Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500646/bmid_cilcina-cesta-Orq-500646.jpg
4
1692
1692
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Návrat silného příběhu z Osvětimi nyní z pohledu nejvýraznější vedlejší postavy Cilce je pouhých šestnáct let, když ji v roce 1942 odvezou do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Její krása přitahuje nechtěnou pozornost velitelů. O tři roky později ji však místo vytoužené svobody čeká pobyt v gulagu ve Vorkutě. Cilka zde udělá dojem na místní lékařku a začne se starat o nemocné v táboře. Každý den čelí lidskému neštěstí a smrti. Nakonec však navzdory všem prožitým hrůzám zjistí, že má stále v srdci místo pro lásku. Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim -Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Opětovně silný a emotivní příběh. Už u prvního dílu bylo pro mě těžké představit si jak to bylo těžké přežít. V tomto díle to už je pro mě nepředstavitelné. Hlavní hrdinka přežije jedno vězení a vše se opakuje v druhém vězení. Vůbec to nechápu. Je pravda že ten kdo to nezažil tak to nepochopí. Hlavní hrdinka je pro mě opravdovou hrdinskou stejně jak v prvním díle hlavní představitel.
Velmi silný příběh.
Kniha přečtená velmi rychle,krásně napsaná.
Souhlasím s Kekik
Přeci jen, příběh Cilky je o dost jiný než příběh Laleho. Ten Osvětim přežil a mohl s Gitou začít žít podle toho jak oni sami chtěli. Cilka naproti tomu šla z bláta do louže, protože po hrůzách z koncentračního tábora musela do gulagu....Když jsem to začala číst říkala jsem si, že chudák holka má neuvěřitelnou smůlu. Ale taky je to holka, která má neuvěřitelné odhodlání přežít. Velmi silný příběh s naštěstí dobrým koncem a také knížka, kterou jsem musela přečíst od začátku do konce jedním dechem.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, nešlo se odtrhnout a líbila se mi více než Tatér z Osvětmi. Další část historie, kterou je potřeba znát.
Knížka otevírá další důležité téma lidské historie, a to téma pracovních táborů. Poukazuje tak na fakt, že nacisté a koncentrační tábory nebyly jediným peklem na zemi.
Knížka byla čtivá, autorka má pěkný styl vyprávění, který se mi líbil už u Tatéra, ale nevyvolal u mě takové pocity, jaké jsem očekávala. Ač se příběh odehrává v Rusku, přišlo mi trochu jako bych četla takový "klasický osvětimský příběh" (když nepočítám že v pracovním táboře nejsou plynové komory).
Jsem ale ráda že jsem po knížce sáhla a udělala si aspoň trochu představu o tom, jak to v takových pracovních táborech vypadalo.
3,5/5
Je pravda, že jsem knihu četla docela dost dlouho ... Ale nebylo to dějem (spíš bylo nějak méně času) ... Kniha se mi jinak dobře četla ....
Kniha se mi líbila víc než předchozí díl. Původně jsem si myslela, že bude část příběhu z prostředí Osvětimi a dost mě překvapilo, že se celý příběh odehrává v Gulgagu na Sibiři a z Osvětimi se tam objevují jen Cilčiny vzpomínky. Kniha je skvělá, už jsem četla spoustu knih o Osvětimi, ale z prostředí Gulagu to byla moje první a moc hezky se četla. Samozřejmě to člověk musí brát s nadhledem, protože je příběh pouze založený na skutečné postavě Cilky Kleinové a dost věcí si autorka přidala.
Dost jsem se rozmýšlela, kolik hvězd dát. Tatér se mi líbil víc, dostal 4*. Cilka byla neskutečně čtivá taky, ALE, příběh je pouze založen na skutečné postavě Cilky a složen z více vyprávění dopředu, což mi přijde škoda. V druhé polovině se Cilka stává neuvěřitelnou samaritánkou, až se tomu nechce věřit. Líbí se mi flashbacky do Osvětimi. Nakonec ale dávám 2*
Kniha pro mě byla o fous lepší než Tatér. Ale v porovnání s jinými knihami na dané téma, knihami psanými jako výpověď samotných lidí, kteří ty hrůzy přežili, je to dost povrchně a zjednodušeně napsáno. Vypadá to vlastně, že to až taková hrůza nebyla, což jak všichni víme, tak nebylo. Mám z toho pocit, že je kniha psaná jen na efekt, aby zaujala široké publikum a to si podle mě ani téma, ani Cilka nezaslouží...
Oceňuju snahu, kterou si autorka dala se sběrem materiálu, ale bohužel tohle je pro mne příliš "jednoduché" čtení. Příběh je silný, kniha se čte rychle, ale defacto je to jen strohé vyprávění bez jakékoliv literární přidané hodnoty. Například popisy osob jsou strašně zjednodušené, o každém se dozvídáme naprosté minimum - "má mandlové oči", "má tmavé oči", "je tak mladá". Umění dobrých spisovatelů vnímám v tom, že si dokáží hrát se slovy a popsat třeba i běžné situace a pocity tak, jak to ostatní nesvedou, a takováto díla je radost číst - stačí srovnat třeba pár útržků od Solženicyna na konci knihy, to je úplně jiná liga.
Úžasná kniha a nechápu, jak tohle mohl někdo přežít. Skalním se před každým takovým člověkem.
Tato kniha se mi opět líbila. Tatéra jsem četla téměř před dvěma lety a také se mi líbil, ale je fakt, že Cilka je daleko lepší. Její příběh je důvěryhodnější. Autorka zde popisuje, a to velice čtivě, ,,život" žen jak v Osvětimi, tak i gulagu. Nikdo si nedokáže představit čím vším si musely projít. Doporučuji.
(10. 1. 21 - 2 744 - 5)
Vysoké hodnocení této knihy mě motivovalo také k jejímu přečtení. Asi do první třetiny jsem byla nadšená - ano, to je ono, neskutečně emotivní a silný příběh. S přibývajícími stránkami jsem ale začala mít pocit, že drsná a syrová výpověď o životě v gulagu se pomalu mění na typický román pro ženy. Myslím, že postava Cilky je dost idealizovaná, je čím dál víc líčena jako neskutečně výjimečná osobnost, která všechny kolem dokázala okouzlit, všichni ji obdivovali, chránili, na co sáhla, to jí šlo. Všechny ženy v táboře byly po nocích surově znásilňovány, pouze do ní se opět její "manžel-násilník" zamiloval, téměř všichni, i nejvýše postavení v táboře, ji respektovali a uznávali. "Zaměstnanci" tábora byli až na výjimky líčeni jako lidumilové, kterým na vězních docela záleží. Charakter Cilky byl líčený jako dokonalý, neustále myslela jen na ostatní a na to, jak komukoliv pomáhat (scéna, kdy se mohla dostat ven na svobodu, ale místo sebe to raději umožnila kamarádce, mi přišla už dost přitažená za vlasy). Četla jsem už spoustu výpovědí z prostředí takového typu a nechce se mi proto věřit, že život v takových podmínkách dělá z lidí až takové "svaté charaktery". Myslím, že spíš lidi zlomí a že je to celé spíš takový velký boj o přežití. Ve srovnání s flaschbacky z koncentračního tábora (ty naopak pro mě měly opravdu velkou emoční sílu), byl podle této knihy život v gulagu vlastně docela idylický. Ne...vůbec to nechci zlehčovat, už právě kvůli lidem, kteří si tím peklem prošli. Mám z toho naopak pocit, že jejich zážitky a utrpení zlehčuje spíš tato kniha. Příběh tak pro mě postupně ztrácel na uvěřitelnosti a počáteční velké emoce nakonec odešly úplně. Myslím, že skutečný příběh Cilky byl dost jiný a toto beru jen jako románovou fikci, která se dobře četla. Za tu první třetinu tři hvězdy.
Z nemeckého pekla do sovietskeho.
Auschwitz bol jej nočná mora. Keď ju oslobodili, ešte netušila, že sa z jednej nočnej mory dostane do druhej...nemenej krutej a desivej.
Kniha je voľným pokračovaním Tetovača z Auschwitzu, avšak fakty o Gulagoch sú pravdivé.
Od této knihy jsem asi čekala něco jiného. Tatér z Osvětimi se mi líbil mnohem víc. Knihu jsem ani nedečetla.
Knihu jsem začal číst v návaznosti na Tatéra, ze kterého jsem měl hodně smíšené pocity. Proto jsem si řekl, že si rovnou přečtu i pokračování. Bohužel se opět setkáváme s jedním z nejhorších zřízení v novodobé historii, který je stejně jako Osvětim popisován jako "letní dětský tábor". S tím rozdílem, že jsme se přestěhovali o pár let a o 4000km dále. Opět musíme oddělit, jestli chceme číst román pro ženy vsazen do tohoto prostředí nebo číst knihu o hrůzách těchto táborů. Ale abych nebyl jen negativní, obdivuji spisovatelku, s kým se dokázala spojit, kde všude byla a z jakých pramenů čerpala. Hodně zde upustila na špacír svou fantazii ve spojení s podloženými fakty podporované odborníky. Za mě o něco lepší než Tatér, proto 4 hvězdy.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Pri tejto knihe sa mi najviac páčil koniec. Od autorky som čítala Tatéra z Osvietimi, ktorý ma veľmi nenadchol. Dlho som sa rozhodovala, či siahnuť po jeho voľnom pokračovaní, pretože štýl písania autorky mi vyslovenevadil. Moja zvedavosť však vyhrala. Potrebovala som sa dozvedieť, čo sa stalo s Cilkou Kleinovou. Bola som celkom milo prekvapená. Cilčina cesta bola o dosť lepšie napísaná, ale... . Udalosti aj prostredie boli popísané dosť povrchne, akoby autorka nemala dosť predstavivosti a žalúdok na to, aby zachytila nejaké podrobnosti z hrozostrašného života v gulagu. Tri hviezdičky dávam, skôr kvôli húževnatémua podrobému prieskumu miest a rozhovorov, ktoré stáli za vznikom knihy. Potešilo ma, že autorka osobne navštívila východné Slovensko a Osvienčim. Keby bola knižka napísaná skôr v biografickom, alebo vedeckejšom duchu než román, urobila by na mňa väčší dojdem. Nevadí, napriek tomu zrejme poslúži ako odrazový mostík k prečítaniu si Solženicyna.