Chtělo by to nový jména
NoViolet Bulawayo
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297735/mid_chtelo-by-to-novy-jmena-YEj-297735.jpg
4
203
203
Originální vyprávění začíná ve slumu v africkém Harare: desetiletá dívka pojmenovaná Miláček má různé kamarády – jmenují se třeba Bastard, Bůhví, Stina. Jejich otcové, případně oba rodiče se povětšinou kamsi vypařili. Jedna dívka je těhotná. Kradou ovoce, hrají si s odpadky. A hlavně sní o tom, že se jim podaří někam odjet, do Ameriky, do Evropy. Miláček má štěstí, jí a její matce se to podaří díky tetičce v Detroitu. Jenomže idealistické představy dítěte jsou jedna věc – a špinavé velkoměsto zasažené hospodářskou krizí věc druhá…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
Odeon
Originální název:
WE NEED NEW NAMES, 2013
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha, krásny pohled na život ve slumu a ve vyspělé zemi očima dítěte. Bavila mě dětská naivita i upřímnost a kniha krásně ukazuje, že "vysněný život" nemusí být vždy ideální a krása zpočívá v jiných věcech.
Jak se liší dětství v Africe a v Americe? Jak tamní děti tráví volný čas, co jedí, o čem a jak mluví, do toho všeho vám dá tahle kniha nahlédnout dětskýma očima Miláčka. Problémy soudobé Afriky, občanských válek, neefektivní humanitární pomoci, znásilňování, AIDS a útěk mladé dívky za americkým snem, který není růžový a nadýchaný jako cukrová vata, jak si ho ta malá holka představovala, ale spíš studí a má šedobílý odstín....
Tahle knížka je pro mě velmi rozporuplná. Líbilo se mi, že děti v příběhu jsou typickými dětmi, které se přizpůsobily okolnostem, ve kterých žijí a dál si hrají své „hry“. Zajímavě jsou zvolena jména postav – Bůhví, Bastard, Miláček nebo jméno příšerného slumu, ve kterém žijí – Ráj, jako by autorka do toho smutného a znepokojivého vyprávění chtěla vnést i špetku humoru. Návštěvy charitativních organizací vidí člověk očima Miláčka a je to docela překvapení. Volby, které nepřinesly dospělými tak očekávanou změnu, jen umocňují neřešitelnost situace, a nakonec vysněný odchod do Ameriky vlastně také vůbec není řešením.
„Zírali jsme na všechny tyhle věci, na věci, které jsme do té doby neviděli a ptali se: „Co je tohle za zemi, co to je za zemi?“
Celkově na mě kniha působila tak nějak nesourodě, možná nedotaženě, ale určitě stojí za přečtení.
Knížka Chtělo by to nový jména mě bohužel nenadchla. Vzhledem k jejímu vysokému hodnocení jsem asi měla příliš velká očekávání. Téma knihy zajímavé rozhodně bylo, ale samotné zpracování si mě nezískalo. Postrádala jsem především lepší návaznost vyprávění. Každopádně problematika politické nestability, chudoby a migrace je a pravděpodobně i dlouho bude aktuální, takže nemusí být na škodu si knížku od NoViolet Bulawayo přečíst.
Tato kniha nabízí, mimo jiné, pohled na emigraci ze strany uprchlíků, je velmi živá a když si uvědomíte, že se nejedná o fikci, působí místy až bolestivě.
První půlka slabší, ale po příjezdu do DestroyedMichigan velmi dobré. Takže celkově za 3*.
Priznám sa, že som sa trošku obával. Najmä témy. Bál som sa, že sláva knižky a jej ocenenia majú pôvod v politickom odkaze. Možno aj majú, ale určite knižka stojí za prečítanie a určite nie kvôli tomu odkazu. Doslova ma strhla, je veľmi zaujímavo napísaná a určite nie je čiernobiela. Bulawayo, napriek veku píše veľmi vyzreto, uveriteľne a pútavo. Rád som sa v jej rozprávaní porozhliadol i po Afrike i po USA.
Nevšední příběh, prožitý na vlastní kůži. A je to na něm poznat. Strachy, touhy a emoce nejsou dílem fantazie, jsou opravdové. Lépe je číst co nejvíc v kuse a nechat jednotlivé náznaky mezi řádky promlouvat k duši čtenáře.
To by mohlo být klidně "povinné" čtení. Málokdo z nás asi kdy bude mít možnost se do afrických zemí dostat a vidět popisované na vlastní oči. Proto si myslím, že tento "vhled" by neuškodil nikomu. Těžko uvěřitelná vnitřní rozervanost a ztráta identity těchto lidí, pro které nikde není "doma", nutí to k zamyšlení a hodnocení, co vlastně všechno máme my - a nejen materiálně.
Hodně dobrá kniha, z níž poněkud mrazí, ačkoli se tam téměř o žádných zvěrstvech nedočtete.
Výtečné, současné, aktuální, poučné. Problém imigrace, vykořenění. Napsáno naprosto úžasně.
Čtete se zaujetím, ale pozorně, pomalu, protože je nutno se vcítit, zamyslet, pochopit, postřehnout vše, co je sděleno i mezi řádky. Doporučuji přečíst i doslov, citaci z něho uvádím v diskusi.
Jedna z nejlepších knížek za poslední dobu, co jsem četla. Očima 10-11 leté dívky viděný obraz nejmenované zaostalé a zbídačelé africké země, odkud uteče každý, kdo může,Nejblíže je do JAR, zdrhnou otcové rodin i učitelé, takže děti nemají kam chodit do školy a vrátí-li se někdo, pak nakažen HIV. Jen tak mimochodem je zmíněna charitativní pomoc bohatých zemí a expanze čínského kapitálu ve formě supermarketů se značkovými butiky.
Hlavní hrdinka má štěstí, povede se jí dostat do USA do Detroitu ( neboli Destroyedu, to sedí) Taky to není žádná výhra, protože děvčeti se hrozně stýská po matce, babičce, kamarádech a vlasti. Prostě kulturní šok. Kniha končí cca v 17. roce dívky. Docela by mě zajímalo, jak to bylo dál.
Doporučuji přečíst, aspoň kapitolu nazvanou "Jak žili" , ze které přímo kape rozervanost a zoufalství imigrantů.
Štítky knihy
Afrika USA (Spojené státy americké) chudoba, bída Zimbabwe finanční krize imigrace zimbabwská literatura
Na knize mi vadilo hned několik věcí. Vše špatné, co vás v souvislosti s Afrikou a Amerikou napadne, se v knize objeví. Vzhledem k tomu, že kniha má pouze cca 200 stránek, to na mě někdy působilo až moc křečovitě. Jako by měla autorka strach, že snad na něco důležitého zapomene.
A tak se například pár větami vypořádá se školní šikanou, přestože vede až k sebevraždě, nesmí pochopitelně zapomenout i na šíleného střelce s automatickými zbraněmi. Nic z toho pak už do děje nevstoupí, další život hrdinky to nijak neovlivní, nepoznamená. Prostě typické americké středoškolské události.
Američané, tedy ti, kteří se v knize mihnou, se vesměs chovají jako idioti, jsou hloupí a povrchní, škola v Americe je tak jednoduchá „že by ji udělal i osel“, americké vojenské zahraniční mise atd.
K Africe samozřejmě patří AIDS, znásilněná holčička, bezohlední kolonizátoři a podobně se chovající strany vzešlé ze „svobodných“ voleb, pochybné charitativní organizace, naivní voliči a naivní sny o lepším životě „tam“, především v Americe, buldozery rovnající domovy se zemí, čínský šunt, zahraniční investoři zneužívající levnou pracovní sílu atd.
Hodně času je věnováno dětství a především kradení a konzumaci a následně vyměšování kvajávy. Vedle toho si děti i samozřejmě hrají a povídají a občas se objeví nějaké to: drž tlamu, ty jeden sráči, ty jeden vykotlanej zube... Až v Americe si hlavní hrdinka s nostalgií vzpomene, jak třeba jednou pastelkami s charity pomalovali celou zeď velkými penisy.
Jednu chvíli si hlavní hrdinka přeje otcovu smrt, protože ho z mnoha důvodů nesnáší a těm důvodům se dá i rozumět, ale o dvě stránky dál, už to je táta, který půjde do nebe a hrdinka si přeje, aby byla silnější a mohla ho vzít do náruče a pochovat.
Takže pro mě to není kniha ani velmi dobrá, natož výborná, ale jenom dobrá.