Co život dal a vzal
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70551/bmid_co-zivot-dal-a-vzal-B5Z-70551.JPG
5
1149
1149
Autorka ve volném pokračování slavného románu Vejce a já vypráví o třech důležitých etapách svého života - o období nezaměstnanosti, o době, kterou prožila jako pacientka plicního sanatoria, a konečně o obtížném údobí, kdy pečovala o dospívající dcery a snažila se o literární kariéru. Náměty čerpá výhradně z vlastního života a s ironickým nadhledem líčí, co ji v něm potkalo dobrého či zlého. Optimismem, bezprostředností, upřímností a vírou v člověka a jeho schopnosti překračují její romány běžné hranice jak humoristické, tak i ženské četby.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1992 , VyšehradOriginální název:
Anybody Can Do Anything - The Plague and I - Onions in the Stew, 1948
více info...
Přidat komentář
Prakticky po roce se mi dostala ro ruky (lépeřečeno do ucha) Betty Macdonaldová. Skoro se stydím, že jí musím napařit jenom tři hvězdičky. Když jsem před tím rokem přemýšlel o Vejce a já, domníval jsem se, že ten rozdíl, který jsem vnímal kdysi, budu vnímat i dnes. Tj. že Co život dal a vzal se mi bude líbit výrazně víc. Asi je to dobou, nebo nevím. Nelíbil. Bůhvíproč mi to nejvíc ze všeho přijde jako prázdné tlachání, rádobyhumorné přehánění, skuhrání nad každou volovinou a rozmazávání detailů, které přeci nikoho nemůžou zajímat. Leda snad někoho, kdo se opravdu nudí.
Nebo někoho, kdo má rád vzpomínku na Betty MacDonaldovou svého mládí či dětství z dob, kdy všechno bylo pomalejší a člověk si mohl večer po Profesionálech vypnout televizi a pustit se do pěkné zábavné americké knihy. Někoho, jako jsem i já. Ale prostě to není ono, a to mi přijde velmi smutné, jako bych o něco přišel.
Jinak stejně jako kdysi se mi nejvíc zamlouvá Morová rána, snad pro ten skutečný nadhled a autorčin ostych stěžovat si na všechno v pasážích, kde by se to opravdu dalo interpretovat jako fňukání.
Poznámka: audiokniha, načtená kvalitně, ale dle mého nevhodně. Zejména Medvecká čte svůj díl hezky, ale s takovou dychtivostí, že z původního (stále si to myslím) cynického a sarkastického textu dělá zábavné čtení pro dvanáctileté viktoriánské slečinky. Podobně i druhé dva díly, ze všeho nejlépe tak celkem paradoxně vychází Morová rána, která je čtena asi nejmonotónnějji.
Mít tuberkulózu a zároveň mít radost ze života, to přeci nejde?! Nebo snad ano? Tahle hořkosladká kniha dokazuje, že ano. Odnesla jsem si z ní víc, než jsem čekala.
Vejce a já je asi známější, ale tahle knížka (vlastně 3) mě zasáhly víc. Betty umí tak krásně s nadsázkou popisovat nejvšednější problémy. A její boj o život s TBC, se vším strachem, nadějí, smutkem i novými přítelkyněmi, tak opravdový, až se člověku svírá hrdlo. A nakonec nezapomenutelné příhody rodinného života na ostrově, s nepřízní počasí, zákony schválnosti, dospívajícími dcerami, armádami přátel, dětí, zvířat ...
Svou sílu si Betty přinesla z milující velké rodiny, od maminky ( " Milovat život a radovat se z něho, ať je jaký chce - to byla maminčina koncepce a od útlého dětství nám vštěpovala pohrdání k sebe se litujícím "nemrcouchům" a učila nás hledat ve všem něco dobrého, zajímavého a veselého." ) a od babičky (" Nevařte to tak děsně dobrý - mužský sou čuňata, zbaštěj všechno.")...
Trilogie knih, kterou si prostě MUSÍTE přečíst. Když budete mít pocit, že se vám nic nedaří a svět vám hází klacky pod nohy, sáhněte po Kdokoli může dělat cokoli. Až vás schvátí rýma a nebudete dojmu, že se nedožijete zítřka, začtěte se do Morové rány. A pokud se vám někdy bude zdát, že vaše dospívající potomstvo je hodno internace v převýchovném táboře, šéf nedokáže náležitě ocenit vaše kreativní myšlení a vy uvažujete o odchodu na volnou nohu, nechte se spolu s Betty podusit ve vlastní šťávě. A zjistíte, že pokud nejde o život, tak jde vlastně o ... o nic.
Knihy Betty MacDonald patří do mé " truhlice " mezi NEJ...měla jsem spousty knih, které jsem vláčela společně životem, postupně je darovala svým blízkým a drahým....ale ty její mě doprovází i dále, nemusím je už znovu číst, stačí, že je mám-)
Trilogie. Obsahuje knihy Betty MacDonaldové Kdokoliv může dělat cokoliv, Morová rána a Dusím se ve vlastní šťávě. Všechny knihy jsou autobiografické, s typickým humorem, a sebeironií.
Po Vejci a já jsem se kdysi pustila i do této knížky. A jako náctiletou mě nezaujala. Teď, s odstupem "pár" let se karta obrátila a knížka Co život dal a vzal v ní nalézám mnoho pravdy. Obdivuju Betty i Mary a vůbec celou rodinu, jak se dokázaly s nadhledem poprat s těžkou situací v době krize i se zákeřnou Bettyinou nemocí. A líčení slastí i strastí na ostrově Vashon je naprosto skvělé. Betty je prostě jedinečná.
Není to špatný. Ovšem mě to příliš nedostalo. Tu pohodu jsem nějak necítil. Doba byla zlá. Je to jednoduše napsaný, to jo, ale tím to končí. Takový popisek doby. Nebo spíše receptář té doby.
Tak jsem tuhle knihu, asi po desáté, dočetla a pořád mi má co říct. Zajímavé je, že mám nejradši tu část ze sanatoria, která je zde, soudíc dle komentářů, nejméně oblíbená. Možná je to tím, že jsem se ve zdravotnictví nějakou dobu motala nebo je to tím, že tahle část není tak vtipná a už vůbec ne veselá. Trochu bych si rýpla do těch, co knihu pouze poslouchali a nelíbila se jim - knihu mám i v audioverzi a je krácená, možná proto je nenadchla. Navíc se do hodnocení audioknihy promítá i hlas předčitatele, jeho schopnost vypíchnout důležitá místa, zpomalit, zrychlit a kdoví co ještě. Rozhodně bych ale neodsuzovala knihu bez toho, abych ji četla, ale samozřejmě je možné, že by se jim nelíbila i tak. Já ji rozhodně doporučuji a myslím si, že jedno přečtení nestačí.
Vypůjčím si kousek komentáře uživatelky "povi" :"No a třetí část je prostě a jednoduše krásná :-) Je to takové krásné a vtipné vyprávění o tom, jak i ona našla svůj životní přístav a milujícího manžela a s dětmi a přáteli žili na ostrově Vashon, to se mi moc líbilo, snad nejvtipnější část"
Takhle přesně to vnímám i já. Líbily se mi všechny tři části, ale tou poslední pro mne kniha nádherně graduje. Už jen to získání domu byla skvělá kapitola :-). a pak samozřejmě ta pohoda života na Vashonu, včetně spousty příběhů (Anka a Janka).
Skoro bych předpokládal, že právě tohle je právě jedna z knih, které se, víceméně, mohou líbit každému ;-). Z některých komentářů(Sorrow) ovšem vyplývá, že tomu tak zjevně není...:-D.
Knížek mám oblíbených mraky, ale tahle už před lety obsadila první místo a zatím se žádné jiné nepodařilo ji sesadit. Miluju hlavní hrdinku a protože jde skoro o autobiografické dílo, tak i autorku. Líbí se mi způsob, jakým přemýšlí, hodnotí lidské povahy a zvládá zapeklité životní situace a problémy.
Báječná kniha, kterou jsem četla asi 4x a to číslo jistě ještě stoupne. Je to balzám na duši, zvedne náladu a dá sílu do života. Praktický návod na to, jak nevidět život tragicky a vždy na něm najít něco veselého a povzbudivého.
Knížka ke které jsem se vrátila už mnoho x, vždy mě zvedne náladu humor, jakým popisuje Betty svůj nelehký život
Knihu jsem měl v audiopodobě a tak mů názor může být ovlivněn. Nicméně dávám 4 hvězdy a to jen za precizni zpracování. Dějově mne to však nechytlo. Asi je to tím, že jsem chlap. :-) A pro ty tato kniha určitě není. Ale hledal jsem nějakou humornou oddechovku a tak jsem mezi audioknihami sáhnul po tomto autibiografickém románu.
První část byla vcelku dobrá,občas jsem se přistihnul, že se usmívám zvláště svérázný přístup sestry Mary mne rozesmál. Prostřední část mě připadla jako nejslabší, nezáživná místy až nudná. V závěru jsem byl trochu zmaten, jeliož jsem nepochopil souvislosti. Třeba jak se autorka dostala na ostrov, jak se seznámila se svým druhým manželem a pod. Tato část mě to navíc připadala hodně přitažená za vlasy a moc nevěřím tomu, že autorka popisovala vzniklé situace jak se skutečně staly. Asi zde svoji roli sehrála fantazie.
Shrnuli to - dějove slabé, (očekávaljsem větší srandu) po slohové stránce nadprůměrné. Klasickou knihu bych asi odložil, jako audio to bylo výborně namluvené a kombinace tří hereček, které vystupovaly jako jedna žena byla zvláštní, nicméně se to povedlo výborně zkloubit.
Stejně jako v prvním dílu (Vejce a já), i tady najdete pořádnou dávku humoru, životního optimismu a nadhledu - prostě kniha ze života, která baví a po které ráda občas znovu sáhnu.
No, ne prostě...nechápu to zdejší nadšení...hledám si práci, ležím v sanatoriu, vařím...co na tom shledáváte vtipného?
Ještě, že jsem to poslouchala jako audio a bylo to poutavě namluvené (obzvlášť hlas Táni Medvecké u části Morová rána mi připadal povedený). Fyzickou knihu bych stoprocentně nedočetla, takže nedoporučuji!
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Tři knihy v jedné. Před hodně lety jsem četla knihu "Vejce a já" a moc se mi líbila. Tuto jsem ale odkládala. A mám pocit, že to bylo docela správné načasování. Nejvíce se mi asi líbila kniha Dusím se ve vlastní šťávě - dům a radosti a strasti s bydlením, odrůstající dcery a puberta atd... Bylo mi to dost blízké, našla jsem si tam často to svoje, zasmála jsem se a konec byl také pěkný. Morová rána - pěkně napsané, ale tuberkulóza je tak vážná nemoc, pobyt v sanatoriu.. Takové smutné - i když někdy psáno s nadhledem.. A první Kdokoli může dělat cokoli - taky docela pěkné, ale z celé trojknihy je u mě tato na třetím místě. Celkově se mi kniha líbila hodně a jsem ráda, že teď už ji mám přečtenou a že jsem si ji koupila a budu ji mít v knihovně vedle (nebo poblíž) knihy "Vejce a já".