Cirkus Humberto
Eduard Bass (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171811/cirkus-humberto-171811.jpg
4
708
708
Byť byl napsán již v roce 1930, vyšel román Eduarda Basse (1888–1946) Cirkus Humberto až v letech okupace. Většina čtenářů jej chápala jako morální povzbuzení v těžké době války, vždyť příběh několika generací cirkusových umělců ukazoval nezdolnost a pracovitost českých umělců, akrobatů i tenťáků. Bass zde popisuje nejslavnější období kočovných cirkusů i jejich pád na začátku dvacátého století. Příběh cirkusu začínáme sledovat s příchodem zedníka Antonína Karase, jehož nouze o práci přivede k cirkusu. Přivede s sebou synka Vašíka, který v historii slavného cirkusu Humberto sehraje podstatnou roli.... celý text
Přidat komentář
Hezky se četlo, trochu se mi vybavoval děj ze seriálu, na který jsem jako "malá" koukala. Jen jsem si nebyla jistá, jak to celé dopadne, nevím, zda to bylo v seriálu. Jako Vendelína Malinu vidím pana Kemra, Vašku jako pana Hanzlíka a Antona Karase jako pana Haničince.
Ježíši, to byla pecka! Šňupl jsem si to během dvou dnů... Jako malý jsem viděl stejnojmenný seriál (podle mě patřil k těm lepším, co v 80. letech šly), ale kniha mi kdoví proč unikala desítky let. Skutečně mistrovské vyprávění, živé, opravdové postavy, vtipné situace i historky, úžasný svět s vlastními pravidly v toku času. Je to náhoda, že jsem tuto knihu přečetl po Utopia Avenue, které jsem dal s vypětím sil tři hvězdy? Ucelenější než Lidé z maringotek. Jedna z knih, kde člověk lituje, že nemůže osudy jména Humberto sledovat dál...
Vyšlo 1941. Podívejte se na symboliku: začal Ital, pokračovali Němci, cirkus zachránil Čech. Za války to lidi četli s nadějí, že Češi vyhrají. Doporučuji.
Jedna z nejkrásnějších rodových ság. Sleduje osudy šesti generací umělců spjatých se jménem Humberto a také to, jak se v průběhu let měnil svět kolem nich a jejich kumšt. Přinejmenším v rámci naší literatury naprosto svojská a s ničím neporovnatelná kniha skvěle převedená do formy televizního seriálu.
Velice hezké mnohdy emotivní, mnohdy vtipné a mnohdy neskutečné vyprávění z cirkusového a artistického prostředí. Touha po svobodě a dokonalosti. Možná mohlo být kratší, ale že by se příběh nadbytečně natahoval, se také říci nedá.
„Nad kravincem se muškátu nedočucháš.“
„Každý člověk si vytváří svůj svět a nakonec se setká s takovým, jaký si kolem sebe utvořil.“
Krásná kniha popisující život šesti generací spojených s cirkusem. Jak starý Humberto začínal od píky s maličkým zvěřincem, ale další generace vždy cirkus pozvedly zase o úroveň výš, až se cirkus stal legendou, jak poté přišly problémy a cirkus se musel postupně přeměňovat na varieté, ale jméno Humberto existovalo dál. Líbilo se mi, jak cirkus cestoval Evropou, vztahy mezi cirkusáky, jak spolu drželi v dobách dobrých i zlých, při popisech jednotlivých čísel jsem si vše dokázala živě představit, jako kdybych představení sledovala. Knížka byla psaná lehkou formou, děj příjemně plynul a doplňoval to pěkný, pro každou postavu vhodně zvolený jazyk.
Kniha stejně dobrá jako seriál, který jsem v dětství znala nazpaměť. Jsem moc ráda, že jsem si tuto klasiku konečně přečetla.
Moje pocity z knihy jsou poměrně rozporuplné. Z jazykového hlediska je kniha napsána "vynikajícně" - manéžová představení vám úplně vyvstávají před očima. Bass uměl psát a je to znát.
Co mi vadilo: 1. Děj knihy moc dobře nezestárl. Jakožto produkt dnešní doby se na knihu dívám očima čtenáře "hyperkorektního" 21. století. Přijde mi úsměvné, jak Češi jsou ti "nejšikovnější" se "zlatýma ručičkama" a "co Čech, to muzikant". Na druhou stranu tu je Paolo, černý Berber, s vykutálenou rodinou, která je falešná, úlisná a vůbec špatná. O tom, jak jsou ženy vnímány a zobrazovány v knize, radši nemluvím. 2. Rozvleklý děj. Prvních několik kapitol se četlo samo, potom se Vašek Karas stal středem pozornosti a do četby se začala pomalu vkrádat nuda.
Co mi přišlo zajímavé: 1. Absence smrti. Nikdy zde nebyla nějak zvlášť rozebíraná, často jsme se o úmrtí důležité postavy dozvěděli až o mnoho let později. 2. Postupná gradace děje. Například maďarská hrabata s Lipicány se třikrát pokaždé v jiné generaci zamilovala do "ženy" z klanu Humberto. Myslím, že podobných opakovaných zápletek by se dalo najít v knize i víc. 3. Absence politiky. Je zmíněna 1. světová válka, ale jméno osobnosti jako Masaryk tam vůbec nezazní.
Mohla jsem nahlédnout do životních osudů lidí z cirkusového prostředí a bylo to velmi příjemné a milé nahlednutí. Eduard Bass musel cirkusy a vše kolem nich opravdu milovat. Je to tak věrně a reálně zaznamenáno, že se nestačím divit. Až mi z toho vždy při čtení klesne čelist a já se nechám příběhem unést do sladkého snění. Ta láska k cirkusu z příběhu přímo sálá jako rozpálená kamínka. Jelikož tato románová kronika vyšla v opravdu nelehké době, tak je to takové pohlazení po duši a vlastně i povzbuzení českého národa. A oslava českého člověka (pracovitost, píle a schopnosti). Zlaté české ručičky byly po světě známé, zvláště pak za našimi hranicemi. Ke knize se ráda vracím a stejně tak k televizní adaptaci. Jen ti němečtí herci jsou tak nějak divně prkenní. Hudební doprovod je nádherný (Svoboda).
Tohle ani nemusím popisovat, to snad zná každý. Eduard Bass z toho udělal prostě klasiku, která předčila snad všechny knihy té doby. Nehledě, že zfilmování bylo opravdu excelentní a herecké obsazení, tomu se nedá nic vytknout. K tomuto dílu se určitě každý rád vrací.
Reálně by si kniha asi zasloužila spíše 4*, ale četla se mi tak příjemně a skoro až pohádkově, že ji ohodnotím lépe.
Zdá se mi, že na cirkusové umění se kouká často skrze prsty, kniha nám však ukazuje, jak dedikovaní mohou být lidé, kteří cirkusu obětují klidně celý život. Kniha v sobě nese spoustu závažných témat, když sleduje celé čtyři generace. Místo cirkusu si dosaďte v podstatě jakoukoli jinou "rodinnou" firmu a hlavní myšlenky budou fungovat podobně.
Líbilo se mi, jak kniha pracuje s postavami, které mají vždy vlastní charakter, i kdyby měl snad někdy sklouzávat k pouze jediné definující vlastnosti, danou postavu čtenář vždycky bezpečně pozná, když se objeví. Nechybí zde vývoj postav, konflikty a jejich logické řešení. I Cirkus Humberto prochází přirozeným vývojem, aby se nakonec přetransformoval tak či onak. Jazyk je už jen takovou třešinkou na dortu, ať už se jedná o cirkusáckou hantýrku složenou ze všech světových jazyků nebo barvitý popis cirkusového prostředí.
V knize a jejích postavách se může najít každý. Najdeme zde zklamání i radost, ale hlavně sebeobětování věci, které člověk bezmezně věří.
Pro mě zatím asi největší překvapení za ty poslední roky, kdy jsem hledala knihy ke čtenářské výzvě a jsem ráda, že jsem se k Cirkusu Humberto dostala.
Podobně jako Radous jsem knihu náhodně vytáhla z domácí sbírky a rozhodně přečtení nelituji. Kniha má toho spoustu, co předat. Můžeme k ní přistupovat jako k rodinné sáze, detailnímu popisu cirkusáckého mezinárodního prostředí nebo vhledu do časů 19. a začátku 20. století - do období přerodu do naší rychlé doby. To jsem od knihy očekávala po zhlédnutí seriálu Cirkus Humberto. Nicméně se jedná také o příběh lidí hledající šťastný a naplněný život a tady je zajímavé si popřemýšlet, v čem jej vidí a jaké oběti pro něj přinášejí. Tuto linku jsem v knize absolutně neočekávala.
Citace z knihy:
..Pořád něco v čem hoří plamínek dokonalosti. Pořád něco, kde se nežije jen pro tu skývu denního chleba. Pořád něco, kde se chce výš! To je vlastně, co jsem v tom jméně Humberto ctil a miloval! ..
..Svět najednou objevil čas jako zboží a počítá s ním jako v apatyce, minutu za dolar, minutu za tři dolary, minutu za pět dolarů...Oběd na kterém jsem si pochutnával hodinu, musím zhltnout za dvacet minut, abych neprodělal na čase. Ale vaši koně, Vašku, budou stále stejně poživačně chroupat oves a vydrží se stejnou lahodnou pomalostí pít svou vodu, protože jsou to ušlechtilý tvorové, a ne otroci kursů a tempa a horečky...
Jedna z knih, které byly (ne mnou) náhodně vytaženy z domácí sbírky a které byly (mnou) zachyceny před odesláním do světa. Nechal jsem si ji na závěr, jelikož se mi do ní příliš nechtělo, ani nevím proč. No a nakonec se to tedy doslova proměnilo v pomyslnou třešinku na dortu!
Takhle krásný, procítěný a atmosférou dýchající český román jsem v dlouhých letech nečetl. Těžko říct, kolik knih od českých autorů jsem za život stačil pročíst, nicméně tato se zcela jistě zařadí do top ten. Když jsem si ex post na netu zjišťoval nějaké rozšiřující informace o p. Bassovi, dozvěděl jsem se, že tento román sepsal pro povzbuzení národa v těžkých časech (vydáno 1941). A pod to se můžu podepsat. Takhle nevtíravě a přesto svým způsobem intenzivně vlastenecké dílo mi hezky zahrálo na struny. Pro mě skutečný klenot národní literatury.
Zároveň mě stále hlava nebere, kde p. Bass načerpal tolik detailních informací o fungování cirkusu, o číslech, o práci se zvířaty, terminologie (dobová)... respekt!
Co dodat závěrem? Snad že ano, i já se dokážu dojmout a že to bude zrovna zde, to mě před knihou rozhodně nenapadlo.
Takže... sukces, Karásku, absolutní sukces!
Pod vlivem kladných hodnocení a také proto, že se mi líbil seriál, jsem si tuto knihu zařadila do čtenářské výzvy. Bohužel ve čtvrtině už jsem to odložila, protože mi došlo, že tam prostě žádný děj nebude. Zoufale jsem postrádala přímou řeč, které je tam jako šafránu. Jedná se spíše o popis cirkusu a životu v něm, než o vyprávění. Bohužel knihu nechávám rozečtenou.
Krásný, čtivý příběh několika generací lidí, kteří se rozhodli zasvětit život cirkusu. V příběhu je zahrnuto to hezké, ale i to ošklivé...
Byla jsem překvapená, jak dobře se kniha četla. Dlouho jsem knihu opomíjela, ačkoli televizní seriál mám moc ráda, a až teď díky čtenářské výzvě se na ní dostala řada. Stojí za přečtení :-)
Už několik let jsem se na přečtení Cirkusu Humberto chystala, protože miluji seriál a tušila jsem, že kniha se mi bude líbit taky. Teď jsem se k tomu, částečně i díky výzvě, konečně dostala. A mé tušení se vyplnilo, i když děj vlastně znám, těšila jsem se na každou chvilku, kdy budu moci pokračovat ve čtení. Kniha se čte krásně, prostředí cirkusu a všeho okolo je moc zajímavé, i když ke konci je to všechno trochu smutné.. Mám jen jednu drobnost, úplně mi tam neseděl, když byl náhodou zmíněn, věk některých hrdinů (hl. Petra Berwitze).
Autorovy další knížky
| 1955 |  Cirkus Humberto |
| 1963 |  Klapzubova jedenáctka |
| 1948 | Lidé z maringotek |
| 1983 | České humoresky |
| 2000 | Na lodi za pohádkou |
Poutavě napsaný příběh českého zedníka, který se nebál přijmout novou pracovní výzvu.