Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500646/bmid_cilcina-cesta-Orq-500646.jpg
4
1717
1717
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Návrat silného příběhu z Osvětimi nyní z pohledu nejvýraznější vedlejší postavy Cilce je pouhých šestnáct let, když ji v roce 1942 odvezou do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Její krása přitahuje nechtěnou pozornost velitelů. O tři roky později ji však místo vytoužené svobody čeká pobyt v gulagu ve Vorkutě. Cilka zde udělá dojem na místní lékařku a začne se starat o nemocné v táboře. Každý den čelí lidskému neštěstí a smrti. Nakonec však navzdory všem prožitým hrůzám zjistí, že má stále v srdci místo pro lásku. Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim -Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Opět příběh u kterého jsem si řikala, jestli bych to zvládla.. jestli bych taky měla tu sílu k žití a víru v lepší zítřky.. odpověď se hledá hodně těžko a já jen doufám, že ji nikdy nenajdu.. musím znovu zmínit, že všichni, kteří to kdysi, ať byli kdekoliv, zvládli mají můj velký obdiv..
Cilka je jedna z mnoha obětí totalitních režimů, které musely protrpět věznění v koncentračním táboře a poté i v gulagu. Autorka upozorňuje právě na tyto případy, o jejichž existenci zejména mladá generace nic netuší. Vlastní příběh Cilky, který vychází ze skutečnosti, je zpracován tak nějak suše, bez emocí a hlavní hrdinka je vykreslena jako superžena, která vydrží naprosto vše a ještě všem s úsměvem na tváři pomůže. Čekala jsem, že se mi Cilka dostane víc pod kůži. Zpracování mi přišlo jako taková lepší práce z literárního semináře. Cilčin příběh by si podle mě zasloužil lepší zpracování.
Kniha byla velice zajímavá,hlavní hrdinka je velice silná a inteligentní,empatická a taky krásná,děj je silný a velice emotivní.
Tu knihu by si každý měl prěčíst vícekrát než jednou,stejně tak knihu od stejné autorky,která napsala Tatéra z Osvětimi
Kniha vypráví příběh velmi mladé ženy, která v životě dělala vše, aby přežila koncentrační tabor a hned v návaznosti gulag. Je to silný příběh o hrdinství, přátelství, odvaze, soucitu, empatii a síle žít, který vás vtáhne do děje a pustí až s posledními řádky, kdy si říkáte, zda je možné, aby toho člověk tolika ustál a nebyl těmi životními ranami úplně citově zmrzačen.
Před Cilčinou cestou jsem četla i Tatéra z Osvětimi a obě knihy jsou srovnatelné - silný příběh, zajímavá hlavní postava a k tomu popis osudů několika vedlejších postav. Téma gulagů je určitě méně často zpracováváno než téma koncentračních táborů, což je jedna z hlavních předností knihy - většina informací je pro čtenáře nových (na rozdíl od mnoha knih z prostředí Osvětimi atd.).
Tak tahle kniha byla opravdu parádní! Přečetla jsem za jedno odpoledne a všem vřele doporučuji.
Tahle kniha mne dostala. Stejně zajímavý příběh jako u Tatéra z Osvětimi. Je to až neskutečné, když si představím, co si musela tato žena vytrpět v Osvětimi a gulagu. Obdivuhodné, že to vše přežila.
O maličko lepší, než první díl, místy také psaná až moc hezky, ale určitě doporučuji přečíst.
Opět silný příběh. Cilka je silná a velmi statečná dívka. A když to řeknu blbě tak měla "štěstí" že se dostala vždycky k lepší práci. Vždy měla nějaké přátelé, díky kterým zvládla přežít. A sama toho kvůli svým přátelům hodně objetovala. I přes to se mi Tatér z Osvětimi líbil více, proto dávám 4*.
Podobně jako Tatér z Osvětimi mi tato kniha přinesla hodně nových informací. Situace v gulagu mi znovu otevřela oči v pohledu na zvěrstva, kterých byli lidé schopni i po zkušenostech z války. Velmi čtivé, záležitost 1-2 dnů.
Velmi silný příběh o obrovské statečnosti, nezdolné vůli přežít a neochvějné víře v život . Nikdo z nás si ani v nejhorším snu neumí představit, co se tehdy dělo. Máme to štěstí, že o tom pouze čteme z pohodlí svých domovů . Nepokazme si to ...
Cilčina cesta mi přišla o něco lepší než Tatér, ale na 5* to podle mě není.
Hlavní hrdinka mi byla sympatická a taky byla hodně silná, vždyť prošla koncentrákem a gulagem za sebou. Zajimavé byly scény z nemocnice nebo porodnice. Prolínání života v Osvětimi mi někdy přišlo, že moc nesedí s tím co bylo napsané v Tatérovi. Ale možná si ho jenom moc nepamatuji.
Můžu vidět stovky dokumentů, číst stovky příběhů a nikdy nevýjdu z toho šoku. Jak si tohle mohli navzájem lidé dělat? Moc doufám, že se lidstvo poučilo, že nás to posunulo dál.
Taky jsem zjistila, že jsem hrozný sobec, protože jsem při čtení myslela i na sebe. Jak obrovské mám štěstí, že žiju v téhle době. Musím za to být vděčná!! Všichni bychom měli být. Protože ať se nám děje cokoliv, není to nic proti tomu, čemu byli vystaveni všichni ti hrdinové, co bojovali za každý jeden den na tomto světě! Buďme vděční!
Po Tatérovi z Osvětimi opět výborná kniha, přečtená velmi rychle. Plná emocí a prožitků z hrůz pracovního poválečného tábora, kde přežít další den byl zázrak. Nejvíce mě oslovila pasáž z dětského baráku, v níž bezcitné sestry jen přihlíželi, jak malé děti postupně umírají.
Kniha je skvěle napsaná a krásně se čte. Příběh je silný i slza ukápla. Všem můžu jen doporučit.
Co je knize říct. U tohoto tématu se nedá napsat, že se mi kniha líbila. Nikdo z nás si to utrpení nedovedeme představit, pokud jsme ho nezažili. Obdivuji ale sílu a odvahu, se kterou Cilka všechno zvládala.
Asi do poloviny knihy jsem si myslela, že je to lepší dílo než Tatér z Osvětimi.
SPOILER
Cilka měla od začátku velké štěstí. Ale nechce se mi věřit, že by někdo mohl strávit v gulagu takovou pohodu. Vůbec se nepsalo o dřině a utrpení, jaké tam ostatní zažili. A fakt, že Josju a Natálii pustili obě z lágru mi přišel už přitažený za vlasy. Konec byl takový uspěchaný. Dostala mě hláška autorky, že "po propuštění byla Cilka poslána do pankrácké nebo ruzyňské věznice v Praze, teprve potom se vrátila do Československa". A Praha tedy ležela v jakém státě?? Nejvíc se mi líbil začátek a pak doslov Owena Matthewse. Ale 3 * dávám knihám, do kterých se musím nutit - a tahle kniha se četla sama, proto dávám i přes kritiku 4 *.
A jeden citát se mi hodně líbil: "Každý, koho zasáhly válka, věznění nebo útisk,reagoval jinak, a ten, kdo to nezažil, nemůže vědět, jak by se sám v takové situaci zachoval. Nikdo z nás to prostě neví předem."
Zajímavá a poutavá kniha, stejně jako byl Tatér z Osvětimi. Líbila se mi Cilčina silná osobnost, že ji nedokázalo nic zlomit, dokázala přežít koncentrační tábor a pak ji potkaly další útrapy v podobě života v pracovním táboře v Rusku. Ale vždy dokázala nemožné a postavila se osudu čelem.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha Cilčina cesta je další svědectví o těžkých dobách nejen druhé světové války, ale i období po ní, kdy byli političtí vězni odsouváni do ruských gulagů. Nedokážu posoudit, jak moc je kniha beletrizovaná, ale trochu mi vadila hyperbolizace Cilky, která se pro mě stávala svou obětavostí, neohrožeností a umem postavou jen těžko uvěřitelnou. Pokud taková Cilka opravdu ve skutečnosti byla, pak klobouk dolů...