Chalúpka Strýčka Toma

21.09.2015

Nezaujalo.Kycova cetba spis pro deti.

06.08.2015

ano , souhlasím se zlovlkem, přesně tak. Byla to pro mě divná knížka. Postavy mi nedokázaly přirůst k srdci, ačkoliv se jim dělo spoustu hnusných věcí. Opět jsem si ověřila dvě fakta, za prvé- některé spisovatelky mají tendenci psát tímto divným způsobem, a ten druhý- mnohem větší šanci mě rozplakat má spisovatel, co napíše o zaběhnutém psíkovi- nevím proč.

03.02.2015

Chaloupka strýčka Toma ve mně zanechala, přiznám se, poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu příjemnou náladu z čtivého, hezky rozvrženého a občas v tom nejlepším smyslu dobrodružného románu, který se dotýká vážných témat a na některých místech dokáže vzbudit emoce. Na stranu druhou nemůžu popřít trpkou pachuť přehnané sentimentality, cukrkandlovitosti, snad až kýčovitosti a onoho nesprávného druhu patosu - všichni stále pláčou, omdlévají, pronášejí melodramatické deklamace a s velebnými posledními slovy umírají. Jak na divadle! A to ani nemluvím o takzvaných moralizujících kecech, jež tyto okamžiky často doprovázejí. Srovnám-li to s romány například Dickensovými nebo Turgěnovovými - které koneckonců také poukazují na nepravosti své doby - je Chaloupka strýčka Toma napsána o dvě úrovně hůř. Nikterak nechci paní Beecher Stowe upírat historický vliv (i když Lincolnův výrok o ní je samozřejmě smyšlený), ale jako literátka mezi smetánku tak docela nepatřila.

Je zvláštní, jak moc se liší zpracování bělošských a černošských postav. Někteří běloši jsou pozoruhodně plastičtí a vyvedení v mnoha odstínech,pomineme-li tedy některé čistě záporné otrokářské "obry lidožrouty". Objevují se hrdinové v zásadě dobří, ale zároveň zbabělí, nerozhodní nebo požitkářství, popřípadě puritánsky upjatí - zkrátka hrdinové z masa, kostí, chrupavek a dalších zcela přirozených součástí lidského těla. Docela citlivě je tím vystižen fakt, že k velkému utrpení je potřeba nejen činné zlo, ale často i mlčící a stranou hledící, zpohodlnělé dobro. U postav tmavé pleti ovšem autorka na jakékoliv snahy o povahokresbu živého člověka zcela rezignovala - všichni černoši jsou zkrátka nesmírně dobří, hodní, laskaví, citliví a ušlechtilí; a pokud se náhodou objeví výjimka, pak je k tomu ten nešťastník donucen dlouhou a tvrdou bělošskou výchovou ke krutosti. Dokonce ani Karel May, který si podobným způsobem idealizoval Indiány, nesklouzl k takovémuto až nábožnému uctívání. A kdyby si náhodou čtenář nevšiml, že se černoši chovají výhradně citlivě a čestně, vypravěčka jej na to neopomine upozornit, někdy dokonce i několikrát na jedné stránce ("toto skvělé, citlivé, nenásilné plemeno" a tak dále). Na některých místech do žel přerůstalo až v docela vyhrocený rasismus, jako by snad černoši byli lepší než jiní lidé - a to je, myslím, stejně špatné (a stejně podivné) jako tvrdit, že jsou horší, není-liž pravda?

06.11.2014

Nečetl, pouze poslouchal rozhlasovou adaptaci. Celkem více mne dílo nezaujalo.

28.08.2014

Silné dílo, které však někdy ztrácí dech a ještě častěji se některé epizodní postavy a příběhy stávají nedokončenými a vycházejí do prázdna. Hlavní linie je ovšem skvělá a v tehdejší době musela kniha skutečně sklidit ohromné reakce. Kniha, které se dá věřit a která přináší poselství a emoce i v dnešní době. Nejde o profesionální autorku, ale možná díky tomu je kniha tak autentická. 8/10

03.08.2014

Velmi příjemná knížka o hrdinství v řádách otroků a dětí.

30.07.2014

Nedočteno. Byť nelze knize upřít její literární vliv na historii a možná i snad na dřívější ukončení otrokářství, pro dnešního čtenáře je spíše úsměvná a těžko vstřebatelná, postavy mají nepřirozeně divadelní vystupování, reakce a emoce jsou nafukovány a zveličovány až k hořkosladkému podtónu, který se táhne celou knihou. Oproti tomu jinak cílené knihy Marka Twaina z cca té doby Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna, mají úplně jiný ráz i náboj a směle se mohou předkládat i dnešnímu čtenáři s podobným, byť méně vtíravým a nuceným poselstvím.

27.07.2014

Moc pěkný a silný příběh, na mě občas příliš mnoho nepravděpodovných náhod a situací, přesto na mě ale nevýslovně zapůsobil.

05.06.2014

kniha byla úžasná ,alespoň mě se moc líbila

06.02.2014

Pro mě byla kniha zklamáním. Řetězec až neuvěřitelných náhod (ač v závěru knihy jsem narazila na poznámku, že je příběh inspirován skutečností) mě stavěl do role věčné kritičky, která už pouze očekává, jaké další dobro se z toho nakonec vyklube. Naivita některých postav mi připadala nepatřičná a příliš zidealizovaná. Jedna z mnoha jižanských autorů, snažících se upozornit na rasismus. Příště raději něčím, co by se dalo číst, prosím pěkně. Pro mě jen potvrzení, že evropská literatura vždy byla a stále je na trochu jiné úrovni.

05.09.2013

Pro mou citlivou duši ateisty je tam příliž mnoho boha. Také příběh působí dost romantickonaivním dojmem. Nicméně si uvědomuji, že autorka otevřela , ve své době, velmi ožehavé téma a za to má mé uznání. Myslím, že pro knihu je klíčový velmi mladý čtenář, který určitou naivitu příběhu bude vnímat jako plus.

19.06.2013

Silný příběh o rasismu a otrokářství pokud ho čtete trochu z pohledu té doby. Tenkrát to určitě byla revoluční věc, z mého pohledu dnes je to trochu přitažené a přeslazené - spíš pro děti. Ale přečíst by si ji asi měl každý´:-)

Tuto knihu jsem dostala od mojí babičky před 30 lety.A ráda se k ní vracím. Ted už jí četla i má dcera. Velice dojemný příběh o rasismu,který je stále ožehavé téma. Mám jí velice ráda.

08.06.2013

Príbeh odohrávajúci sa v 19. storočí, poukazuje na zachádzanie s otrokmi, ktorí neboli považovaní za ľudské bytosti, ale len majetok svojho pána, ktorý si s nimi mohol robiť čo chce. Dojímavé, poburujúce a natrvalo vryté do mojej pamäti.

06.10.2012

pěkné, ale měla jsem to číst, když mi bylo dvanáct...pak bych dala 5*.... ve čtyřiceti je to trošku nuda, ale je lepší číst to pozdě nežli nikdy. kvalita příběhu se nedá popřít.