Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Ve Čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou k zbytečnému utrpení. Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.
Duchovní literatura New Age
Vydáno: 2016 , PragmaOriginální název:
The Four Agreements: A Practical Guide to Personal Freedom (A Toltec Wisdom Book), 1997
více info...
Přidat komentář
Takzvaná opakovací kniha, tedy kniha, u které člověk obsah už podvědomě zná, ale potřebuje, aby všechno vědění někdo sepsal a předložil v ucelené formě.
Pro mne inspirující kniha o tom, jak přestat očekávat, hodnotit, odsuzovat sama sebe. Jednoduché rady, které není tak jednoduché aplikovat. Každý si asi najde v knize své, já četla v době, kdy mne hodně oslovila a prostě mi sedla. Viděla jsem i představení s J.Duškem, které z knihy vychází a spousta momentů je minimálně k zamyšlení.
Některé části knihy byly opravdu zajímavé a ráda bych je vzala za své...Predevsim mne zaujal postoj, že je vlastně jedno, co si o nás lidé v okolí mysli a naše osobnost je ovlivněna strachem, abychom byli prijmuti... vlastně asi ano, je nám to vstepovano již od narození.. myslím, že kniha dokáže ovlivnit opravdu otevřenou mysl..
Autor si sice místy protiřečí a plete pojmy s dojmy, nicméně furt platí, že z esoterických "vrhů" je to ještě ta lepší sorta, protože myšlenky samotné jsou celkem použitelné. A hlavně je to ještě předtím, než se Ruizův kult chytnul jako mašina na prachy.
Hezká a pozitivní kniha,dobře se mi četla a moudra v ní napsaná jsem si vryla do paměti. :)
Čtyři dohody jsou knihou z jedné strany oblíbenou a z druhé strany odsuzovanou. Já si myslím že je to kniha ze které by si měl člověk vzít hlavně to co mu pomůže a to co pozitivně rezonuje s jeho duší. Protože každý člověk je jiný a tak není nic divného na tom že jednomu kniha pomůže ale druhému ne.
Určitě bych neřekla že je to špatná kniha, spíš opravdu záleží na tom jaký jste člověk a co si z knihy vezmete.
Některé uvedené myšlenky jsou opravdu dobré, obzvlášť jsem poznával sebe i své blízké v částech "nebrat si věci osobně" a "nevytváření domněnek". Myslím, že v tomto případě autor skutečně uhodil hlavičkou o hřebíček. Když jsem si při čtení uvědomil, jak moc to sedí, jak si lidé často dělají život složitější, než by mohl být.
Ovšem druhá věc (a tisíckrát těžší) je, vymanit se z té psychologie stáda a opravdu se od toho oprostit. Máme to totiž v sobě zakořeněné vesmírně nesmírně.
Dejte si pozor na to, co a komu říkáte, nevytvářejte si falešné domněnky, nic si neberte osobně a ať děláte, co děláte, dělejte to poctivě. Některé myšlenky mi byly blízké, jiné mě nijak neoslovily. Čtení je to hlavně ke konci trochu moc sluníčkové a láskyplně všeobjímající, ale úplná ztráta času to nebyla.
Od téhle knihy nejde čekat, že po přečtení se jako mávnutím kouzelné hůlky proměníte v superčlověka, který bude pořád šťastný a nebude mít žádné starosti. Souhlasím tak s půlkou věcí, co zde autor píše. Za mě další celkem obyčejná duchovní kniha. Mnohem lepší byly knížky Muž, který chtěl být šťastný nebo Muž, který sázel strom:).
Sorry, ale tohle snad nikdo nemůže myslet vážně. Netuším, jestli to Ruiz napsal jen z toho důvodu, aby na sluníčkářích vydělal nějaký love, nebo si sám hraje na duhovou vílu, ale tohle fakt ne.
Dle čtečky jsem přelouskal 38 % a i to bylo fakt utrpení.
Čtyři dohody mám rozečtené už tak dlouho, že si myslím, že je nikdy nebudu moct odložit do kolonky "přečteno". Natož abych je mohla s klidným svědomím odložit do kolonky "přečteno, pochopeno a uchopeno za správný konec". Jak by to také tak mohlo být, když při každém otevření na člověka vyskočí náhodný řádek s myšlenkou, nad kterou je potřeba přemýšlet a uvažovat. A tak se zatím snažím nebrat si nic osobně a nevytvářet si žádné domněnky. Kupodivu to docela často jde a funguje.
Nečetla jsem jako knihu od začátku do konce. Když jsem měla náladu, přečetla jsem pár stránek. Donutila mě zamyslet se. A tak to asi má být.
Knihu jsem si přečetla znova s odstupem více jak pěti let. Poprvé se mi moc líbila, teď mi přišla o dost slabší. Sice samotné čtyři rady (dohody) považuji za skvělé, ale přijde mi zjednodušující říkat, že stačí, aby všichni tyto čtyři dohody dodržovali a svět bude naprosto bez problémů.
Kniha stojí za přečtení a zamyšlení, styl mi nesedl.
Co mě např. zaujalo:
"Máme potřebu vše ospravedlňovat, vysvětlovat, všemu rozumět, abychom se cítili bezpečni. Máme miliony otázek, které vyžadují odpovědi, protože existuje tolik věcí, které si uvažující mysl nedokáže vysvětlit. Když nám jiní něco řeknou, vytvoříme si domněnky, a když nám něco neřeknout, vytvoříme si je také, protože musíme naplnit svou potřebu vědět a nahradit komunikaci. I když něco slyšíme a nerozumíme tomu, vytváříme si domněnky o tom, co to znamená, a pak těmto domněnkám věříme."
O této knize jsem dlouho uvažoval, že si ji přečtu a konečně jsem se odhodlal a začetl jsem se. Kniha se mi líbila. Jedná se určitě o knihu, ke které se budu vracet. Tuto knihu určitě doporučuji k přečtení.
Čtyři dohody, které bychom měli podle autora dodržovat, abychom se cítili v našem životě šťastnější a spokojenější:
1. Nehřešte slovem
2. Neberte si nic osobně
3. Nevytvářejte si žádné domněnky
4. Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete
V knize se vyskytovalo hodně myšlenek, které mohou čtenáře nakopnout, aby se sám nad sebou zamyslel a mohl udělat změny ve svém životě, pokud bude chtít. Autor v knize uvádí praktické situace, na které můžeme narazit v běžném životě a na jejich příkladech můžeme vidět, co třeba může s některým člověkem udělat jedna nevhodně zvolená věta. V některých situacích jsem se poznával a viděl jsem na sobě chyby, kterých jsem se dopustil. V minulosti jsem si například moc bral k srdci, když se ke mně někdo nezachoval dobře, anebo jsem také uvažoval nad tím, co si o mně myslí ostatní lidé, a říkal jsem si, jak mě vidí ostatní z jejich pohledu. Také mi bylo nepříjemné, když jsem se dozvěděl, že o mně někdo povídal za mými zády a nebyla to zrovna nejlichotivější slova. Cítil jsem se tehdy jako zpráskaný pes a skutečně jsem se tím trápil. Určitě souhlasím s autorovou myšlenkou, abychom si nevytvářeli žádné domněnky. Pokud nám není něco jasné, máme pokládat dotyčnému člověku otázky a záleží na něm, jestli nám na otázky odpoví či nikoliv. Určitě je lépe mít jistotu nežli vytvářet různé teorie, které mohou být scestné. Jedna z dalších myšlenek je ta, že je lépe žít v přítomnosti a nezabývat se příliš minulostí nebo budoucností, protože tak nám zbytečně uniká přítomnost. Dá se říci, že jsem s mnoha autorovými myšlenkami souhlasil. V současné době se na mnoho věcí dívám jiným pohledem a beru mnoho věcí s nadhledem. Snažím se nezabývat malichernostmi a věcmi, které nemohu ovlivnit.
Autor poukazuje v této knize na to, že člověk je sám svých pánem a mnohdy je v jeho silách, aby ovlivnil věci k lepšímu a nespoléhal se na Boha a pevně stanovené doktríny, které dodržují věřící. Mám pocit, že tato kniha nemusí oslovit čtenáře, kteří věří v Boha a s mnoha tvrzeními nebudou třeba souhlasit, protože autor si nebere na téma náboženství žádné servítky. Osobně věřím, že existuje nějaká vyšší síla, vyšší moc, nicméně si myslím, že tato kniha může pomoci mnoha lidem, může jim otevřít oči, může zmírnit jejich trápení, když se podívají na své problémy z jiného úhlu pohledu. Čtenáři mohou přehodnotit svoje chování a zamyslet se nad tím, v čem by na sobě mohli zapracovat, aby byli odolnějšími a silnějšími a aby dovedli pracovat a správně vyhodnotit situace, které jim do cesty přinese život.
Některé z myšlenek, které mne oslovily: /Myšlenek je mnohem více/
Strach z odmítnutí se stává strachem z toho, že nejsme dost dobří. Nakonec se staneme někým, kým nejsme. Staneme se kopií názorů matky, otce, společnosti a náboženství.
Skutečně spravedlivé je platit za každou chybu pouze jednou. Skutečně nespravedlivé je platit za každou chybu vícekrát.
Smrt není naším největším strachem; naším největším strachem je riziko žít – riziko žít a vyjádřit, kým skutečně jsme. Být sám sebou je největší lidský strach.
Lidé se donekonečna sami trestají za to, že nejsou tím, kým by podle sebe měli být. Haní sami sebe a nechávají se hanit od jiných.
Máme potřebu být přijímání a milováni, ale nedokážeme přijímat a milovat sami sebe.
Hřích začíná tím, že sami sebe odmítáme. Sebeodmítání je největším hříchem, který můžeme spáchat.
Když skutečně uvidíme jiné lidi takové, jací jsou, aniž bychom to brali osobně, nemůže nás nikdy zradit nic z toho, co říkají nebo dělají. I když nám lžou, je to v pořádku. Lžou nám, protože mají strach. Mají strach z toho, abychom neobjevili, že nejsou dokonalí.
Když nebudeme brát nic osobně, dostane se nám obrovského množství svobody.
Vždy je lepší klást otázky, než si vytvářet domněnky, protože domněnky nás předurčují k utrpení.
Naše láska nikoho nezmění. Pokud se jiní změní, pak se změní proto, že se změnit chtějí, ale ne proto, že je chceme změnit my.
Audio:
Autor se snaží obrátit na ruby způsob myšlení a chování pro lidi v podstatě přirozený a nakukat nám, že žijeme úplně špatně.
Chvílemi jsem si připadala, ačkoli jsem to osobně nezažila, jako u výslechu příslušníkem STB, kdy mu řeknu pravdu tak, jak ji znám, on mi rozbije držku, pak do mě kope, přičemž opakuje větu, kterou si mám jako pravdu zapamatovat a dál ji šířit.
Bohužel, tahle kniha je možná navenek plná mouder, ale nutí lidi je překrucovat ve vlastní neprospěch.
A protože autor sám uznává, že slovo je největší zbraní, kterou člověk má, tu devastaci si uvědomuje a měl by přes držku dostat on.
Jo, ale hlavně by si to neměl brát osobně, páč já to přeci tak nemyslím.
O několik dní později: objevily se nové komentáře a čtenáři v nich uvádějí věci, které je zaujaly. A mně se otevírá kudla v kapse, protože jestli normální člověk věří třeba tomuhle:
"I když něco slyšíme a nerozumíme tomu, vytváříme si domněnky o tom, co to znamená, a pak těmto domněnkám věříme."
???
To je ale taková číčovina!!!
Sakra, když něčemu nerozumím, najdu si vysvětlení. Potom nemusím věřit domněnkám, jelikož pokud to dělám, aniž bych chtěla znát pravdu, jsem blb. No prostě... tuhle knihu bych plošně spálila, protože je plná tolika nesmyslů, až škodí.
Jak jsem psala, nutí lidi uvažovat nepřirozeně a k tomu je navíc ponižuje.
65% - Ta moudra sama o sobě jsou určitě v mnohém inspirativní - nehřešte slovem, neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky a k tomu ještě dělejte vše, jak nejlépe dovedete (protože tím se každopádně nedá nic zkazit), i když by z toho stačil zřejmě udělat jeden delší článek a vysloveně bych z toho neždímala materiál na celou knihu. Hodně dobré je ono - neberte si nic osobně, protože všechno, co vám kdo říká a jak se k vám chová, vypovídá věci často spíš o něm a ne o vás - protože vás vlastně vůbec nezná. Jo, tohle je asi hodně velká pravda a když jsem teď svědkem, že se někdo do někoho naváží, docela je zajímavé se na to dívat z tohoto úhlu pohledu. Jenže autor už to přehání, když tvrdí, že tím dojdeme štěstí - jako, když to hodně přeženu, asi bych nechtěla sedět v plynové komoře a snažit se umřít se šťastným úsměvem na rtech, protože přece ti náckové o mně nic neví a všechna ta zvěrstva dělají proto, že sami mají nějaký problém. Taky mi přišlo přehnané, že vlastně nemám nikomu věřit, co mi říká, ani to dobré, ani to špatné, protože ten člověk se zabývá sebou a nikoli mnou. Takže fajn, ono je pak lepší spolu vůbec nemluvit, nesnažit se druhého pochválit a ani ho nekritizovat, i když to, co udělal bylo zjevně objektivně špatné. Jako kdybychom se podle názoru autora každý měli uzavřít ve světě vlastní hlavy a řešit jen sami sebe - a to mi přišlo smutné... No, nakonec je to i přes všechnu slávu jen další rádoby návod na život jako hromada dalších - a člověk by si z toho měl vybrat to, co jemu samotnému pomůže - a o to jsem se snad úspěšně pokusila.
Samotné čtyři dohody jsou defakto velmi využitelné a praktické a souhlasím s nimi, ačkoliv je vnímám trochu jinak, než autor a nevyháněla bych je tak do extrému (mám totiž neblahé tušení, že kdyby si nikdo nic nebral nikdy osobně, tak bychom nikdy neměli žádné vztahy, heh).
Pokud mám však hodnotit knihu samotnou, to je prostě slušná kopa duchovního bordelu a nezdravého sluníčkářství. I když má kniha něco málo přes 130 stran, celou dobu mě provázela myšlenka, jak nešikovně a nečtivě autor natahuje ,,moudro", které by se vešlo na 20 stran. Nehledě na to, že Miguel prostě neumí psát a dokola mele jedno a to samé jako kafemlýnek a hučí vám ďuru do hlavy. Navíc se nemohu zbavit toho zlého pocitu, že se mnou autor zkouší dost prudce manipulovat a já tohle prostě nemám ráda a přesně proto tyhle knihy nečtu. A nyní myslím manipulaci ve stylu: ,,Vesmír funguje takhle, jen ty a všichni okolo jste moc omezení abyste to viděli." Takových knih už tu bylo. A jako vrchol sprostosti to celé zaobalí jako učení ,,Toltéků", aby to znělo vznešeněji. Nakonec bych snad jen řekla, že kniha snad může pomoct lidem, co řeší moc složitě jednoduché věci. Lidem, co se pokouší řešit složité věci jednoduše by mohla naopak ublížit.
Autorovy další knížky
2001 | Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků |
2010 | Pátá dohoda |
2003 | Láska, vztahy a přátelství |
2004 | Hlas poznání |
2002 | Čtyři dohody – Pracovní kniha |
Mám ji moc ráda. Čtu si v ní často, někdy semtam dle nálady a potřeby. Musím říct, že mi pasáže v ní pomohly se podívat z jiné strany na vztahy, v krizových situacích zklidnit a brát si mnohem méně věci osobně. Hodně se mi i vyplatilo, potvrdilo, jak zavádějící je vytvářet si domněnky, i když někdy je to i sranda, jak si umí hlava žít vlastním životem. Mně přijde moc fajn a inspirativní, ale samozřejmě jako se vším jen pro ty, co chtějí číst a rozumět. A v podání pana Duška, pecka