Mořeplavec
Diana Gabaldon
Cizinka / Outlander série
< 3. díl >
Claire zjišťuje, že Jamie u Cullodenu nepadnul, ale žil dál a vrátil se na své panství. Zde se několik let skrýval v jeskyni, kam mu jeho poddaní nosili jídlo, než se vydal Angličanům, aby jeho lid přežil z peněz za jeho hlavu. Při pobytu ve věznici se spřátelí s jejím velitelem, jehož život kdysi ušetřil, a zároveň objevuje tajemný zlatý poklad u severního pobřeží. Po rozpuštění věznice jsou vězni převeleni do amerických kolonií, ale Jamie je ušetřen a poslán jako sluha na anglický statek... 1. vydání... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Přidat komentář
Docela fuška, než jsem se začetla. První polovina knihy mě vůbec nebavila a proto jsem ji dala k ledu na téměř půl roku. Potom se děj konečně trochu rozhýbal a začala jsem přicházet prostředí moře a námořníků na chuť. Jazykově mi přišla mnohem lepší a propracovanější, než díl druhý. Možná budu muset sérii přece jen dočíst O:-)
Knihu jsem četla během sledování seriálu Cizinka a přímo série, která se točila podle Mořeplavce. Trochu jsem sama se sebou soutěžila, zda knížku dočtu během seriálu, nebo až seriál skončí :D
Jako vždy to bylo krásné, odpočinkové čtení. Příjemná změna po Vážce v jantaru, která byla dosti komplikovaná a člověk u ní musel dost přemýšlet a občas se i vracet zpět, aby si osvěžil některé politické postavy.
Doslova jsem hltala linku lorda Greye a Jamiem, naopak linka v přítomnosti mě moc nebavila. Od setkání dvou hlavních postav jsem si slibovala trochu víc ... Jak v knížce, tak v seriálu.
Myslím si, že po Vážce v jantaru, která se mi líbila o něco méně než Cizinka (hlavně kvůli té přemíře politiky - jinak byla stejně bezvadná), se zase dějově dotahuje právě na první díl. Čekání na to, až Jamie a Claire budou zase spolu, bylo vážně těžké. U knihy jsem pořád poskakovala a obracela jsem v rychlosti stránky, jestli někde nezahlédnu jen náznak toho, že se tato chvíle blíží. A když to přišlo, vykouzlilo mi to blažený úsměv, i když ta nejistota mezi oběma, když se jeden druhému zase objevili v životě, byla téměř hmatatelná. V knize dle mého názoru není hluché místo: setkání s Jenny, nové postavy, mladý Ian, Willie, lord John Grey, Yi Tien Cho, Geillis. Celý příběh, alespoň pro mě, tepe životem. Bylo mi u něj smutno, byla jsem naštvaná (občas i na Jamieho, kdy jsem ho počastovala i nelichotivými výrazy), měla jsem strach, ale také jsem se radovala. To si myslím, že je na knize to nejdůležitější. Předávat emoce zabalené v příběhu a je jedno, jestli má kniha 50 stran nebo 1141.
Poprvé mě však trochu zklamala seriálová adaptace, která byla až moc upravená, takže co se stalo v knize tak, stalo se ve filmovém zpracování jinak, nebo postavy neodpovídaly postavám v knize. To je jediné, co mě na tom nemile překvapilo. Ale když se člověk dokáže oprostit od knihy, což mi docela jde, ale tentokrát jsem po přečtení knihy navázala okamžitě hranou podobou a nenechala jsem si ten příběh dostatečně uležet, tak i toto třináctidílné seriálové zpracování stojí za to.
Trochu jsem se bála, aby to nebylo takové to pokračování pro pokračování, ale naštěstí ne. Rozhoupání Claire k návratu mi přišlo celkem pomalé, možná bych taky uvítala trochu víc informací k tomu, jaké bylo její soužití s Frankem, i když pár menších sond tam bylo. Obnovení vztahu s Jamiem bylo pěkné, líbilo se mi, že to bylo i s těmi pochybami, jestli to bylo dobré rozhodnutí či nikoli. Trochu mi ale přijde neuvěřitelná ta představa, že bez Claire si skoro nevrznul - asi měl silnou vůli. =)
Bylo to dynamické a zábavné, o něco lepší, než Vážka, i když trošku slabší, než Cizinka. Dám si od toho chvilku pauzu a pak se vrhnu na Bubny. =)
PS: Co zatím dělá Brianna?
Autorka nás mistrně provedla dalším dílem, který je doslova nabitý zvraty a dobrodružstvím. Napínavé, místy vtipné, a hodně romantické. Přečetla jsem téměř v kuse a po přečtení jsem měla pocit, že jsem udýchaná, jaký to byl kvapík. Líbilo se mi to víc, než Vážka.
Opět jsem spokojená, unesena. Samozřejmě byly i zde pasáže, které jsem s klidem přeskočila, ale většina knihy mě pohltila. Nejhorší je, když chcete už zatraceně vědět, jak to dopadne, ale vlastně chcete, aby ta kniha nikdy neskončila.
!!! POZOR SPOILERY !!!
Nejprve negativa: Předně mne mrzelo, že autorka tak zametla s Frankem, který z toho milostného trojúhelníku vyšel nejhůř a v podstatě i jako hlupák (nedokázal Claire nechat jít) a navrch mizera (protože měl milenky na akademické půdě, neřád jeden). Klidně bych ocenila i nějakou psychologickou sondu do manželství Randallových, které pospolu držela hlavně Brianna. Takhle mi Franka bylo víc než líto, prostě už se do příběhu nehodil (přitom v 1. díle po něm Claire ještě hodně dlouho vzdychá, jak jí chybí, než se rozhodne pro Jaimeho), a tak šel z kola ven...
Pak mi vadily některé nesrovnalosti v překladu (pojmy, které mám zafixované jinak, zde přeloženy nějak "divně", sem tam chyba ve francouzském termínu), popř. špatná shoda podmětu s přísudkem. Ale to nebylo až tak fatální.
Nicméně pozitiva knihy převažují... Nejvíce se mi líbily úvodní pasáže, než se Claire vrátila kameny zpět do 18. století, kdy se prolínalo její bádání po Jaimem s vyprávěním o jeho osudech. (zde jen poznámka - překladatel nepracoval s tím, že při zkoumání textu vycházela Claire s Birannou z textu anglického, protože v českém překladu se žádné Y v uváděných slovech nevyskytovalo... ehm ehm.) Samotné opětovné shledání by si zasloužilo z mého pohledu víc rozepsat - ano, bylo to dojemné, bylo to i vtipné (i když sednutí si do piva / počůrání se klidně mohlo být vypuštěno, trochu to tu scénu shodilo), ale nějaké ultra velké WOW a "to je pecka, to mne zasáhlo!" se nekonalo. Od okamžiku, kdy Claire vstoupila do Malcolmovy tiskárny se navíc do děje zamotalo mnohem víc linek, které mi zprvu hrozně vadily a v samotném příběhu asi ani být nemusely. (Např. motiv Ďábla - vždyť bylo naprosto jasné, že je to ten duchovní! Popř. postava pana Willoughbyho či zmínka z počátku knihy o nalezených kosterních pozůstatcích, z níž bylo jasné, že se ještě dozvíme, o koho šlo.) Nicméně i když jsem coby čtenář byla náhle zahlcena informacemi, postupně děj nabíral obrátky, takže konec knihy jsem dočítala ve dvě ráno (sice ne stejného dne, do čtení jsem se chvílemi musela nutit a zabralo mi s velkými pauzami týden, ale i tak). Woo-doo scéna byla doost dobrá a objevení se staré známé (čímž nemyslím Laoghaire, ta mne trochu zklamala, čekala bych trochu víc - btw: Jaime přece věděl o její účasti v čarodějnickém procesu proti Claire!) bylo lahůdkou, která se sice nakonec domyslet dala, ale i tak jsem si ji vychutnala.
V knize bylo kromě napětí a romantiky i mnoho vtipných dialogů a scének, při kterých jsem se smála nahlas (což se mi moc nestává) - namátkou reakce námořníků na Willoughbyho poezii či Jaimeho znalosti konkrétních frází v univerzálním námořním jazyce. Mnohé postavy byly vykreslené tak, že bych je ráda poznala (jiným bych se naopak obloukem vyhnula), a z Ferguse nám vyrostl fešák (olalá!).
Samozřejmě autorka naťukla další záležitosti (čarodějnice, schopnost procházet časem, dědic z Lovatu), které předpokládám rozvede dál. (Jinak budu moc, ale opravdu MOC mrzutá!)
Kdybych čtení Cizinky rovnou zahájila třetím dílem, myslím, že bych Gabaldonové zcela propadla. Tentokrát jsem mudrovala a polemizovala s ní nad reáliemi jen trochu, úplně jsem se nechala nést proudem vyprávění a vychutnávala si i některé slovní obraty a přirovnání (a konečně pochopila ten, který užívala několikrát při kojení miminka - že jeho tělo kopírovalo křivky prsou; stále jsem řešila, jak to bylo myšleno, než mi to při vlasním kojení konečně sepnulo :-)).
Ze seriálového zpracování jsem viděla jen 1. sérii, která - byť se věrně držela knihy, kterou jsem četla až po - sice ve mně nějaký dojem nechala (jinak bych knihu ani neotevřela), ale jinak to nebylo ono. U druhého série jsem viděla jen pár dílů a šla rovnou do knihy, která se mi líbila podstatně víc než díl první, a u trojky jsem rovnou četla a na seriál se vykašlala. A možná proto se mi to tak líbilo. Protože seriál z mého pohledu vše servíruje až moc na stříbrném talířku, kdežto u četby už člověk zapojí fantazii, vlastní zkušenost, znalosti, představivost... Tím ovšem nechci tvrdit, že některé momenty z knihy bych ráda neviděla ve vizuální podobě! Když mně ta Caitriona Balfe prostě nesedí a je mi hrozně nesympatická :-). Každopádně u trojky jsem zauvažovala, že bych si knihy nakonec i pořídila domů a minimálně třetí díl bez výhrad doporučuji k přečtení. I přes velký počet stran (to byla snad moje první kniha s počtem stran nad 1000 v jediném svazku) jsem ke konci posmutněla a klidně bych dalších pár desítek / stovek stránek přidala.
A samozřejmě: jsem zvědavá na pokráčko!
Edit: Zapomněla jsem napsat, že kromě prvního dílu, se mi moc líbí ty nové obálky - a ta u Mořeplavce obzvlášť. Kdo zná příběh a ví, co je to za šutr mezi Claire a Jaimem, tak na toho musí obálka zapůsobit už sama o sobě ;-).
I třetímu dílu nechybí napětí a romantika. V prvním díle oslovoval Jamie Claire Saxonko, ve druhém Sassenach, ve třetím Anglánko. To je asi jediné k vytknutí, popravdě Anglánka mi vadila nejvíce, trhala mi uši.
Kniha se mi neskutečně líbila. Přesto, že se jedná o třetí díl, děj je stále stejně zajímavý, napínavý a celkově se kniha velmi snadno čte. Strany ubíhají, člověk ani neví jak. I když přeskočíme o 20 let dopředu, hlavní postavy a jejich vztah neztratí nic z původní síly. Můžu stoprocentně doporučit.
Tak jo, je to za mnou a rozhodně si přečtu další díly, ale už jsem z toho taková lehce otrávená a některé pasáže jsem opravdu četla jenom "z povinnosti". Po Vážce v jantaru jsem byla na pokračování příběhu Jamieho a Claire celá nažhavená, ale musela jsem na něj poměrně dlouho čekat a to moje nadšení poněkud zchladilo, takže jsem se do Mořeplavce pouštěla sice s chutí, ale že bych přímo umírala touhou po pokračování, to teda ne. Zdlouhavý začátek (to bych klidně prominula), Claire najde Jamieho během pár hodin (no proč ne, na druhou stranu možná až moc snadné) a potom fantastická dobrodružství za oceánem, která jsou tak skvěle zamotaná, až jsem místy nevěděla, kde mi hlava stojí. Na jednu stranu obdivuji autorčin zápal a schopnost si poradit s tak obsáhlým textem s řadou odboček, na druhou stranu si myslím, že je to příběhu trochu na škodu. Kdyby byla kniha tak o 300 stran kratší, nezlobila bych se a domnívám se, že by se ani nic podstatného v příběhu nemuselo měnit. Claire mi nikdy nebyla nějak zvlášť sympatická a trochu mě "štve", že je do ní Jamie takový blázen (já bych ji občas hodila přes palubu), ale jako dvojice fungují dobře - možná až příliš dobře, věčná, nehynoucí láska, samozřejmě skvělý sex a bla bla bla... i když zase na druhou stranu neviděli se dvacet let... no prostě nevím nevím. Je to nepochybně velmi chytlavá série a já si rozhodně koupím a přečtu další díl(y), ale doufám, že se autorka bude nadále držet trochu při zemi. P. S. A na "americké" pokračování příběhu jsem velmi zvědavá a upřímně řečeno si ho moc neumím představit, asi by mi bylo milejší, kdyby J + C zůstali věrni britským ostrovům, potažmo Evropě.
Mrzí mě, že tohle musím napsat, ale tenhle díl mě opravdu zklamal. Cizinka byla skvělá a přečetla jsem ji během chvilky, Vážka už se trochu táhla, ale i tu jsem dočetla, protože druhá půlka byla super. Avšak toto ne. První půlka se ještě dala, ale poté to na mě bylo již moc překombinované, vše stále dokola a pořád jsem kontrolovala, kolik stran zbývá do konce. Mám ji rozečtenou víc jak měsíc a předpokládám, že tak i zůstane. Seriál mě dokázal zaujmout víc.
Naladěna seriálem jsem se s chutí pustila do třetího dílu. Začátek byl tak slibný, ale... příběh byl strašně dlouhý (a tím nemyslím 1100 stran - to ani náhodou), strašně překombinovaný a tím se chvílemi stával nudným. Klobouk dolů před scénáristy seriálu, kteří tomu dokázali dát jakýsi řád a příběh rozbíhající se všemi směry usměrnili do přijatelné formy. I když si myslím, že by se dala kniha zredukovat na polovinu, jsem tvor zvědavý a Bubny podzimu už mám zamluvené v knihovně :-)
Přečetla jsem, ale trochu zklamání... Nevím, zda je autorka placena od stránky, ale připadá mi to tak. Cizinka se mi zdála nejlepší, Vážka už více ukecaná, Mořeplavec strááášně rozvláčný. Přitom jádro je dobré, ale než se k němu člověk prokutá, je to dřina. Možná ale je to tím, že z dřívějších dílů už fakt dobře vím, jak k pomilování je Claire a jak super zadek má Jamie... tak se mi to místy zdá už žertovné. Obzvlášť Jamieho krásné bříško (!) mne dostalo. Když má bříško, neměl by mít i zadeček? No, třeba je to překladem, doufám. Příběh se ale vyvíjí zajímavě, tak se vrhnu na další díl a uvidíme.
Nejdříve sem viděla třetí řadu seriálu a ta se mi líbila opravdu moc. Ale jakmile jsem se pustila do čtení, viděla jsem, jak moc je to jiné. Kniha je mnohem dobrodružnější než seriálový přepis a také spousta věci je tam jinak. Už se těším na další vývoj!
Přečteno jedním dechem. Krásně plynoucí příběh, který Vás unáší dál a dál... Poslední stránky už ale působily "natahovaně"... Už někde v polovině jsem si říkala, že autorka nemusela použít všechny své nápady, pak jsem jí to odpustila, ovšem pro konec to platí 100x. Měla konec a nevěděla, jak se k němu dostat... příhoda v jeskyni a její následek už byly i na mě moc... O zmiňovaných 300 stran méně a bylo by to za pět hvězd. I tak jsem si knížku užila, bavila mě více než Vážka a snadněji se také četla. Dost mě rozčilovalo množství překlepů. Tohle snad nikdo needitoval. Navíc můj výtisk z knihovny je špatně svázán, takže těsně před konce, kdy příběh vrcholí, Vám najednou chybí 8 listů, které jsou v knížce vevázané o pár stránek dál. Knížce to dost ubližuje. Máte pocit, že někdo hodně spěchal, aby na knize vydělal. :( Určitě půjdu do pokračování, je až příliš lákavé setkat se znovu s Claire a Jamiem... navíc jsem zvědavá na Rogera a Briannu :)
Poprvé jsem v této sérii neměla problém s tím, ze bych se prokousávala začátkem, který by se mi zdál pomalý. Vyprávění z pohledu Jamieho bylo super, klidně by ho mohlo být víc. Stejně jako u předchozích dílů by šlo několik desítek stránek ubrat. Co mi hodně vadilo, byl závěr, přišel mi hodně zamotaný a zbytečně komplikovaný.
Autorovy další knížky
2010 | Cizinka |
2011 | Vážka v jantaru |
2011 | Mořeplavec |
2013 | Hořící kříž 1 |
2012 | Bubny podzimu |
Další slibné pokračování série. I když na mě možná až příliš zápletek a příliš obsáhlé. Ne že bych neměla ráda dlouhé knihy, právě naopak, ale zde je toho trochu moc.