Chci sníst tvoji slinivku (komiks)
Joru Sumino
Víš, proč sakury kvetou na jaře? Jsou už prostě takové. Vybíráme si svůj osud sami, nebo se jím necháme unášet? Hlavní hrdina tohoto příběhu byl vždycky jen tichým pozorovatelem světa kolem, dokud v nemocnici nenašel deník umírající spolužačky, Sakury Jamauči. Jakmile odhalí její tajemství, vtrhne dívka do jeho života jako velká voda a konečně ho rozpohybuje. Dokáže ho Sakura přesvědčit o tom, jak cenný je nejen čas, ale i život sám? A že svět není jen seznam příběhů, které se ho netýkají? Staňte se svědky příběhu, který vás zaručeně rozbrečí.... celý text
Literatura světová Komiksy Dívčí romány
Vydáno: 2022 , CrewOriginální název:
君の膵臓をたべたい (I Want to Eat Your Pancreas), 2015
více info...
Přidat komentář
("Oba můžeme zítra klidně umřít. V tom jsme stejní.")
Tohle bylo vážně, vážně, vážně skvělé!
Příběh dívky, která umírá a chlapce, který je pro všechny neviditelný. Předvídatelný? No, i když jsem se hned na první stránce dozvěděla, že ona umřela, obsolutně vůbec ne. A je pravda, že možná kniha klame tělem, ale je to moc krásný příbeh o dvou mladých lidech, z nichž jeden ví, že ho nic v budoucnu nečeká a ten druhý se neodváží pomyslet na to, že by ho něco mohlo čekat.
Hlavní hrdina byl fajn. A je nefér mu vyčítat, že jeho přeměna byla pomalá. Vždyť ten kluk byl doposud sám. Bez kamarádů, doma odtažitý a jediný místo, kde se cítil dobře byly knihy. Byť jsem trochu znejistěla, když řekl, že je jeho nejoblíbenější autor Osamu Dazai. Tak je asi jasný, že svůj svět neobrátí ze dne na den jenom proto, že se s ním začne bavit oblíbená holka. Tohle není americký film! Vždyť on se s ní ze začátku ani bavit nechce. A moc se mi líbilo, jak příběhem postupně prostupovalo to, jak ho oslovují spolužáci, když já čtenář jeho jméno neznám. (Teda ta konverzace, když se to dozvěděla Sakura byla vtipná.) Prostě se tak vidí. Netřeba, aby mě znali, já to taky od nich nepotřebuju. Ale když byl připravený to říct...jo, to byla ta cílová rovina knihy, kdy jsem už byla úplně v háji. Proč lhát? U téhle knihy by neměl lhát nikdo...
Sakura. Ta, která už jenom svým jménem evokuje tolik věcí. Naši ulicí se táhne z obou stran sakurová alej. A já se na to každý rok těším. Každý rok se těším na tu chvilku, kdy stromy vykvetou ve své celé kráse, protože pohledem z kopce vidím úplně všechno. Celou tu krásu, ale taky pomíjivost. Protože ty stromy strašně rychle opadají. A přestože odešly tak rychle, jediná vzpomínka na ně je to, co leží na zemi. Je to věc, která je rychle pryč, ale ta vzpomínka, ta je tam napořád. Takže Sakura byla neřízená střela. Která pomáhala svému novému kamarádovi poznat všechny ty nové věci a chápat ty, které do té doby nepoznal. A byla to moc hezká cesta. Přestože je všem jasné, že slzy se nejlépe skryjí za smíchem...
(Tu citaci na začátku komentáře jsem si vybrala hned ze začátku knihy, když jsem se k ní dostala čtením. Ale ke konci mi to přišlo trochu ironický. Vzhledem k tomu, jak to se Sakurou dopadlo.)
Ráda bych poznamenala, že já už tady dávno nejsem ve věku hrdinů a jejich trápení jsou mimo můj svět, i tak jsem si knihu užila. Přeci jen, tak se podle mě pozná dobrý autor. Když to i tak pochopíte, poberete a potom absorbujete. Tomu se říká správná literatura. A je jedno jaká její forma...
Tohle se mi moc líbí, dojalo, bylo to krásný a všechno bylo prostě top. A to jak se hraje s názvem knihy v ději, to bylo prostě perfektní. Srdíčko :)
„17 let jsem čekala, až mně budeš potřebovat. Jako když sakura čeká na jaro.“ Ach bože. Ach bože. Ach bože. Toto vám roztrhne srdce. Tvorcovia si vás okamžite zaháčkujú silným príbehom a sympatickými postavami v čele s rozkošnou a statočnou, žiaľ predčasne múdrou Sakurou. Nechcete to čítať, lebo viete, ako to dopadne. Napriek tomu je to celé trochu inak, než budete čakať. Niekedy môže ale mať happyend rôzne podoby, čo poviete? Vravel som si, že koniec je jedným slovom strašný, ale zároveň vo mne čoraz viac ožívalo presvedčenie, že nie je strašný, že je prekrásny. A každým ďalším dňom vo mne toto sprvoti pochybné presvedčenie viac a viac rástlo, stupňovalo sa. Dnes som si istý, že áno, je to nádherný záver, lebo niekedy to takto v živote proste chodí. Aby som aj skritizoval, občas tempo stagnuje, viď. scény z hotela, žiarlivým rovesníkom alebo s drsnou spolužiačkou, ale ako sa ukáže na konci, všetko malo svoj zmysel, takže vlastne naozaj niet čo kritizovať. Jedna z najsilnejších vecí, aké som v živote čítal a to čítam od konca 80. rokov. Toto je proste perla, škoda o tom čokoľvek písať, okamžite kupujte, už včera bolo neskoro. „Chci sníst tvoji slinivku.“
Po vlně nadšených doporučení jsem čekala bolestněkrásný romantický příběh, dostalo se mi něco, co nejsem tak úplně schopná pobrat - nevím, jestli je to tím, že nejsem žádný velký fanda Japonska a proto mě některé rysy tamější společnosti zaráží nebo jsem moc stará a nerozumím uvažování mladých - anebo jsem neměla šanci japonské mládeži porozumět nikdy - anebo se možná něco ztratilo v překladu? Některý dialogy se podivně lámaly a nedávaly moc smysl, ale klidně to může být původním scénářem - protože mnohé reakce byly pro mě zcela mimo chápání. Jako bonus mi byly obě postavy značně nesympatický. inu, po delší době manga, která mě nijak zvlášť neuchvátila.
Knížku mi půjčila moje 13ti letá dcera hned po tom co mě přišla obejmout a říct, že mě má ráda. Kdo přečte, pochopí. Je potřeba užívat si každičkou chvilku.
Ještě žádná knížka mi nepředala takové poselství. Brečela jsem, tím se netajím. Hlavní hrdina a hlavní hrdinka byli úžasní a jejich filozofické chvilky a úvahy mě moc bavily. Že o životě si rozhodujeme a volíme sami, že máme větší moc než osud a náhoda...tyto myšlenky mi letí v hlavě.
Od začátku bylo jasné jak to skončí, ale i možná právě proto, že to není nějak přibarvené, je to realita, jsem si celý příběh zamilovala.
To běžné poselství má tady přímočarou a čistou podobu. Bonusem je čtení zprava doleva a jeden malý velký zvrat, jenž násobí příběh na druhou.
"I tak s tebou tráví čas. S takovým depresivním asociálem!"
4,5*
Nejsem ani zdaleka jediná, kdo si pod názvem Chci sníst tvoji slinivku nejprve představil nějaké ghúlí orgie. Omyl, dokonce nečekejte ani recepty na dušenou slinivku. Tato manga je citlivým romantickým příběhem s tematikou vážné nemoci, je vyprávěním o klukovi, kterému do života náhle jako přívalová vlna vtrhne jedna ztřeštěná holka. Nic už pak nebude stejné.
Ačkoli je téma velmi smutné, zároveň je příběh plný vtipných situací. Když spolu začnou trávit čas, chodit na jídlo a na výlety, Haruki si jednoho dne uvědomí, že si Sakuřinu společnost užívá, o to více ho ale trápí, že její čas je předem vymezený a že je tento osud nezvratitelný. Do poslední chvíle chcete věřit, že se stane nějaký zázrak. A pak...
Chci sníst tvoji slinivku má moc krásné poselství, které je nadčasové. Člověk by si neměl nic vyčítat a svůj čas by měl využít na maximum. Nikdy totiž nevíte, kdy váš příběh skončí.
Pokud chcete prožít emocionální horskou dráhu, tak doporučuji tuto knihu. Už od začátku víte, že konec je jen jeden a jasný, ale i tak doufáte v to, že to bude jinak. Nádherně ilustrovaný příběh o tom, že musíme žít. Hlavní postava Vám několikrát vryje do paměti, že sakra žij a užívej si života, protože já nemohu! A hlavní klučina? skvělej flegmatik, kterému se otočí život o 180°. Čtěte to s tím, že budete brečet jak malá děcka, ale zároveň si uvědomíte, že život je fakt nevyzpytatelný.
Vlastně je to docela fajn příběh o jednom přátelství a o tom, že si máme užívat život dokud to jde. Jako silné emoce se nakonec dostavily, ale že bych to obrečel, to ne. Hlavní hrdina mě spíš štval jaký je to ňouma. Jeho proměna je fakt dost pozvolná, takže vlastně uvěřitelná. Líbila se mi Sakuřina lehká ironie. V rámci žánru o chlup slabší než Laura Deanová mě už zase nechala. Výtvarné zpracování - klasická vztahová manga se zřejmě obejde bez propracovaných interiérů a exteriérů.
Tohle čtení byla emocionální jízda. Je úplně jedno, že od začátku víte, jak to dopadne, je úplně jedno, kolikrát je nevyhnutelnost konce v příběhu zmíněná, stejně na konci posmrkáváte a brečíte jako puberťačka, protože tahle adaptace novely má sílu a... je zkrátka ze života, i když to zní jako klišé.
Nečekejte romantiku, nečekejte sladkobolné řečičky; hlavní myšlenka je Carpe Diem, protože nevíme dne ani hodiny, a odcházet ze života s lítostí nad tím, co všechno jsme neudělali, co jsme neřekli a co jsme neprožili tak, jak jsme si představovali, je lítost zbytečná a dá se jí předejít. Na knihu o nevyhnutelnosti smrti je to kniha úsměvná, hrdinka se svou smrtelností a pomíjivostí nenechává úplně zdeptat, naopak se snaží zbývající čas využít příjemně i smysluplně, což je fajn změna.
Poznámka na okraj: ne, k požírání orgánů mezi postavami nedochází; tato aktivita zůstává pouze u slovních náznaků a nikoho z účastněných kupodivu nevyvádí z míry. :)
Lehká, fajn jednohubka. Vzhledem k tomu, že konec příběhu je zmíněný už na první straně mangy jsem nečekala, že by se mi to nějak emocionálně dotklo, ale....boiii i was wrooong. Nepřišlo mi to jako nějaká romantická slaďárna, naopak, je to spíše přátelské, lehce ironické a prostě fajn.
Moc se mi líbilo, že spousta věcí byla nastíněna v průběhu příběhu. Byl dosti propracovaný, přeci jen se jedná o komiksovou adaptaci novely. Fajn také bylo, že nešlo vyloženě o romantický či milostný příběh. Nejsem si jistá, jestli „příběh, který vás zaručeně rozbrečí“ není klamavá reklama, nemůžu proti tomu svědčit, ale já roním slzy i nad Spongebobem.
Knížka by mohla být vhodná pro náctileté, které se cítí znudění, mrzutí, nešťastní nebo tak. Pro nějaké to sebepoznávání stačí přečíst jakoukoliv knihu, ale tady je ta rada do života nebo „morální ponaučení“ napsáno černé na bílém a v komiksové formě, tak je to přístupnější.
Závěrem chci říct, že i přesto, že stránky vydavatele komiks měly pod „horror/thriller/zombie“ a v knize se o papání slinivky mluví často, k pokusu o sebrání slinivky dojde jen jednou, a i tak je to diskutabilní. (:D)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2022 | Zdál se mi zase ten stejný sen 1 |
2022 | Chci sníst tvoji slinivku (komiks) |
2023 | Chci sníst tvoji slinivku |
2022 | Zdál se mi zase ten stejný sen 2 |
2022 | Zdál se mi zase ten stejný sen 3 |
Musím uznat, že v něčem je tento příběh takové klišé ve stylu odtažitého kluka, holky, která ho změní a snad se do sebe i zamilují. Takových najdete hodně napříč žánry. I tak mě toto dokázalo oslovit a líbilo se mi to.