Co tě nezabije
Aňa Geislerová (p)
„Když se zamyslím nad všemi svými povídkami jako nad celkem, dalo by se říct, že v mém světě nejsou lidé dobří ani lidé zlí. Jsou v něm lidé snažící se o dobro zlou cestou anebo dobří lidé nacházející odpověď v něčem velmi zlém (ať už pro okolí, nebo pro ně samotné). Myslím si, že v každém zlém činu se dá najít právě to tenké černé vlákno, které vás nakonec dovede k jeho motivaci. Něco, co lidi přiměje dělat věci, které nejsou správné. Někdy je to bolest, někdy bezmoc, někdy příliš krutá pravda a někdy neschopnost rozumět sám sobě a ostatním lidem. Zkrátka černobílý svět neexistuje.“ První sbírka povídek držitelky pěti Českých lvů a jedné ceny Magnesia Litera.... celý text
Přidat komentář
Aňa se mi líbí jako herečka a její knížka byla fajn. Četla jsem od ní jen tuhle jedinou, ale četla se dobře. Bavila mě. Jestli si koupím a přečtu další, nevím, ale tuhle rozhodně nezavrhuji
Moje první setkání s Aňou jako spisovatelkou a vím, že poslední. Četlo se to dobře, svižně, ale některé povídky mi přišly prázdné, možná proto, že byly ze života, ve kterém se nic moc neděje? Nevím. Četla jsem před týdnem a některé si vůbec nepamatuji, neoslovilo mě to.
Protagonisté a protagonistky těchto povídek vám asi nebudou moc sympatičtí. Někteří se chovají podivně, jiní zvláštně, mnozí nepředvídatelně. S jejich řešením životních situací můžete bouřlivě nesouhlasit nebo naopak tiše přitakávat, v každém případě vás ale něčím zasáhnou a přinutí se zamyslet.
Aňa píše čtivě, lehce a její příběhy nekloužou po povrchu. Je znát, že o svých postavách přemýšlí, a tak trochu vidí i za obzor. I proto stojí za přečtení.
Aňu Geislerovou jako herečku nemusím, ale její literární počin mě překvapil, řekla bych, že "na herečku dobrý". Nejvíc mě zaujala povídka Její rodina. Jako jednohubka na odpoledne je to v pohodě, díky pochmurnosti povídek to ale nemusím číst podruhé.
Dost mě překvapil dobrý sloh. Některé povídky byly fajn, jiné méně, ale celkově se mi kniha líbila.
Povídky se mi líbily. Kdysi jsem četla i knihu P.S. a ta mě zaujala natolik, že jsem si tuto knihu přála k Vánocům. A nelituji. Souhlasím, že recyklované povídky jsou podvod na čtenáře, ale pro mě byly naštěstí všechny nové.
Určitě lepší než P.S...
Ale teda uvědomění, že jsem už třeba půlku povídek kdysi četla, nic moc.
Každá povídka má něco do sebe, ale nejvíc mě oslovila "Moře" a "the Eden hotel".
Tohle je obří PODVOD na kupující. Jsou to z velké většiny zrecyklované povídky, které už dávno vyšly, ale jinde.
Při čtení mi pokaždé došlo, že jsem povídku už někde předtím četla... Po 5. povídce mě napadlo podívat se na konec... Tam je přiznané, že 7 z 10 povídek už vyšlo ve sbírkách, které jsem četla... Kdyby to bylo hned na začátku sbírky, rovnou bych ty povídky přeskočila... Nemůžu říct, že by již zveřejněné povídky nebyly dobré. Byly. A dost. Ale času je málo a knih, které chci číst, je hodně :-)
Každopádně povídky jsou dobré, většina z nich mě bavila i napodruhé. Moc mi nesedly poslední dvě nové, Moře bylo od bodu zvratu super.
Knihu jsem si koupila na nějaký vnitřní impulz, který mi říkal, že to bude stát za to. A taky, že jo!
Od Ani jsem nikdy předtím nic nečetla, a tak jsem neměla žádná očekávání.
Byla jsem mile překvapená. Ačkoli povídky moc nemusím, tady mi to nevadilo. Naopak jsem ocenila, že je to oddychové čtení a teď před Vánocema při tom shonu, se mi kniha náramně hodila. Přestože se povídky nesly v temném duchu, určitě se k nim zase někdy ráda vrátím zpět.
Recyklovaná sbírka povídek. Z 10 povídek jich bylo již 7 publikovaných někde jinde. Koupit si tu knihu a zjistit to, byla bych asi rozmrzelá. Všeho všudy se mi líbily 3 povídky. Zbytek si ke mě cestu nenašel. Odpočinkové čtení, které neurazí ani nenadchne. 2/5
Oddechová kniha v nezvyklém formátu, ale to byla i ta první a i to upoutá.
Svižné tempo a postupná gradace povídek. Bavila mě.
Aňa je nadaná, vtipná, svěže se vyjadřující, inspirativní.
Doporučuji, jako četbu před spaním...tj. deset dní máte "Večerníčka" k zamyšlení.
Aňa Geislerová patří mezi nejznámější české herečky. Co se její spisovatelské tvorby týče, tak jsem od ní před 8 lety četla knihu P. S. - ta byla krásně ilustrovaná a i jednotlivé texty mě bavily.
Co tě nezabije je ale knihou trošku jinou, jedná se o sbírku povídek, které spojuje myšlenka "Co tě nezabije..."
Povídky v první polovině mě, přiznám se, bavily mnohem více, než ty v polovině druhé. Jde vidět, že autorka psát umí a dokáže napsat příběhy, které jsou reálně a ze života. Ale například poslední 3 povídky... Ty ke mně nepromluvily skoro vůbec.
Pokud jste fanoušci herečky, tak je pro vás kniha skoro povinnost a pokud jste zvědaví, jak se slavné herečce podařilo napsat povídkovou sbírku, tak Co tě nezabije zkuste.
Útlá knížka deseti povídek.
Některé mě uchvátily a některé bohužel nudily.
Není to veselé čtení.
Příběhy jsou tu smutné, až někdy tragikomické.
Moc tu rozjuchanost nehledejte.
Hlavní protagonisti se tu porůznu plácají životem, třídí priority nebo se ocitají ve vyostřených životních situacích.
Na tři povídky nezapomenu a mé černé srdce plesalo radostí.
Jsem moc mile překvapena hlubokýma myšlenka v textu a vytříbeností jazyka.
Mnoho slavných jmen fušuje do tohoto odvětví a je to ztráta vašeho času, ale toto opravdu není ten případ.
Musím ale říct, že povídky moc nevyhledávám kvůli malému prostoru pro rozvinutí děje. A Aňa má podle mého sakra co rozjíždět, těším se, až se odváží stvořit román.
Část díla
Autorovy další knížky
2015 | P.S. |
2023 | Co tě nezabije |
2021 | Dopisy Ježíškovi |
2019 | P.S. – diář 2020 |
2022 | Dobrý rok 2023 |
Celkem vydařená kniha povídek.