejaké to „múdro“ a k tomu ešte univerzálne posolstvo ukryté medzi riadkami. Ale to všetko toto McCarthyho dielo jednoducho z biedy nevytrhne. A že Pulitzerova cena? Mám padnúť na zadok? To by sa už kľudne mohla ujsť aj niektorej tvorbe páně Kulhánka. Ale Cesta McCarthyho ňou bola ocenená možno za stručnosť (alebo s prihliadnutím k celoživotnému dielu starého pána?).
Uznávam, má to svoje kvality a bezpochyby je to presne také, aké to chcel McCarthy mať. Odviedol dokonalú remeselnú prácu. No a to je asi ten problém.
Citlivé duše nech neupadajú do mdlôb, ak to vyznelo príliš cynicky. Alibisticky dodávam, že toto moje hodnotenie je vyslovene subjektívne, determinované doterajšou skúsenosťou a ovplyvnené precitlivelosťou na prehnanú PR. A taká vyšpičkovaná PR vo mne vždy vyvolá silný pocit, že opäť raz ide viac o dobrý biznis, než o čokoľvek iné. No a to potom bývam niekedy až prehnane kritický.
A bezpochyby som ovplyvnený aj tým, že práve teraz, keď vyjadreniu svojich pocitov ohľadom McCarthyho Cesty dávam definitívnu písomnú podobu, mám za sebou Gallenziho Bestseller. :-)
Jednoducho NUDÁ, prečo si nepriznať, že to nebavilo a nič nedalo okrem jednej záchvevnej chvílky na konci...nechápem prečo to toľko vychvaľujete...asi by pár ľuďom prospelo, keby boli farboslepí plus dyskalkulici
Není snad postkatastrofický román, který bych nečetl. Je-li dokonce s nádechem sci-fi, nemůže se stát ani náhodou, že by mi unikl. Má to jednu velkou nevýhodu: jsem na tyto romány velmi náročný. I proto jsem nucen dát této knize pouze průměrné hodnocení. Je sice dokonale zvládnutá po stránce řemesla (výborná atmosféra, proměnlivá dynamika), bohužel co se týče originality, je to dost zlé. Kniha de facto nepřichází s žádným novým nápadem a možná proto, že se dobře čte, plave na povrchu a působí dojmem knihy napsané na základě pitomého amerického filmu. Autor má rozhodně na víc, bohužel přes již zmiňovanou povrchnost vyprávění a efektní příběh, zůstává kniha průměrným postkatastrofickým příběhem, který možná zamrazí, ale to je asi všechno.
Velmi temné. Chce to hodně odvahy a otrlosti dočíst Cestu do konce, odměnou je pak jakýsi závan naděje. Ponurý příběh otce a chlapce. Je po katastrofě, lidská civilizace dohasíná. McCarthy výstižně (bez okras, spoře, přesně) popisuje různě vyhrocená etická dilemata. To vše na pozadí extrémních existenčních podmínek, kdy spíše než na Dobro narazíte na nepředstavitelné Zlo. Jaký je vlastně smysl života?
Takové postapokalyptické Kdo chytá v žitě...cesta odnikud nikam, lemovaná tou nejautentičtější atmosférou, jakou si dovedete představit. Cesta je typickým příkladem díla, které v podstatě po celou dobu četby staví pouze na atmosféře a pocitech. A daří se mu to výborně.
Naprosto tísnivá, pohltivá atmosféra s neuvěřitelně silnými momenty, ze které mi po celou dobu bylo na zvracení. Příběh o lásce otce a syna. To, co se Cormacu McCarthymu povedlo nejvíc, je forma, v jaké celou knihu napsal. McCarthy vlastně vůbec žádný příběh nevypravuje, nevnucuje nám žádné názory a jen popisuje, bez emocí, cestu otce a syna zdevastovanou, krvelačnou krajinou. Od dob Hobita (cca 15 let) se mi ještě žádná kniha tak nelíbila.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Nedočetla jsem a už se ani nechystám... knihu jsem několikrát odložila a zase se k ní vrátila, abych jí dala šanci. Poslední pokus, který skončil tím, že mi vypadla záložka a já nemohla za boha snad pět minut najít, kde jsem skončila, vypovídá naprosto o všem- kniha je totálně o ničem.