Chata v Jezerní kotlině
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183904/chata-v-jezerni-kotline-183904.jpg
5
1584
1584
Jezerní kotlina série
1. díl >
4.vydání. Hlavní postavou příběhu o velkém chlapeckém přátelství je Pavel Zeman, jehož život se po smrti otce od základu změnil. Velkou oporou je mu kamarád Ludva Grygar. Spolu podnikají dobrodružné výpravy do téměř nepřístupné kotliny s jezírkem, kde si sami stavějí srub. Na pozadí kouzelné přírody prožívají své velké přátelství, ale i zklamání. Ludva totiž po společně skvěle prožitých prázdninách neodolá svodům špatných kamarádů, začne kouřit a těžce onemocní. Nakonec však svůj vnitřní boj vyhraje a znovu se vrátí k zdravému životu a především kamarádství s Pavlem.... celý text
Přidat komentář
Kniha Chata v Jezerní kotlině je knížka přibližně z poloviny 20. století o klučičích dobrodružství Pavla a Ludvy.
Pavel je výborný v praní jelikož jeho otec je mistr světa boxu v důchodu a trénuje ho. Jeho otec ale příjme výzvu boxera a při boji v ringu dostává infarkt. K tomu, že se Pavel cítí hrozně, protože postrádá svého tátu, se ještě odstěhují do rodné vesnice Pavlovi matky a v nové škole ho mezi sebe nevzali, právě že naopak. Jediný "kamarádský" je zde Ludva, ale je zároveň trochu podivný. Jednou ale Pavlovi sdělí, že ho už dlouho něco strašidelného sleduje a že se to vyskytuje výhradně v noci a dešti, při čemž přechází mráz po zádech. Ludva také Pavlovi sdělí, že zná jedno krásné místo: Jezerní kotlinu, Kde na ně čeká spousta věcí...
Knížka je velmi zajímavě napsaná a dokáže ve vás vyvolat představu té doby a umožní Vám vrátit se zpět do dětství. Rozhodně je trochu strašidelná a ke konci i trochu smutná a dramatická. Kniha se mi velmi líbila, obzvláště dobrodružství v kotlině. Rozhodně doporučuji přečíst
Milá a téměř zapomenutá kniha z dětství, která mi svým nnázvem vrátila vzpomínky, o kterých jsem už dávno nevěděla. Pan Foglar napsal nádherný, poutavý příběh, na jehož základě jsem si i já, jakožto malá holka vysnila a pak i "našla" místo v přírodě, které bylo jen a jen mé a kam jsem utíkala vždy, když jsem chtěla být sama se svým trápením.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih během mého mládí. Kniha působila tajuplně a některé části dokonce hrozivě. Kniha si dokáže udržet čtenáře a je velmi čtivá. Téma přátelství a plnění chlapeckých snů je v knize klíčové. Knihu mohu doporučit nejen mladším čtenářům, ale i starším.
Cetla jsem knihu asi tak po dvaceti letech znova a porad mi prijde zajimava. Myslim si, ze tema pevneho pratelstvi je nadcasove. Taky mi prijde, ze zapletka je povedena a i kdyz je to proste psane pro decka a je to z meho hlediska jakoby osekane a otravuji me pasaze se zdvizenym ukazovakem proti koureni, urcite povazuju Foglara za kvalitniho autora, ktery ma i dnesnim mladym co rict.
Pavel ho ovšem několika hmaty povalil na zem. „Budeš ještě stříkat?“ A Ludva už zase odprošoval a zaklínal se, že už bude hodný a že už to víckrát neudělá. :-)
Kniha napsaná o velkém přátelství dvou hochů Pavla a Ludvy.Bohužel ta doba je už asi pryč.Každý má tablet a samozřejmě mobil.Nějaké takové dobrodružství je už vůbec neláká.Spíš se koukat na televizi a nějaké taborničení už není pro ně dneska žádná romantika.Snad se to ale časem zase změní.
V rámci doplňování si nějakých restů známých knížek, jsem si po Lovcích mamutů vybral Foglara a Chatu v Jezerní kotlině. Zatímco číst Lovce mamutů v 38 letech mi pořád přišlo zábavné a napínavé, Chata v jezerní kotlině už na mě byla dost dětinská. Občas mě čtení bavilo, občas ne. Tajuplné pasáže se mi líbily a v tu chvíli jsem si říkal, že snad ještě později sáhnu po Záhadě hlavolamu. Příběh je to jednoduchý, celkem čtivý, ale měl jsem problém s několika věcmi. Tady bude asi spojler. Za prvé, přátelství Ludvy a Pavla mi po čase připomnělo film Zkrocená hora. Ehm. Ke konci jsem měl zase vztek na Ludvu, protože mi připomněl chování některých mých bejvalek. Často mi i vadily pasáže, kde se mě, jako čtenáře, snažil spisovatel něčím poučit. Tedy časté poukazování na cvičení prostných, škodlivost cigaret atd. Je to sice vše pravda, ale mohlo by to být psané jinak - ne tak nuceně. A na konci knihy mě ta otrava nikotinem opravdu rozesmála. :D A tak se začal příběh stáčet trochu někam jinam - začal poučovat čtenáře o cigaretách a o dopadu na zdraví při jejich užívání. A příběh se ztrácel. Takže asi tak. Líbily se mi popisky krajin a chvíle, co byli kluci v kotlině. A také ty tajuplné pasáže byly pěkně napsané. Jen mi tam chybělo ještě více napětí a akce. Jako dítě bych to ale určitě hltal mnohem více. A možná bych i díky knize nezačal později s kouřením...
Foglarovky jsem četla jako dítě, hltala je a s nadšením jsem se k nim vracela. Včera jsem po ní sáhla a přečetla ji za jedno slunné odpoledne na chatě. Příběh mě opět oslovil, i když na něj koukám jinýma, dospěláckýma očima. Přátelský vztah dvou chlapců, trávení času v přírodě a realizace jejich snů. Rodiče, kteří je nehlídají na každém kroku. Tak jiné, než jak to funguje v dnešní době.
Jaroalav Foglar prostě umí. O tom není pochyb. Miluju, jak používá český jazyk, jenže .. Kniha je o přátelství. O tom pravém přátelství, ale nejsem si úplně jistá, zda by zrovna tuhle knížku dnešní mládež úplně přijala. Popis vztahů dvou kluků bylo z dnešního pohledu spíš jako flirtování, rodiče by jistojistě nenechali jedenactileté kluky někde o samotě celé dva měsíce prázdnin v horách na místě, o kterém nikdo neví.
Na druhou stranu hlavní myšlenka je jasná a správná... Kamarádství nadevše
Knížku jsem četla spolu se svou šestiletou dcerou. Kupodivu ji to bavilo a přečetly jsme ji celou. Ať mají Foglarovy knihy své mouchy - tak se dají stále. Možná by se v dnešní uspěchané a přetechnizované době mohly více oprášit...
Bože, jak já jsem tuhle knihu miloval. ... a přesně takhle jsme pak s kamarádama také stavěli sruby, bunkry a prozkoumávali neprozkoumané,... celé dny na čerstvém vzduchu v přírodě... a dnes, když vidim ty mladý, jak se tahnou jak zombie po ulici s kapucou na hlavě, špunty v uších a čučí do mobilu... hrůůůza, pomyslíte-li, že mládež národa je obrazem jeho budoucnosti...
Jde o příběh dvou kamarádů outsiderů. Místy je kniha až dětsky naivní, inu je určena původně mladší generaci. Je tu i zápletka, která se skoro až zázrakem vyřeší a vše jde zase v dobrém dál. Děti kniha zaujme a dospělím dopřeje trochu oddechu pro vyčištění hlavy od stresů a tak.
Rychlé šípy byly pro mě nejlepší ve všech podobách. A tenhle příběh o přátelství jim v mém srdci dost konkuroval a ještě dneska, po patnácti letech, si umím vybavit, jak mi bylo dobře, když jsem tohle četla.
Poutavý příběh o přátelství dvou chlapců. Četl jsem, když mi bylo zhruba 12 a velmi na mne zapůsobila.
Krásně psané, místy hodně napínavé, pěkně se to čte. Mám rád dobré konce, kdy přátelství zvítězí.
Mít vlastní tajné místo v přírodě, jen pro sebe a nejlepší kamarády... co víc si může kluk přát?
Nevím, knihy od pana Foglara si vždycky rád přečtu, ale tahle mě nijak neoslnila. Nedokázal jsem se do ní začíst a když už mě to začalo trochu bavit, byl konec.
Ta kniha má všechno. Je to doják plný silných okamžiků, místy téměř horor a vše je zabaleno do typické foglarovské dobrodružnosti. Jedna z nejlepších autorových knih. Konec příběhu je navíc korunován naprosto nečekaným zvratem a rozuzlením.
Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem četla s baterkou pod peřinou a krásně se bála. To bylo v těch dávných dobách, kdy děti ještě četly a rodiče jim to zakazovali (běž ven, běž se učit, běž už spát...).,
Štítky knihy
česká literatura foglarovky klukoviny pro chlapce výchova chlapců dobrodružné romány české rományAutorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Chata v jezerní kotlině byla moje první foglarovka a tuto knihu miluji dodnes.