Čokoláda
Joanne Harris
Když se do francouzské vesnice Lansquenet nad Tannou bůhvíodkud přistěhuje exoticky vyhlížející cizinka, Vianne Rocherová, a otevře si tu prodejnu čokolády přímo proti kostelu, otec Reynaud v ní od počátku vidí vážné nebezpečí pro své stádečko, především nyní, na počátku období půstu, kdy by si lidé měli tradičně odpírat světská potěšení. Kněz proto nově příchozí, v níž odhaluje pokušitelku k hříchu, vyhlašuje otevřený boj. Viannin obchod se najednou stává předmětem tajemné šeptandy, skvělou příležitostí pro donašeče, farizejsky rozhořčené ovzduším hříchu a toužícími se osvědčit jako poslušné ovečky. Na druhé straně krámek je místo, jež neodolatelně přitahuje mlsné jazýčky. Kdo by také mohl odolat tak sladkému pokušení? Za ty dva zdrávasy, které otec Reynaud za porušení půstu nařizuje, to přece stojí! Vianne se však svých odpůrců nezalekne a rozhodne se, že na Velikonoce uspořádá Čokoládový festival. Její plán rozdělí obec na dva tábory. Následuje střet, jenž je církví vyostřen v "čokoládovou bitvu". Začíná to vypadat, že velebnost církve může být ohrožena pohanskou vášní pro čokoládové opojení. Můžete si být jisti, že při čtení tohoto hravého a možná i trochu uličnického příběhu budete mít bez ustání chuť na čokoládu. Román Čokoláda je literárním požitkem pro všechny smysly. ... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2007 , Knižní klubOriginální název:
Chocolat, 1999
více info...
Přidat komentář
Viděla jsem film a líbil se mi. Přečetla jsem knížku a líbila se mi ještě víc. Knížka je opravdu pěkná, v něčem se liší od filmu. Je psána z pohledu Vianne a z pohledu kněze.
OOO...jakože cože? celý život jsem si myslela že film je super, ale ta KNIHA! Dokonce si myslím, že Vianne v podání čarodějky je mnohem lepší, než žena která je ve filmu..Fakt pecka! Vůbec nechápu, jak mi takhle kniha mohla tak dlouho unikat.
Hmmm, nezodpovědná hipísačka si v random malém francouzském městečku otevře cukrárnu. Háček je v tom, že je to na začátku půstu. Roztomilá a svobodomyslná cukrářka spustí v městečku velký rozruch... Samotná osobnost Vianne se mi nelíbí protože BYCH MOC CHTĚLA BÝT JAKO ONA. Milá, roztomilá, hodná, svobodomyslná, tvrdohlavá... Ještě existují další díly, takže určitě přečtu i další.
Moc pěkná kniha. Tak pěkně ubíhá a hladí stejně jako horká čokoláda. Příjemný odpočinek s knihou...
Mám ráda i film, ale kniha je ještě hezčí...
Jedná se o příběh, který se v mysli rozplývá jako čokoláda na jazyku, a s tolika typy postav, jako je druhů čokoládových pralinek. K srdci mi ale nepřirostl, protože i přes tu hravost a uličnictví (psáno v anotaci knihy) mi atmosféra tohoto románu přišla podivně stísněná.
Jsem velkým zastáncem knižních předloh oproti následnému filmového zpracování. Kniha Čokoláda, je ale jednou z těch výjimek, které potvrzují pravidlo. Film se mi prostě líbil víc. Příběh je na 5* i v knížce, to bez debat, ale styl mi občas nějak neseděl. Přesto jsem se skvěle bavila, prý jsem se při čtení i usmívala. Aby ne, když jsem za tu dobu snědla tolik čokolády, kolik ani za poslední dvoje Vánoce ne! Podtrženo sečteno - za styl minus půl hvězdy, za kila navíc minus půl hvězdy :-)
3,5*
Knizka je mirne odlisna od filmu, porad je ale sladka az se sliny zbyhaji, ale ne preslazena, je psana z pohledu Vianne, takze se dozvidame o jejich temer magickych schopbmnostech, a z pohledu kneze, ktery nam zde zastupuje neutralne-negativni postavu.
Film mi prisel magictejsi a romantictejsi, takze se mi libil krapet vic, ale knizka je pekna, psana prijemnym mekkym stylem s krasne vykreslenymi charaktery. Pekne cteni na zimu i na leto ????.
Krásná pohádka! Přečetla jsem ji za den a moc jsem si příběh užila. Z filmu jsem viděla část, ale kniha je mnohem mnohem lepší! Vtáhla mě, neustále jsem si městečko představovala a snad i cítila vůni čokoládových dobrot... Měla jsem chuť jít si pro pralinku, ještě že jsem ji četla na vánoce a mohla ujídat při čtení cukroví. Doporučuji! Oddechovka s nádechem tajemna, ke které se určitě vrátím.
I když film patří mezi moje srdcovky, ke knížce jsem se nevím proč dostala až teď. Čtení jsem si užila do posledního písmene, francouzský venkov, vykreslení jednotlivých postav, vůně čokolády a měnící se vítr...
Příjemná kniha plná nejen čokolády ale i kouzel a životního příběhu lidí z francouzské vesnice.
Především - nemohu srovnávat skvělý film se skvělou knihou, jak film tak kniha mi připravily nezapomenutelný zážitek...Kniha má však hlubší, rozvinutější děj, poskytuje více prostoru k zamyšlení i pochopení, pokud čtenář pochopit chce...
Snažím se především chápat neustálé nutkání Vianne k putování z místa na místo a k hledání nových začátků, které zdědila po své matce. Jsem si jista, že se za nimi ve skutečnosti skrývá touha po konečném zakotvení a nalezení vlastních kořenů:
"...občas jsem se přistihla jak hledím na slunce a přemýšlím, jaké to asi je, dívat se, jak vychází nad stejným obzorem pět - deset, dvacet - let. Ta myšlenka mne plnila zvláštním zmatkem, pocitem strachu a touhy...".
Její nekonformní, velkorysé, tolerantní a přitom pragmatické myšlení je plné snahy o pochopení druhých i snahy o získání nových vztahů a přátelství. Vianne, díky empatii, kterou mimořádně oplývá, možná lépe než on sám chápe dokonce i místního faráře a přes jeho neskrývané nepřátelství ho neodsuzuje. Tuší, že se za maskou nesmlouvavého a nekompromisního ochránce místní morálky skrývá zraněný člověk. Není zatížená bigotní vírou ani žádnými konvencemi. Nebojí se, prošla už v minulosti lecčím. Je svobodná a obdivuhodná...Skvělá kniha, skvělá hrdinka...
Abych se přiznala, pro mne byl přes všudypřítomnou vůni a chuť čokolády nejsilnějším gurmetským zážitkem detailní popis hostiny uspořádané pro Armande...
Á propos - stejně jako u jiných výtečných děl, která se stala předlohami výborných filmů, i v tomto případě pro mne už navždy bude Vianne zosobněna milovanou Juliette Binoche a její protivník (byť to ve filmu nebyl farář Reynaud) bude mít tvář mého oblíbeného Alfeda Moliny... Vřele doporučuji.
Samozřejmě se mi četla příjemně , líbilo se mi, že měla jistou poetičnost, ale na druhou stranu pak byly zbytečné některé zvraty jako z telenovely, už tak se postavy nechovaly zrovna realisticky, takže některé části už byly trochu přitažené za vlasy.
Nejdříve jsem viděla film a až teď jsem si konečně přečetla knihu. Musím říct, že rozdílů je zde opravdu hodně a pokud srovnám knihu a film, tak každé zpracování je jiné, ale nemůžu říct horší nebo lepší. Příjemné čtení, při kterém dostanete chuť na čokoládu :-)
Znala jsem jen filmové zpracování, které jsem si velmi oblíbila a mohu si pustit kolikrát za sebou chci a stejně mě neomrzí.
Překvapilo mě, kolik změn je v knize. Ano, hlavní linka je stále stejná, ale to okolo.
Ale i tak, příběh má své kouzlo a čtenář vidí, jak před jeho očima se lidé v malém městečku mění - někteří k lepšímu, někteří odhalí svou pravou tvář.
Rozhodně se (doufám) brzdy dostanu k pokračování, protože mě zajímá, co bylo silnější - jestli touha mít stálý domov a místo, nebo vítr, ten tulák táhnoucí je do dalších krajů a k dalším dobrodružstvím.
Kniha se zajímavým tématem, dobře se četla. Více se mi líbily pasáže, které vyprávěla Vianne, byla mi od začátku moc sympatická.
První kniha o Vienne Rocherové je hravé a roztomilé čtení, které na pozadí ospalé atmosféry francouzského venkova vykresluje barvitý příběh ostrého střetu dvou kulturně-náboženských myšlenkových směrů. Autorka proti sobě postavila kněze svaté církve římské, v jehož postavě je zosobněna všechna zkostnatělost, pokrytectví a licoměrnost fanatického náboženství, a mladou volnomyšlenkářskou ženu, která hoří touhou učinit svět kolem sebe šťastnějším, ať to stojí, co to stojí. V proměnách charakterů obyvatel Lansquenetu nad Tannou se pak jako v zrcadle odrážejí výsledky jejich soupeření. Celé je to napsané s nadhledem a noblesou v lehce synkopovaném nostalgickém rytmu, který má sílu čtenáře stejnou měrou rozesmát jako dojmout k slzám. Joanne Harrisové se daří poměrně jednoduchými prostředky kouzlit s náladami a nenásilně vést dějovou linku k závěrečnému vyvrcholení. Je skutečně nesmírně zábavné prožívat s jejími hrdiny všechny ty okamžiky radosti, zklamání, triumfu, štěstí i smutku. A řekl bych, že je to i nádherně osvobozující…
Moc milá knížka, dobře se čte a jak tu psalo již mnoho čtenářů, musela jsem si po pár přečtených stránkách uvařit horkou čokoládu ;-)
Autorovy další knížky
| 2004 |  Čokoláda |
| 2007 | Ostružinové víno |
| 2008 | Krysařovy střevíce |
| 2008 | Znamení run |
| 2022 |  Jiná třída |
Kniha byla zajímavá a od filmu se dost liší. Tady musím přiznat, že se mi film líbil víc, protože dopadl tak nějak pohádkově. Ve filmu lidem čokoláda otevřela srdce a ukázala jejich lepší já. Tady hlavní hrdinka rozpoutá změnu, ale trochu jiným způsobem. Měla jsem pocit, že jestli odejde, tak se všechno zase pomaličku usadí a vrátí do starých kolejí. Taky mi nesedla doba. Kdy se to odehrává? Já tipuji 80. léta. A přeci tam církev funguje inkvizičním způsobem a ženy se chovají jako v letech padesátých. Opravdu by se většina lidí dívala skrz prsty na ženu, která utíká od tyranského manžela? Kvůli porušení svátosti manželství? A jsou tu i jiné věci a vzorce chování, co mi vadily, ale to už bych knihu moc spoilerovala. Stojí za přečtení a porovnat si ji pak může každý sám.