Chatrč

21.05.2015

Zpočátku zajímavé, napínavé, ale pak se to ubíralo směrem, který já nechápu. Snad noční můry,, či šílenství z přemíry smutku?
Dočetla jsem až dokonce, takže vím jak to dopadlo, ale přiznávám, že jsem stránky přeskakovala. Stále o knížce přemýšlím, takže přece jen ve mě něco zanechala,

Přečteno asi do 40 stránky.Ve výrobě asi slepili dvě knihy dohromady.Do té 40.stránky docela zajímavé,potom nějaká kokotina o Ježíši.Na dvou posledních stránkách dopadli vraha.Ztráta času.

03.05.2015

Kniha, kterou si buďto zamilujete, nebo ji odvrhnete (a nebo jako já, budete mít po ní lehkou pachuť v ústech, náznak něčeho co 'mohlo být nebo spíš mělo být velké' a hlavně nepochopení, o čem všem je ten humbuk?). V první chvíli mě zaujalo autorovo poměrně neobratné psaní (když hlavní postava uklouzne a spadne pod strom, tak smrček na něj pak 'opovržlivě shlíží'), nicméně jakási zpráva o Bohu se v této knize dá najít a znám dost lidí, kteří knihu četli a byli z ní nadšení a dokonce i nějakou tu slzu uronili. Jde o jakousi alegorii, nicméně poměrně naivně ztvárněnou.

17.04.2015

I když v životě znám spoustu "ateistů," tak při diskuzi s nimi mám spíš pocit, že jsou to lidé apriori se vymezující proti církvi, dogmatům, apod; ale když se s takovými lidmi bavím, tak v drtivé většině zjišťuji, že se buď bezmyšlenkovitě označují pojmem, který je v současné době v módě, nebo jsou ryzími materialisty, ale existenci boha, nebo Boha v podstatě nevylučují. Obecně si myslím, že stoprocentní ateista neexistuje a pokud ano, pak je jeho ateismus náboženstvím.

Hodně příspěvků zmiňuje, že je kniha naivní. Ale právě to je důvodem, proč je tento svět tak smutný. Kdyby lidé byli stejně tak prostí a naivní a nehráli si na božstvo a sofisty, tak je dobře na Zemi. Pracovat a milovat člověk umí, ale v tomto pokřiveném systému nejvíce pracuje pro a miluje sebe sama.

Teď nezbývá, než abychom se všichni vrátili zpět k těm nenaivním detektivkám, sci-fi a Růžovce, nebo studiím něčeho velmi důležitého a potřebného, protože ty nám jistojistě dají víc, než tenhle dětský, povrchní a stupidní příběh ;-)

08.04.2015

Ach můj Bože, ty víš, že jsem se snažil! Neotřele zvolený přístup, který avizovala předmluva, mě zaujal a i po přečtení knihy si myslím, že zasluhuje ocenění. Zásadním problémem ovšem je, že Young, i přes svůj jistě zajímavý osud, prostě na opravdu silné úvahy náboženského a metafyzického směru nemá a tak nabízí příběh plný prázdných floskulí a milionkrát omletých klišé. Vytahuje instantního Boha pro všechny, kteří by rádi věřili, a přitom jim to bez nějakých hmatatelnějších důkazů nejde či se jim dokonce vlastně zase až tak moc ani věřit nechce. Přichází s kanónem největšího kalibru, když nejdříve servíruje asi nejhorší noční můru všech rodičů, a následně ji odhání vířením domněle vznešených frází, které ovšem vyvolávají pouze pachuť naučeného plácání svědků Jehovových stojících ve dveřích vašeho bytu. Víra, láska, bolest či odpuštění si zaslouží mnohem důstojnější zpracování, které čtenáři přivolá opravdové emoce bez potřeby neustálého popisování slzících literárních postav. Jestliže tato pohádka o Bohu někomu rezonuje či dokonce pomohla, tak je to jen dobře – mne ovšem její svět zcela minul.

29.03.2015

Dobře napsaná kniha. Smutná. Doporučuji.

29.03.2015

Pro spoustu lidí to je/bude určitě odpad... Ale myslím, že pro člověka, který má nějaké duchovní potřeby a neomezuje se jenom na tenhle svět a na to, na co si může sáhnout, může být tato knížka přinejmenším inspirativní...
Nikdy jsem podobnou knihu nečetla, ale jsem ráda, že jsem se k ní dostala, protože mě osobně zbavila několika předsudků, nenásilně mě donutila přemýšlet a připomněla mi, že Láska je nejvíc na světě...
Hodně se mi na ní líbilo, že se nebojí odpovídat na otázky, které chtě nechtě vyvstávají každému (ne)věřícímu člověku na mysli: Proč Bůh dopouští lidské utrpení? ale i další... Několikrát jsem se u čtení také zasmála, někdy se mi u ní chtělo až brečet... Není se prostě čemu divit, že to bylo nr. 1 v Timesech, originalita se tomu upřít rozhodně nedá :)

22.03.2015

Úžasná kniha, která změnila můj pohled na život.

30.01.2015

Nedočetla jsem... Jelikož nejsem věřící tak mi tato kniha nic neříká, přijde mi velice sentimentální, ale chápu, že někomu se líbit může...

Zpočátku se mi to líbilo hodně, ke konci mi ale docházelo, kolik musel román věnovat energie jenom na to, aby vysvětlil teologii, ve které má možná i dost věřících rozpory a zmatky. Když jsem tyhle věci nevnímal, bylo to docela příjemné čtení. Dokonce mi manželka po pár dnech čtení řekla, že jsem nějakej jinej - ta atmosféra románu se mi stejně nakonec dostala pod kůži. Za mě tedy celkem dobré.

06.01.2015

Příběh to není špatný, má co sdělit. Několik drobností mi tam tak úplně nesedělo, ale to je v pohodě, to se dá odpustit =)

26.12.2014

Ta spontánnost Božího chování mě natolik bavila, až se Chatrč stala jednou z mála knih, u které jsem se nahlas smála.

27.11.2014

Kniha mě zaujala svým tématem byť nejsem přímo věřící člověk (ale ateista také ne), nicméně mě to příliš nenadchlo. Co mi vadilo asi nejvíc je spisovatelův styl, který mi nedokázal přiblížit to co hlavní hrdina prožíval. A když nedokážu cítit to co postavy, nedokážu se do knihy začíst.
Nicméně některé myšlenky se mi líbily, i když mnohé z nich zase byly dost naivní. A spoustu věcí mě docela minulo.
Možná je to tím, že jsem ještě dost mladá a nemám toho tolik za sebou. Možná že za nějakých dvacet let mě tahle kniha zasáhne.

12.11.2014

Jsem něco mezi věřícím a nevěřícím člověkem. Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem a poté rozpoutala diskusi mezi přáteli ohledně víry. Už dříve se někdo v komentáři zmínil, že mu kniha připomíná Hovory s Bohem (od Walsche) - souhlasím, ale nijak mi to nevadí. Naopak jsem dostala chuť znovu si Hovory přečíst. Je to hodně těžké téma... V některých pasážích (Taťka a spol.) jsem se trochu ztrácela, ale to ostatně Mack také. Každopádně si myslím, že pro někoho, kdo ztratí v životě dítě takovýmto zavrženíhodným způsobem, musí být téměř nepředstavitelné, že by mohl vrahovi odpustit... Přesto cítím, že jedině tak se s událostí může vyrovnat. "Odpustit neznamená zapomenout a neznamená to ani, že přestaneme mít vztek". Před deseti lety se mi také stala tragédie (i když nešlo o dítě) a myslím si, že by tenkrát přečtení knihy trochu pomohlo v pochopení. Hodně silný zážitek a každopádně na knihu určitě nikdy nezapomenu.

19.10.2014

Spoiler!!! Chatrč. Kniha která začala tak slibně ale pomalu ztrácela tempo. Hlavní postava Mack byl od příchodu boha jen šachovou figurkou a jen bůh Taťka dál mohl hýbat s dějem celého příběhu. Většina knížky je o tom že Mack viní boha za ztrátu Missy a bůh se ho snaží dostal z toho řeč mi o tom že dal lidem volnost. Další čás knihy se však snaží Macka téměř skrz jeho mrtvou dceru dostal na svojí stranu s tím že kdyby všichni na něj věřil tak je Missy stále na živu. To všechno bych překousl nebýt kapitoli odpust vrahovy a ukážuji kde je tělo Missy. Osobně si myslím že by mě žádná síla ani bůh nedokázal předsvědčit abych odpustil vrahovy dětí. Možná že jsem tu knihu špatně přečetl, možná že jen nepochopil.
Kniha sama o sobě není nijak špatná jen na jejim konci bylo pro mě víc otázek než odpovědí.

14.10.2014

Nádherné a povzbuzující! Doporučuji!

01.10.2014

Knihu mi odporučila kamarátka s tým, že mi to určite zmení život. Život mi to nezmenilo, to, že som čítala túto knižku upadlo v zabudnutie. Ale predpokladám, že väčším "citlivkám" zahrá knižka na strunku...

13.09.2014

Prvá polovica sa dala čítať, ale druhá časť je nezáživná a rozťahaná :-(

13.09.2014

Autor ukazuje cestu, kterou buduje od začátku, a nabízí možný směr, kudy se vydat, když se člověku stane něco strašného.