Co život dal a vzal
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307902/bmid_co-zivot-dal-a-vzal-FvT-307902.jpg
5
1149
1149
Autorka ve volném pokračování slavného románu Vejce a já vypráví o třech důležitých etapách svého života – o období nezaměstnanosti, o době, kterou prožila jako pacientka plicního sanatoria, a konečně o obtížném údobí, kdy pečovala o dospívající dcery a snažila se o literární kariéru. Náměty čerpá výhradně z vlastního života a s ironickým nadhledem líčí, co ji v něm potkalo dobrého či zlého. Optimismem, bezprostředností, upřímností a vírou v člověka a jeho schopnosti překračují její romány běžné hranice jak humoristické, tak i ženské četby.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1995 , VyšehradOriginální název:
Anybody Can Do Anything, The Plague and I, Onions in the Stew, 1950
více info...
Přidat komentář
Když mi bylo …náct, přečetla jsem téměř všechno, ale Vejce a já mě tehdy vůbec nezaujalo (divila jsem se lidem, kteří o ní mluvili s úžasem) a asi ve třetině jsem knížku odložila. V období bilancování jsem narazila na Co život dal a vzal a dala jsem paní McDonaldové druhou šanci. První třetina mě opět moc nezaujala, ale už mám větší trpělivost a knížku jen tak neodložím. Vyplatilo se a pak přišlo to kouzlo dobré knihy! Určitě i Vejci dám druhou šanci. Dobré věci musí prostě uzrát…
aneb jak se z toho nepo... O tom, jak se žilo v USA za velké hospodářské krize, jaký byl 10ti měsíční pobyt v sanatoriu s TBC i jaké to je žít na ostrově s mužem a pubertálními dcerami.
Betty píše s humorem sobě vlastním a s nadhledem. Je to milé, úsměvné i dojemné. Na mě to bylo jen místy zdlouhavé.
(SPOILER)
Betty se s životem nepárala. Přesnější by pro tuhle knížku byl doslovný překlad původního názvu, tedy Každý může dělat cokoliv. Prostě jednoho dne sbalila děti, naškrábala manželovi rychle vzkaz (její slova), že ho opouští, a vrátila se domů. Matka a všechny sestry ji vesele přijaly, a tak začal mejdan. Jejich rodina byla na jednu stranu skvělá, jak držela pohromadě a nikdy neodmítla nikoho, kdo šel kolem, všechny měly rády a všem pomáhaly. Na druhou stranu vedly tyhle ženy hospodaření od desíti k pěti, věčně neměly co jíst a byly v dluzích, ale stejně kupovaly aušusové zboží od podomních prodejců, aby jim přilepšily. Živily nespočet zvířat a vzdálené kamarády braly domů na dlouhé měsíce. Nejstarší sestra Mary dokázala i během krize neustále všem členům rodiny zajišťovat příležitostná zaměstnání, takže nekvalifikovaná Betty každej týden jinde něco opisovala nebo zakládala karty. Škoda že jsme se nedozvěděli, jak splatila obří dluhy, ale nějak rozhodně, když si s druhým manželem začala půjčovat nanovo, tentokrát aspoň na dům.
Líbí se mi, s jakou lehkostí a vtipem MacDonaldová píše, i o těžkém období nemoci, kdy ležela přes rok v sanatoriu. Nedokážu ale sympatizovat s její osobností, kdy několikrát otevřeně přiznává lhaní, aby se dostala k výhodám. Chápu, že žila v těžké době, že velká finanční krize nutila lidi dělat zoufalé věci. Ale když sháněla dům, krize byla dávno pryč a ona přesto byla připravená prolhat se k tomu, aby jí staří manželé dům prodali, napovídat jim pohádky o své práci a penězích a pak teprve začít shánět, kdo jí ty smyšlené peníze půjčí. Otázka samozřejmě je, jak moc je kniha biografická, třeba měla ve skutečnosti plnou matraci dolarů a tohle je jen příběh pro pobavení čtenáře. A i kdyby ne - když jí to všechno nějak vyšlo, tak už si z toho koneckonců mohla dělat srandu, abych tady zas jen nemoralizovala. Myslím, že si přečtu i Vejce a já, ona je to vlastně docela oddechová četba.
Tuto knihu jsem opět "četla ušima" a překvapivě mě bavila ještě více než Vejce a já. Nejvíce jsem se nasmála u poslední části "Dusím se ve vlastní šťávě" při líčení nelehkého údělu matky dospívajících dcer - a upřímně, jsem velmi ráda, že proti Ance a Jance jsou mé vlastní děti úplné ovečky a beránek :-D (no, oni jsou teď na táborech, tak jestli já si je moc neidealizuji... :-D)
Výborné pokračování výborné knihy...Autorka píše čtivě, výstižně, s humorem, prostě nádhera.
V životě vás může převálcovat pouze katastrofa, která vás o ten život připraví. U všech ostatních případů platí postoj, který k nim zaujmete. A Betty má ten sympatický.
Ať tuto autorku v životě potká - potkalo cokoliv, nikdy beznadějně nepropadala do sebelítosti a pesimismu, vždy hleděla kupředu s nadějí a vírou, že vše dobře dopadne... Proto její knihy, i tato je směsicí nezdolného elánu, humoru a pohlazením po duši.
Kniha si plný počet hvězd podle mého zaslouží.
Tahle kniha ležela v knihovně snad od nepaměti. Vím to moc dobře, protože jako malá holka jsem si se hřbety hrávala a když jsem se naučila hláskovat, tak jsem si ty názvy pořád dokola četla - se zakloněnou hlavou. Co život dal a vzal jsem do ruky vzala, když mi život pozastavil lockdown. Neměla jsem od knížky moc očekávání, protože jako puberťačka jsem si z knihovny půjčila Vejce a já, což mě tehdy nudilo tak, že jsem knihu odložila. CDaV byla ale absolutně jiná zkušenost. Asi jsem byla naměkko už z věnování, které na mě z obálky vypadlo, protože babička tuhle knížku věnovala mojí mamce, když udělala maturitu.
Odpočinkové, nadčasové, vtipné a zejména v části o tuberkulóze velice dojemné a svým způsobem napínavé čtení. Občas jsem trochu skřípala zuby nad překladem některých eventualit. Překladatelku však chápu, výrazy z kapitalistické Ameriky by čtenáři žijící v socialistickém Československu také těžko pochopili. A mě koneckonců došlo, že burská pomazánka je arašídové máslo.
Jedna z mych nejoblibenejsich knih. Na autorce, potazmo hlavni hrdince obdivuju schopnost poprat se i s temi nejtezsimi situacemi v zivote. Cte se to uplne samo. Klidne bych takove veci mohla cist porad, bohuzel, podobne literatury moc neni.
Tuto knihu jsem dostala kdysi na střední škole a moc jsem se na ni těšila. Ani nevím, jak se to stalo, že zůstala tolik let netknutá v knihovničce. Letos jsem se rozhodla s tím konečně něco udělat. Sice mě trochu děsily stránky hustě popsané malými písmeny, ale nakonec jsem se do knihy pustila a vůbec toho nelituji. Kniha se vlastně skládá ze tří částí. V první autorka líčí, jak si s pomocí sestry Mary hledala práci v době krize, v druhé popisuje léčbu tuberkulózy v sanatoriu a třetí část je o životě s manželem a dcerami na ostrově nedaleko Seattlu. Mi se paradoxně líbila nejvíc část ze sanatoria. Celá autorčina rodina žije nekonvenčním způsobem života, z ničeho nedělá vědu a a i přes spoustu problémů si snaží život užívat, ať se děje cokoli. Kniha je napsaná s lehkostí a nadhledem.
Výborná kniha pro tuto dobu.
Úžasná a opět výstižná kniha Betty MacDonaldové. Kniha je rozdělena na 3 romány a všechny popisují život v době hospodářské krize, léčení v tuberkulózním sanatoriu a život na ostrově. Vše je popsáno s grácií a vtipem, i když spisovatelka to v životě neměla zrovna lehké. Ale nepodává se tomu, má prima rodinu, o kterou se vždy může opřít a nikdy se nenechají na holičkách. Ukázkové dílo, jak všechno jde, když se chce. Nebo spíše když se musí. Všechno řeší s optimismem a čtenářům dává skrze stránky neobyčejnou sílu a chuť jít dál, i když člověku není vždy do zpěvu a nejradši by se vším někdy praštil. I zde platí , že vše je o lidech. Ráda si její knihy vždy přečtu s chutí, když potřebuji povzbudit. A to Betty přesně splní.
Vtipně napsaná inspirativní knížka o tom, jak lze i těžké etapy života projít s grácií.
Tato kniha se řadí na první místo v knihách mého srdce, vracím se k ní vždy, když mi není nejlépe. Děkuji Betty, škoda, že jste nestihla napsat více příběhů.
Velmi vhodno číst po Vejci, kdy se naladíte na bardovskou vlnu a nechcete z ní jen tak odejít. Jasně, takových kvalit už žádné z jejích děl nedosahuje, ale jelikož jsem to ani neočekávala, nebyla jsem zklamaná. Pohodové počteníčko.
Jeden zväzok, tri "dosť" rôzne knihy.
1.) "Kdokoli může dělat cokoli" základné esencie:
- veľké mesto
- jedna pomerne košatá rodina
- veľa rôznych (v prípade zamestnávateľov občas až bizarných) ľudí
- 30-te roky
A potom "Čierny piatok", ktorý to všetko zamiešal tak, aby väčšina z nich začala od nuly.
Príjemný, nenásilný humor o strete nízkeho sebahodnotenia Betty a vysokého nadhonocovania tej istej osoby jej sestrou Mary. Milé, vtipné, aj v ťažkých časoch ľahké a jemne nadýchané.
2.) "Morová rána" ľahký tón z prvého románu (v sanatóriu na liečbu TBC to snáď ani inak nejde) sa vytratil a jediný spôsob ako prežiť s všadeprítomnou smrťou je pokúsiť sa jej vysmiať. Je to síce smiech, ale je to dosť iné, toto písal človek ktorý sa už smeje inak...
3.) "Dusím se ve vlastní šťávě" nuž a toto mi pripadá ako autorské "paberky". Kapitoly na seba dejovo veľmi nenadväzujú, sú to skôr čriepky, rekapitulácie na rôzne témy ktorými autorka v poslednej etape života prešla. Je to stále Betty, ale človek má pocit, že už toho nie je tak veľa, čo by ešte chcela k svojmu životu "dodať" (niekto možno namietne, je to stále dobré...je, ale dosť iné najmä, ak sa na porovnanie núkajú jej predchádzajúce tri romány).
P.S. Vždy mám toho rozčítaného viac, ale "túto" som nepustil z ruky do poslednej strany.
P.S. Prvé dva romány zo zväzku 5 hviezdičiek, posledný za 3.
Xkrát přečtená a stále milovaná kniha :-)))
V této koronadobě čteno s nadějí, že člověk nesmí ztrácet chuť k životu a humor ani v těžkých dobách.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Výborná knížka prakticky založené ženy.
Jedno z důležitých poučení : Puberta dětí se musí nějak přežít. Ústupky nemají velký význam, pubescenti se prostě potřebují vymezovat a šprajcovat, jinak to nejde.
( A hlavně samo to přejde. ‘
( Teda, ve většině případů, že...)