Bol som dlho preč
Ken Kesey
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103586/bol-som-dlho-prec-103586.jpg
5
3045
3045
Buričské dielo Bol som dlho preč je skvelý román z roku 1962 o moci, strachu, odvahe, dôstojnosti a slobode, ktorý sa oprávnene stal celosvetovým bestsellerom. Úspech titulu napokon spečatil film Miloša Formana v hlavnej úlohe s Jackom Nicholsonom. Čitateľov aj divákov stále oslovuje mikrosvet psychiatrickej liečebne, v ktorom čudnými metódami vládne Veľká Sestra Ratchedová. Táto manipulátorka reprezentuje moc, pod ktorou všetci pacienti z apatie, strachu, zbabelosti či nevedomosti strácajú zvyšky svojej ľudskej dôstojnosti. Po príchode slobodného človeka a rebelanta McMurphyho sa však mnohé zmení...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Petit PressOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1962
více info...
Přidat komentář
Nemohu si pomoci, ale zdá se mi, že mnohem více dosáhl pocitu beznaděje a hrůzy asi film. Kniha není špatná, ale čtená po filmu nic nového, co film nezachytil, nepřináší. Myslela jsem si, že bude zajímavá tím, že to vypráví Náčelník, ale žádné velké překvapení se nekoná.
Knihu jsem přečetla před návštěvou divadelního zpracování, které bylo opravdu výborné. A stejně tak kniha, příběh vyprávěný očima indiána náčelníka Bromdena není lehkým čtením, přesto za přečtení rozhodně stojí. Život v ústavu duševně chorých, mašinérie systému a excelentní konec s přesahem. Vzhledem k tomu, že na film jsem slyšela pouze kladné ohlasy, jeho shlédnutí se bránit nebudu.
Dokonalá kniha a dokonalej film o naprosto nedokonalém systému, ať už je to ústav pro choromyslné nebo jiná instituce, která nad osudem člověka a jeho svobodou přebírá moc. Vím, že psychiatři tuto knihu nemají rádi a my čtenáři si o to víc můžeme mnout ruce nad tím, že něco podobného krátkodobější zaměstnanec na psychiatrii, mladý Ken Kesey, napsal. Napsal to fantasticky a byl to skvělej spisovatel, ale že by alespoň částečně nevycházel z toho, co zažil, odposlouchal a viděl, tomu nevěřím. Kniha ze života, kde se vše nemusí brát doslova a v níž se dá číst mezi řádky, je právem skvostem světové literatury.
Ačkoli je téma i jeho podání velmi zajímavé, kniha mi ve skutečnosti moc nesedla. Zhruba první třetinou jsem se musela vyloženě prokousat, pak se děj s příchodem McMurphyho začal více rozjíždět. Nicméně závěr, ať už jej očekáváte nebo ne, vás stejně srazí na kolena.
Dokonalost.
“He knows that you have to laugh at the things that hurt you just to keep yourself in balance, just to keep the world from running you plumb crazy.”
Fantastická kniha hlavně o myšlenkách, perfektní film zejména o akci. Poprvé jsem to četl roku 1977 ve slovenštině pod názvem "Dlho som bol preč".
Jeden, dva, tři - my jsme bratři - kterej je to mezi námi - co si zalez do tý slámy - ten, ten nebo ten - vyhoďme ho z kola ven!
Když jste viděli film, který se dostane do Vaší mozkové kůry a nezapomenete na něj snadno, pokud jste entitou emocionální a společenskou, rozhodně neodložíte stranou ani knižní (primární) zpracování, které je opravdovou literární pochutinou o tom, jak člověk dokáže člověka dostat skrze povolený systém až na dno. Společnost opatruje svoji důležitost a netoleruje žádné patologické výstřelky.
S jistým úsměvem na jeden koutek zjišťuji, že Kessey je zřejmě posedlý funkčnosti/polofunkčnosti společnosti, do které se naváží tím nejlepším způsobem. Jako neutrální postava, která popisuje, co vidí (snad).
Kniha je protkána tolika postavami, že doporučuji pro přehlednost udělat si seznam. Postupně na všechny narazíte a dojde Vám, kdo je důležitější než jiní. I když těchto vyplňujících postav jen tam jen pár.
Humor je v knize vylíčen dle následující ukázky: " Kámo, jmenuju se McMurphy a moc nerad vidím, když se dospělej chlap plácá ve vlastní vodě. Proč si pod sebou nevyztřeš.?" nebo "McMurphymu dali ten týden ještě tři další. Sotvaže se z jednoho šoku probral a do oka semu zase vrátila jiskra, přihrnula se slečna Ratchedová s doktorem a ptali se ho, jestli je už připraven čelit svému problému a vrátit se na oddělení k dalšímu léčení. ... Odpověděl, že je mu líto, že může na oltář vlasti položit jen jeden život, a ať mu třeba políbí jeho růžovou prdýlku, ale on se stejně nevzdá a tuhle zatracenou loď neopustí. ... Přemlouval jsem ho, aby jí šel na ruku a vyhnul se tak dalším šokům, ale akorát se zasmál a povídal ale hovnajs, vždyť mu jenom nabíjej baterie a ještě k tomu zadara."
A kromě humoru se dozvíte plno informací, jako co bylo povážováno za to, "být v mlze" nebo co jsou to močáky nebo jiné, třeba ještě dnes používané psychologické manýry.
Kiha o tom, že vnést do systému změny a být nespoutaný se prostě nevyplácí, když proti sobě máte někoho, kdo se považuje za opravitele a ještě k tomu je čistě konzervativní. Tak to je a tak to bude.
Do první poloviny bych knize dala 3*, děj se táhnul a musela jsem se ke čtení téměř nutit, nedokázala jsem do knihy zakousnout. Ale od druhé poloviny má kniha 5*. Je to dokonalé. Výprava na lodi, mejdan, smrt...
Ďalšie svojim obsahom nadčasové literárne dielo, ktoré patrí do knižnice s názvom "Prečítať aspoň raz za život".
Prostredie ústavu pre duševné chorých a excelentné vykreslenie charakterov všetkých postáv dáva ešte viacej vyniknúť posolstvu tejto knihy. Ústav predstavuje spoločnosť, v ktorej vládne autorita vyžadujúca disciplínu, je to miesto, kde sa s ľuďmi manipuluje a ľudské osobnosti sa menia na stroje bez schopnosti vnímať, cítiť, myslieť, rozhodovať...
Po famoznom filmovom spracovaní som aj ja dlho otálala s knihou, ale nakoniec nebanujem a čítanie som si vychutnávala rovnako ako film.
Vynikající kniha o nerovném souboji za vlastní hrdost, důstojnost a svobodu mezi rebelem McMurphym a Velkou sestrou Ratchedovou na psychiatrickém oddělení.
Knihu, kterou jsem začala číst díky čtenářské výzvě. Asi bych si ji normálně nevybrala, film jsem neviděla (ale určitě to napravím). Začátek knihy byl pro mě těžší, trvalo mi, než jsem se začetla. Po té, co do děje vstupuje Randle, začal mít děj spád a jen nerada jsem knihu odkládala.
Musím říct, že ze začátku mě kniha úplně nebavila a několikrát jsem se do čtení spíše nutila. Nevyhledavam vyloženě ani tuto tématiku. Film jsem neviděla. Nakonec jsem ale v příběhu našla zalíbení a druhou polovinu si opravdu prožila. Asi ji dam v budoucnu ještě šanci znova.
Dnes jiz klasika. A stejne tak je nezapomenutelny film Prelet nad kukaccim hnizdem.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy, nebavilo mě to... je to jak kdyby to psal žák páté třídy
Přišlo mi, že se v knize dlouho nic moc neděje, pomalu jsem si i zvykala na neobyčejný typ psaní, ale pak přišel zvrat na konci. Páni.
Potřeboval jsem nějakej pořádnej román, kterej mě posadí na prdel a tuhle knihu jsem si koupil asi 3 roku nazpátek. Stále na mě čumělo to oranžový vydání, vyšší než zbytek knih v mojí knihovně a konečně jsem se do toho pustil. Film jsem viděl a nijak zvlášť se mi nelíbil. Přišlo mi, že je toho v něm málo a doufal jsem, že kniha mi nabídne víc. Víc mi rozhodně nabídla. Kdyby se Forman držel víc předlohy, tak bych jeho film rád měl (ono by to ale chtělo i jinýho režiséra). Na druhou stranu mi ta kniha strhující nepřišla a nemyslím si, že to bylo tím, že jsem cca věděl, jak McMurphy skončí.
Mám představu proč mi to nesedlo, ale je to opravdu těžké rozklíčovat, protože kniha má skvělý sloh, má myšlenky i živelného hrdinu. To snad není dost?
Uvědomuji si, že jde o boj jednotlivce proti systému, ale přitom mě to handrkování Macka a Velký Sestry o přízeň pár slabochů moc nebavilo.
Indián Bromden zvyšoval můj zájem, když mluvil o tom, jak kombajn zničil jeho otce nebo o té mlze. Přemýšlel jsem, jestli jde jenom o vypravěčovu metaforu a nebo PTSD z války, kde používal stroj na mlžnou clonu. Náčelník pronese, že stoj je ukryt ve ventilaci a Velká Sestra ho zapíná, aby nebylo co vidět a McMurphy dělá, že si toho nevšímá a doktor si tře sklíčka brejlí, jakoby neviděl kvůli tomu, že je má zamlžený. Mohlo by jít o nespolehlivého vypravěče, ale více se s tím nepracuje.
McMurphyho jednání lze vnímat jako snahu o zachování vlastní svobody a uchování sám sebe navzdory nepohodlí. To je taky zajímavé. On sám je takovej správnej dobrák, kterého sežehla jeho živelná povaha. Možná bych si ho oblíbil víc, kdybych viděl více ho hloubky jeho smýšlení. Tu měl Kesey ale svázaný ruce, protože vše psal z pohledu náčelníka, který sice dokázal vystihnout spoustu věcí (a skrz něj i Kesey, který se však jistými cestami se vydat nemohl. Přesto s rozehranými karty hrál asi nejlépe jak mohl). Myslím, že jsem si McMurphyho neoblíbil, protože mi nesedělo to jeho rádio naladěné jen na jednu frekvenci a nebral varování, zbytečně zahodil svůj život, ačkoliv to, co udělal sestře bylo zajímavé.
Velká Sestra Radcliffová byla pěkně manipulativní svině. Připomínala mi pár ředitelek ze škol, na která jsem chodil. Lze jí vnímat jako snahu systému přistřihnout křídla individuím.
Harding mi byl nejsympatičtější. Oproti Murphymu velmi vzdělaný, ale taky slabý. Ten bohužel nedostal moc prostoru. Jen občas náčelník zaslechl, jak s někým promlouvá.
Opravdu nevím, proč se mi nelíbila tahle hra. Možná proto, že jednotlivé karty se mi moc nezamlouvaly. Možná proto, že jisté vztahy měli slabý build up a v závěru se vše jenom tak přeletělo a nic se mě citově nedotklo. Přečetl jsem to, ale nijak jsem si to neužil.
Vzpomínám na Neviditelnýho od Havlíčka, kde protagonista taky vede boje, ale jednotlivé karty jsou zajímavější a lépe do sebe zapadají. Švajcar je vykalkulovaný zmrd, jeho souboje s jinými postavami v domě Hajnů jsou vedeny na intelektuální rovině a u Švajcara jsem si narozdíl od McMurphyho myslel, že opravdu chce vyhrát. Celé to šlo víc do hloubky, bylo to procítěnější a tím to vydolalo i více citu ve čtenáři. Navíc to mělo i lepší narativ na úrovni zvratů a gradace. jazykově je to srovnatelné, ačkoliv mě osobně Havlíčkova stylistika bavila víc. Myslím, že ty knihy jsou si v jistém základu boje někoho proti někomu na relativně komorní ploše podobné, ale Neviditelný ode mě dostal 5/5, rpotože Havlíčkova hra byla mnohem působivější a více strhující. Tohle jsem mohl přestat číst kdykoliv.
(Je to docela náročné rozklíčovat proč se mě to nedotklo, páč kniha to není přeci špatná. Myslím si, že neměla potenciál mě uspokojit kvůli tomu, jaká na mnoha úrovních je. Zkrátka si myslím, že jsou napsané lepší postavy, lépe zpracované myšlenky zakomponované do působivějšího děje...)
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svoboduAutorovy další knížky
| 2010 |  Vyhoďme ho z kola ven |
| 1999 | Tak mě někdy napadá |
| 2003 | Námořníkova píseň |
| 1996 |  Skříňka s démonem |
| 2006 | Zápisky z lochu |
Kniha je výborná, opravdu VÝBORNÁ!! Pak jsem ale viděla film... Poprvé a naposledy kdy se mi stalo že by film byl lepší než předloha.