Čtvrtá říše

19.07.2019

Kniha má svůj daný příběh, byť podaný s lehkou naivitou a do dnešního technicky sofistikovaného a vypočítavého světa se moc nehodí a spoustu čtenářů odradí. Ale pohádky jsou různé a právě proto má kniha své kouzlo, nechybí originální nápady, jen jí chybí větší uvěřitelnost (renesanční hlavní hrdina je naprosto neuvěřitelný) a redakční podpora zkušeného redaktora/korektora. Já si nemohl zvyknout na zvláštní druh familiarit v dialozích, zvlášť docházelo-li velmi často k porušování subordinance a znělo to posléze divně.

Za zkoušku to stojí. Pohádek není nikdy dost.

Já na pana Semeráda vzpomínám rád, jako na milého, činorodého kolegu.

08.05.2018

Shodou okolností se mi dostala do rukou tato kniha (resp. její beta verze na amber.zine). Shodou dalších okolností jsem část četl nahlas usínající přítelkyni (ano, takový jsem zvrhlík, v takové situaci nečtu ani poezii, ani milostné romány) a ač naprosto nefandí sci-fi, témata poznávala jako důvěrně známé. Snad až na ty Pardubice. No a shodou okolností jsem měl záchvat nespavosti, takže jsem knihu dočetl.

Kniha není napsána špatně. Není napsána špatně jazykově. Děj se mi zdá na tak krátký rozsah značně překomplikovaný i na žánr adín-geroj-spasitěl'. K všejedničkovství hlavního hrdiny chybí už jen to, aby byl nejlepší lyžař a milovník. Jistě, ono to k žánru trochu patří, ale nasadit geniálního samouka bojovníka, stratéga, politika, politického vizionáře, ekonoma, diplomata, právníka, programátora, podnikatele, psychologa, etika, zpravodajského analytika a pedagoga do světa, ve kterém ostatní postavy jednají až zoufale hloupě a nelogicky, to nasazuje všemu ráz nechtěné komiky. A možná právě pro tu nechtěnost to ani není tak vtipné. Občané hloupé dialogy připomínající hloubkou diskuzi vedenou v pozdních hodinách v bavorské pivnici to vše podtrhují.

Aby bylo jasno, vůbec neodsuzuji to, že i dospělý člověk občas ve fantazii zachraňuje světy, vyhrává válku, úspěšně poráží mistry špionáže a tak podobně. Naopak, myslím, že každý, kdo není ještě životem otupělý, se tak alespoň někdy baví. Když už to ale házím na papír, chtělo by to se nejen bavit vlastní fantazií, ale i mnohem lépe promýšlet fungování světa.

12.10.2015

Když mi bylo deset, četl jsem Neználka a moc se mi líbil. Když mi bylo patnáct, četl jsem pana Broučka a docela si ho užil. Když mi bylo osmnáct, četl jsem trilogii o kapitánu Nemovi a dost jsem se u ní nasmál. Když mi bylo jednadvacet let, četl jsem Čtvrtou říši a usnul u ní.
To, že jsem zmínil předešlé tituly, má svůj účel. Václav Semerád vytvořil příběh, ve kterém díky konfrontaci s novou civilizací mohl rozebrat smysl té naší. A to přesně v duchu próz Svatopluka Čecha, s imaginací Nikolaje Nosova a dobrodružným patosem J. M. Trosky. Hlavní hrdina poznává jak novodobou nacistickou říši, tak mimozemskou kulturu, a vždy najde někoho, s kým si může trochu pofilozofovat na různá společenská témata, často i opakovaně.
Děj knihy bylo to jediné, co mě alespoň trochu drželo vzhůru. Sice nebyl moc zajímavý, ale alespoň zamotaný a humorný. Byť tím způsobem, kterým nahlížíme na psa honícím se za vlastním ocasem, ale furt lepší než drátem do oka.

Kvůli téhle knize jsem začal číst. A to zcela vážně !