Češtinářky
Veronika Valíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498961/bmid_cestinarky-3iV-498961.jpg
3
86
86
Žádný život není bez hrubky. Román z prostředí elitního gymnázia. Kdyby se Don Quijote pokusil svést souboj s českým školstvím, pokorně by se za pár hodin vrátil k větrným mlýnům. O tom je přesvědčená i češtinářka Tereza, jíž dělá ze života peklo byrokracie a despotický ředitel. Naštěstí má podobně naladěné kolegyně, studenty s otevřenou myslí i Čaroděje, který jí vykouzlí v duši klid spolehlivěji než Neurol. S jejich pomocí se vydává do světa příběhů… a její cesta za svatým grálem i k Hoře osudu ji zavede do nečekaných končin.... celý text
Přidat komentář
Nestává se mi často, že bych knize nedala šanci, ale v tomto případě jsem ji po cca 40 stranách odložila. A to jsem se na román ze školního prostředí opravdu těšila. Bohužel mi styl ani obsah nesedly.
Školství dnešní doby, na základce tak přemýšlivé žáky nemáme, ale ředitel - takového jsem už taky zažila. Kniha se četla pěkně, hlavní postava sympatická, neměla to lehké, dvě děti, rozvedená, nepoužitelný exmanžel. JoJo.
Absolutně geniální kniha. Příběh plyne svižně. Tolik různých rovin a člověk to pořád krásně stíhá. Nenápadně se proplétající dějové linky, pak člověku začnou pomalu docházet. S Terezou jsem se hned zžila. Prožívala jsem s ní veškeré radosti, strasti a problémy a tak náramně jsem se bavila. Myslím, že se Češtinářky staly mou nejoblíbenější knihou.
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by se mnou tak souzněla... jsem češtinářka na gymplu, rozvedená matka dvou dospělých dětí a Čaroděje mám taky (i když trochu jiného než Tereza).
Já jsem si knihu velmi užila. Moc díky za nápady, jak pracovat s některými texty a knihami. Jen hlavní hrdince "tiše závidím" vyspělé čtenáře některých tříd. Díky.
Češtinářky ve mně zanechaly jen průměrný dojem. Text je poměrně složitě členěn na různé oddíly, prolíná se v něm přítomnost, minulost, rodinná situace hrdinky i škola a vyučovací literární postřehy, a nemůžu si pomoct, jako celek spíš nefunguje. Má mnoho zajímavých poloh a postav, které jsou upozaděny a přitom by stálo za to je sledovat důkladněji.
Moc povedená je obálka knížky, taková prosluněná, snová a pozitivní.
Příběh samotný až tak nenaplnil mé očekávání. Četl se moc dobře, za dva večery byla knížka přečtená, ale pro mě byla v příběhu až moc popisována byrokracie ze strany ředitele gymnázia apod. a málo se rozvíjel příběh češtinářky Terezy či samotných studentů. Pořád jsem při čtení cítila, že autorkou je češtinářka, paní učitelka, která nás podrobně seznamuje s problémy v práci. Na druhou stranu se mi moc líbilo, že mě paní autorka provedla mými oblíbenými příběhy... Svět podle Garpa, Rok vdovou, Hotel New Hampshire atd... I tak jsem opět ráda zavítala do školy, ten můj školní čas je už dávno pryč...!
Z první poloviny jsem byla nadšená. Příběh mě polapil a odmítal pustit. Zaujalo mě to prolínaní různých rovin, vzbudilo mou zvědavost, jako člověka, který má blízko ke vzdělávání v ČR, mě hodně bavila i ta věrná realita a nekončící boj s větrnými mlýny. Ale ve druhé půlce jakoby vypravěčce došel dech. Rozbory literárních děl a postřehy studentů byly pořád výborné (opravdu existují tak sečtělé a přemýšlející třídy?), ale ten samotný příběh Terezy a jejího okolí sklouznul do vyjetých kolejí a už se jen vezl do cíle. Což není nutně špatně, jen jsem měla větší očekávání. Poctivých by bylo asi 3,5.
Češtinářky
Fakt jsem se snažila, nicméně vzdávám na str. 55. I když mám k literatuře velmi blízko, učitelka prostě nejsem. A těm je tento román nejspíše určen.