Chybějící světlo - Nino Haratischwili | Databáze knih

Chybějící světlo

Chybějící světlo
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506438/bmid_chybejici-svetlo-64c7ec5d83bfc.jpg 5 129 129

Zanechala jsem svou lásku ve světě, který už neexistuje. Ve světě, do kterého se vrátím. Konec dvacátého století se blíží a s ním i odtržení Gruzie od kdysi všemocného Sovětského svazu. V tomto dramatickém období vyrůstají ve tbiliské čtvrti Sololaki vedle sebe Keto, Dina, Nene a Ira, čtyři neskutečně rozdílné, ale nerozlučné kamarádky. Román vypráví o velké první lásce, o násilí, přídělech potravin a o heroinu, jenž zaplavuje zemi a pro některé znamená výnosný byznys, zatímco pro jiné cestu do záhuby. Přátelství čtyř žen se zdá být pevné jako skála — až jej nakonec zničí neodpustitelná zrada a tragická smrt. V roce 2019 se ženy znovu setkají v Bruselu na retrospektivní fotografické výstavě své zesnulé přítelkyně. Tyto snímky vyprávějí jejich příběh, který je zároveň příběhem jejich země. Donutí je odhrnout závoj, který cloní jejich minulost. Po mnoha letech pronikne do stinného světa jejich vzpomínek světlo. Zdá se, že budou moci odpustit.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Host
Originální název:

Das mangelnde Licht, 2022


více info...

Přidat komentář

PetK
13.02.2025 4 z 5

Když jsem před lety objevila Osmý život pro Brilku, bylo to pro mě zjevení. A tak jsem se na další knihu autorky moc těšila.
Pohnutá historie Gruzie, se vším, co přinesla. Hezký jazyk. Nicméně mi knížka přišla trošku "ukecaná", myslím ale, že to je čtenářskou preferencí - osobně mám raději, když děj více odsýpá a není až tak prokládaný dlouhými úvahami. Taky jsem se někde na začátku trochu ztratila v příbuzenských a přátelských vztazích a pracně je pak rozmotávala, ale i to aspoň částečně beru na sebe - stává se mi to, když je postav hodně. A taky myslím, že dvacetileté holky by nepoužívaly až příliš literární jazyk, který jim autorka občas vkládala do úst.
Vypadá to, že mám víc výhrad než pozitiv, ale ve výsledku to byl příjemný zážitek, krásná kniha, krásný příběh.

Nico
27.01.2025 5 z 5

Příjemný náročný zážitek... nejenže se člověk dostane někam, kam se český čtenář běžně nedostane, ale ještě je to vyprávěno tak citlivě, zároveň popisně, zároveň emočně... každý chce být součástí tohoto dívčího přátelství a sledovat, kam povedou jejich kroky.
Místy až drsné, na dřeň, zároveň ale nehraje na city... mně se kniha líbila moc


Makii
13.01.2025 5 z 5

Úžasná kniha. Nevím, co víc dodat. Delší dobu jsem teď nečetla něco tak dobrého, znepokojivého. Až takhle podrobně jsem netušila, co se v Gruzii v devadesátkách dělo. Přitom je to pár let... Zážitek z téhle knihy ještě umocňuje současná situace v Gruzii. Stojí za přečtení, moc doporučuju.

Clara_C
11.01.2025 5 z 5

Nino Haratischwili nemá jednoduché ani tenké knihy. Ani Gruzie nebyla a možná stále ještě není jednoduchou zemí, kde se dá bezstarostně žít, dospívat a nic neřešit. Do toho ještě všechno to očekávání od rodiny, děvče aby se dobře vdalo a bylo poslušnou hospodyní nejlépe bez vlastního názoru, kluci, kteří si u nás na vojáky jen hrají, se tam jimi stávají jen co okusí chuť a sílu ulice, kde bydlí. A každý si sebou tohle břímě nese a i když se ho snaží skrývat před sebou, ostatními i celým světem, vždycky ho nějakým způsobem dožene a nezřídka zahubí.
Nádherný román, kde se potkává brutální každodennost, čekání na odpuštění a únik z toho všeho je jedinou spásou.
Ani nevíme, jak se tady máme dobře a stále hledáme nějaké důvody, abychom si mohli hrát na chudáčky. Važme si každého dne, kdy se nemusíme bát.

" A i kdyby lidé, kteří dnes procházejí kolem nás, o všem věděli, poznali by nás? Nás, milence z Tbilisi? Ne, nepoznali, k tomu, aby to bylo možné, musí život člověka rozžvýkat a strávit, musí ho vyzvracet, osoby, kterým se život nastavuje ze slunečné strany, by to neviděly, nepoznaly by nás.

Zanechala jsem svou lásku ve světě, jenž už neexistuje a který na mě dnes večer shlíží z těchto impozantních zdí. Zanechala jsem jí na místě, na něž se už nikdy nevrátím, u lidí, kteří už existují jen jako stíny v mé hlavě. Moje láska, a jsem si jistá, že je to i Iřin a Nenin úděl, je dinosauří láska, vyhynulý druh lásky, láska špinavá a brutální, láska, která ústí v útoky nožem, krvavé šrámy a výstřely, láska, která je zvyklá obcházet zákazy a překračovat hranice, je to chameleonská láska, která musí lhát, aby přežila, ano, tak to musí být. Naše láska nezná svobodu a bezstarostnost, není lehká a už vůbec ne civilizovaná, nezná lehkovážnost a mladistvost, je to láska, jež se lidem, kteří nepocházejí z tohoto světa, jeví nezdravě, nahání jim strach a hrůzu. A v tom mají pravdu. Ale já ji nemůžu zradit, nemůžu se jí zříct, protože tato láska je jediná, kterou mám. "

SgtTračník
04.12.2024 5 z 5

Ne tak fenomenální jako Osmý zivot pro Brilku, ale stále moc krásná kniha o těžkém osudu obyvatel Gruzie.

Dialinn
26.09.2024 5 z 5

Kniha mi hodně připomínala Geniální přítelkyně, atmosférou i stylem vyprávění.

gab72
16.09.2024 5 z 5

Pro mě, objevená výborná autorka paní Nino Haratishwili. Další knihy mě určitě neminou. Krásný, drsný příběh z Tbilisi. Občas jsem už musela rozjímavé analýzy sebe sama přeskakovat nicméně základní pravdy o životě, které jsou zde zachyceny braly dech.
"Keto, jak je možné, že člověk se nestane imuním vůči utrpení, ale vůči lásce ano?
A takových momentů pravdy je v knize spousta.
Také je překvapující závislost kamarádek na sobě, hlavně Keto na Dině. Je to kniha, která opravdu stojí za přečtení a ke které je dobré se někdy zase vrátit.

kaja77
13.09.2024 4 z 5

Knihy paní Haratischwili mám moc ráda. Vlastně jsem od ní přečetla vše, co u nás vyšlo. Kniha Chybějící světlo se mi líbila, bylo moc zajímavé přesunout se do Gruzie osmdesátých a devadesátých let a nakouknout do jiného světa. Koncept knihy - vzpomínky, které ve vypravěčce vyvolá výstava fotografií kamarádky z dětství byl moc zajímavý. Chvílemi mi ale čtení přišlo dost dlouhé, asi bych krátila... Ale nakonec fajn. Jako i v jiných knihách autorky jsem i zde zachytila české zboží jako něco lepšího :) tentokrát to bylo české sklo, pivo a české spodní prádlo.

Szilvia1
11.09.2024 5 z 5

Krásný ale i smutný příběh,který pro jednu z kamarádek nekončí pěkně.Krásný proto,že se dozvíme,jak se spřátelili čtyři holky,které měli každá rozdílné povahy ale i rodiny,ale i přes to si navzájem pomáhali.Příběh je vyprávění jednou z nich,která si vzpomíná při přehlížení fotek,které jich zachycuje.Smutný je proto,že ani jedna z nich neměl lehký život,každá z nich si vytrpěla své,ale jedna z nich to vzdala.Od autorky je to už druhý silný příběh,který jsem přečetla,ale určitě ne poslední.

Frakira
13.07.2024 5 z 5

Moje první knížka autorky. Silný to bylo. Vztah samotné hlavní hrdinky ke své - již mrtvé - nejlepší kamarádce to bylo skvěle vykreslené, ale dostanete se k tomu postupně a je třeba trochu číst mezi těmi těžkými řádky, ale vlastně je to tak jednoduché...líbilo se mi to moc!

"Na všech životních rozcestích a křižovatkách jsi měla pravdu. Dodnes jsem ti neodpustila, že jsi předpověděla moji budoucnost, protože jsem takovou nechtěla. Nikdy jsem se nechtěla vydat do nového světa bez tebe. Nesnesu, že jsi mě svou smrtí donutila k útěku a přiměla mě stát se tím, kým jsem. Ne proto, že by tahle verze mě samotné byla špatná, to ne, mám ti být za co vděčná, a přesto - dala bych nevím co, abych se dozvěděla, jaké by to bylo, kdybys neumřela....Viděla jsi všechno, co mělo přijít, zatímco já jsem dál bloudila vlastní nevědomostí... "

Mandlevest
07.07.2024 5 z 5

Uf. Přes 700 stran tohoto mimořádného příběhu za tři dny...tohle bylo skvělé. Hluboké, niterné, silné, emotivní, lidské , já se nemohla odtrhnout. Příběh čtyř přítelkyň , vyrůstajících v hlavním městě Gruzie Tbilisi Vám nedá vydechnout. Celá kniha je mimořádně krásně komponovaná, kdy se přes fotografie, vytvořené jednou z nich, dozvídáme celý příběh jejich přátelství. Čtyři dívky, každá jiná, ale s podobnými sny. Žít šťastný život, být milovaná a milovat, žít v zemi, městě, které významně tvoří mozaiku jejich života, v klidu a v bezpečí, beze strachu o život. Vynikající čtení, které Vás vtáhne a nepustí. A musím zmínit překlad knihy od paní Hanišové, to je knižní lahůdka. Můj další knižní objev letošního roku, další kniha autorky Osmý život (pro Brilku) mě nemine, to vím jistě. A tak posílám velké doporučení, počtu stran se nebojte, ve strhujícím finále budete smutní, že tento srdcervoucí příběh už končí.

Petra21
20.06.2024 4 z 5

Divukrásný jazyk i neobyčejná člověčina tepou s každým přečteným listem každého autorčina příběhu. A přestože jsem tentokrát dostala naservírováno poněkud jiné sousto než jsem očekávala, halila jsem se do hávu uklidňujících i těch nervydrádajících slov jako obvykle. Kolil ran osudu vydrží toto spříznění čtyř odlišných duší; kolik nespravedlnosti unese každá z nich; odváží se vůbec nepodlehnout zdánlivě nalinkovaným svodům života? A lze se vůbec kdy vymanit z rodinných okovů, s příběhem, který se již vypravuje? Chceme opravdu znát rozuzlení a netečně očekávat jeho konec... nebo jej raději včas skončit? A bylo vůbec někdy "včas"? Až nyní zjišťuji, kolik elementárních otázek ve mně zůstalo a jak hluboce se mi smísila krev s touto prazvláštní tbiliskou tlupou...

broskev28
13.05.2024

Moje první knížka této gruzínské autorky a byl to „těžký kus“.
Rozsah knihy, množství postav (a jejich vzájemných vazeb) i dějů, neustálé vojenské konflikty. Znalost gruzínské historie mi zcela chybí – pro mě začíná a končí vystoupením ze SSSR, jména jako E. Ševarnadze či Z. Gamsachurdia jsem sice slyšela, ale nic bližšího o nich a jejich době nevím. Když jsem četla dvacet stránek denně, začala jsem se ztrácet, takže jsem využila květnového svátečního volna a zvládla jsem zbylou část knihy na jeden zátah.
Ani po dočtení ji však neřadím mezi ty, které bych nechtěla minout. Překladatelka a současně spisovatelka Viktorie Hanišová udělala vše pro hladký průběh četby, smekám, ale já jsem se s knihou prostě potýkala a ne že bychom si „potykaly“.
Každopádně popis gruzínské – převážně mužské – mentality mě docela překvapil, tak nějak se mi vybavovala italská společnost (hlas otce s.36), otázky cti, včetně mafiánských praktik. Dinina životní cesta ve světle řečeného byla obdivuhodná, celá dívčí čtveřice byla velmi nesourodá a přitom soudržná, alespoň do určité doby. Mě ale asi nejvíce oslovily popisy Dininých fotografií, ty bych si opravdu ráda prohlédla; vlastní příběh, resp. osudy jednotlivých protagonistů mě často míjely.
Paradoxně nejvíce mi utkvěly postavičky obou babiček – první babuda Eter, zapálená germanistka, a druhá Oliko, urputná frankofilka, závislé jedna na druhé a na svých věčných jazykových i politických rozmíškách. Kapitola Dvůr a obecně dětství a společné soužití obyvatel jednoho domu ve Viničné ulici byly úchvatné . . .

„Dinino zděšení pramenilo z dechberoucího poznatku, že děti mohou mít i špatnou matku, že láska ne vždy nabízí východisko, že něha nechrání před krutostí světa a že ženy pro jisté muže nejsou ničím víc než pouhým zbožím.“

ČtemePodDekou
09.05.2024 4 z 5

Těžká, smutná a krásně napsaná kniha.
Jedna z těch, co si navždy zapamatujete.

rodak
24.04.2024 5 z 5

Dlouho si budu pamatovat tento román.Příběh čtyř žen a jejich rodin.Revoluce, drogy, násilí, láska a jednou výstavou fotografií se začne odvíjet mimořádný příběh z jedné postsovětské republiky.Velmi doporučuji.

Amanita
21.04.2024 5 z 5

Krásná kniha, napsaná krásným jazykem (poklona i paní překladatelce). Už teď si říkám, že se k ní rozhodně ještě vrátím...

Yaney
10.04.2024 5 z 5

"Jste tak bezmocní, když trvate na něčem, co končí. Nemůžete toho nechat, upínáte se k těm hnijícím principům, jste jenom chabým odrazem odrazem něčeho, co už je dávno minulostí. Nemůžete toho nechat, protože se bojíte, že bez svého zanikajícího světa nestojíte za nic. Je mi vás líto!"

Skvělá kniha.

VerStetinova
11.03.2024 4 z 5

Haratischwili je fantastická autorka! To víme už od Brilky.
Chybějící světlo má taky sílu, je rozkročený mezi více témat, ale neruší to. Je to skvělý a odpouštím i občasný sklony k přílišnému sentimentu.

elexmil
24.02.2024 5 z 5

Co v knize vnímám ? Intenzivní prožívání pocitů a vztahů, lásky osudové a živočišné, stejně tak i nenávisti vedoucí ke krajním řešením, zásadní okamžiky ovlivňující celý život jednotlivce, velmi různorodé charaktery lidí (kdy nikdo není jen černý nebo bílý), hrůzy nesmyslných válek, úzkosti, ....
Všechny tři knihy Nino Haratischwilli, které jsou přeloženy do češtiny, pro mne na špičce toho, co jsem poslední roky četla.

Kirikou
16.02.2024 5 z 5

Za mě jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla. Je to hodně silný příběh generace, která musela rychle dospět, generace, která si nemohla užít bezstarostné dětství.