Cesta kolem světa za osmdesát dní
Jules Verne
Nebýt sázky v Reformním klubu, těžko by se usedlý anglický džentlmen Phileas Fogg rozhodl objet za 80 dní celý svět. Na cestě zažívá se svým věrným sluhou Passepartoutem četná dobrodružství, která mu přinesou nejen slávu, ale i štěstí v lásce.
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1971 , Albatros (ČR)Originální název:
Tour du monde en quatre-vingt jours, 1873
více info...
Přidat komentář
Další krásná Verneovka. Bylo to takové doplňující čtení. Děj jsem znala z úžasného španělského seriálu.
Klasická kniha mého dětství :-) Cesta pana Fogga okolo světa za 80 dní díky poněkud bláznivé sázce a nejrůznější dobrodružství, která v rámci svého putování zažije. Vhodné pro mládež - snad i tu současnou.
Cestu kolem světa za 80 dní jsem poslouchala jako audioknihu, konkrétně jako dramatizaci. Nevím, do jaké míry to bylo proti originálu zkráceno, možná trochu ano, ale nevadí, protože jsem si to vlastně dost užila. Nehodnotím plným počtem, na to se mi tato dramatizace zdála místy trochu po povrchu klouzající. Ale určitě mne to bavilo víc než Patnáctiletý kapitán.
Líbil se mi protiklad mezi tajemným, skoro až mysteriózním Phileasem Foggem, který kolem sebe postavil jakousi neproniknutelnou zeď, a jeho sluhou Passpeartoutem, který je takový otevřenější a přímější. Přesto mi přišlo, jako by se právě těmito povahami docela dobře doplňovali. Phileas Fogg mi tu přišel jako skvěle vykreslený typický lord z Anglie se vším všudy. Tak trochu chladný čumák, za každých okolností uhlazený a bezchybný, bez nějakých přílišných emočních extempore, poněkud snob. Nevím, jestli to Verne myslel jako karikaturu, to si netroufám odhadovat, nicméně mne to hrozně bavilo.
Zápletka sama o sobě není zas tak složitá, ale to nic nemění na tom, že audiokniha sama o sobě byla vskutku zábavná, měla švih a dějově to nepostrádalo rozličné zákruty a překážky, které naši hlavní hrdinové museli překonávat.
Příjemný zážitek z audioknihy jsem dostala i díky příjemné interpretaci řady narátorů - na audioknize se podíleli např. Jiří Adamíra, Svatopluk Beneš, Ladislav Mrkvička či Petr Nárožný. Audiokniha se mi poslouchala velmi dobře.
[lehké spoilery] "Správný Angličan nikdy nežertuje, když jde o tak vážnou věc, jako je sázka." Cesta kolem světa za osmdesát dní je jedenáctou knihou z cyklu Podivuhodné cesty a jednou z těch vůbec nejslavnějších. A není divu. I když se autor přirozeně vyřádí na zeměpisný pasážích, není jich zase tolik, aby se čtenář neuvyklý Vernovu stylu stihl nudit (proto patrně tuhle verneovku zatím nevykleštil Ondřej Neff, pokud vím). Naopak se jedná o příběh originální, svižný, dobře vypointovaný a skvěle a vtipně napsaný. K celkovému vyznění přispívá i samotná hlavní postava, Phileas Fogg, který rozhodně není typickým cestovatelem, zato je (dle autora) typickým Angličanem. Na cestu kolem světa se nevydává z touhy poznat daleké kraje, nýbrž aby prokázal, že má pravdu (že takovou cestu lze v dané lhůtě vykonat), a vyhrál sázku. Z toho důvodu neprojevuje sebemenší zájem o místa, jimiž projíždí, a zůstává v lodní kajutě či vlakovém kupé, kde věnuje se svému milovanému whistu či propočítávání, zda cesta probíhá dle plánu. A i když neprobíhá, obvykle neprojeví ani špetku rozčilení: "Zdálo se, že není o nic vzrušenější než palubní chronometry."
Samotná výprava obnášející skákání z jednoho dopravního prostředku na jiný by samozřejmě čtenářovu pozornost po celou dobu neudržela, proto Verne svému hrdinovi do cesty nastraží několik nápaditých překážek. Závěrečná pointa je vynikající, byť se v ní skrývá jedna logická chyba (tedy pokud z Ameriky do Liverpoolu neodjíždí parník téhož jména každý den). Výtečná verneovka, která oplývá humorem a nadsázkou (podobně jako třeba Ze Země na Měsíc), a i díky tomu zůstává čtivá i pro dnešního čtenáře, třebaže jej možná zarazí (pobaví) trochu stereotypní popisování různých národů či jedna naturalistická pasáž plná krve a cárů masa. Škoda také, že autor víc nepracoval s postavou paní Audy, která se nakonec byla spíše suvenýrem, než skutečnou postavou, ale to už bychom asi chtěli příliš.
Jako dítě jsem měla moc ráda animovaný seriál se zvířaty v hlavních rolích. Ke knize jsem se dostala až jako dospělá a přišlo zklamání. Pan Fog je studený čumák - jakási představa typického Angličana, nic ho nerozhází, jako by mu bylo vše jedno. Akce je překvapivě málo. Spoiler: překvapení, že předběhli čas je naprosto nepřekvapující, bylo mi to jasné už od začátku, a svatba byla už očividným klišé.
Ale jak už tu někdo zmiňoval. V době vzniku musela kniha způsobit ohromný boom.
jelikož jsem viděl několik filmových zpracování, nebylo pro mne čtení napínavé, ale aspoň jsem se zaměřil na popisy a francouzské vtipkování o Angličanech
Po dlouhé době jsem opět otevřela knihu pana Vernea. A uchvátila mě stejně, jako kdysi. Ano, autor velice rád popisuje cokoli - společnost, města, přírodu …, ale musíme obdivovat jeho znalosti. A zároveň i jeho předvídavost. Určitě si znovu přečtu i jeho další knihy.
(29. 12. 22 - 28 877 - 65)
Poté, co jsem se pokusila přečíst Tajemný hrad v Karpatek a někde zhruba v třetině jsem to vzdala, jsem došla k názoru, že Jules Verne není pro mě a ač se neustále vydává a lidé jej kupují a dříve jeho literaturu vážně četli a dnes je to přežitek a je to jeden z autorů o kterém všichni slyšeli a učili se, ale reálně ho nikdo (nebo skoro nikdo) nečte a jeho knihy se prodávají z povinnosti.
Ovšem pak jsem narazila na člověka, který je opravdu čte a baví jej. Nevěřila jsem tomu. Vážně ne. Ale byla jsem přesvědčena, ať mu dám ještě jednu šanci.
A víte vy co?
Ano Hrad v Karpatech, je pro mě pořád kniha u které by jeden umřel, ovšem toto je něco úplně jiného! Bavilo mě to i když Foga jsem občas nechápala (a ještě více teď nechápu jeho filmovou verzi z roku 2004) a nerozuměla jsem Figovi, ovšem oblíbila jsem si Passepartouta a jeho filmové veze mě už asi nikdy nebudou uspokojovat (jeho animovaná asi i nadále ano).
A hlavně mě tato kniha přesvědčila, že Verne je dobrý spisovatel, který se dá číst i v dnešní době a rozhodně se ještě do nějaké jeho knihy pustím.
Mamka Verna v dětství milovala, takže jsem se inspirovala a rozhodla jsem se přečíst si to :D A byla jsem překvapená, protože se to četlo dobře a rychle.
Styl psaní mi vcelku sedl. Příběh mě i bavil, takže hodnotím kladně. Myslím, že na maturitní četbu je to dobrá volba.
Lituju, že se mi ta kniha nedostala do ruky v mladším věku…bylo to fakt příjemné víkendové čtení…žádné protahování, krátké kapitoly k věci a supr popisy míst kidy se projíždělo…rozhodně zkusím další knihu autora :)
Je ostuda, že mě ke čtení dostala jiná kniha, romantická Cesta za tebou za 8o dní a nutila mě srovnávat i když jsou každá o něčem jiném . A obě dobré . Ale tato lepší a zábavnější.
Napsal jsem u Vinnetoua, že jsou dvě skupiny - verneovci a mayovci. Já patřím mezi mayovce, ale Vernea ctím. Asi jsem nikdy nepropadl jeho vědecko-fantastickému vizionářskému světu, a ani rozvláčnosti jeho líčení, nicméně: Cesta kolem světa a Dvacet tisíc mil pod mořem jsou opravdu (podle mě) jeho vrcholy. Když si sluha anglického gentlemana po mnoha kilometrech cesty uvědomí, že zapomněl zhasnout a gentleman suše odpoví, že platba za světlo půjde na jeho účet, to jsou klasické dialogy. Takže ano, klasik dobrodružné literatury, které si každý kluk musí přečíst.
Nádherně a poutavě napsané dobrodružství anglického gentlemana, který se kvůli sázce vydá na cestu kolem světa a že je to cesta!
Můj obrovský oblíbenec Jules Verne. Ačkoliv jsem žena, miluju všechny "Verneovky". Vyrostla jsem na nich a jsou má "srdcovka". Jako holka jsem "hltala" stránku za stránkou a nedávno jsem zrovna po letech tuto knížku opět četla a nic se u mě nezměnilo, "hltala" jsem jí jako zamlada :-) Filmy jsou povedené, krásné, ale knihy mají své kouzlo... ;-)
Dobrodružný příběh z roku 1873, který má pořád své kouzlo a dokáže oslovit i moderní čtenáře. Příběh cesty kolem světa budu mít asi navždycky spojený s animovaným seriálem s Willy Fogem, Barnabášem a Romy, nicméně bylo příjemné si přečíst originální knihu. Překvapením pro mne byly celostránkové dobové ilustrace. Jules Verne uměl velmi pěkně vystihnout povahy hlavních hrdinů. Jak naprosto chladně a logicky uvažujícího Fogga, tak milého ztřeštěného a zmatkujícího sluhu, na kterého se prostě nešlo zlobit. Protože pro dobové čtenáře byly cizí země a kraje něčím dost vzdáleným a neuchopitelným, obsahuje kniha poměrně dost popisných částí krajin, památek, zajímavostí, i rostlin apod. Prostě tak, aby si čtenář opravdu dokázal to místo představit pohledem sluhy Pasepartouta (neboť Fogg na nějaké památky a krajinu spíš celkem kašlal :-) ). Vše je naštěstí prokládané fantastickým dobrodružstvím a napjatými situacemi a hodně se pozornost točí i kolem dopravních prostředků, tedy vlaků, lodí, parníků, saní, ... a jako taková perlička na závěr je i jemná a nenápadná romance na konci. Troufám si říct, že tento příběh snad asi nikdy nezestárne. Těším se, až si bude můj syn číst převyprávěnou verzi pro děti.
Vrátila jsem se ke svému oblíbenému autorovi z dětství díky čtenářské výzvě. A jsem za to moc ráda. Kniha je napínavá a má pořád své kouzlo.
Štítky knihy
Indie Anglie vlaky 19. století zfilmováno francouzská literatura USA (Spojené státy americké) dobrodružství cesty kolem světa sázkyAutorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Tak trochu klasika, pěkná výprava kolem světa. Matně pamatuju seriál pro děti, tak jsem si to oprášil. Dá se.