Bol som dlho preč
Ken Kesey
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103586/bol-som-dlho-prec-103586.jpg
5
2987
2987
Buričské dielo Bol som dlho preč je skvelý román z roku 1962 o moci, strachu, odvahe, dôstojnosti a slobode, ktorý sa oprávnene stal celosvetovým bestsellerom. Úspech titulu napokon spečatil film Miloša Formana v hlavnej úlohe s Jackom Nicholsonom. Čitateľov aj divákov stále oslovuje mikrosvet psychiatrickej liečebne, v ktorom čudnými metódami vládne Veľká Sestra Ratchedová. Táto manipulátorka reprezentuje moc, pod ktorou všetci pacienti z apatie, strachu, zbabelosti či nevedomosti strácajú zvyšky svojej ľudskej dôstojnosti. Po príchode slobodného človeka a rebelanta McMurphyho sa však mnohé zmení...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Petit PressOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1962
více info...
Přidat komentář
Přečteno do čtenářské výzvy. A opravdu to byla výzva. Dost jsem se nad stránkami trápila, nebavilo mě to, nedokázala jsem udržet pozornost. Podle hodnocení jsem čekala příběh, který chytí a nepustí od samého začátku. Bohužel mě to nechytlo ani později. Zkusím filmové zpracování, které jsem zatím neměla možnost shlédnout.
Od knihy jsem toho příliš neočekával, přeci jen se nejedná o autora nebo žánr, který bych vyhledával, a musím bez mučení přiznat, že po dočtení jsem cítil obrovskou úlevu, že mám tenhle boj za sebou.
V knize se něco pořádného začne dít zhruba tak po dvou třetinách celého vyprávění, do té doby je to jen změť popisu a nesmyslných halucinací vypravěče, takže vlastně vůbec nevíte, jestli to, co říká, se skutečně děje. Neustále mluví o mlze a elektrických obvodech ve zdech, nevím, jestli jsem jen příliš omezený, abych za těmito věcmi viděl nějaký smysl, nebo jsou tam čistě jen proto, že je vypravěč "na hlavu".
Co se týče hádek Velké sestry a McMurphyho, očekával jsem ostřejší střety, výměny názorů, alespoň nějaké silnější náznaky dramatizace a zápletky, ale bohužel, v tomto případě zůstal autor zbytečně při zemi.
A abych nezapomněl na film, ten bych snad raději neviděl...
Kolem a kolem, kniha odkrývá zajímavé téma a zápletku, bohužel však na příliš mnoho stranách. Pochybuji, že si tento příběh někdy znovu přečtu.
Sice má jen 338 stránek, ale stejně bych jich ještě pár ubral. Jinak dokonalost - náčelník je citlivý chlápek, takže jeho pohled na dění a okolnosti mají úplně jiný rozměr.
Občas jsem se trochu ztrácela v halucinacích vypravěče, ale kniha se mi líbila.
Geniální dílo. Velmi citlivě napsané. Skrývá v sobě beznaděj, hluboké myšlenky a skryté významy, stejně tak jako úsměvné momenty. Doporučuji všem.
Už během čtení mi bylo jasné, proč pan Kesey tak moc neměl rád filmové zpracování. A ani se mu nedivím. Díky tomu, že v knize příběh vypráví náčelník Bromden, je kniha plná emocí a zajímavých myšlenek. Všechny Bromdenovy názory, postřehy, vzpomínky ale i bludné představy dávají knižnímu příběhu duši, jakousi rovinu, o kterou je film ochuzen.
Je vlastně zarážející, kolik komentářů - včetně toho mého - srovnává film s knihou. Tak profláklý film, který viděl každý, přitom jeho předloha jej zdaleka předčí. Jenže málokdo ví, že ten film vůbec nějakou knižní předlohu má.
Smutné čtení, beznadějné, ale ohromně zajímavé. Znám film podle této předlohy a stále jsem ho měla před očima. Nijak mi to ale nevadilo, příběh mě bavil, i když jsem věděla, co přijde.
Blbý je, že jsem nejdřív viděl film a bavil mě víc než kniha, to ale nic nemění ma její kvalitě.
K četbě bych se asi neodhodlala, kdyby mne nemotivovala Čtenářská výzva - dílo jsem znala samozřejmě z Formanova filmu a přesvědčilo mne, že TOHLE je místo, kde bych opravdu být nechtěla. Nicméně úhel pohledu, který nabízí kniha proti filmu, tedy vidění celého dění prismatem náčelníka Bromdena, dává textu úplně jinou dimenzi. Postupné osvobozování ze zacyklených představ je skoro zajímavější než původce a hybatel McMurphy. A k tomu nepříliš jemně popsaný systém manipulací, které v různých rovinách kolem sebe najde asi každý. A hranice poruchy jsou tak tenké... Nicméně stále klobouk dolů před Formanovou verzí a zejména obsazením jeho filmu, velmi mi to usnadnilo začítání se do textu... ke kterému nevím, jestli se ještě vrátím. Jednou stačilo.
Četla jsem to jako povinnou četbu do školy a musím říct, že jsem zklamaná. Podle hodnocení jsem očekávala super knihu, ale bohužel jsem se s ní jen natrápila. Hodně mi pomohl film.
Toto dílo mě dostalo svým příběhem, bojem proti vyšší síle, kde jak už bylo v knize řečeno, není možné vyhrát, ale jen se rvát a rvát až vám nakonec dojdou síly a nahradí vás někdo další.
McMurphy se rval. Zároveň také zahnal mlhu z oddělení psychiatrické léčebny a zbavil je pískotu v uších. Ale co je nejdůležitější, dal těm chlapům opět důvod, proč se smát.
Tady půjdu asi proti proudu, ale mě teda kniha nebavila. Zhruba v třetině jsem váhala zda ji neodložit. Nakonec jsem ji teda po menší pauze dorazila až do konce. Nemůžu říct, že by byla špatná, podle mě je prostě jiná. Vyprávění z pohledy náčelníka se mi líbilo, ale v jeho halucinacích jsem se ztrácela a byly pro mě dosti rušívým elementem.
Přečteno podruhé, teď už se mi to zdálo zdlouhavější. K přečteným knížkám se vracím po letech, když momentálně nemám co číst a obvykle už nemají tu sílu, jako napoprvé. Samozřejmě - když znám konec. Ale tohle je prostě klasika a můj první komentář platí.
Panebože! Tak to bylo něco! Dost drsný, silný, skvělý. Zkrátka jsem se nemohla od knížky odtrhnout a myslela jsem na ni pokaždé když jsem ji byla nucena odložit.
McMurphy - neuvěřitelný člověk, který dokázal svým příchodem změnit život ostatním, a naučil je se znovu smát, užívat si života, věřit si. A hlavně to, co jim dal a ukázal...svobodu. Veškerý popis osob, atmosféry, situací a závěr, při kterém skoro zapomínáte dýchat...to vše je tak dokonalé.
Kniha ve mě zanechala pocit velkého smutku. Útěk pro mě není výhra, takže v konečném zamyšlení se nabízí otázka, kdo byl vlastně pomyslným vítězem psychologického boje.
Dle mého soudu jedna z nejlepších knih vůbec. Notoricky známý příběh, který byl i zfilmován Milošem Formanem. Jack Nicholson byl neskutečný.
(SPOILER) Letošní výzvu mám hodně o dočítání knižních předloh slavných filmů. Vyhoďme ho z kola ven je jednou z nich. Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem považuji od prvního shlédnutí za výborný film. Při čtení se mi před očima míhaly skvělé herecké výkony Jacka Nicholsona jako McMurphyho, Louise Fletcherové jako sestry Retchedové, Dannny deVita a dalších. Většinou se mi po přečtení knihy filmová adaptace moc nelíbí, tady mám pocit, že režisér dokázal z předlohy vykřesat ještě o kapku víc. Např. slavná scéna, jak McMurphy zapojuje chovance do hrají basketbalu, v knize je o tom jen zmínka. Ve filmu mi nechybělo nic, v knize trochu postrádám tu Nicholsnovu jiskru. A těžko říct, jak bych to vnímala, kdybych nejdřív přečetla knihu. Jinak je celý příběh prostoupený smutkem, pro mě o to větším, že jsem věděla, jak to celé dopadne. Bezmoc proti bezpráví a zlovůli, umanutá sestra zavádějící absurdní opatření, všechny pacienty naházela do jednoho pytle, zacházela s nimi jako s nesvéprávnými a srážela jim sebevědomí nejspíš jen pro ten pocit moci, kterou nad nimi měla.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svoboduAutorovy další knížky
| 2010 |  Vyhoďme ho z kola ven |
| 1999 | Tak mě někdy napadá |
| 2003 | Námořníkova píseň |
| 1996 |  Skříňka s démonem |
| 2006 | Zápisky z lochu |
Silný příběh, bez debat. Člověk tak nějak dopředu ví, co se stane a že to nebude veselé.
Přesto se mi kniha nečetla úplně snadno, asi dvakrát jsem ji chtěla vzdát. Styl psaní mi ze začátku úplně nesedl, byla jsem leckdy zmatená, co jsou jen představy a co skutečnost, či jak to vlastně je.
Scény s McMurphym a Ratchedovou mě ale bavily, dobře jí to dával sežrat. Líbilo se mi, jak znovu vléval život do žil kolikrát zcela letargickým pacientům, jak drželi při sobě, jak bylo z příběhu cítit, jak těžké je se vymanit z takového léčebného vězení, byť život by mohl plynout úplně jinak.
Konec byl velice silný.
Zkrátka pěkná a dobře napsaná kniha, jen jednu hvězdu ubírám za to, že jsem se nad ní málem zadusila.