Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528352/bmid_chapadla-cerne-hvezdy-657cca462b575.jpg
4
60
60
Černá hvězda utopila svět. Aspoň se to tak šeptá mezi věřícími v podvodních svatyních. Aphelion už mezi věřící nepatří. Chce žít svůj život, ale kult Černé hvězdy se ji snaží stáhnout zpět do hlubin. Její tělo se mění a brzy ze člověka nezbude vůbec nic. Perihelion pracuje pro společnost, která vytváří hybridy lidí a ryb. Má na výběr – pomoct svému dvojčeti, aby se nestala nemyslícím dronem, nebo ji vydat a zajistit si kariérní postup. Je silnější sesterská láska, nebo tajemné vesmírné síly?... celý text
Přidat komentář
Jak už jsme z předchozích autorčiných knížek zvyklí, nečekejte žádné představovačky a zbytečné serepetičky kolem, hodí vás rovnou do víru událostí, a plav....a tentokrát doslova.
Svět, který vytvořila nyní, je tak pestrý a tak živý, ale taky dost nemilosrdný a krutý...
A nádherný a slizký.
Autorka s lehkostí sobě vlastní namíchala svižnou a temnou jízdu, prolínající se mezi žánry, vytvořila víc než zajímavé postavy ve světě, kde být obyčejným člověkem je vlastně luxus. Takže máme tu pokažené rodinné vztahy, slušné zastoupení queer postav, včetně nebinárního robotstva a androidstva, křížence lidí s mořskými živočichy, vlastně symbionty, tvořící hybridy, patřící buď ke Kultu Černé Hvězdy, nebo pod společnost Nekonečno....a pak taky nějaké ty 'obyčejné' lidičky.....
Neuspokojilo mě samotné vysvětlení, kde se vzali na Zemi první simbionti, ale to autorka vyvážila geniální volbou jmen pro dvojčata a skvělým epilogem!
Mé pocity zůstávají rozporuplné. Na jednu stranu dostaneme typickou Kadečkovku - živé charaktery, zajímavý svět a vtahující zápletku. Nechybí ani typické ingredience v podobě pololidí (v bio i techno smyslu), několika soupeřících frakcí a chemie mezi ústřední dvojicí. Děj je svižný, emoce fungují, dialogy odsýpají. Tentokrát dominuje zejména sci-fi a horrorová složka - a právě s druhou jmenovanou mám problém.
Je fakt, že pokud máte načteno málo či vůbec nic z horrorového žánru (zejména lovecraftovského, inspirace je zjevná), kniha vás možná zasáhne mnohem více, než mě. V příběhu se vyskytují rybolidi, tajemný kult, červovité potvory a další srandy, ale Lovecrafta zde budete hledat marně. Obecně zde temný žánr funguje, takže občas čtenáře (ne)příjemně zamrazí; pravá horrorová hloubka tomu však stále chybí.
Se sci-fi složkou to vypadá mnohem lépe a stejně jako v autorčiných předchozích knihách funguje velmi obstojně. Kniha tak asi do dvou třetin příběhu ve všech ohledech slušně graduje; a pak dojde ke zkratu. Chápu, že to nejspíš mělo být hodně temné - a paradoxně právě proto to pro mě přestalo fungovat. Bez spoilerů se zde nemohu vyslovit, proč to tak vnímám - nicméně součástí problému pro mne byla určitá nemožnost se vcítit do hlavních postav. Samotné finále mě příliš nepřekvapilo, něco takového jsem očekával.
Možná jsem na Chapadla černé hvězdy příliš přísný. V příběhu jsem objevil celou řadu nápadů, myšlenek či zapamatovatelných scén, které fungovaly na výbornou. Epilog je třešničkou na dortu. Velmi nadprůměrná grafika obálky bezpochyby nadchne i toho nejzatvrzelejšího škarohlída.
Doporučuji čtenářům temnějšího sci-fi, weirdu a předchozích knih.
Jednoznačně jedna z nejoriginálnějších knih, co jsem poslední dobou četla.
Chapadla Černé hvězdy od autorky Terezy Kadečkové mě nalákala jednak parádní obálkou, jednak příslibem bláznivé kombinace postapa, cyberpunku, fantasy a horroru, pospojované už vyzkoušenou kadečkovskou originalitou - a dostala jsem všechno a ještě něco navíc! Na krátkém prostoru pouhých 220 stran (obdivuju a nechápu!) nám autorka velmi sugestivně líčí postapokalyptický svět po potopě, kde se o moc přetahuje vědecký korporát Nekonečno a temný Kult Černé hvězdy. Lidstvo se přizpůsobuje mokrým podmínkám každý po svém, užijeme si implantace mořských potvor, kyborgy, androidy a do toho správně fanatické magory jak zmíněného kultu, tak neméně šílených vědců. To všechno nám postupně odhaluje příběh dvou dvojčat, Aphelion a Perihelion. Každá ze sester stojí na jiné straně barikády, chce jen žít svůj život, ale obě se znepřátelené strany snaží zmanipulovat a využít. Gradace v závěru je skvělá, konec správně hororový a u epilogu jsem si jako správný poťouchlík spokojeně pochrochtávala.
Za mě nejlepší autorčina kniha a rozhodně velké doporučení!
Na zemský povrch dopadla Černá hvězda a utopila svět. Lidstvo se rázem rozdělilo na čtyři skupiny. Na Lodích svobody žijí lidé, kteří se potopě vyhnuli. V kultu Černé hvězdy se lidé postupně mění v ryby a přizpůsobují se novému světu v oceánu. V organizaci jménem Nekonečno se snaží prokázat to, co kult způsobuje. A Robotstvo jsou jakýmsi tichým pozorovatelem. Možná.
A v tom všem zmatku stojí proti sobě Aphelion a Perihelion - sestry, dvojčata. Nikdy si spolu nerozuměly a v novém světě je to o to horší. Dokážou k sobě nalézt cestu nebo už je pozdě? Na jejich vztah i všechno kolem?
Kniha je psaná v er formě, střídavě z pohledu obou sester. Ze začátku mi chvíli trvalo se začíst a zorientovat se v celém tom světě a jeho hierarchii. Také jsem se někdy ztratila, když byl zrovna náhlý přechod na nějakou vzpomínku. To byly ale detaily, které se daly zvládnout. Čeká vás tu velká škála postav od obyčejných lidí, přes hybridy lidí a ryb v různých stádiích proměny až k nebinárním postavám tvořených umělou inteligencí.
I přes neobvyklé postavy se tu objevují problémy reálného světa. Afi a Peri v sobě odmala živily, že je všichni mají radši, než tu druhou. Že ať jedna udělá cokoliv, proti té druhé to bude vždy málo. Když Afi vstoupila do kultu, který nebyl ničím jiným než náboženskou sektou vymývající mozky, našla někoho, kdo ji přesvědčil, že za něco stojí a že ji má opravdu rád. Jenže dříve či později každý prozře. Stejně tak Peri pracující pro Nekonečno.
Kniha má někdy až hororové prvky (viz implantace/odstranění symbiontu), což upřímně nemusím, ale tady to dávalo smysl. Co se týče samotného závěru, tak jsem jen kulila oči a byla v šoku, že jsem na poslední stránce, jak to gradovalo. Ale i tak by mi nevadilo, kdyby kniha měla pár stránek navíc, protože svět byl opravdu originální a zároveň si myslím, že by toho postavy ještě měly hodně co říct.
Tereza Kadečková – Chapadla černé hvězdy.
Svět je z velké části pod vodou, jak k tomu došlo, není pro většinu obyvatel Země podstatné. Ti, kteří utekli před potopu na takzvané Lodě svobody. Tam se snaží přežít jako lidé. Tedy jako bytosti s dvěma nohama a svobodnou vůlí. Naopak v megapoli Jerichu žijí ti, kteří se buď oddali Kultu černé hvězdy a vědí, že přizpůsobit se moři a proměnit se v rybu je jediná spása a ti, kteří se bojí přijít o poslední zbytky lidskosti. Ti pracují pro Nekonečno – korporátní organizaci, která bojuje s výše zmíněným kultem. A pak je tu ještě umělá inteligence, tedy Robotstvo. To se snaží udržet rovnováhu mezi Kultem a Nekonečnem, anebo také ne. V tomhle světě, ale na opačných stranách barikády stojí setry Aphelion a Perihelion. Zatím co první upsala duši i tělo Kultu, druhá pracuje pro Nekonečno. Autorka ráda míchá žánry, takže žánrově se Chapadla černé hvězdy pohybují mezi kyberpunkem, dark fantasy, dystopií a vztahovkou. Navíc hraje v příběhu prim Lovecraftovský kult a místy příběh záměrně sklouzává až do temných vod hororu. Témata, kterých se Kadečková dotýká, jsou především rozbité rodinné vztahy, vztah k autoritám a život v náboženské sektě. Přitom ale nemoralizuje a nehrozí prstem. Čtenář při čtení příběhu prostě tyhle myšlenky přirozeně vycítí. Svět, který nám autorka ve své knize představuje je originální a zajímavý. Navíc ho autorka dokázala opravdu barvitě popsat. Až se budete prohánět zatopeným městem, zapomenete dýchat. Dějový oblouk nepostrádá napětí a několik zajímavých zvratů. Byť má působení Kultu černé hvězdy globální dopad, příběh samotný je spíš komorním dramatem. Nečekejte honičky na motorových člunech ve stylu filmu Vodní svět. Jednou z mála věcí, která mě na knize štvala, je font. Tedy absence jiného fontu pro pasáže, v nichž hrdinky vzpomínají na minulost, nebo sní či halucinují. Ale to je jen technický nedostatek s autorčiným nadáním pro to napsat čtivý příběh tato poznámka nemá co dělat. Někomu by však mohlo vadit, že v příběhu hrají hlavní prim ženské hrdinky a muži jsou upozaděni. Vystupují zde nebinární postavy, ženské postavy, LGBT postavy, mořští živočichové, mutanti, ale jen jediný muž. Pokud však přistoupíte na autorčinu hru, užijete si parádní a originální příběh.
Pár tipů na to co poslouchat při čtení knihy Chapadla černé hvězdy.
Jedna sestra se jmenuje Aphelion. Tady je vtipné, že kapela se jmenuje Eden bridge stejně jako klub v Jerichu. Tedy klub se jmenuje jen Eden, ale co už?
https://www.youtube.com/watch?v=6N8AZhd1gGI...
Druhá sestra se jmenuje Perihelion.
https://www.youtube.com/watch?v=geWGPYj02jQ
Ovšem i Tereza Kadet Kadečková by doporučila album The Songs of Distant Earth od Mikea Oldfielda.
https://www.youtube.com/watch?v=gRivMEEZZE8&t=214s
Že si knihu můžete koupit na eshopu nakladatelství Golden Dog je jasné. Že si k ní můžete pořídit hned dvě tematické záložky je ovšem příjemný bonus.
https://www.goldendog.cz/produkt/chapadla-cerne-hvezdy/
Když se Černá hvězda přiblížila k Zemi, zdvihla se vlna a smetla většinu světa z povrchu zemského. A tak tu máme rázem skoroAtlantidu, která se ale rozpíná na většině zemské plochy. A světe div se, ačkoliv šlo o ničivou apokalypsu, tak víte co? Správně! Zase jde o mocenské boje, zbohatlické rozmary. Zase zde lidé doslova upisují duše pro trochu plesnivé skývy chleba....
Terka vytvořila dokonalé post-apo, plné dokonalých popisků prostředí, od těch největších vodních zrůd, po ten nejmenší kril. Pestrá škála barev, rozplývající se ve všeobjímací neprobádané temnotě, která může skrývat cokoliv. Lidstvo, zvrácené i na pokraji svého vyhynutí. Robotstvo, bažící být těmi lepšími. A v neposlední řadě kult, či spíše sekta Černé hvězdy. Tyto tři skupiny bojují všemi možnými způsoby o členy ve svých řadách. Málokdy jde o boj humánní a přívětivý. A tak si lidé mohou vybrat, zda chtějí implantovat symbionta a stát se trochu rybou, hodně rybou, nebo chodícím robotem. Nebo můžou zcela svobodně umřít hlady v rozpadajících se zdech zchátralých domů...
Skvělé vyhlídky, nemyslíte? Tak přesně v těch se ocitají dvojčata Aphelion a Perihelion. Ačkoliv spolu strávily v jedné děloze tolik měsíců, v životě spolu nevydrží ani minutu. Nejsou si oporou, ale konkurencí. Obě trpí stihomamem, že má rodina radši tu druhou. A na pozadí bitvy tří šílených společenství jsou obě postaveny před morální dilemata, zda vyhraje sesterská láska, nebo touha po uznání.
Jak to dopadne, to si musíte přečíst sami. Kniha mě bavila od první až do poslední stránky, kde zůstala jen pusa dokořán a já tleskám, miluji, když mě autor nasere koncem, který jsem si fakt nepředstavovala! Každý v příbězích hledáme něco, co je nám blízké. A mně se ohromně líbil přesah s odmítanými dětmi, jejich vzájemnou nevraživostí, oceán plný odpadků a varování, co nás brzy může také potkat. No a kromě jiného jsem celou dobu pokusů na lidech viděla příměr s testováním na zvířatech a jaké absurdní odpornosti jsou na nich páchány v zájmu lidstva....
Děkuji autorce za knihu a za mě rozhodně 5/5*.
Zatímco ve svých předchozích knihách nás autorka zavedla mezi draky a také propojila současný svět se severskou mytologií, tak nyní nás namočila do oceánu. Ostatně kromě pěkné obálky slibující akci, žádnou idylku, je na každé straně hezky vyvedené chapadlo. Po přiblížení Černé hvězdy došlo k potopě a část lidí se přestěhovala na obří lodě, část přežívá na nezatopené souši, část pracuje pro Nekonečno, jež koná pokusy se symbionty, kteří jsou mimozemského původu, a lidmi. Někteří lidé propadli kultu Černé hvězdy a v jejich tělech rovněž sídlí symbionti a postupně je mění v obyvatele oceánu. A ještě je tu nezpochybnitelná část lidstva, a to robotstvo. Na parádní sci-fi je zaděláno.
Krok po kroku zjišťujeme, jak to na světě nyní chodí, a není to žádný med. Podmořský svět se zatopenou částí města je skvěle popsán, stejně jako plíživá atmosféra nebezpečí, jež číhá všude kolem, a patřičně se to zahušťuje. Kulisa tohoto prostředí však slouží zejména k poznání vztahových problémů, které jsou nám vlastní, ať už žijeme ve středověku, v cyberpunkové společnosti nebo v budoucnosti, kde umělá inteligence získala rovnocenné postavení. Hlavními hrdinkami jsou dvě sestry a ačkoliv jsou to dvojčata, už jejich jména Aphelion a Perihelion naznačují, že jde o dvě zcela rozdílné holky. Co však mají společného, je pocit nedoceněnosti u vlastních rodičů, pocit, že preferují vždy tu druhou. Tak každá hledá svou cestu, rodinu, přátele, někoho, kdo jim bude naslouchat, rozumět... Myslím, že tohle rezonuje celým románem a je to nejdůležitější, dobré k zamyšlení. Závěr je docela hustý. Jo, tohle autorka opravdu umí.
(SPOILER)
Wau. Jedním slovem - wau.
V Chapadlech Černé hvězdy vás autorka zavede do v podstatě postapokalyptické verze našeho světa, který je zahlcen vodou, což si přináší své daně a ne tak úplně přirozený vývoj přizpůsobení se, mocenské hry a štěpení společnosti. A ano, hned takto zkraje si troufám tuto knihu připodobnit a tedy i doporučit fanouškům bezkonkurenčně nejlepší sci-fi série, jakou jsem měla tu čest číst, a to k českému Myceliu Vilmy Kadlečkové. A to nejen proto, že i tady do hry ve velkém vstupuje v podstatě náboženský kult.
Společnost se rozdělila na tři části, z nichž každá je naprosto odlišná a v podstatě mezi sebou vedou tichou válku o příslušníky. Na jedné straně tu máte fanatický kult, na druhé ty, kteří si myslí, že mohou všechno. Na jedné straně tu máte symbionty, jejichž prostřednictvím se můžete připodobnit rybám a snáz tak žít v nových podmínkách, na druhé straně tu máte technologie v podobě kyborgů a androidů.
Jenže nic není ani zdaleka tak jednoduché, za všechno se sakra hodně platí a za všechno se nesou následky.
Tato kniha myslím není pro slabé povahy. Nejde teď jen o expresivní výrazy v textu, ale i o samotný příběh a děj, jímž provází dvě sestry, Aphelion a Perihelion, které nabízí optiku obou stran příběhu. Příběhu, který je krutý, nemilosrdný a místy až nechutný, ale taky pekelně dobře promyšlený a propracovaný. Jednak hned prvními stranami čtenáře vtáhne pod svou hladinu, jednak přináší zdánlivě hodně komplikovanou podobu reality, do které se dá ale rychle, opravdu hodně rychle proniknout a pochopit ji. Celé to autorka zaobaluje do nesmírně čtivé podoby. Tohle budete a nebudete chtít dočíst, protože budete chtít vědět, jak to skončí, ale navzdory vší nemilosrdnosti nebudete chtít ten příběh opustit.
A co víc, tato kniha otvírá i lidskou povahu a problematiku nejen rodinných vztahů, což knize dodává ještě další kredity. Hodně těžko se mi slovy zachytává to nadšení a dojem, který text zanechal - protože mě připravil o slova. V tom dobrém, v tom nadšeném. Tohle číst jednoduše chcete.
Wau! Tohle byla naprostá pecka od začátku do konce. Ať už jde o prostředí, zápletku, gradaci nebo hlavní postavy - je to prostě skvělý!
Podvodní světy prostě miluju, a tenhle má navíc trochu postapokalyptického ducha, ze kterého opravdu mrazí. Autorka popisuje spoustu detailů, jak z podvodního, tak ze suchozemského světa. Užijete si nejen vodní tvory, ale například také podvodní mrakodrapy, sejfy a bary! Autorka nezapomíná ani na sebemenší tvory, řasy, proudy a plísně. Na tak malém počtu stran se jedná o skvělé vykreslení prostředí, které mám před očima ještě i několik dní po dočtení.
Hlavním prvkem světa a zároveň zápletkou celého příběhu jsou symbionoti na několika různých úrovních, které si člověk může "nechat" implantovat. Pro některé splněný sen, pro jiné splátka dluhu, která je nutí žít pod vodou a na souš vstupovat jen v nejnutnějších případech. Tvorové jsou to v mých představách ohavní a implantace/odstranění je snad ještě mnohem nechutnější, než oni samotní. Co se týče celého procesu a fungování hybridů či samotných symbiontů - je vidět, že si to autorka nastudovala a promyslela do nejmenšího detailu.
Celá zápletka se točí kolem dvojčat Aphelion a Perihelion. Měla jsem problém je rozeznávat až do samého závěru knihy, přestože je výběr jmen zajímavý, v mojí hlavě to působilo převážně jen zmatky. Každé z dvojčat žije na jiné straně "světa" a obě se snaží vyhrát nad situací svým vlastním způsobem. Jedna lovem pod vodou a druhá děsivými praktikami v laboratoři. Děj neustále graduje nahoru a dolů a já jsem byla neustále v napětí z toho, co na kterou kdy a kde vyskočí.
Po celou dobu jsem neměla ani nejmenší tušení, jak by mohla autorka příběh zakončit. A za závěr jednoduše tleskám! Takové konce je prostě můžu! Naprosto jsem ztratila dech a jen jsem zírala na poslední stránku...
Tohle si opravdu musíte přečíst!
Hodnocení: 4,5/5
Z IG profilu:
V první řadě musím říct, že autorka opět nezklamala. Četla jsem od ní O dracích a lidech, povídku v Jiném kraji a teď určitě plánuji přečíst zbytek. Tato kniha mě ale dostala nejvíc!
Největším plusem tohoto příběhu je rozhodně prostředí a postavy. Během čtení si všímáte hodně detailů a jde jednoduše poznat, že se autorka vyzná ve svém světe a má zjištěno spoustu informací o podvodním světe, i biologii, genetice a tak dále. Oceňuji svijonožce a postranní čáru!
Dalším zajímavým prvkem je určitě fungování tohoto světa. Lidé si “mohou vybrat symbionta, být androidem, kyborgem či obyčejným člověkem. Za toto rozhodnutí ale můžete nést následky, po rozhodnutí, už není cesty zpět nebo ano? Tuto otázku se snaží ověřit naše jedna z hlavních postav Aphelion.
Aphelion se dostala do spár Černé hvězdy, ta ji zajistila symbionta, rodinu a porozumění. Aphelion se ale po čase rozmyslí, a to rozvíří vody všude kolem ní. Její sestra Perihelion (naše druhá hlavní postava) se navíc nachází ve společnosti Nekonečno, která také nabízí symbionta, ale hlavně nabízí této sestře kariéru, kterou nemůže odmítnout. Tato společnost chce ale víc, a jak už je všem známo, nastane boj o moc a tyto dvě sestry v ní hrají velkou roli.
Černá hvězda ovládá hlubiny svoji vírou, sleduje a kontroluje vše, co se kolem ní děje. Společnost Nekonečna se snaží dělat vědecké pokroky, které by mohly Černou hvězdu předejít.
Město pod vodou, zaplavené mrakodrapy, sídla nebo lodě, kde se dalo žít, to vše proplavete v tomto příběhu. Popisy míst jsou trefné a rozhodně vám z nich půjde mráz po zádech!
V tomto příběhu také sledujeme dva pohledy, již zmíněných sester. Tyto pohledy se krásně prolínají a ke konci správně zapadnou. Kontrast mezi těmito dvěma pohledy byl boží, jelikož má člověk možnost sledovat dvě strany mince. Máme tam také občas pohled jiné postavy, třeba i z budoucnosti, tyto scény nic neruší, protože vám pomáhají se orientovat v příběhu.
Příběh vám také bude neskutečně rychle utíkat, protože autorka píše čtivě. Mini plus je určitě i za design stránek, boží.
Máme tady navíc i hodně queer postav, hodně vodních tvorů, různých symbiontů a jednoduše se nikdy nebudete cítit tak, že vám tady něco chybí. V každé nové kapitole poznáme někoho jiného, něco zjistíme, vznikají tady často náhlá spojenectví, ale i velký počet intrik.
Postavy si musíte zamilovat, jsou tak lidské, plné klasických lidských pochybností a nepochopení ze stran nejbližších. Vy vlastně chápete jejich rozhodování, ale zároveň byste jim nejraději vyhubovali.
Vedlejší postavy tady byly moc fajn, akorát jeden osud se tam dal docela předpokládat, ALE to se vše nahradilo zase jiným osudem jiné postavy, který jsem vůbec nečekala, takže vše v pohodě, vyrovnáno!
S každou postavou se člověk dokázal propojit a cítit s ní.
Co ale konec této knihy ? Ha. Nejlepší část z knihy. Já jsem třeba ještě tak deset minut zírala na stránky. Po nějakém tom probuzení jsem si musela pročíst pár částí, abych si vše dokázala dát dohromady a snad jsem konec pochopila! Líbilo se mi to, tenhle konec byl tím nejlepším, jiný se tam nehodí a tečka.
Tohle je jednoduše brilantní kniha a já ji rozhodně budu číst ještě jednou. Doporučuji všemi deseti.
Terezka hledala předčtenáře před vydáním knihy a tomu se nedalo odolat. Jednak mě baví autorčina fantazie a jednak mi obálka připomíná Davyho Jonese. Že by nějaké mořské dobrodrůžo? Skoro trefa, jen moře je Terezce málo, v příběhu se vzedmul rovnou oceán a zalil většinu souše. O nadvládu nad světem bojují hybridy ryb a jiných mořských tvorů z kultu Černé hvězdy se všehoschopnými vědci z Nekonečna. Bojují za pomoci symbiontů, kteří vklouznou do člověka a postupně ho mění na mořskou zrůdu. A člověk je rád. Má pocit vyššího dobra. Máte možnost být i člověk, na lodích svobody. Jsou ohromné, jsou to plující města.
Příběhu dominují sestry, dvojčata. Aphelion a Perihelion. Krásná jména, nemyslíte? Vyhledala jsem si jejich význam a je to pozice slunce vůči Zemi. Nádhera. Jejich mamka Ndari je tak pojmenovala, aby se v novém světě neztratila. A to se jí vyplnilo. Jak správně tušíte, jedna se dostane ke kultistům, druhá pracuje pro Nekonečno. Tady příběh nechám být. Že dojde ke střetu, je jisté.
Nečekejte ale žádnou soap operu. Je to slizká, temná fantasy, která má svižnost rozbouřeného oceánu. Hvězdice jsou odporní špioni. Mloci vraždí harpunou. Kyborgstvo a androistvo si myslí, že stojí v pozadí a nenápadně vše řídí. Vlnky (rozuměj rozhodnutí) se sbíhají a mění ve vlny, mořské proudy jsou neúprosné, drama se stupňuje až dojde k třesku o skálu. Konec je jednoznačná TOPka.
Zdobení stránek kouskem chapadla je taky povedené. Blee a fuj, ale nádherné fuj. Jediné, co mi trošku vadilo, bylo spojení „vytřela si slzy“. To mi evokuje mop. Ale to je nepodstatná drobnost. Já jsem si užila spád příběhu, jména postav i postapokalyptické Jericho. Užijte si také.
Štítky knihy
moře a oceány New Weird kulty česká fantasy dvojčata fantasy LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2020 |  O dracích a lidech |
| 2023 |  Jiný kraj |
| 2023 | Ve větvích Yggdrasilu |
| 2022 | O dracích a Sedmi |
| 2024 | Chapadla Černé hvězdy |
Moje první kniha od této autorky a pravděpodobně ne poslední. Chapadla se mi moc líbila, postapo svět mě zaujal, stejně jako obě hlavní hrdinky. Vyústění jejich osudů mě překvapilo, ale v podstatě korespondovalo s určitým pocitem bezútěšnosti a nevyhnutelnosti, který ve mně vyprávění probouzelo, a završilo se v epilogu. All hail ryby!