Co život dal a vzal
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113139/bmid_co-zivot-dal-a-vzal-lzx-113139.jpg
5
1147
1147
Autorka ve volném pokračování slavného románu Vejce a já vypráví o třech důležitých etapách svého života - o období nezaměstnanosti, o době, kterou prožila jako pacientka plicního sanatoria, a konečně o obtížném údobí, kdy pečovala o dospívající dcery a snažila se o literární kariéru. Náměty čerpá výhradně z vlastního života a s ironickým nadhledem líčí, co ji v něm potkalo dobrého či zlého. Optimismem, bezprostředností, upřímností a vírou v člověka a jeho schopnosti překračují její romány běžné hranice jak humoristické, tak i ženské četby.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1987 , VyšehradOriginální název:
The Plague and I, Anybody Can Do Anything, Onions in the Stew, 1950
více info...
Přidat komentář
Tato kniha se již běhěm čtení stala mou oblíbenou a vím, že se k ní budu často vracet, jako i mnoho mích známých. Stala se z ní zkrátka moje srdcová záležitost.
Další z mnoha variací na téma "Život je těžkej, zvlášť pak některej". Ale když se to umí, vznikne pěkné čtení. Pět hvězd.
Z knihy jasně vidět, že B.MD. byla spisovatelkou jediného tématu - vlastního života. Její setkání s TBC bylo pro ní skvělým námětem k opravdu sugestivnímu zpracování, ale v reálu jí dost nevarovalo a ani její rodina - jak se ukázalo ve třetí části - jí nešetřila. Zejména třetí část tohoto souboru je důkazem, jak autorka dokázala čtenářsky přitažlivě zpracovat ty nejběžnější a nejbanálnější životní situace. Celé dlouhé pasáže místy vyznívají jako poradenský sloupek v barevném žurnálu pro americké hospodyňky, a přesto to nepůsobí lacině ani banálně. Nepotřebovala upíry, sadismus, setkání s anděly či ďábly, jako témata jí stačily vlastní dcery, manžel, sestry, starosti s prací, domem a zahradou, a přesto byla čtená a ctěná. Komu se to dnes povede?
Nejmilejší kniha mého mládí...Sahala jsem po ní stále znovu, hlavně když dorůstaly mé dcery.
Ach jo, tak moc se mi nelíbí zařazení mezi "romány pro ženy", protože ta syrovost a popis obyčejného života obyčejné rodiny z toho naprosto čiší a rozhodně by to nemusely číst jen ženy :-) I když chlapi by si asi jen řekli, že jsme všechny stejný :-D Vynikající kniha... Není snad ani víc co dodat, první část popisuje tak nějak boj mladé svobodné matky o místo v životě, i když měla zázemí v podobě rodiny, maminky a sester, prací vystřídala dosti, poněkud mi to připomíná mé vlastní začátky po škole... :-) Moc vtipné příběhy a zkoušky života, nasmála jsem se :-D Druhá část popisující pobyt v sanatoriu byla sice plná vtipných scének, ale stejně mi šel mráz po zádech, vylíčila to opravdu živě a já, dnes přesně pět měsíců poporodu, mám zcela v živé paměti můj TŘÍDENNÍ pobyt v porodnici,kde jsem mohla normálně vstát z postele, dívat se na tv, povídat si, smát se.... A stejně to pro mě bylo utrpení, takže jsem si představovala, jaké to muselo být pro Betty a všechny ostatní s TBC, když vlastně ani NEVĚDĚLI, kdy a jestli je vůbec pustí, do toho ten příšerný řáda pak těžké návraty do běžného života.... Docela by mě zajímalo, jak se potom dařilo Kim, jestli se dále stýkaly a jestli zůstala v kontaktu s Eileen etc. Tato část byl vážněmazec :-o No a třetí část je prostě a jednoduše krásná :-) Je to takové krásné a vtipné vyprávění o tom, jak i ona našla svůj životní přístav a milujícího manžela a s dětmi a přáteli žili na ostrově Vashon, to se mi moc líbilo, snad nejvtipnější část :-) Tuto část dopsala pár let před smrtí a je obrovská škoda, že zemřela relativně mladá a nenapsala další knihy, čte se to samo. Prostě, stejně jako u Vejce a já, pět hvězdpro Bettynku je jasných :-)
Četla jsem několikrát. Pro mě je to skvěle napsáno. Při popisu hledání nových zaměstnání si člověk prostě říká, že "kdokoli může dělat cokoli". A Morová rána se nejlépe čte, když má člověk nějakou tu "rýmičku". Poslední část Dusím se ve vlastní šťávě je taková "třešnička na dortu".
Člověka, který dokáže s takovým humorem a noblesou psát o životních ranách, které by nejednoho z nás srazily na kolena, nelze než obdivovat.
Miluji Betty MacDonald už asi 25 let od přečtení první knížky Vejce a já . Patří k lidem u kterých mám pocit, že bysme byly kamarádky a je mi hrozně líto, že zemřela tak brzy ......
Knihu Co život dal a vzal jsem četla víckrát a ani nevím co k tomu dodat. Krásně napsané povídání o tom co život přináší dobrého i zlého, s Bettiným krásným humorem - doporučuji .
Vtipná knížka od mé oblíbené autorky, která se umí podívat na životní trable i z té druhé stránky. Vejce je ale přece jen jednička...
Betty nepíše o něčem zvláštním, naopak o věcech docela obvyklých a obyčejných, o věcech, které se člověku v životě občas stávají a jsou mu docela blízké, vypráví prostě příběhy ze svého života, jenže to celé dokáže podat takovým způsobem, že vás to baví od začátku až do konce, dá tomu takovou jiskru a náboj, že vás to docela nadchne. Její míra optimismu je úžasná (kéž by ho tolik měli i lidé dneška) a já jsem se při čtení bavila, odpoutala na chvilku od svého vlastního života a odpočinula si se zdravým čtením z pera ženy, která to v hlavě prostě měla srovnané.
Souhlasím s ostatními přes závažná a smutná témata je to kniha neobyčejně vtipná, zábavná a vracím se k ní velmi často
Velká hospodářská krize, léčebna pro nemocné TBC, dospívání vlastních dětí. V podstatě závažná, těžká a mnohdy smutná témata, že? Chyba lávky! Přečtěte si tuhle knihu a budete se u ní smát na celé kolo. Autorka má neskutečný nadhled!
Asi před 25 lety jsem ji našla na půdě))od té doby jsem ji četla asi 100x)))a vždy, když mám smutek na duši, tak po ni sáhnu,někde otevřu a čtu ))))
Vejce a já mě bavilo mnohem více. Knihu jsem původně rozečetla, ale po Vejce a já už mě tolik nebavila, tak jsem došla asi do půlky a vrátila ji do knihovny. Teď jsem jí dokončila jako audioknihu. Pocit z audioknihy byl stejný jako z knihy. Historky se opakují jen s jinými lidmi. Pro autorku je typický humor, nadhled a obrovská dávka chuti do života, i když tohle vše je (podle mě) ve Vejce a já silnější.
Koukám, lepší hodnocení, než Vejce a já. Za mě mají obě knihy samozřejmě 100 %, takže dohromady každá 200 :-) Už jen když si vzpomenu na popis spolupacientek z Morové rány, cukají mi koutky a chce se mi křičet - takhle vypadá literární genialita! P. S. Paní Betty, to pozvání na kafe a sendič pořád platí.
Tato knížda a Vejce a já jsou moje zamilované a když je mi nejhůř, tak si u nich pohladím srdíčko a úpřimně se pobavím.
knihu jsem se rozhodla přečíst na základě přečtení knihy Vejce a já. Je zde opět osobitý humor paní spisovatelky a knihy až je dlouhá mě bavila.
Když jsem byla malá, milovala jsem Paní Láryfáry natolik, že ačkoli jsem mohla být doma, žadonila jsem na rodičích, abych mohla chodit do družiny, protože tam paní učitelka předčítala dětem právě z Paní Láryfáry. Mnoho vody uteklo v řekách a v nedávné době mě babička poprosila o knížku "Co život dal a vzal", protože ji prý doporučuje kamarádka. Po několika dnech mi ji babička vrátila s tím, že ji knížka nenadchla (mimochodem už několikrát se mi stalo, že starší čtenářky tato kniha nebaví, nebo se jim po druhém čtení nelíbí tolik jako v mládí). Bylo mi líto knížku vrátit nečtenou a tak jsem se do ní pustila sama. Bylo to zrvona v období, kdy jsem se lopotila s diplomovou prací a potřebovala jsem na cestu do práce nějaké milé čtení. Tato kniha to splnila do puntíku a provázela mě celou dobu. Humor BM je úžasný, sarkastický, nad věcí. Je to neobyčejné povídání o obyčejném životě a i tak závažné věci jako je onemocnění TBC dokáže pojmout humorně. Určitě si ještě přečtu Vejce a já. A v "Kdokoli může dělat cokoli" jsem si naprosto zamilovala Mary, takže bych ráda zkusila i některou z jejích knížek, doufám, že budou také tak humorné. Doporučuji, jako čtení na léto ideální! Snad jen, že novější vydání nejsou úplně do kabelky. Já jsem četla vydání ze 70. let, které bylo na tenkém papíru a knížka byla mnohem skladnější, ovšem překlad trochu pokulhával. Nejvíce mne pobavilo, když všichni stále pili "koku". Zprvu jsem si říkala, že Betty měla asi opravdu veselou domácnost, ale nakonec mi docvaklo, že jde o překlad "coke", čili o obyčejnou "kolu". :-))
Štítky knihy
humor americká literatura autobiografické prvky
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Tato knížka by se měla stát povinnou četbou pro všechny dívky, aby v dospělosti uměly řešit problémy, starosti a nepříjemnosti s takovou noblesou a nadhledem jako Betty. Moje nejoblíbenější kniha tzv. pro ženy...ale myslím, že i rozumní muži si ji také mohou přečíst a bude se jim líbit. Bohužel už asi za mého života nic vtipnějšího, co by mě rozesmálo k slzám, nenajdu.