Chlapec na dřevěné bedně
Leon Leyson
I v temných časech – zejména v temných časech – vyjde najevo síla a odvaha. Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců. Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
The Boy on the Wooden Box, 2011
více info...
Přidat komentář
Jako obvykle pátá * za to, že se jedná o zpracování skutečného příběhu. Za každý takový jsem ráda a jsem i ráda, že bylo tolik menších i větších hrdinů, o kterých se může psát. Myslím, že po přečtení pár tematických knížek si každý udělá hrubou představu o tom, jak to asi chodilo v pracovních a koncentračních táborech (čímž samozřejmě nemyslím, že by pro nás díky tomu bylo jakkoli reálně představitelné, jak strašné to bylo...), protože popis pobytu v nich je v knížkách většinou hodně podobný. Mně přijde strašně důležitý, že tenhle příběh popisuje i dobu před válkou / z jejího začátku (a jak to všechno postupně šlo) a zároveň co se dělo i po válce... Protože všechny hrůzy nezačaly s příchodem na seřadiště u nádraží a neskončily s koncem WW2. Ach jo. Doporučuju.
Hezke zpracovani (jestli se da cokoliv s antisemitistickou tematikou oznacit ze hezke). Neustale jsem si uvedomovala, ze i kdyz pribeh vypravi stary pan tak jej stale popisuje ocima ditete - tak jak mu rikaji jeho vzpominky. Tesi me, ze i clovek s takovou ponurou minulosti dokazal vybudovat stastny zaklad pro dalsi generaci a dokazal zbytek sveho zivota prozit s veselou mysli a pozitivnim duchem.
Tak tohle byla bomba. Knížku jsem přečetla za dva dny, nemohla jsem přestat číst. Je to napsané tak, že je vidět, že autor si to opravdu prožil. Už jsem pár knížek s nacistickým a válečným tématem přečetla, a tahle knížka se řadí na první příčky. Až děj zapomenu, určitě si jí přečtu znova.
Nádherně a velmi citlivě zpracované téma otřesné doby během 2. světové války, kde jako hlavní hrdina vystupuje malý odvážný chlapec židovského původu, který má jako jeden z mála díky své snaze a velkému štěstí šanci přežít holocaust. Knížku jsem měla možnost číst před zhruba 5 lety, přesto ve mně zanechala velmi silné emoce. Doporučuji přečíst všem se zájmem o tématiku židovství, nacismu a 2. světové války.
Člověk může přečíst milion podobných příběhů a pocit z nich je stále stejně tísnivý a skličující. Opět krásně napsaný smutný příběh. O skutcích pana Schindlera bylo již mnohokrát psano...byl a i nadále zůstavá hrdinou oné doby. Doporučuji
Člověk může přečíst sebe větší hromadu knížek o hrůzném životě Židů v období války a stejně z toho bude pořád otřesen. Vzpomínky chlapce na dřevěné bedně vás naplní neskonalým smutkem z té vší nespravedlnosti, utrpení a zoufalství. Smutkem, že tohle zlo se opravdu dělo. Krásné vyprávění, které vzniklo z tak děsivých a temných časů.
Kniha se zbytečně nezabývá detaily, příběh ubíhá plynule. Vděčné téma 2.světové války, které se neomrzí. Příjemný nepříjemný příběh
Mrazivé téma zpracované s citem, tak bych charakterizovala knihu Chlapec na dřevěné bedně. Myslím si, že je velice dobře, že takovéto knihy vznikají, a že si připomínáme, že mír není samozřejmostí a zachovaní rodové linie může být vlastně dílem obrovského štěstí. Netuším, jestli dnešní děti, které jsou často zcela pohlceny konzumním způsobem života, dokáží porozumět alespoň zlomku toho, co je v knize popisováno, ale asi je třeba zkoušet jim předávat i tyto informace, aby se hrůzy minulosti již nikdy neopakovaly. Tímto samozřejmě nechci tvrdit, že dokáži zcela pochopit rozsah a hloubku hrůz, kterým byl autor knihy vystaven (myslím, že to dokáží jen lidé, kteří vše vytrpěli na vlastní kůži), jen chci říci, že když má někdo vše (či téměř vše) asi si jen s velkými obtížemi dokáže představit, že kdysi v blízkém Polsku vyrůstal chlapec, který neměl v podstatě nic.
Velice čtivá a zajímavá knížka myslim že by toto téma měl číct každý aby věděl co se v té době dělo a vážil si víc svého života
Příběhy z dob valky jsou vždy dech berouci, nikdo z nás si nedovede představit co vše museli prožít. Je dobré si to připomínat!!
Chlapec na dřevěné bedně - to je další částice do ohromného a přesahujícího příběhu Oscara Schindlera, který za hradbami svého smaltovaného království, s nacistickou páskou na košili, uchránil více než tisícovku Židů před plynovými komorami. Kdekoliv se objeví tato postava, běžný člověk přestává chápat. Nezištnost a neohroženost jeho chování je odzbrojující a razantně vystupuje i ve vyprávění malého polského Žida Leiba Lejzona (autor Leon Leyson). Oscar Schindler pro sebe krade celou knihu, jeho charisma přesahuje stránky textu, to k němu - jako ke spasiteli - směřují všechny tragédie, kterými si klouček od začátku války až do jejího konce prošel. Naděje a východisko se zhmotňuje v jediném muži a jeho seznamu. Oscar jako zachránce se chápe hlavní kladné role, přičemž znovu a zase upozorňuje na pravý význam hrdinství - dělat to nejlepší (ne)možné v těch nejhorších chvílích.
Nádherně napsaný krutý příběh války. Knížka se četla naprosto sama. Ačkoli projednává o hrůzách boje o holý život, je tak mistrně napsaná, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Doporučuji všem přečíst, aby si každý uvědomil, že nikdo není černobílý, nikdo není jen hodný nebo jen zlý. Stejně jako pan Schindler, který dělal to nejlepší v té nejhorší době.
Kniha se četla naprosto dobře. Je to hrozné téma, ale krásně napsané kniha. Četla se sama.
Kniha je o výjimečném člověku a lidech. Klobouk dolů před takovými lidmi. Měl jsem dědu, kterého mi Leon hodně v myšlení a vyprávění připomínal.