První hrob napravo
Darynda Jones
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198055/bmid_prvni-hrob-napravo-198055.jpg
4
751
751
Charley Davidson série
1. díl >
Originální „paranormální thriller“ plný humoru, napětí a neuvěřitelných zvratů. Charley Davidsonová je soukromá detektivka, moderní žena s běžnými starostmi a problémy. To ovšem jenom na první pohled … Ve skutečnosti se narodila jako bytost s nadpřirozenými schopnostmi, která dokáže vstoupit do světa zesnulých. Zemřelé vidí všude kolem, může se jich dotýkat a oni jí pomáhají s řešením případů. Všechno je o to složitější, že vyšetřovatelku sleduje tajuplný muž, „syn Satanův“, jehož šarmu Charley nedokáže odolat. Kdo je ten záhadný hrdina, o kterém se jí zdají sny plné vášně? Je vůbec živý, nebo je mrtvý? A co by se stalo, kdyby mu podlehla?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Fantasy
Vydáno:
2013
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
First Grave on the Right, 2011
více info...
Přidat komentář
Sarkazmus. Len jedna z ponúkaných služieb.
Prvý krát keď som knižku dostala do rúk, vôbec ma nezaujala. Pár rokov pozdejšie v inom vesmíre som ju prečítala za pár hodín. Charley ma veľmi bavila, jak rýpe a je sarkastická. Na konci ma trocha naštvalo rozuzlenie, a nič v podstate nebolo objasnené. Ale kniha má viacej dielov tak snáď sa niečo dozvieme pozdejšie. V podstate ale oddychové pomerne vtipné čítanie. Za mňa 3/5 :)
edit: tak nakoniec čítam že ďalšie diely sa ani nepreložili
Hele,já nevím...přišlo mi to takový hloupoučký a víceméně o ničem. Pro někoho to bude asi oddychovka,jiného zaujme,ale mě to nějak nepohltilo a ani moc nebavilo.
Nikdy bych neřekla, že mě pohltí taková fantazi-detektivka.
Prvně jsem se jí vyhýbala, ale teď jsem ráda, že jsem se do této série pustila.
Taková "pohodovka", která mě bavila. Určitě se po nějaké době vrátím k dalším dílům.
Jak správně napsal v komentáři trudoš: tuhle knížku si buď oblíbíte, nebo ji po pár stránkách odložíte. Patřím do skupiny b), ale přiznám se, že jsem se donutila dočíst a zase až tak moc nelituju (ztráty času). Něco mi připadalo vtipné, něco nudné, ale určitě se tam najdou momenty, kdy se bavíte. Detektivní linka mě vůbec nezaujala, milostný (tedy spíše sexuální) život hlavní hrdinky taktéž ne, zato její přátelé a příbuzní byli vykreslení docela trefně, obzvlášť nevlastní máti.
Momentálně mám pocit, že další díly raději vynechám. Jak moudře pravila sama Charley: "Když už člověk nemůže být ostatním vzorem, může jim dát aspoň odstrašující příklad."
Ale jo, když si prostě uvědomíte, že nečtete kdoví jaký světový román, ale jednohubku, která má za úkol vypláchnout váš prací a stresem vyplněný mozek, je ta kniha vlastně i docela zábavná. Horší jsou pak další díly, které jsou ve své podstatě stejné jako první, a až to začne konečně nějak gradovat, tak zjistíte, že pokračování se nepřeložilo, a máte po čtení. :-D
Na začátku mi to přišlo prostě jako slátanina. Jsem ráda, že jsem vytrvala a knihu dočetla, protože jsem si Charley zamilovala. Líbí se mi, že se sice vše točí okolo nadpřirozených jevů, ale nikdo to nijak neprožívá (magický realismus, jojávim) a tyto jevy jsou hlavní hrdinkou ironizovány, která si tak v průběhu celé knihy dělá legraci nejen sama ze sebe. Detektivní zápletka dodává šmrnc.
!!! POZOR SPOILERY !!!
Po přečtení zdejších komentářů ještě musím doplnit:
Autorčiny knihy stojí hlavně na dialozích. Představení postav - ať už jejich popis či vylíčení jejich osudů v minulosti - je vždy velmi stručné, pak jede hlavně slovní smršť. Děj jako takový by mohl být rozpracovanější, ale člověk to Daryndě odpustí. Vedle příběhů, rozehraných v každé knize (detektivní zápletka + vztah Charley a Reyese), jede v pozadí ještě linka o Smrtce, jejích schopnostech, a o dalších nadpřirozených bytostech. A je fakt, že z té třetí roviny by šlo vytěžit mnohem, mnohem víc. Nevím, zda si s tímhle Jonesová nepohrává v pozdějších dílech, ale v těch třech, co jsem zatím četla, je to vždy jen lehce naťuknuté. Že Reyes se kvůli Charley narodil jako člověk. Že Všemohoucí posílá Smrtku na zem jednou za čas. Celé to kolem Ďáblova syna a jeho tetování. Jak je to s těmi Portály. Že pokud temná strana Síly najde Charley, Reyes se sám zhostí úkolu portál zničit... Tohle je v podstatě na tom to nejdůležitější, ale v prvních třech dílech je tomu věnováno minimum pozornosti...
"To, že vidím mrtvé lidi, ještě neznamená, že bych se k nim chtěla přidat."
!!! POZOR SPOILERY !!!
Když jsem dočetla Ledový dech, měla jsem chuť přečíst si od Gabaldonové ještě něco a sáhla jsem proto po prvním díle Lorda Johna. Ten mne ovšem uvítal popisem syfilitického vředu na penisu jednoho gentlemana, takže jsem knihu opět zavřela, tiše vrátila do knihovny, chvíli si jen tak postála v předsíni, a pak vytáhla z poličky první díl Charley Davidsonové.
Jako vždy, do dvou dnů bylo přečteno (nechápu, proč manžel na mne mluví, když vidí, že zírám do knihy, a pak se divím, že nemám ponětí, že k obědu jsem měla za úkol ohřát sekanou?!). Možná to bylo tím prvním dílem (nejprve jsem četla 2 a 3), možná odstupem od dříve přečtených knih, ale humor a slovní přestřelky mi tentokrát přišly mnohem méně křečovité a mnohem víc vyvážené ke zbytku knihy.
Autorka sice čtenáře rychle hodí do děje, ale postupně ho seznámí se vším podstatným, takže lze zaslouženě říct, že První hrob je úvodem do celé série. Jeho znalost pro další svazky není nezbytně nutná, ale rozhodně pomůže - v této knize jsou například popsány fyzické atributy jednotlivých vedlejších postav, které v dalších knihách chybí. Takže s ohledem na to, že jsem si nejprve přečetla dvojku a trojku, trochu jsem se divila, když jsem se dočetla nejen to, že Cookie je vcelku tělnatá, ale i skutečnost, že Garret je míšenec s pletí barvy aztécké čokolády. Snad poprvé v mém čtenářském životě se mi stalo, že můj vnitřní obraz literárního hrdiny najednou přede mnou změnil barvu.
Děj byl opět poměrně jednoduchý. Kromě odkrývání informací o hlavní hrdince a jejím vysněném muži (proč MNĚ taky někdo nezpůsobuje každou noc ve snech orgasmus??!!), vedle postupného přidávání různých charakterů, kteří budou hrát své role i v budoucnu, do děje, Charley řešila případ týkající se vraždy tří právníků. Zodpovězení otázky, proč se Rosie neozývá a neozývá, a proč se Anděl chová divně, mě docela zaskočilo. V tomhle ohledu je Darynda opravdu lehkým čtením, protože v reálu by něco podobného hrdiny sebralo mnohem, MNOHEM víc.
Kdybych nečetla další díly, byla bych asi víc zaskočená odhalením Kosťovy pravé totožnosti nebo faktu, kým Reyes ve skutečnosti je. Vcelku by mne zajímaly dojmy čtenáře, který o tom neměl ani tušení, jak na něj autorčino odkrytí karet, o něž jsem se já sama připravila čtením na přeskáčku, zapůsobilo...
Citát:
Bylo mi jasné, že chodit se synem Ďáblovým bude peklo.
(A to ještě, Charley, zdaleka nic nevíš! dodávám já.)
Celkově jsou "hroby" příjemnou a vtipnou oddychovkou. Pokud někdo vyhledává slovní humor, je to pro něj to pravé, hrdinové si vzájemně občas dávají docela zabrat, chytají se za slovíčka a jeden vtip se vrší za druhým. Zejména strýčka Boba je mi vždy velmi líto :-). První díl se mi líbil víc než druhý, přišel mi ucelenější a detektivní zápletka celkově propracovanější, i když za klasickou detektivku bych tyto knížky neoznačila (milovníci detektivního žánru by mohli být zklamaní).
Obdivuji Charlottinu zálibu v pojmenovávání částí těla (coby bývalého trekkieho mne její vaječníky potěšily a zamáčkla jsem nostalgickou slzu), a sama pořád nevím, jak pojmenovat levé prso (to pravé má moc pěkné jméno!).
P.S.: Jo, taky si - stejně jako Elisabeth - myslím, že po ní Garret jede. Chování debila si představuju jinak.
Citáty a hlášky, které mne dostaly:
Kdysi jsem se zapsala na lekce zvládání vlastního hněvu, ale instruktor mě nehorázně štval.
"Já mám jednom mámu," reagoval klidně. "A ta ví, co k ní cítím." (…)
"To je dobře," pochválila jsem ho nakonec. "Bylo by krásné, kdyby víc lidí odcházelo s tím, že už svým blízkým nemusejí nic sdělovat."
"Jo. Nenáviděl jsem ji už od svých deseti let, takže ani nevím, co bych jí psal."
"Nabídla bych vám kafe, ale dělala ho teta Lillian."
"Jsi syn Ďábla. Doslova."
"A ty jsi nevlastní dcera Denise Davidsonové."
Na chvíli se zamyslel, pak se zeptal: "A mohl bych zatím hupsnout do vašeho těla a pomuchlovat se v něm se svou ženou?"
"Takhle to nefunguje," ušklíbla jsem se.
"Tak co kdybyste se jenom pomuchlovala s mou ženou a předstírala, že jsem ve vašem těle?"
"Ne."
"Zaplatím vám. Mám peníze."
"A o jakých penězích se bavíme?"
Super fantasy oddechovka. Kniha mám vtip, spád, dobře se čte. Rozhodně jdu do dalších dílů.
můj první paranormální thriller, a líbil se mi takže se chystám na další 3 díly
Přečteno za den, protože byla nálada. Dojmy jsou celkem kladné. Kniha je čtivá, občas i pobaví, děj má hlavu i patu, jen je prostě někdy až zbytečně rozvleklý. A závěr je poměrně typický pro spoustu sérií - má nalákat na další díly. (Což se u mě povedlo.)
Jak již někteří zmínili, občas zbytečné vleklé rozhovory nebo klidně i celé pasáže. Osobně mi to příliš nevadilo, ale celá kriminální zápletka se pocitově natáhne, takže se ani nechce věřit, že se vše stane za tak krátkou dobu. Detektivní případ mi tak nějak proklouzával mezi řádky. Neoslovil mě. Chyběla mi tam nějaká větší akce a když už se stala, velmi brzy skončila.
Kdyby případ nebyl tak moc propletený a naopak se autorka zaměřila na lepší akci, rozhodně by nic nezkazila. A jelikož patřím do kategorie, která v knihách miluje "tajemné a záhadné týpky", víc mě zajímala tato část.
Další díly mám v plánu, už jen kvůli 'panu tajemnému' a skutečné podstatě Charley. Doufám, že se tam vše rozvine.
No, nenazvala bych to přímo thrillerem, spíš další urban fantasy. Občas trochu protahované rozhovory, které pozastavovaly ten pocit rozjeté akce. Ale čas od času jsem se i zasmála a počítám, že příběh se s dalšími díly vytříbí. Jak už to bývá - první díly jsou v těhle sériích slabší.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány humor erotika napětí duchové a přízraky mrtví paranormální schopnosti
Autorovy další knížky
| 2013 |  První hrob napravo |
| 2016 | Čtvrtý hrob pod nohama |
| 2014 | Druhý hrob nalevo |
| 2015 | Třetí hrob přímo před nosem |
Občas se mi omylem dostane do rukou knížka napsaná především pro ženskou polovinu čtenářstva a pak se nestačím divit. Většina z první desítky nejhorších knih, které jsem četl, spadá do této kategorie. První hrob napravo jsem považoval za oddechovou duchařskou detektivku, bohužel po pár stránkách jsem zjistil, že je to opět tento případ.
Po přečtení však musím říct, že to nakonec nebylo zase tak špatné. Příběh vyšetřovatelky, která komunikuje duchy a tím dokáže rozlousknout i zdánlivě nevyřešitelné případy, je docela atraktivní. Hlavní hrdinka je sympatická a při jejích hláškách jsem se občas pousmál.
Co bych vytkl, je dlouhá expozice. Co má hrdinka za nadpřirozené schopnosti a jak celé universum funguje se dozvídáme postupně až do konce příběhu. Také je tu patrná snaha nacpat do relativně útlé knížky moc věcí najednou. Je tady vyšetřování, duchové, minulost hrdinky, sex, nebe, peklo..... až to působí trochu přeplácaně.
Já opravdu nejsem cílová skupina a další díly už do ruky nevezmu, ale některé čtenářky se asi budou dobře bavit.