Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků

Nic nového pod sluncem. Na to, jak o knize všichni básní, to žádnej převrat není. Prostě všechno co všichni víme, jen se tím neřídíme..

Prostě těmto jihoamerickým autorům nemůžu přijít na chuť. Hlavní myšlenky v knize - tedy "dohody" se mi líbí a jejich využití je určitě prospěšné. Ale jsou uvedeny už na záložce knihy a možná by stačilo přečíst jenom to. Uvnitř jsou akorát obaleny pro mně většinou nesrozumitelným a podivným výkladem.

Tato kniha nepřínáší návod na šťastný život, jak možná mnozí očekávají. Mně ale otevřela oči. Něco si z ní vezmu, něco ne. Každopádně ale stojí za přečtení.

Knihu jsem dostala jako dárek, který se dá využít velmi rozmanitými způsoby - můžete s ní podložit kratší nohu od stolu nebo si třeba zatopit v kamnech. Pokud si jí budete chtít přece jen přečíst, připravte se, že zde najdete spoustu zajímavých a líbivých frází, s kterými se snadno ztotožníte. Tyto fráze však dohromady nedávají žádný smysl, jsou plné protimluvů a nelogických argumentů.
Už jen to, že kniha z podstaty nabádá, aby člověk nevěřil ničemu a nikomu kromě sebe, je jasným metodologickým přešlapem. Jak potom chce autor, abychom věřili obsahu samotné knihy a moudrosti starých toltéků, když se máme vlastně osvobodit od kulturních a náboženských předsudků?
Nejhorší ze všeho je, že na základě líbivých myšlenek autor podsouvá životní postoj, který je pro člověka i společnost přímo škodlivý. Jak už to bylo zmíněno v jiných příspěvcích, kniha nabádá k nekritickému egocentrismu a lhostejnosti k druhým lidem i společnosti. Autorovým ideálem je svět, ve kterém se lidé chovají po vzoru dvouletých dětí. Svět, ve kterém si každý dělá, co on uzná za nejlepší bez ohledu na druhé i na hlas svého svědomí. Takový svět se ale brzy stane pravým peklem na zemi.
Tak jako tak, kniha nepřináší nic originálního. Když si budu chtít přečíst některé z podobných myšlenek a mít u toho opravdu literární zážitek, raději strávím večer s Whitmanem nebo Emersonem.
Zkrátka řečeno - zas jeden z podařených marketingových tahů. Bohužel za cenu výdělku se hazarduje s důvěřivostí méně kritických čtenářů. Každého chraň jejich Soudce od toho, aby jim takový odpad zamotal někdy hlavu.

Slyšela jsem o této knize mnohé, tak jsem se k ní nakonec taky ze zvědavosti dostala. Ale musím říci, že asi nejsem ten správný typ čtenáře na takovou literaturu. Myšlenky a rady pro život v ní řečené mi nepřijdou převratné ani nové, jsou to věci, které tak nějak všichni víme a známe, byť se podle nich neřídíme. Když si budu chtít přečíst něco o životě sáhnu spíš po nějaké klasické filosofii. Komentář yenda1 - souhlasím. Podle mě velmi přeceňovaná kniha.

Čtenářská výzva 2016: Kniha doporučená kamarádem.

Moc mě nenadchla. Raději mám verzi od Jaroslava Duška.

já nevím,nějak mě to neuchvátilo

Mohu vrele doporucit. Kniha ma svuj puvab uz v samotne prezentaci jistych privilegovanych myslenek, ale nejvice me zasahlo 'kourove zrcadlo'. Pak uz byla cetba sama o sobe jako osvezeni ranni rosou..

Myslím, že čtyřicet let totalitního režimu se podepsalo nepříznivě na spoustě lidí, tahle kniha nemá chybu a kdybychom se podle ní chovali, ušetřili bychom si hodně nepříjemných chvilek života. Jaroslav Dušek ji dokáže navíc vysvětlit velmi populárně. Můj názor, který nikomu nevnucuji.

Po přečtení mi došlo, že pokud mám zkusit aplikovat aspoň jednu z dohod do svého života musím být mnich v Tibetu a zasvětit celý život meditaci, ale i tak jsem se zde něčemu přiučil a zjistil, že na světě nejsou jen dementi.

Bylo to před pěti lety. Těžké životní období, nebylo mi do zpěvu, na čtení jsem neměl chuť. Sáhnul jsem po knize, kterou bych v běžném provozu s klidem přešel.
Čtyři dohody mám před sebou. Pět let jsem ji neotevřel. Teď do ní juknu, jenom kvůli tomuto komentáři. Spousta poznámek, vpisků, z čehož vyplývá jisté zaujetí. Myšlenky, určité úryvky jsou výborné, to je třeba uznat. Ale proč jsou výborné? Zkrátka proto, že se jedné o jakousi moudrost lidstva jako takového. Myšlenky o "nebrání si ničeho osobně" najdeme v různých modifikacích všude na světě. Já osobně jsem se s tímto přístupem setkal u starých dobrých stoiků. A to je problém knihy, jakožto celého slavného New Age. Tak trochu vykradačka, tak trochu přežvykování dávno vyřčeného.

Nemám rád New Age. Vše je hrozně zkratkovité. Čtyři dohody nevyjímaje. Už zase čteme bláboly o rychlé proměně života. Do hajzlu s rychlým a snadným. Už to by mělo čtenáře varovat. New Age je instantní polévka pro ty, kteří chtějí přeskočit všechny ty knihy psané v rozmezí mnoha tisíc let, chtějí je smrsknout do knihy čítající ne více než několik desítek stran. Laciná cesta, jednoduchá cesta, falešná cesta.

Done Migueli, odnese to za všechny, poněvadž vím, že si to nebudete brát osobně a určitě nezhřešíte slovem. Svůj komentář jsem napsal tak, jak nejlépe dovedu a tím pádem si o Vás ani o knize už nikdy nevytvořím žádné falešné domněnky.

Zajímavě podané vnitřní „dohody“ jak se chovat a dívat na svět i s pokusem zdůvodnit proč jsou správně (či lepší než jiné).

Podáno A. americkým způsobem, B. v mystickém hávu což trochu mě asi zbytečně rozptylovalo (a odmýšlel jsem si to), ale jinak příklady k věci byly dobré, protože velmi přesně umí asociovat poměrně širokou sortu vzpomínek na dané konkrétní situace.

Mě osobně kniha v mnoha věcech ohromně sedla, ale... spousta nápadů mi přišla až příliš naivní. Možná že je to prostředím, autor žije v dost odlišné společnosti, nějak si nedokážu přestavit, že bych dokázala bez obav tady dávat všem najevo city. Většina lidí by to asi nepochopila.
Ale takové věci, jako neodsuzovat, nedělat si domněnky (na to jsem mistr), nebo odpouštět, ne kvůli tomu člověku, ale sobě, to je přesně to, co se potřebuji naučit.
Určitě se z knihy dá spousta věcí vzít, nebo minimálně se nad nimi zamyslet.

Určitě skvělý návod, jak se v dnešní úspěchané době zamyslet nad životem, činy, slovy.....Ale divadelní představení J. Duška na mě zapůsobilo věcněji a lépe pochopitelněji než kniha.

Navrhoval bych na databázi knih zavést kategorii "nedočtené". Myslím, že Čtyři dohody by byly na krásném čtvrtém místě (za odstínama šedi).

Něco na knížce je, ale nedokážu přesně říct, co. Její základ a hlavní motiv oceňuji, ale něco mi v ní chybělo. Také mi přijde, že se s některými věcmi dost opakuje.. Ale to je jen můj názor.

Jsem trošičku rozpačitá. Krásné myšlenky, ale není to pro každého. Daleko lepší než kniha je zpracování a představení Jaroslava Duška.

Svět je iluze a je třeba jít za ....

Knihy zpravidla hodnotím, jakmile jsem je přečetla celé. Čtyři dohody však představují výjimku, protože je jednoduše přečíst nejsem schopná. Navíc mi pěkně hnou žlučí.

Čtyřmi dohodami jsem před nějakou dobou prolistovala u mé kamarádky, která je zbožňuje, a musím přiznat, že jsem se zhrozila. Nesnáším knihy, které člověku jen cpou nějaké "vyšší pravdy", které však nikam nevedou a vůbec nepodněcují k zamyšlení, a Čtyři dohody právě k takovým knihám patří. Když ony čtyři dohody logicky rozeberete, nedávají smysl a to, že se ani nedají dodržet, je pak jen třešničkou na dortu. Jak si nemám brát nic osobně? Jak si nemám vytvářet domněnky? To nejde! Člověk má prostě jisté vlastnosti, které sice nejsou zrovna pěkné, ale s tím se holt nedá nic dělat. Brát si věci osobně je nám přirozené, tedy alespoň pro mě. V některých situacích se od tohoto nešvaru oprostit dá, ale vždy? To tedy pochybuji.

Kdybych knihu četla, určitě najdu spoustu dalších věcí, které jsou v ní nesmyslné (jak už to koneckonců bývá u každé knihy podobného rázu), nač se ale zbytečně rozčilovat více než je nutné, že?

Lidi, prosím vás, přestaňte hledat obecné pravdy, ale zkuste si spíše najít vlastní cestu. Nepřejímejte takové populistické žvásty postavené na lžích (samotná existence Toltéků totiž není vůbec jistá) a napsané pouze za účelem vytáhnout z vás peníze!