Charlieho malé tajomstvá
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134994/bmid_charlieho-male-tajomstva-Ai5-134994.jpg
4
3065
3065
Charlieho malé tajomstvá sú o dospievaní. Charlieho listy sú oveľa intímnejšie ako denník, sú smutné aj veselé, tragické aj komické. Nevieme, kde žije, nevieme, komu píše, vieme však o svete, o ktorom píše. Snaží sa žiť svoj život najlepšie, ako vie, no zároveň uteká pred jeho nástrahami a dostáva sa do sveta prvých rande, rodinných drám a nových priateľov. Sveta sexu, drog a kultovej Rocky Horror Picture Show, sveta, v ktorom je potrebná len úžasná pieseň na úžasnej ceste k nekonečnosti.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , Slovart (SK)Originální název:
The Perks of Being a Wallflower, 1999
více info...
Přidat komentář
Tohle ve mně dlouho zůstane. Příběh, který se čte s lehkostí, ale zařezává se vám pod kůži a vaše srdce rozbuší svou naléhavostí a krásou. Ani nevím, kde se to vše v těch řádcích i mezi nimi vzalo, ale je to vážně jedinečné a člověk se muže cítit nekonečně…Jo a Asleep teď poslouchám furt…odteď už napořád
Není tam nic a přitom je tam vše.
Teď a tady.
Zemřu pro tebe, ale nebudu pro tebe žít.
Vyvolalo to ve mě zajímavé pocity, rezonující emoce.
Krásná kniha, nemohla jsem se od ní prakticky odtrhnout. Ano dějově to sice není nic tak světoborného, ale i tak musím říct, že jsem se hlavní postavy zamilovala (nejvíce Patrika). Nebudu lhát toužila jsem, aby byli Patrik a Charlie spolu:)
Nevím, co ke knize více dodat. Už se těším až se k ní zas budu mít tu čest vrátit:)
"Mám dojem, že je to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl, ale takový pocit mívám vždycky, dokud si nepřečtu nějakou další."
Předpokládala jsem, že mě čeká 216 stran pubescentního kňourání. O to překvapivější pro mě bylo, že jsem byla svědkem hlubokých témat a inteligentních postřehů.
Myslím, že slovy ani nedokážu vyjádřit všechny emoce, které jsem při čtení téhle knížky cítila. Některé pasáže se mnou rezonovaly natolik, že jsem si je musela číst několikrát dokola. Charlie mi přirostl k srdci a rozhodně na jeho příběh jen tak nezapomenu.
Charlie je neobyčejný kluk, který zažívá strasti a nástrahy střední školy. Kniha je psaná formou dopisů, které Charlie píše svému příteli. Stejně jako to, co Charliemu je, tak i kdo je přítel nám zůstane neznámé. V příběhu je tedy několik míst ponecháno tak nějak naší fantazii a musím říct, že se mi to docela líbilo.
Při čtení mi celou dobu znělo v hlavě: Charlie, ty jsi zlatíčko… :)
Bylo pár momentů, které mi vadily. Jako například dohadování mezi sourozenci. Charlie měl staršího bratra a sestru, mezi kterými to teda dost vřelo. Přesný příklad toho, že slova kolikrát ublíží více, než činy. Přesto příběh Charlieho dokazuje, že přátelství dokáže pomoci i při zocelování mysli z prožitého traumatu
Útlá knížečka o tom, že stačí mít kolem sebe pár dobrých lidí, aby i sebehorší trauma dostalo nafackováno. O tom, že nevadí, když někdo nechce dostávat lidi do postele, nebo se necítí připravený. O zapojení se, žití.
Já se tak snazila....ale ne, tohle není knížka pro mě. Zvládla jsem pár stránek a odešla od toho. Kniha mi nic nedala a já byla zklamaná a přemýšlela, zda je něco špatně se mnou, nebo s knihou. Je to divné, samé dobé hodnocení a u mě? Nic... Třeba k ní dospěju, až budu starší, nebo v dalším životě až budu mladší :-)
Charlie mi hned od začátku přirostl k srdci a prožívala jsem s ním všechny ty jeho radosti a strasti, co ho za ten první rok na střední potkaly. Fakt krásná knížka. :)
Už dlouho, skutečně dlouho, se mě žádná kniha nedotkla tak hluboko, jako Ten, kdo stojí v koutě. Všechno v ní bylo tak skutečné. Byl to příběh, který bych takřka mohla napsat sama, nebo kdokoliv z mých kamarádů ze střední školy a přesto je v něm něco tak originálního a nádherného. Podtrhávala jsem citáty na každé druhé stránce. Skutečná hořkosladká poezie života.
Chvílemi jsem cítila jistou podobnost s mou další oblíbenou knihou The Catcher in the Rye a potěšilo mě, když na ni bylo nakonec v textu skutečně odkazováno.
Četla jsem v angličtině a stránky do mě doslova klouzaly samy, budu doporučovat na každém kroku.
"And in that moment, I swear we were infinite."
Kniha mě okamžitě vtáhla do děje. Byla velice neobvyklá a přesto, že jsem ji několikrát chtěla odložit, nelitovala jsem, že jsem ji dočetla. Konec byl totiž ze všeho nejlepší, ač trochu nejednoznačný. Na začátku knížky mě překvapilo, že velice nadaný patnáctiletý kluk měl pramalou slovní zásobu a velice dětský styl psaní. V průběhu knížky byl však patrný vývoj jak postavy tak psaní a konec byl opravdu čtivý. Zklamalo mě, že pokud se autor dostal k vážnějšímu tématu, jako je násilí na ženách, drogy, alkohol, šikana nebo zneužívání, odbyl to v několika větách tak, že si čtenář skoro řekl, že je to v pořádku. Konečné rozuzlení pak nebylo znatelné skoro vůbec a ač je to nechutné a strašné, tyto oprávněné a snad i cílené pocity vystřídaly věty: Tak pokud si to myslím správně, je to hnus, ale netuším. Možná to moc hrotím. Takže tak. Ale nápad zajímavý, postavy psychologicky velmi neobvyklé a konec také.
Vybrala jsem si ji do ČV a jsem nadmíru spokojena. Od samého začátku jsem si říkala, to je novodobá Kdo chytá v žitě. A když právě to předal Bill Charliemu jako další četbu, musela jsem se usmívat. Všechny knihy, které Bill doporučil, byly šité na míru přesně takovému klukovi - přemýšlivému, upozaděnému, pozornému, v hloubce vlastně nevědomky moudrému, z mnoha nejasností nešťastnému... Opravdu jsem si to čtení užila. A děkuji za předchozí Karlův komentář, protože vidět film bude jistě také hodně dobré.
Knihu jsem objevila díky čtenářské výzvě, takže moc díky! Byl to kus, který budu nosit v hlavě dlouho. Hlavní postava je zvyklá víc pozorovat než být ve středu pozornosti, všímá si detailů a souvislostí. Odkryje pár kostlivců nejen ze své rodiny. Všední život čerstvého středoškoláka okořeněný těžkými tématy, podáno formou dopisů, popsáno sice relativně zběžně, ale přesto trefně. Kvalitní knížka, která mě rozhodně oslovila. Po dočtení jsem zjistila, že je natočen i film, ten také stojí za to.
Četla jsem si některé recenze na tuto knihu, které například mluvily o tom, že spousta témat je jen tak lehce zmíněna, přitom jsou důležitá a neměla by se jen takhle hladit po povrchu. S tím nesouhlasím.
Knížka je napsaná z pohledu Charlieho a celou dobu si drží přesně tento pohled, všechno vidíme jeho očima, musíme umět číst mezi řádky. Tohle není studie problémů jako je znásilnění, homofobie nebo rasismus. Je to příběh o jednom klukovi, který se vymyká normálu a snaží se přežít jeden školní rok. A proto je tak úžasná.
Troufám si říct, že ji nepochopí každý, protože ne každý se do Charlieho dokáže vžít. Pokud jste ale někdy zažívali podobné problémy, pokud jste sami někdy byli outsidery s limitovaným počtem kamarádů, pak dokáže kniha zahrát na velmi citlivé struny. Právě to, jak se mě kniha osobně dotýká, je jeden z důvodů, proč jsem si ji zamilovala.
Hlavní postavy nejsou žádné ploché charaktery, žijí si svým vlastním životem a řeší problémy svým vlastním způsobem. Možná je tu příliš mnoho cigaret, alkoholu a drog, ale řekněme si upřímně - tohle spoustě lidí pomáhá hrát roli, na chvíli být člověkem, kterým bychom chtěli být, ale jako střízliví to prostě nedokážeme. Nakonec je takhle kniha ukázkou lidskosti a nese s sebou mnoho poučení a mnoho hlubších myšlenek, na které si však už názor musí udělat vždycky sám čtenář.
Tahle kniha je pro všechny, kteří někdy chtěli zapadnout, ale nepodařilo se jim to.
Pro všechny, kteří někdy chodili s někým jen proto, aby nebyli sami.
Pro všechny, co neřekli nebo neudělali to, co chtěli, protože nechtěli přijít o kamaráda.
Pro všechny, kteří stojí v koutě a čekají na svůj hvězdný moment, který nikdy nepřijde.
Od knihy jsem měla vysoká očekávání, všude jsem na ni slyšela jen chválu, lidem změnila život atd. Já se tedy nemohla vůbec začíst a vyprávění mi nepřišlo ničím zajímavé. Nejsem rozhodně cílovka, mám už po třicítce, ale stejně jsem doufala, že tam tu "hloubku" najdu. Film je prý lepší, zkusím ještě ten.
Po téhle knize sahám snad každým rokem.
Poprvé jsem měla tu čest přečíst si ji v roce 2016, od té doby říkám nahlas následující: ...jsem pozorovatel!
P.S. film z roku 2012 s L. Lermanem, E. Watson a E. Millerem v hlavní roli?
- Určitě doporučuju!
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední školy fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Kdysi jsem viděl filmovou adaptaci, která se mi líbila, ale i u této poměrně krátké knížky platí, že v předloze toho najdete mnohem, mnohem víc.
Ten, kdo stojí v koutě, je nostalgické a posmutnělé vyprávění jednoho citlivého kluka jménem Charlie, který se považuje za outsidera, někoho, kdo spíš jen pozoruje věci kolem sebe a moc se nezapojuje. Děj se odehrává na střední škole a začne to hnedka zostra - sebevraždou jeho kamaráda. Charlie je z toho zdrcený, ale naštěstí náhodou poznává dva starší spolužáky, se kterými se začne kamarádit (a do holčičí části této dvojice se i tajně zamiluje).
Děj je vyprávěn pomocí anonymních dopisů, které jako nějaký deník Charlie posílá neznámé postavě, u níž tuší, že se jí může svěřovat. Autor Stephen Chbosky v Charlieho podání píše jasně a stručně a někdy možná na svých 15 let působí příliš dětsky. To je ale pravděpodobně i záměr, protože Charlie není úplně obyčejný kluk. Sice bývá smutný a dokonce velmi často (doslova) brečí, ale zároveň se snaží na sobě pracovat a hlavně je velmi empatický k ostatním. Je vnímavý, naslouchající a přející i k lidem, kteří si to na první pohled vůbec nezaslouží.
Super je, že postavy nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak se na první pohled můžou znát. Jeho rodiče jsou na svou dobu velmi liberální, ale ne nijak parodicky. Většinu věcí dle mého názoru dělají ve výchově velmi dobře. Charlieho ségra působí nejprve jako povrchní mrcha, která jen využívá svého vzhledu, ale vztah s jedním klukem, který sám neví, co si s ní počít, ji dost ovlivní a to dost paradoxním způsobem. A mohl bych pokračovat. Kniha je plná realistických postav, které dělají chyby i kontroverzní věci, ale s vypravěčem Charliem v nich vnímáme hlavně to pozitivní. Sám Charlie však taky není žádný gándhí a udělá pár pitomostí.
Ten, kdo stojí v koutě je především velice čtivá záležitost, do které se snadno ponoříte. Bylo by to "lehké čtení", kdyby v něm však nebylo tolik vážných témat, o kterých pravděpodobně budete přemýšlet ještě dlouho po přečtení.
Vynikající introspekce jednoho neobyčejného středoškoláka.
Devět traumat z deseti.