Chladnokrevně
Truman Capote
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540/chladnokrevne-540.jpg
4
741
741
Dnes již klasická kniha Chladnokrevně vypráví reportážním stylem o bestiálním zločinu, který v roce 1959 otřásl Spojenými státy a k němuž došlo v zapadlé vesnici v Kansasu: dvojice mužů, kteří se každý z jiných důvodů dostali na šikmou plochu, tehdy povraždila čtyři členy farmářské rodiny. Autor se zabývá analýzou jejich motivů, sleduje průběh vraždy i následné detektivní pátrání a tento děsivý příběh přivádí až na samý závěr, když rekonstruuje potrestání zločinců smrtí. Capotův "román ze skutečnosti" vyšel poprvé v roce 1965 - a v té době rozpoutal v americké literatuře revoluci. Prolínáním dokumentaristického přístupu, podpořeného trpělivým sběrem autentického materiálu, s prozaickou dovedností a estetickým zřetelem totiž autor vytvořil dílo, které se stalo nejenom zneklidňujícím obrazem jednoho zločinu, ale především symbolickým poselstvím o odvrácené straně společnosti. Pro tvorbu usilující o věrné zachycení problémů a paradoxů moderního světa tak Capotova kniha otevřela zcela nové možnosti a stala se inspirací řady dalších literárních děl.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2006 , Knižní klubOriginální název:
In Cold Blood, 1965
více info...
Přidat komentář
Prvotřídní dílo, podle jehož postupů by se mohli mladí novináři učit psát reportáže. Kniha je vlastně Capoteho literární reportáž přímo z města a místa činu.
Film, který podle knihy vznikl je precizní a vysoce oceňovaný. Hlavně díky P. S. Hoffmanovi, který už ale bohužel zemřel.
Nelituju, že jsem knihu dočetla a to i přes to, že mě to stálo hodně úsilí a času. Není to detektivka, která by vás pohltila a přečetli byste ji na jeden zátah. Téma je velmi zajímavé, ale knížka pro mě byla nezáživná a zdlouhavá.
Velmi zajímavě psaná kniha. I přesto, že člověk ví jak to dopadne, tak je to velmi poutavě napsáno. Není to nějaká detektivka, ale velmi propracovaný pohled na zločin, jejich aktéry a oběti. Výborná kniha.
I přes poměrně pomalejší rozjezd se právem řadí mezi kultovní knihy. Capote případu věnoval velké množství času a zvláště pohled do života vrahu je pozoruhodný. Truchu více jsem se o knize rozepsal na www.mojeknizky.estranky.cz
Pre mňa veľké sklamanie.
Veľký priestor je venovaný psychológií postáv a celkovým okolnostiam, ktoré predchádzali tragickým udalostiam. Na viacerých miestach knihy mi prílišná popisnosť a detailnosť skôr prekážali.Pre mňa nezáživná, nudná kniha.Vôbec ma nezaujala a mal som problém dostať sa do polovice knihy.Potom som ju zavrel a odvtedy leží na poličke.
Nemůžu říct, že by šlo o klasickou detektivku, ale kniha mě hodně zasáhla. Doporučuji!
Nedokážu vlastně ani pořádně pochopit, co mě na knize tolik zaujalo. Je prostě brilantní, především konec bere dech. Filmové zpracování v tomto případě taktéž nezklamalo.
Začátek kmihy nezáživný, popis rodiny Clutterovích a vrahů. Následně na několika stránkách se odehrává děj a kniha má trochu záživnější nádech. Konec dokumentární popis ukončení vyšetřování a procesu. Kniha mě ani jednou nestrhla a nezaujala tak, abych zapomněl na okolí.
Nejzajímavější a zároveň nejstrašnější na knize je téma a hlavně skutečnost, že je kniha psaná podle skutečné události.
Obyčejně literaturu faktu nečtu, ale tato kniha je někde napůl cesty.
Autor mohl příběh dvou chladnokrevných vrahů uchopit jakkoliv, a věřím že spousta dnešních autorů by zvolila nějakou nebohou hlavní postavu, možná pana Deweyho nebo někoho z Clutterových, jehož očima bychom sledovali celý proces. Ale pokud by to pan Capote napsal takto, nedosahovala by kniha takové kvality, jaké dosahuje právě ve své podobě.
To, že je zcela odosobněná, pocity jsou vyjádřené jen pokud mluví nějaká osoba, je věcná a přesná. A ačkoliv často odbíhá od hlavního tématu, vysvětluje pouze další okolnosti a dokresluje prostředí, ve kterém se pohybujeme. To všechno včetně výpovědí oněch vrahů vytváří mrazivou a svým způsobem velice děsivou atmosféru.
Jedno z nejlepších počtení za dlouhou dobu.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, ke které se - i přes zvláštní téma - vracím. Capote nám nepodává jen popis událostí a osob, ale po krůčcích směřuje stále hloub, k motivaci pachatelů, k sociálnímu prostředí, ve kterém vyrostli, k faktorům ovlivňujících jejich život, k jejich fyziognomii, k vlastnostem, k jejich rituálům… Právě Capoteho neuvěřitelně detailní zájem o každý, byť sebemenší kamínek do mozaiky celého příběhu způsobuje, že ten před námi vyvstává v celé své tragické monumentálnosti. A jsou to právě detaily, které utkví v paměti nejvíce – Perryho popis opakujícího se snu o žlutém ptákovi, který jej odnáší pryč, Dickův oblíbený drink Pomerančový květ nebo Perryho závislost na aspirinu,… Pro mě jeden z nejvýznamnějších amerických románů.
Stačily tři stránky a stál jsem tam. Na prašné silnici uprostřed Holcombu, mžoural na všudypřítomná pšeničná pole a naslouchal houkání projíždějící lokomotivy.
Je snadné milovat oběti a nenávidět vrahy. Jedná se o přirozenou a zdravou reakci. Ten pán s fešáckými brýlemi a kocourem v náručí nám to však nehodlá ulehčit. Snažil se o maximální objektivnost a tím na čtenáře uvalil břemeno svobodného rozhodnutí.
Během čtení vyvstává spousta nepříjemných otázek a na většinu z nich nenajdete jednoznačnou odpověď. Čeká vás bolehlav, případně srdce bol. Ale s nejvyšší pravděpodobností dostanete obojí.
Nebudu tady polemizovat o trestu smrti. Tuhle otázku se nepodařilo vyřešit našim dědům, otcům a nevyřeším ji ani já v rámci tohoto komentáře. Myslím si svoje a vy udělejte to samé.
Asi nejmrazivějším faktem je skutečnost, že daný příběh je pouhou kapkou v moři. Kolik podobných se již odehrálo? Tisíce? Milióny? Všechna ta jména a pokřivené osudy a za chvíli se člověk brodí po kolena v knihách, které nikdo nesepsal. Slušný náběh na noční můru.
Každý z nás v sobě skrývá temné zvíře, jde jen o to, komu se ta bestie podaří udržet na uzdě.
Budu vám fandit.
Znáte to, když vás v kapse pálí posledních pár pětek a máte na výběr mezi koupí nějaké šmakulády z McDonalda nebo nákupu veledíla světové literatury od autora, který vymyslel tu holku, co kouří dlouhý klacek. Je to vážné dilema.
Jakmile jsem začal číst, pochopil jsem, proč kniha byla tak levná. Zvláště prvních sto stránek, kde nás autor seznamuje s milou a k uzoufání nudnou rančerskou rodinkou z amerického pobožného středoburanova. Chápu, že mi je to mělo přiblížit, abych se s nimi trochu sžil, ale na mě to púsobilo přesně naopak a přiznám se, že s přibližující se vraždou jsem občas kouknul na hodiny a pomyslel si "už aby to bylo". Až za púlkou se mi kniha začala i trochu líbit, asi díky tomu nezvyklému stylu. Pojmout vraždu jako společensky-dokumentární výpověď se autorovi přece jen docela povedlo, i když muffiny z meka mají taky něco do sebe.
Kniha byla zajímavým nahlédnutím do soudního dvora na ,, druhé straně oceánu". Pro mě tři kapitoly knihy byli zajímavé, ale pro mě zajímavost skončila kdy se ocitli ve vězení a kdy čekali na ,, Chodbě smrti na svůj ortel ( svoji popravu). Stejně by mě zajímalo, zda se soudní dvůr v Americe změnil anebo je to pořád stejný avšak s jinými prvky( jazykové prostředky, myšlení lidí).
Skutečná událost, vynikající román. Dodnes mám v paměti scénu, kdy jeden z vrahů sedí v cele smrti a aby si zkrátil čekání na vykonání rozsudku, požádá o výjimku, aby si mohl půjčovat knihy z knihovny. Nevím proč mne zaujal nejvíce tento moment, ale dlouho dlouho jsem o něm přemýšlel
To, že existuje někdo jménem Capote jsem zjistil díky roztomilému snímku Sníndaně u Tiffaniho. Stejnojmennou knihu jsem poté objevil před jedním pražským antikvariátem, ovšem přečetl jsem pár stránek, snad ji mám ještě někde doma. Tím jsem s Capotem na dlouhou dobu skončil, jako s autorem předlohy k tomuto filmu. Jenže když jsem u jiného pražského antikvariátu nalezl tento kousek za 20 korun, řekl jsem si: krabička cigaret stojí osmdesát a ublížit mi to může určitě méně.
Takových knih by mohly být klidně kartony. Poetickej flák stejku, barbie s ustřelenou hlavou, Sokrates za koule na větvi, jen ne-chladnokrevně.
Kniha která mi zalezla pod kůži a podvědomě mrazila.
Jelikož mám zalíbení ve vraždách, vrazích a všeho okolo toho, knihu jsem zprvu podceňovala a nevěřila jsem tomu, že mi odhalí příběh na který bych nebyla připravena. Trochu jsem se zmýlila. Podobných příběhů jsem četla nespočet, ale žádný z nich nebyl( ,kupodivu') zpracovaný až do morku kostí jako byl tento.
O to zajímavější ovšem je, že Capote se během psaní do jednoho ze zločinců zamiloval a po vydání tohoto díla už nikdy žádné nevydal a přestal psát úplně.
Neuvěřitelná knižní lahůdka, kterou jsem slupla takovým fofrem, až byl můj literární žaludek ohrožen značným břichabolem. Normálně takhle knížky nehltám, ale tentokrát to nešlo jinak.
Příběh napsaný podle skutečné události vyniká, jak už název napovídá, svou chladnokrevností, brutalitou a výslednou zbytečností vyvraždění čtyř členů všemi oblíbené farmářské rodiny.
Díky autorovi, a jeho citlivému dokumentaristickému zpracování, můžeme nahlédnout na tento čin, který ve své době vzbudil značný rozruch, z několika stran - rodinou počínaje, přes vyšetřovatele a známé až k samotným vrahům.
Je to smutné, ale takto brutální a nesmyslné příběhy dokáže vytvořit souhra náhod a lidská mysl bez emocí.
Říkám si, že mé nadšení z knihy a nemožnost se od stránek odtrhnout, bylo možná až chorobné a někomu by se možná mohla zdát má fascinace tímto zločinem nemístná, ale osobně si nic takového doopravdy nemyslím. Příběh mě kromě jiného vyděsil, provedení vražd znechutilo a obětí mi bylo líto.
Co mi přišlo nejšílenější, to je cena lidského života. V tomto případě byly životy čtyř členů rodiny vyčísleny na 50 dolarů, jeden dalekohled a jedno malé tranzistorové rádio. Jestli tohle není smutný vrchol bestiální zvrácenosti, potom už nevím.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno americká literatura vrazi skutečné kriminální případy podle skutečných událostí reportážní romány
Autorovy další knížky
| 2006 |  Chladnokrevně |
| 2019 |  Snídaně u Tiffanyho |
| 1965 | Luční harfa |
| 2001 | Jiné hlasy, jiné pokoje |
| 1992 | Ručně vyřezávané rakvičky |
Skvělé čtení. Jeho životní dílo, řekl bych.