Cizinec
Arno Strobel , Ursula Poznanski
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364858/bmid_cizinec-UNx-364858.jpg
4
590
590
V Joannině domě náhle stojí cizinec. Tvrdí, že je její životní partner. Ale ona ho dosud nikdy neviděla. Erik se večer vrací domů ke své Joanně. Ale ona ho nepoznává. Myslí si, že se k ní ten cizí muž vloupal. V domě nejsou žádné jeho věci. Žena. Muž. Čím víc se pokoušejí situaci pochopit, tím je zamotanější. Někdo tu hraje děsivou hru. Hru, která se brzy projeví jako smrtelně nebezpečná pro oba…... celý text
Přidat komentář
Skvělé čtení, nebylo co vytknout, tedy alespon ne, z mé strany. Četlo se to nádherně a lehce. Zápletka zajímavá, i když trošku od začátku tak takové náznaky byli, buď a nebo. Knihy této autorky mám moc ráda, ikdyž je znát, že to nepsala sama, protože to bylo něco naprosto odlišného od jejich děl.
Výborný thriller, napínavý a do poslední chvíle nevíte.......
Takové rozuzlení jsem opravdu nečekala.
Mě se tohle dílko líbilo moc a určitě doporučuji.
Krásná obálka.
*****
Na záčátku to vypadalo zajímavě, těšila jsem se na rozuzlení. Byla jsem trochu zklamáná. Ale jinak se to četlo dobře.
Začátek fakt skvělý, jenže pak se tam přidal Islám a to už jsem si říkala, že si fakt dělají srandu :D . Horší pokračování si asi už vybrat nemohli. Za mě nejslabší díl od Ursuly, 3,5* za začátek :)
Mě se kniha líbila. Ale vzhledem k tomu, že Uršula umí mnohem víc, tak hodnotím jako průměr. :)
Ale jako jo... začátek super, nemohla jsem se odtrhnout, ale dal? Trochu pritazene za vlasy, takový průměr.
Říkám si, že ti autoři snad musí být dospělí a chytří lidé, když dokážou napsat knihu. Říkám si, že jejich vydavatelé také musí být dospělí a chytří lidé, když vydávají knihy. A říkám si, jak je tedy možné, že takováhle blbost nebyla smetena ze stolu..... U této knihy jsem zažila asi největší kontrast za můj čtenářský život :-) - a to tím, že prvních 120 stránek jsem přečetla najednou a byla jsem unešená a pak došlo k nějakému zlému kouzlu či co a jak jsem znovu knihu otevřela, ta paráda byla totálně pryč. Ono totiž není lehké vymyslet zajímavý příběh a logicky ho umět vysvětlit. Akorát že já si osobně myslím, že když už se mi to nepovede, tak to prostě zahodím a ne vydám.... Lituji promarněného času a peněz. V závěru jsem nasadila rychločtení - normálně bych knihu odložila, ale opravdu mne ovládla zvědavost, když už jsem četla ty nabalující se nesmysly, jakým způsobem bude tedy vše vyřešeno. No..... Tak bylo tam zakomponováno vlastně jediné logičtější a udržitelnější řešení, které čtenáře napadne už na začátku, ale to si ten čtenář řekne, že to by bylo moc trapné a jednoduché... V trapnosti má tato kniha pět hvězdiček..... Absolutně nedoporučuji.
Řekla bych takový průměr. Chvilku mě kniha bavila a nemohla jsem se odthrnout pak zase nešlo se začíst. Byla jsem ráda když byl konec.
Celkem napínavá první půlka knihy - děj opravdu udržuje napětí a nutí číst čtenáře stále dál, vyprávění z pohledu obou hlavních postav je taky zajímavé, nicméně následně už autoři zjevně nebyli schopni udržet stejně kvalitní linii a útěk hlavních hrdinů před jejich pronásledovateli se postupně stává spíše trochu nesourodou a nelogickou snůškou náhod... Vysvětlení ztráty paměti na závěr tomu dodalo pomyslnou "korunku" :D Škoda, čekala jsem trochu více.
Občas si říkám, jestli těch knižních thrillerů není nějak moc. A taky se ptám, zda ti, co je hltají jeden za druhým, na tom nejsou tak, že si přečtou prvních třicet stránek a přesně ví, jak příběh dopadne. Vždyť je to přece pořád o jednom a tom samém! Nebo ne?
Není. O tom jsem se přesvědčila sama. Taky jsem už přečetla bezpočet thrillerů, ale v posledním roce mám na výběr fakt štěstí. Po skvělých knihách Manželé odvedle a Před pikolou za pikolou se mi do rukou dostal Cizinec. Je to příběh o ženě, která si jednu důležitou část svého života nepamatuje, a o muži, který se snaží pochopit, proč se mu během pár dnů hroutí celý svět – pro jeho snoubenku je naprosto cizí muž a v práci se za jeho zády děje něco, co si nedokáže představit ani v těch nejhorších nočních můrách.
Bezpochyby jde o velmi napínavou dějovou zápletku, která ve čtenáři vyvolává urputnou touhu dozvědět se, proč si Joanna nevzpomíná na svého snoubence a kdo za tím vším stojí. Nebo naopak – dozvědět se, proč si Erik, její údajný snoubenec vymýšlí, že spolu už celý půlrok bydlí, přičemž v údajném společném domě se nenajde jediná věc, která by mu patřila. Kdo mluví pravdu a kdo lže? Čtenář má spoustu otázek, na které chce znát odpovědi.
Abych byla upřímná, pro mě byl konec knihy menším zklamáním. Čekala jsem víc, ale to proto, že dnes vychází tolik thrillerů, tolik vynikajících dramatických příběhů, že jsem zkrátka zhýčkaná. Když je kniha po celou dobu, každou stránku, dokonce i řádku napínavá, čekám také velkolepý závěr. Tím velkolepý myslím to, že nad rozuzlením budu přemýšlet ještě další den, možná i týden po dočtení knihy. V tomto případě se to ale s největší pravděpodobností dít nebude.
Mým nejoblíbenějším autorem thrillerů je Lars Kepler, respektive manželé Ahndorilovi, kteří se za tímto pseudonymem ukrývají. Možná to máte také tak. A pokud ne, třeba se ptáte, co na Keplerovi vidím. Na to mám jednoduchou odpověď. Položte přede mě dvacet thrillerů a po přečtení prvních dvou stran, maximálně jedné kapitoly z každé knihy, vám řeknu, zda to Lars Kepler napsal, či nikoliv. U dalších autorů mám problém, že si nezapamatuju jejich jméno, natož abych rozeznala styl psaní. Přijde mi, že všichni píšou na jedno brdo (nebo že by to bylo překladatelem?). I když mají perfektně vystavěnou zápletku – je originální, děj pořád udržuje čtenáře ve střehu – něco tomu chybí. A tak to mám i s knížkou Cizinec od Ursuly Poznanski a Arna Strobela.
Když si ji koupíte, neuděláte chybu. Zhltnete ji jedním dechem. Nejspíš ale za půl roku nebudete vědět název knihy, ani kdo ji napsal. Aspoň že děj je natolik zajímavý, že ten si rozhodně pamatovat budete. To mi věřte.
Čekala jsem od děje víc, ale i tak jsem to přečetla až do konce. Série (Pět, hlasy a slepí ptáci) je sto a jedna. :)
Úplný začátek slibný, reminiscence na Lehanův Prokletý ostrov nebo i kultovní Past na Popelku. Jenže pak jakoby se gramofonová deska zadrhla a my sledujeme v obměněných scénkách stále totéž, jednu chvíli jsem měla chuť knihu odložit, protože se mi zdálo, že se to vyvíjí do prapodivné love story. Další část knihy se pak odehrává ve stylu „proč to dělat jednoduše, když to jde složitě“, a tak jsem už jen byla zvědavá, jak z toho všeho autoři vybruslí a co vše ještě překvapivého s hrdiny zažijeme. Kupodivu úplná pointa, dost kritizovaná, měla jistou logiku, a když nic jiného, aspoň byla – co se týče motivace – originální. Z tohoto hlediska souhlasím s komentářem uživatele konicekbily, i když v celkovém hodnocení se lišíme.
Ursula mě trochu zklamala, její Pět a zejména Slepé ptáky považuji za hodně zdařilé knihy. Ale chápu, byla to spolupráce dvou autorů.
Dvě a půl.
Přečteno skoro najednou, byla jsem napnutá až do konce. Líbilo se mi, že byly kapitoly střídavě z pohledu Joanny i Erika, takže žádné postavě nebylo "nadržováno". Příběh se mi sice líbil, ale něco takového bych zažít rozhodně nechtěla.
Na Cizince mě nalákala anotace, která zněla opravdu lákavě. Čekala jsem psychotriller, kdy do poslední chvíle nebudu tušit, co se sakra děje. To jsem sice nevěděla, ale...
Joanna a Erik se chovají logicky pouze na začátku, který byl opravdu dobrý. Potom přichází jedna nelogičnost za druhou. Já být kterýmkoliv z nich, tak tomu druhému nevěřím. Natož se na něj spoléhat.
Co se týče vysvětlení, tak také kroutím hlavou. Řešit problém takhle složitě a zatáhnout do toho tolik lidí, velice hloupé. Stačilo by to udělat jednoduše. No, dobře. Ale to hlavní, co se za tím skrývalo? To snad ne.
Tohle byla první autorčina kniha, kterou jsem četla a určitě se nebudu bránit přečíst další. Celkově mě kniha bavila a rozuzlení bylo zajímavé a překvapivé.
Knížky od Ursuly mám moc ráda, takže jsme byla zvědavá, co vytvořila společně s dalším autorem. A líbilo se, myslím, že i téma v dnešní době dost aktuální. Střídání vypravěčů bylo fajn, vždycky jsem byla zvědavá na pohled toho druhého. Takže za mě fajn kniha.
Napínavý od začátku do konce. Přečetla jsem ji najednou, což se mi moc často nestává, prostě jsem nemohla nevědět, co a kdo za tím stojí. Konec mně velmi překvapil a celkově se mi to téma líbilo, nemám co knize vytknout. :-)
Ursulu Poznanski mám ráda a ani tato kniha mne nezklamala. Hlavní hrdinka trpí ztrátou paměti, partnera nepoznává a vy netušíte, kdo z nich mluví pravdu. Poté, co začnete tušit, že je něco divného s firmou, kde partner pracuje, se příběh stále více rozjíždí.
Četla se rychle, protože chcete vědět, jak to vlastně je.
Ooo, toto bola jedna z najlepších kníh svojho žánru, akú som asi kedy čítal. Autorku som si pamätal z doby, kedy ma (ešte dávno) uchvátil Erebos, autora som vôbec nepoznal, našiel som tú knihu len náhodou, ale nedalo sa mi od toho odtrhnúť. Čítalo sa to skvele, malo to spád, dávalo to zmysel a i keď som (zrejme vďaka svojej profesii) od začiatku vedel, aká je asi pointa, na kvalite knihy mi to vôbec neubralo, pretože som netušil ďalšie množstvo vecí, ktoré na záver zapadli do seba komplexne, vyčerpávajúco a logicky (a to je u kníh tohto žánru vzácne a neobvyklé). Odporúčam všetkými desiatimi a idem teraz uprostred noci googliť, čo ďalšie autori napísali.