Čtvrtý protokol
Frederick Forsyth
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82400/ctvrty-protokol-82400.jpg
4
337
337
„Čtvrtý protokol“ je vlastně tajný dodatek k dohodě o nešíření jaderných zbraní podepsaný mezi SSSR, USA a Velkou Británií v červenci 1968, který se rozhodne přísně utajená skupinka mocných porušit. Speciální agent skládá ve Velké Británii kus po kuse atomovou bombu, jejíž výbuch má ovlivnit předvolební kampaň a porušit mocenskou rovnováhu ve světě. John Preston se v souboji s časem snaží hrozící katastrofě zabránit. Činnost tajných služeb a nebezpečné mechanismy nekontrolované moci zasazené do Evropy a Jižní Afriky – to jsou osvědčené Forsythovy prostředky, kterými zaujal již mnoho milovníků špionážních románů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , Knižní klubOriginální název:
The Fourth Protocol, 1984
více info...
Přidat komentář
Pomalu ubíhá příběh z konce 80 let,zápletka mírně řečeno pofidérní.Víc jak za tři hvězdy nemohu dát.
"Jiné téma, které se objevovalo v kampani, byl anti-amerikanismus. Při stovkách rozhovorů se nepodařilo z mluvčích odpůrců zbrojení vypáčit jediné odsuzující slovo proti Sovětskému svazu; neustále opakovaným tématem byla nenávist k Americe, kterou líčili jako imperialistického válečného štváče, jako hrozbu světovému míru."
Fascinující, že je tenhle text 40 let starý.
Tato kniha se Forsythovi dle mého názoru moc nepovedla. Popisuje neskutečně mnoho detailů, které často dost nudí. Děj se v tom ztrácí. Styl psaní ve mě vůbec neprobouzel obrazotvornost. Závěr na autora klasický - najednou je vše hrrr, velká akce, neskutečné zvraty a bác a je tu konec. Pro mě dost zklamání. Naopak film z roku 1987 se podařil o dost lépe - neobsahuje totiž milión nudných pasáží a i samotný děj je upraven k lepšímu zážitku. 60%, 3. 6. 2024.
Další špionážní klenot z pera mistra tohoto žánru Frederika Forsytha. Poutavý smyšlený příběh, který má vše na co jsme od tohoto autora zvyklí. Napětí, špionáž, studená válka, geopolitika. Osobně bych to kvalitou zařadil hned za Šakala a Boží pěst.
Kniha vydána u nás v roce 2009, ale autorem napsána dříve, román se týká bývalého SSSR, některé popisované špionážní akce jsou trochu úsměvné, ale kniha má svou hodnotu.
Krásný příběh a druhá nejlepší kniha, kterou jsem od autora zatím četl. Její příběh je zajímavý, napínavý a poutavý. Mohu vřele doporučit.
První kniha, kterou jsem od tohoto autora četla. Ze začátku mi trvalo než jsem se začetla, ale pak dobrý, napínavý. Určitě doporučuji.
Klasika, co více říci. Po 20 letech jsme opět vytáhl z knihovničky a začetl do mistra vypravěče. Příběh tak aktuální v tuto chvíli, až z toho trochu mrazí. Jak si stárnoucí vládce Ruska (tady ještě SSSR), chce najít své místo v dějinách za každou cenu. Čtvrtý protokol je přece jen starší špionážní kniha, takže dnešní čtenář se musí trochu "usmívat pod vousy", jak problémy v ději by dneska běžný smrtelník vyřešil pár kliky na PC či mobilu, přesto je to stále tak čtivé dílo, že vás příběh doslova pohltí a nejste schopen knihu odložit .... Přečteno v rámci Výzvy 2022 a vřele doporučuji.
Skvěle napsaný, nesnesitelně napínavý, a navíc ve světle, nebo lépe stínu, současné imperiální ruské politiky a kauz jako je otrava Skripalových nebo výbuch ve Vrběticích, je tento román nepříjemně aktuální!
Do podrobna vylíčené mocenské sktruktury občas zahlcovaly svou suchopárností, občas jsem se přistihl, že už už knihu asi odložím, už mne unavovalo to neustálé do pintlichu líčené postupy vyšetřování, nakonec jsem ale udělal dobře, kniha ke konci gradovala. Vím, že pan Forsyth je puntičkář a mistr detailů znalý problematik špionáže, nicméně zde mne tuto knihu trvalo trochu déle dočíst.
Doba studené války ideálně nahrávala špiónům, tajným dohodám, tajným zbraním... což je v současné době sociálních médií, rozvětvené sítě kontrolních satelitů, stamilionů mnoha subjekty kontrolovaných mobilních přijímačů, dronů nebo Snowdanů, už hodně obtížné. A jako obvykle proti sobě Forsyth postavil hlavní protagonisty obou stran zabarikádovaných táborů, sovětskou KGB proti Američanům a Britům. Ve hře přitom není nic menšího než pokoutně sestavená jaderná bomba. Vděčné studenoválečné téma, na které byla natočena celá řada filmů. Forsyth je nicméně Forsyth. Jeho postřehy, komentáře a osobní vhled dodávají dílu na věrohodnosti a napínavosti. Tentokrát je v ohrožení Britské království. Dodnes dochází k diplomatickým přestřelkám mezi Rusy a Brity (nejenom), motivem jsou například kauzy otravy armádním jedem novičokem - jak vystřihnuté z dob studené války. Takže i ve svém požehnaném věku má Forsyth stále o čem psát. Válka neválka. Ovšem i takový "Masakr na Národní třídě" by rozhodně bylo nosné téma (ad Jadran).
Ano, trochu slabší než podle mě nedostižitelný Šakal, ale na druhou stranu vysoko nad konkurencí (hodně mě třeba zklamal J. Le Carre svým Špionem, který přišel z chladu a ještě horší bylo filmové zpracování). I filmová verze je poněkud slabší, Pierce Brosnan charakterově hodně připomíná Šakala, ale prostě mu to nevěřím, ale nejvíc mě pobavilo, jak si dějiny s Frederickem Forsythem zahrály poněkud zlomyslnou hru. Onen generální tajemník, který navzdory všem svým podřízeným, kteří měli přece jenom víc rozumu a větší pud sebezáchovy, než aby připustili jaderný konflikt totiž Forsythovi zemřel hned po roce (Andropov) a celou akci by tedy nemohl takhle nechat několika vybranými jedinci uskutečnit.
Na druhou stranu je zajímavé, že vlastně bez "zrady" oněch funkcionářů z KGB by možná k odpálení bomby došlo. Tihle lidé totiž vědí vždycky první, která bije. A že naivita generálního tajemníka, kterému radil největší britský zrádce všech dob Kim Philby, že "malou" jadernou explozi podpoří Labour Party ve volbách, což povede k vyhnání Američanů z Británie byla na úrovni plánovačů třeba sarajevského atentátu. Kdyby se totiž někdo úspěšně pokusil o podobnou věc v reálu, asi bychom si tady nepsali svoje komentáře a dojmy. A co se týká oněch "vědoucích" z KGB, vybaví se mi i jejich kolegové z StB. Ti přece taky už před listopadem věděli, komu zvoní pomalu hrana a minimálně významná část se podle toho uměla zařídit včetně perfektní organizace a provedení akce zvané "masakr na Národní Třídě". I o tom by byl nakonec docela zajímavý thriller (Bez vědomí je trochu o něčem jiném a těch zvratů obsahuje taky zbytečně moc, jako od Le Carreho). Ale vlastně, stačilo si přečíst rozhovor se Zifčákem i některé dostupné dokumenty na stránkách ÚSTR a bylo to taky dobrodružné čtení. Akorát jsme ho zažili takříkajíc na vlastní kůži, i když z bezpečné vzdálenosti.
Tento příběh nezaujal.
Moc roztahaný. Chápu, že bylo potřeba proniknout co nejhlouběji, ale já u poslechu třikrát usnula. Být špion, rozhodně neuspěju :).
Moje nejoblíbenější kniha od FF, četl jsem už několikrát. Nezaujatý "novinářský reportážní" styl. Dokonale plánované operace, vliv potměšilé náhody, překvapivé zvraty, sympatický a lidský hlavní hrdina. Jednotlivé linky se postupně prolínají, tempo děje se zrychluje, závěr je strhující. Překlad by mohl být přesnější, nevystihuje také zcela F. styl, anglicky je kniha "hezčí". F. psal příběh z blízké budoucnosti, dnes je to retro ze studenoválečných 80. let.
Den pro Šakala pro mě jednoznačně lepší ale pořád za pět,dramatické,napínavé a překvapivé,uvěřitelně zasazené do doby studené války.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2005 | Ikona |
| 2014 | Seznam smrti |
Špionážní román s nevěrohodným námětem. Děj je popisný a místy až nezáživný a jen občas probleskne autorova kvalita.