Cesta domů
Peter Soyer Beagle
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544636/bmid_cesta-domu.jpg
4
11
11
V roce 2006 se splnilo přání čtenářů vrátit se do univerza Posledního jednorožce díky novele „Dvě srdce", za kterou Peter S. Beagle získal ceny Hugo a Nebula, nejvyšší uznání jak od fanoušků, tak i odborníků v rámci fantastického žánru. Ve sbírce Cesta domů najdete nejen tuto dnes už klasickou novelu, v níž jsme se mimo jiné seznámili s devítiletou Zuzy, ale i zbrusu novou novelu „Zuza", v níž je vypravěčka „Dvou srdcí" již dospělá a má před sebou nebezpečnou cestu, během které pozná lásku i ztrátu a nalezne své pravé já.... celý text
Přidat komentář
Na návrat do sveta 'Posledného jednorožca' som sa tešil asi rovnako, ako na potešenie z autorovho literárneho umenia. Skutočne! Ešte nikdy som sa nestretol s autorom, ktorý by to vedel so slovami tak majstrovsky, ako Beagle.
'Cesta domov' teda pozostáva z dvoch poviedok. Prvá, je pomerne krátka, ale kvalitná. Nechcem prezrádzať veľa, ale niečo sa nedá nespomenúť. Návrat k postavám, ako je drsná Molly, netypický čarodejník Šmendrik či kráľ Lír, bol jednoducho perfektný! Stretávame sa tu s nimi skrz novú postavu dievčatka menom Súz, ktorá sa vydá za kráľom zažiadať ho o pomoc. Jej domov totiž už nejaký čas ohrozuje nevyspytateľný Gryf, ktorého zatiaľ nik nepremohol. Odvážne dievčatko však napokon v sprievode Molly a Šmendrika narazí "iba" na zábudliveho starca s korunou na hlave. Oči a srdce kráľa Líra, väzneného stareckým telom, si však pamätajú svoju minulosť i mladosť pridobre na to, aby sa nechali premôcť zákernou starobou. A tu sa zastavím. Vyzdvihnem iba skutočnosť, že tak krásne myšlienky i jedinečné vyobrazenie reality a staroby, ako nespornej súčasti ľudských životov, bolo ozaj čarovné. A azda aj dychberúce. Nielen z pohľadu skrytých myšlienok v texte a opisu scén, ale hlavne dialógov! Škoda, že poviedka 'Dve srdcia' nebola dlhšia, no takto bola aspoň o to údernejšia!
Druhá poviedka 'Súz' je už o niečo odlišnejšia, no táto kniha je celkovo podstatne dospelejšia, než 'Posledný jednorožec'. Čo nie je vôbec na škodu. Lenže nájdu sa tu pasáže, ktoré na mňa skrátka pôsobili asi až príliš depresívne. A jedna scéna tu bola skutočne úplne navyše. Z celkového pohľadu mi totiž vôbec nepríde, že bola nutná. Reč je o nepeknom úvode Súz v snovej krajine "Sníčkov". A nejde len o to, čo sa jej tu stalo, ale aj o to, ako sa s tým (nereálne) rýchlo a "bezproblémovo" vyrovnala.
Celkovo však ide o veľmi zaujímavý poviedkový príbeh, ktorý má opäť niekoľko hlbokých myšlienok a tém na spracovanie. Pútavý dej ubieha rýchlo a text sa číta veľmi svižne. Problém je, že veľa otázok nenájde svoje odpovede a veľa vecí si musíte domyslieť sami. Dokonca aj bez akýchsi odpovedí skrytých v kontexte. No tieto príbehy aj autorov štýl milujem!!!
V Cestě domů bylo dozajista roztroušeno něco melancholicky chladivého. Něco, co mi krásně zapadlo do nálady a ač to není tak dlouho, co jsem poprvé kráčela s Poslední jednorožkou, vetřel se mi tam i jakýsi podivný střípek nostalgie a radosti. Potkat znovu Molly, Šmendrika a Líra, propadnout se do beaglesovské atmošky a nechat se pohltit jeho nádhernou lyrickou prózou udělalo svoje.
Ale tentokrát byly sázky možná o krapet osobnější. Několikrát jsem si během čtení vzpomněla na Tolkienova Kováře z Velké Lesné a jeho svět víl. Tahle cesta však vedla přece jen jinudy. Byla dosti tvrdohlavá a sveřepá, urputná a nezastavitelná. Našlo se na ní mnohem víc, co by se později mohlo ztratit, a to, co se možná nejvíc hledalo, si svoji přesnou podobu nevydobylo. Cesty jsou mnohdy roztodivné a tohle byla jen jedna z nich.
Americký spisovateľ Peter S. Beagle sa po dlhom čase a veľkom úspechu nakoniec k príbehu o jednorožke vrátil. Po tridsiatich siedmich rokoch novelou Dve srdcia a po ďalších osemnástich so Súz. Obe vyšli ako súčasť jednej knihy. Dej majú síce samostatný, no spája ich postava dievčiny Súz, ktorú údajne čaká veľký osud.
Prvý spomenutý príspevok pritom vznikol skôr náhodou. Autor dovtedy dlhé roky tvrdil, že sa nikdy neplánuje vrátiť k jednorožke a jej svetu. Nemal chuť vracať sa k postavám. Až pri príležitosti vydania audioknihy pôvodného románu sa podvolil naliehaniu svojho vtedajšieho vydavateľa. Rozhodol sa stvoriť protagonistku, ktorá sa k pôvodnému osadenstvu dostane náhodou. A aj to len preto, že sa vyberie na vlastnú dobrodružnú výpravu. Jej cieľom je poprosiť kráľa o pomoc s gryfom, ktorý terorizuje jej domov.
Napriek pomerne veľkolepému motívu ide skôr o komornejšie rozprávanie. Aj v tom ale dobre vynikne špecifická atmosféra autorovej tvorby. Istá melancholickosť obohatená o kvetnatý lyrický jazyk. No a tiež očakávaná horkosť. Ide totiž o pomyslenú bodku a hlavne rozlúčenie. Leitmotívom tohto príbehu totiž nie je putovanie, ale posledné stretnutie pred očakávaným koncom.
Čitateľ tak má možnosť dozvedieť sa, či na seba ešte Šmendrik, Lír a Molly po rozlúčení narazili. Zistí, ako pokračovali ich životné cesty alebo či našli šťastie a slávu. Kvôli tomu však v tomto pomerne krátkom texte neostane dostatok priestoru na budovanie zápletky. Z tohto dôvodu však novela nedokáže fungovať úplne osve. Pripomína epilóg pôvodného románu s prísľubom, že by raz mohlo prísť pokračovanie, a to vďaka Súz a osudu, ktorý jej prorokuje Molly.
Veštba sa ukáže byť pravdivá a Súz ozaj zažije veľkolepé dobrodružstvo. Vlastne už druhé vo svojom živote. V druhom príbehu zbierky pritom už neostáva ani náznak po tej parodickosti, ktorou sa preslávil Posledný jednorožec, hoci aj tu lesy obývajú magické stvorenia.
Tentoraz záchranná misia dostáva väčší priestor. Zápletka je budovaná postupne a pomalšie. No a o slovo sa prihlási aj už spomínaná atmosféra. V tomto prípade je ešte o čosi clivejšia. Možno aj preto, že už v úvode nastupuje motív straty, ktorý nutne obohatí aj pocit smútku.
Beagle je teda verný svojmu klasickému horkému prejavu. Neštíti sa svoje postavy trápiť, no zároveň ukazuje aj to, že sa vďaka svojej bolesti môžu zmeniť. Lebo ako hovorí klasik, všetko zlé je na niečo dobré. Kulisy sú však rovnako divoko magické. Síce už nestretneme jednorožku, no autorova fantázia je plná všakovakých kreatúr. Tieto konkrétne majú veľa spoločné so snami a aj nočnými morami. Ide teda o stvorenia, ktoré nebudú po chuti každému.
O to väčšmi, že so sebou prinášajú aj veľmi špecifické snové obrazy. K nim neodmysliteľne patria pochybnosti, či Súz sníva alebo bdie a naozaj sa to deje. Pochybovať s ňou môžu aj čitatelia, keďže Beagle ich dokáže poľahky vtiahnuť doprostred diania. Stačí mu na to niekoľko krátkych viet. Druhá novela je teda výraznejšia, s lepšie vybudovanou pointou. A tiež je dôkazom, že bez ohľadu na dĺžku textu vie autor so slovami doslova čarovať.
Zbierka Cesta domov ponúka hneď dva návraty do sveta poslednej jednorožky. Prvá novela Dve srdcia však funguje skôr ako epilóg pôvodného románu. Druhá o mladej Súz je výraznejšia i rozsiahlejšia. Obe spája tematika návratov a strastiplných ciest. Beagle však neustále pripomína, že na konci dúhy niekedy nečaká poklad.
Dvě srdce jsem přečetla, ale nijak zvlášť mě nezasáhla. Asi proto, že romance mezi Lírem a jednorožkou mě nechává chladnou a připomíná mi spíš nářky stárnoucího "hrdiny"-muže. Nic nového.
Zuza... to bylo o něčem jiném. Ano, v něčem to připomínalo Lavondyss - člověk to tak úplně nepochopí napoprvé a pokaždé, když to čte, dojde k něčemu jinému, objeví nové významy... Bylo to krásné. Nečekané. Jazykově mistrně zvládnuté. Na rozdíl od Líra + jednorožky překvapivá, o to ale kvalitnější romance. Není to pro každého, to opravdu ne...
Příběh Dvě srdce se mi moc líbil. Při čtení jsem si říkala, jak se ráda vracím do světa Posledního jednorožce. Bohužel druhý příběh byl zmatený, nesrozumitelný a opakovaně jsem se ptala co tím chtěl autor říct. Souhlasím s komentářem La Cucaracha. Knihu jsem vrátila do knihovny a mám radost, že jsem odolala touze po vlastění.
(SPOILER)
Knížka obsahuje dvě delší povídky, Dvě srdce a Zuza, přitom Dvě srdce jsou docela stará a vyšla česky už podstatně dříve, společně s Posledním jednorožcem. A proto jsem taky nechtěla investovat do koupě téhle knížky a Zuzu jsem si přečetla v knihkupectví. A dobře jsem udělala. Pořádně nevím, co autora vedlo k napsání Zuzy, ale měl si ji odpustit. Je to fakt špatné. Dvě srdce za mě sice taky nic moc, je to takové jednoduché a spíš pro děti, ale oproti Zuze je to skvělé. Zuza je prostě slátanina, jinak to nelze říct. Někde se tam čerstvě dospělá holka potuluje divnou krajinou, jsou tam divné postavy, nic se v podstatě neděje (což je ten lepší případ, protože když se něco děje, tak je to poněkud zvláštní - to znásilnění tam jako mělo jaký smysl, proboha?), táhne se to, opakuje, je to tak trochu ezo, konec o ničem. Celkově z toho zůstane leda tak nějak pocit hnusu. Vzpomněla jsem si na Lavondyss, určitým způsobem je to podobná blbost. Řekla bych, že nebylo úplně rozumné tuhle povídku česky vydávat, podle nesčetných zahraničních recenzí bylo jasné, že se nepovedla.
Takže se Beagle bohužel zařadil po bok spisovatelů, kteří neuměli včas přestat, a jen dokazuje, že po sedmdesátce ten mozek fakt nefunguje jako zamlada. Škoda, že mu to nikdo nedokázal říct.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Poslední jednorožec |
| 2011 |  Poklidné a tiché místo |
| 2017 | V Kalábrii |
| 2019 | Poslední jednorožec (komiks) |
| 1999 | Bard speciál |
Kolega La Cucaracha to přesně popsal přede mnou. První povídka celkem fajn melancholický epilog postav Posledního jednorožce, druhá novela divná, smutná a zbytečně zlá na postavy bez jakéhokoliv náznaku dramaturgie.