Cesta na sever
Karel Čapek
Cesta na sever je cestopis Karla Čapka z roku 1936, ve kterém popisuje svou cestu po Dánsku, Švédsku a Norsku. Na cestu se Karel Čapek s manželkou Olgou Scheinpflugovou, se kterou měl svatbu 26. srpna 1935, a také švagrem Karlem Scheinpflugem. Do Skandinávie odjeli vlakem přes Německo do Dánska a pokračovali přes Kodaň, Stockholm, Uppsalu, Oslo a po železniční trati Bergensbanen do Bergenu, kde nastoupili na parník a pluli s ním podél norského pobřeží k mysu Nordkapp.... celý text
Přidat komentář
Líbezné. Sladké. Barevné. Něžné. Dojímavé. Půvabné. Intimní. Tak blízké, že se až nechce věřit: jako bych to prožívala sama; jen bych o tom, žel, nedokázala tak překrásně psát. Čapek vidí na Dánsku, Švédsku a Norsku to pěkné, lidsky důvěrné, hřejivé. Pořád se mi vrací slovo důstojnost. A ohromná úcta: k životu, k lidské práci, k člověku, k přírodě. Rozkošné kresbičky všechno doplňují. Okamžitě se chci vydat na sever.
Má tahle kniha nadchla ... za mě se četla skvěle ... jak popisuje krajinu a města, kterými se dostává do svého cílového bodu ... plus i některé básně ...
"To je zvláštní na velké literatuře: že je tím nejnárodnějším, co národ má, a přitom mluví řečí srozumitelnou a důvěrně blízkou všem. Žádná diplomacie a žádný spolek národů není tak univerzální jako literatura; ale lidé jí nepřikládají dost váhy, to je to; proto se mohou pořád ještě nenávidět nebo si být cizí."
"To tedy je to nejsevernější město Evropy. Kde už je konec sedláka, tam může ještě žít rybář; a kde už je konec rybáře, tam se ještě uchytí kramář, vývozce a účetní. Říkám vám, nejsevernější známka života je obchod; a lidský pokrok se nezastaví, dokud na severním pólu nebude dřevěný krámek s pohlednicemi, tabákem a pletenými rukavicemi; a nějaký ten účetní se tam snad taky uživí."
Krásné barvité popisy, tak jak jsme u pana Čapka zvyklí. Takový můj sen navštívit tyto končiny. Pane Čapku, děkuji, za krásný zážitek.
Krásně napsáno. Ráda jsem s panem Čapkem "cestovala". Krásně popisuje země, místa, přírodu i lidi. V knížce jsou i moudré myšlenky a postřehy. Moc se mi líbila, mám z ní hezký pocit.
Pan Čapek podnikl tuto cestu před víc jak osmdesáti lety. Já ji podniknu za pár dní a pravda, nepojedu tak daleko.
Rozepisovat se tu o páně Čapkově neskutečné slovní zásobě by nejspíš bylo házením hrachu na zeď. Narazila jsem i na několik slov, která jsem nikdy neslyšela a netušila, co znamenají. Ale co já, dokonce ani Google a to je opravdu na pováženou. Na druhou stranu je pravda, že autorovy mistrné mnohoslovné popisy mě občas donutily k zívání. A zase bylo i pár vtipných momentů v knize uvedených, které z národní ikony udělaly normálního člověka.
Četla jsem elektronickou verzi, která neobsahovala ilustrace. Musím si ještě půjčit v knihovně papírovou a znovu prolistovat. Bez ilustrací je to takové neúplné.
Na rozdíl od Británie jsem všechny v knize popisované země navštívil a paradoxně předtím, než jsem si Cestu na Sever přečetl. Fascinovalo mě, jak před více jak osmdesáti lety dokázal Čapek z oněch zemí vytáhnout pocity a dojmy, které zde jsou i dneska. Změnily se technologie, změnil se způsob dopravy, ale nezměnila se ona tak trochu skrytá tvář zemí, tvořících Skandinávii. Jenom ten Čapkův smutek při plavbě přes Velký Belt do Dánska a připomínka španělské občanské války s nevyplněným přáním směrem k v dáli mizícím Skandinávským poloostrovem: "Tady se už válčit nikdy nebude" je ukázkou toho, jak si ti skutečně dobří lidé nedovedou představit, jak zlo skutečně funguje a co může všechno přinést. A nebo to bylo jenom tiché přání u vědomí toho, že je možné všechno? A dopis kapitána parníčku, který manžele Čapkovy vezl až k polárnímu kruhu jako by dokládal staré moudro - Vše se mění a přitom zůstává stejné...
Pan Čapek poutavě a věrně vylíčil severskou přírodu i život severských lidí. Středobodem zájmu je příroda a místa civilizací nepoznamenaná. Příroda zelená jako nikde, bohatá vodami, překypující loukou a stromovím, jiskřící rosou a zrcadlením nebes, pastorální a hojná, mírná a požehnaná je příroda severu.
člověk má chuť vyrazit do Dánska, poznat Kodaň atd. Líbí se mi ta kvalita výběru slov, kterými cestopis dýchá.
Další z řady příjemných evropských výletů v Čapkově podání. Kniha ztrácí jedině tím, že popis cesty je místy mírně stereotypní. Jinak ale nabízí neotřelý pohled na severské putování z perspektivy velice zajímavého člověka.
Nádherná Skandinávie popsaná mistrovským jazykem. Překvapily mě jednoduché a výstižné obrázky. Nejkrásnější je pro mne poetický popis v kapitolce Sundy a fjordy. Olžiny básně mě nenadchly, ale její přítomnost na cestě byla zdrojem některých humorných scének (ženatý člověk nebo chudáci ryby).
Karel Čapek napsal a ilustroval knihu krásně s vtipem a citem. Některá místa z cest jsem si připomněla. A ten nejvyšší kopec v Dánsku jsme taky málem přejeli.
Poslední, vrcholný Čapkův cestopis obohacený pěknou a rytmickou lyrikou Olgy Scheinpflugové. V knížce jsou také desítky autentických ilustrací, které ve vás vyvolávají představu, jak Čapek se opírá o lodní zábradlí, severské větry ho řežou do holých tváří a on v ruce má svůj skicák a opotřebovanou tužku. Jazyk je bohatý na cizí výrazy a také na krásnou spisovnou češtinu. Oproti ostatním cestopisům je v tomto i více anekdot a je humornější, což zajisté má na svědomí přítomnost Olgy na jeho cestách. Doporučuji.
Moje oblíbená knížka. Milé, lidské, čtivé, poetické.
Krásná knížka, skoro víc Čapkových ilustrací než textu. Básně autorovy ženy mne ale nezaujaly, snad příště.
Čapek a severské země, pro mne nejlepší kombinace.
Moc hezké vyprávění, doplněné milými obrázky a básničkami. Ocení především ti, kteří severskou krajinu znají!
Četla jsem po absolvování velmi podobné cesty a ačkoli dnes je Norsko jednou z nejbohatších zemí světa, což v Čapkově době neplatilo, popis přírody a lidí stále věrně odpovídá. Kniha mě často nutila k úsměvu nad neměnností popisovaného. Vše je úžasně barvitě a trefně zachyceno. Škoda jen, že dnes už člověk na NordKapp volí jinou cestu než autor :-)
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Úžasně popsaná cesta na sever!! Autor nádherně líčí přírodu a nadchl mě popis půlnočního slunce: člověk zatoužil tam být s nimi :-). Ale je tam i dnes ještě tak úžasná krajina a lidé? Proto raději zůstanu jen u té literatury. Ze začátku jsem chtěla dát "jen" 4*, protože se mi zdálo, že si tento cestopis více vychutnají lidé, kteří ve Skandinávii byli a ví, o čem autor píše (já jsem tam nikdy nebyla a bylo těžší se do začátku cesty vžít), ale autor vše líčí tak skvěle, že má člověk pocit, jako by tam byl s ním. Určitě se ještě k dílku vrátím :-).