Číslo 20
Sam Holland
Další nervydrásající thriller od autorky bestsellerového Kopíráka. Nález mrtvého muže na černé skládce, jehož tělo už stihly napůl ohlodat krysy, je sice drsný, ale detektiv Adam Bishop už si zvykl na ledacos. Když však kousek od oběti objeví nastříkané číslo XII a nedaleko číslo XIV, dojde mu krutá skutečnost: mezi odpadky se tu nejspíš nachází mrtvol víc. Hon na sériového vraha se rozbíhá – a velice brzy se Adama začne dotýkat i osobně. Zná totiž toho, kdo stanovil první číslo – dvacet – a zahájil odpočítávání. Sice ho chytili a uvěznili, ale zdá se, že ani mříže nezabrání tomu, aby bylo jeho hrůzné dílo dokončeno…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno:
2024
,
Témbr
Originální název:
The Twenty, 2023
Interpreti: Jitka Ježková
více info...
Přidat komentář
Další pecka od autorky Kopíráka
Mám už něco málo načteno a proto pro mě příběh téhle knihy nebyl úplně překvápkem Taková ta stará dobrá klasika - otec násilník,na dítěti to zanechá stopy..a tak dále a tak dále
Na můj vkus moc úmrtí na té ,, osobní '' knižní rovině..
Ale byly zde i pasáže,které mě překvapily,jak jinak než konec,který mimo jiné naznačuje další pokračování
Knihu hodnotím velmi kladně a určitě doporučuji k přečtení
(SPOILER)
Komentář vkládám pro lidi, co mají knížku již přečtenou. Nedá mi to se nepodělit o dojmy.
Za mě rozhodně o parník lepší než Kopírák. Uprostřed knihy jsem si říkala, jako vážně? Až tak kruté to bude? Čekala jsem u ženské postavy happyend a pak mi tu padla brada. Z druhé strany, mám malého synka a začínám být na knížky, kde je ubližováno dětem, opravdu citlivá. Ale stejně jsem knížku zhltla jedním dechem. Jednu hvězdičku ubírám za konec. Protože žena na okraji společnosti, narkomanka, co má najednou doktorát z psychologie. No nevím. Za mě dřív pokvetou hrábě.
Obě knihy od autora jsou velmi dobře napsané. Doporučuji k přečtení, věřím že nebude nikdo litovat.
80%
Určitě mnohem lepší než Kopírák, ke kterému jsem měla výhrady.Velice čtivé, napínavé a zvrácené. Vraha jsem tak trošku tušila, ale to nevadilo, protože jeho motiv byl objasněn až ke konci. Všichni, kdo si přečtou epilog budou mít ještě o čem přemýšlet. A ořízka je perfektní!
Doporučuji.
To byla zase jízda! Druhá kniha od Sam Holland a už je jisté, že tato autorka bude mít u mě zelenou:-). Baví mě styl psaní, baví mě postavy, které mají vývoj a případy jsou opravdu napínavé s překvapivým pachatelem. Ano, není to nějak třeskutě originální, také je tam dost brutality, má to určitě i díry v logice, ale mně to vůbec nevadí:-). Autorka vše umí, za mě, výborně propojit, umí udržet napětí a případ gradovat a ani o emoce není nouze a já
otáčím stránku za stránkou. V tomto případu se hlavní vyšetřující z Kopíráka Cara Elliot v knize jen mihne ( avšak s docela zásadní informací z Kopíráka, tak doporučuji číst sérii postupně) , ale i s novými postavami Adamem a Jamiem se nudit nebudete a zřejmě si k nim najdete cestu jako já. Třetí pokračování je napsané a dle doslovu autorky se zde opět setkáme s Carou a Natem. A předpokládám, dle konce, i s Adamem jako vedlejší postavou. Epilog, za který je mimochodem ta * dolů, tomu nasvědčuje. No, byla to jízda, která Kopíráka sic nepředčila, ale šlapala mu notně na paty. Doufám v překlad pokračování, nenechám si ho ujít.
Tak to zase bylo něco. Zvrácené, odporné a děsivé čtení. I přesto se to četlo skoro samo, knihu jsem odkládala jen nerada.
A ten konec, ten mě dostal...
Obálka knihy, ořízka... to je naprostá BOMBA! Miluju, když jsou knihy takhle propracované!
Kniha mě okamžitě vtáhla! Kapitoly z pohledu oběti, nebo vraha... zaujalo mě to. Byla to síla, bylo mi z toho docela ouzko. Ale jsem ráda, že to v knize bylo, protože to příběhu dává temnější a děsivější náboj.
Co se mi opravdu líbilo... byla ta psychologická stránka věci. Lidi, kteří dokážou tak úžasně skrývat svou pravou tvář. Jak můžou být takovými zrůdami, dělat takové věci a přitom vést tak spořádaný život... Jak můžou ostatní tak klamat?! Ničit tolik životů a necítit ani špetku svědomí, žádnou vinu?! Ovládat tolik lidí?! To mě asi nikdy nepřestane udivovat!
Bylo vidět, že vykonávat práci detektiva je opravdu náročné.. fyzicky i psychicky. Když je to detektivka, čekala bych, že to vyšetřování bude propracovanější. Nějaké překvapení a nálezy tam byly, ale ve výsledku mi přišlo, že se celý případ vyřešil jen náhodou. Přišlo mi, že se v knize více řeší soukromí detektivů, jejich pocity a selhání. Byla bych radši, kdyby se v tomhle našla ta rovnováha. Věděli bychom o životě detektivů, o jejich pocitech, myšlenkách, ale aby to neuvádělo pozornost od vyšetřování.
Propojení minulosti a přítomnosti mám u detektivek moc ráda. Od začátku přemýšlíte, jak to souvisí, jak to opravdu je, co mají ty zločiny společného. Na konci to do sebe všechno zapadlo, ale přišlo mi, že to na konci bylo moc uspěchané. Od začátku nemáme tušení, kdo by to mohl být a proč a pak najednou se to všechno vyjasní. Byla bych radši, kdyby byla kniha delší.
Konec mě překvapil... pořád nevím, jestli pozitivně nebo negativně. Bude další díl? Je to konec? Nevím! Čekala bych aspoň epilog. Zápletka se mi líbila. Nemůžu říct, že ne. Odhalení vraha... to mě opravdu překvapilo. Nečekala jsem to! Líbilo se mi, že v příběhu byly zprávy od patologa, služební hlášení, psychologické zprávy. Postavy... mě přišly všechny stejné. Nemastné, neslané...
Knihu bych hodnotila jako takový lepší průměr. Myslím, že se ke knize v budoucnu vrátím a do další knihy od téhle autorky taky půjdu.
(SPOILER)
První kniha od autorky co jsem četla.
Kniha mě zaujala obálkou a hlavně barevnou ořízkou.Děj se mi líbil, mělo to spád.Jediné co mi nedělalo dobře,bylo jak ke konci vrah popisoval s jakým potěšením zabíjel.
Za mě hodně moc dobré, hodně mi to přípomnělo, pro mě top..Chrise Cartera, (krom Genesis, ta mě nenadchla)..Dokonce mě stylově sedí více než Nesbo. Možná trochu nedoladěné vysvětlování některých souvislostí. Nebo mi to možná ušlo...proč byly hroby na skládce nějak orientované, pochopila jsem nějakým směrem:-) ?Jinak jsem to nepustila z ruky, dokud jsem nedočetla do konce.
Naprosto perfektní ořízka. A také pro mě mnohem lepší než Kopírák. Ještě tomu něco málo chybí , abych dala plný počet , věřím však , že příští kniha už plný počet mít bude.
Myslím, že je velká škoda, že tato kniha vyšla ve stejnou dobu jako Za zamčenými dveřmi. Je tu totiž hodně společných znaků. Ale po pomalém začátku je kniha velmi čtivá, vše se krásně propojí a krásná ořízka je třešničkou na knize.
Pro mě velké zklamání, do čtení jsem se musela doslova nutit a konec nepřišel dostatečně rychle. 2/5*
Zlákala mě kniha hlavně vizuálně,je nádherná. I ten ořez se fak povedl. Příběh se mi líbí, určitě si od autora ještě něco přečtu
Rozhodně lepší, než Kopírák.
Tady se zápletka rozjíždí rozhodně rychleji, takže neumíráte nudou jako na začátku Kopíráka. Zápletka je celkem originální a zajímavá, četlo se to dobře ale konec je fakt přitaženej za vlasy a už zbytečně moc "vyhajpovanej".. Pachatel se najednou z ničeho nic vynořil, protože byl za celou dobu zmíněnej v ději tak třikrát, takže člověk onu osobu vůbec nepovažoval za důležitou, natož za vraha. Což by mohlo být na jednu stranu dobře, že člověk hned neuhádne pachatele, ale tímhle způsobem se díky tomu ani nekoná žádný "wow", protože na tu postavu hned zapomenete.
Jako celek to ale hodnotím i tak dobře, protože děj udržel mou pozornost a mysím si, že pokud autorka bude dál zlepšovat své podávání příběhů (viz. značný zlepšení od Kopíráka), tak se snad do třetice dočkáme kvalitní detektivky, protože autorka na brutálních detailech nešetří.
Kopíráka jsem nečetla, ale Číslo 20 mě svou anotací zaujalo, tak jsem se do něj pustila.
Příběh byl napínavý, celkem dost krvavý a konec jsem tedy opravdu neodhadla. Ve vyprávění se střídá několik postav, děj je proložen vhledy do pachatelovy minulosti. To mi vždy přijde zajímavé. Hlavní vyšetřovatel mi připadal celkem dost hloupý. Hodně se řeší i jeho osobní život. Zdálo se mi dost podivné, kolik osob (včetně vyšetřovatelů se vztahem k věci) mělo k vyšetřování a informacím z něj přístup. Myslím, že takhle to opravdu fungovat nemůže. Z některých detektivek vyloženě čiší, kolik práce si autor dal, aby se seznámil s policejní prací. Z této nikoli. Zápletka a motivy smysl dávaly, ale přišlo mi, že pachatele vlastně objevili úplně náhodou, moc jsem nepobrala, jak k tomu dospěli, byť jsem si těch pár stránek s tím zásadním zvratem přečetla asi 3x.
Souhrnem tedy mohu říct, že Číslo 20 si budu pamatovat jako napínavý krváček s překvapivým rozuzlením, ale nelogickým vyšetřováním s pochybnými dějovými skoky a plochými postavami. Kniha mě neurazila, ani neuchvátila. Znovu si ji asi nepřečtu.
Několikrát je zmíněn Kopírák a jeho případ. Jak už jsem zmínila, Kopíráka jsem nečetla, ale pokud jsem to správně pochopila, v Čísle 20 je jiný vyšetřovací tým. Nějaké to jméno tam v souvislosti s Kopírákem zmíněno bylo, ale alespoň já ho okamžitě zapomněla, takže bych řekla, že čtení Kopíráka by mi to případně nepokazilo.
Strašně ráda bych knihu vychválila ale, bohužel to nejde.
Připadala jsem si jako bych četla trošku upravenou verzi knihy Za zamčenými dveřmi bylo to hodně podobné.
Kniha se četla dobře, ale chyběla mi tam nějaká originalita, nějaký moment překvapení něco co není v každém druhém thrilleru.
Vzhledově je kniha moc povedená, ale ten obsah už není nic moc.
Jedna z nejočekávanějších knih roku? A to se, prosím, měří jak? Tři lidi z pěti na poradě hlasují pro? Ale nechme stranou tyhle nadutý prohlášení, byznys je byznys a marketing prostě občas musí udělat z h*vna kaviár, což se ukázalo už u Kopíráka. A teď tomu není jinak.
Minule vlastní „invence“ spočívala ve využití praktik slavných zabijáků, teď autorka bere kde se dá - hlavní padouch je lékař, co si odpykává doživotí a jakmile za ním detektiv přijde, jako by autorka přepsala scénu ze setkání Hannibala Lectera a Clarice Starlingové. Jen místo nevinné mladé agentky, kterou budí ze spaní naříkání jehňátek a jejich interakce s Lecterem je nádherně mrazivá na místě stojí detektiv, co ojíždí vše co má nohy a ruce a má životní trauma z rozvodu a neustále je nám zdůrazňováno, jak je chudák v hajzlu.
Pak tady máme linii otec sériový vrah - dcera nesoucí si břímě jeho činů. Dva roky před Číslem 20 vyšla kniha Freidy McFaddenové Za zamčenými dveřmi (u nás letos), vyústění tohohle rodinného dramatu je tady totožné, včetně jednoho zásadního detailu. WTF? A to kvůli spoilerům nerozeberu jinou scénu, tak trochu připomíná pointou závěr kultovního filmu Sedm, jen je tady naprosto tupě podaná.
V Čísle 20 není prakticky nic, co jste nečetli jinde - že vrah sedí v base a všichni začnou řešit, kdo je jeho následovník, což je jedno z největších klišé, stejně jako neschopnost policie, která je tady totálně mimo a zatímco co někdo kosí lidi ve velkém v rozmezí několika málo dní, oni běhají z místa na místo a řeší si rodinná dramata. Momentů, kdy si klepete na čelo, nebo kroutíte hlavou nad dialogy jak ze slohovky ze základy je tady víc než těch, co alespoň za něco stojí. Škoda papíru, ale hlavně že je ořízka.
Číslo 20, novinka od autorky bestsellerového thrilleru Kopírák!
Kopírák patřil rozhodně mezi nejviditelnější a taky nejkontroverznější thrillery loňského roku. Mě bavil, netvrdím, že to byl nejlepší thriller, jaký jsem kdy četla, ale pokud je thriller čtivý a nepředvídatelný, tak jsem ve většině případů spokojená, protože to je to, co od žánru očekávám.
Číslo 20 je opět extrémně napínavé čtení! Máme tu sériového vraha, který navazuje na hrůzný čin, za který jeho tvůrce už sedí za mřížemi...
Z anotace jako čtenáři víte, že celý případ bude mít pro našeho hlavního hrdinu osobní význam... Když jsem zjistila jaký, tak jsem zůstala koukat s otevřenou pusou (což se mi v tomto žánru stává málokdy).
Příběh má skoro 400 stran a já se nemohla odtrhnout, takže si myslím, že Číslo 20 pro mě bylo takové, jak jsem si přála!
Pokud bych se měla rozhodnout, který z autorčiných dvou thrillerů u mě vede, tak zcela jednoznačně odpovídám, že Číslo 20! To bych si hned přečetla znovu, šokovalo mě zvraty víc, než jsem čekala.
Za mě tedy určitě ano.
A můžeme se zastavit u ořízky? Parádní!