Čtyři muži na vodě aneb Opilé banány se vracejí
Petr Šabach
Frajeři z knihy Opilé banány jsou zpátky, po dvaceti letech se znovu sešli v plné polní a jako by se za ty roky nic nezměnilo. Právníka Honzu Břečku dovedli k oltáři opilého, Víťovi s sebou na výlet musí vzít aspoň nafukovací pannu a Jirka Ptáčník hraje ve filmech, kde mu nejlíp ze všeho jdou mrtvoly. A Petr nějak nevědomky sešel na cestu vyšlapanou alkoholickým otčímem Béďou. Touhu někam pláchnout má tohle mužstvo pořád stejnou. Tentokrát to ale vezmou po vodě. Jejich vtipné a trapné eskapády plynou příběhem stejně jako gumový člun naložený namísto posádky basou piv. Kafe se tam pije jedině ovoněný rumem a čeká se, až všechno uschne a kocovina vyprchá. A i když člověka pozře jez, cestou po proudu poztrácí parťáky, nebo když se kvůli rybičkou prodloužený čáře života nedozví datum svý smrti, není důvod k panice. Občas se totiž může mimo ocitnout každej z nás a zkrátka nikdo nikdy neví.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé setkání s literárními postavami po letech. I když to bylo úsměvné čtení pro chvíle odpočinku, bylo to tak trochu i smutné (například setkání syna a otce po 30 letech), ale zase jako vždy u Šabacha ze života. Nic vymyšleného. A také mi přišlo , že se ani příliš nic moc v jejich životech nezměnilo. O 20 let starší. A zda byli také o 20 let zkušenější a moudřejší a nalezli v životě to, po čem v mládí toužili, to už nechávám k zamyšlení... Opilé banány se mi ale líbily o něco více.
To je zajímavé, četl jsem to před Opilými banány a řval smíchy mnohem víc. Že by návod, v jakém pořadí číst? Nevím. To si ani nedokážu představit zfilmované, něco mezi Pupendem a Proč bychom se netopili?
Šabachovými texty se takříkajíc prochechtávám. Ten styl vyprávění mám moc rád. Jestliže ostatním knížkám dám pět hvězd, tady si dovolím o jednu ubrat; Čtyři muži na vodě jsou přece jenom o malilinko slabší. Kdyby se tak dalo dát čtyři a půl...
Velmi dobré navázání na osudy postav Opilých banánů. Nic víc nic míň než sakra dobrý Šabachův standart. Díky!
Tak tento humor je má krevní skupina, já tomu možná bláhově věřím, protože je to úžasné.
Můj první Šabach a jsem spokojený. Četl jsem při cestě z práce a při pasáži kde skákal Břečka o tyči jsem řval smíchem na celej autobus. Chvilkama trochu smutnější, většinou ale vtipné a legrační.
O něco méně vtipné než Opilé banány, ale i tak je to pořád hrozně příjemný na čtení. Prostě takovej krásně zachycenej život. U Šabacha mam prostě vždy pocit jako bych četl o sobě. Tahle kniha se sice už odehrává, když je hrdinům po čtyřicítce, ale pořád mám pocit že to je o mě. Akorát v budoucnosti :-)
Ale jo, párkrát jsem se hodně zasmál:) Nicméně jako celek dost jednoduché, hodnotím 3,5 hvězdičkami;)
Autorovy další knížky
2005 | Hovno hoří |
2006 | Občanský průkaz |
2010 | Opilé banány |
2012 | Království za story |
2009 | Babičky |
Fajn oddechovka