Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531922/bmid_cyklistka-osud-posledni-baronky-65c886c7acec5.png
4
540
540
OSUD POSLEDNÍ ŠLECHTIČNY Z RODU BATTAGLIA Být vzornou manželkou: takový osud měl čekat Blanku ze šlechtického rodu Battaglia. Její dobrodružná povaha jí však velela jinak. Z divokého děvčete vyrostla sebevědomá žena, která na kole zcestovala kus světa. Své stáří Blanka pak tráví v chátrajícím rodném zámečku v jihočeských Bratronicích. Sleduje, jak známý svět kolem ní mizí. Až díky studentce žurnalistiky Kláře ožívají vzpomínky na Blančin dávný pestrý život – i na její osudovou lásku, po které jí zůstal jen nikdy nepřečtený dopis. JANA PONCAROVÁ Jana Poncarová žije v Plzni, je novinářka a copywriterka. V příbězích, které píše, hledá pravdu o světě a vlastní osvobození. V roce 2018 debutovala úspěšným románem Podbrdské ženy, který sleduje osudy tří generací žen žijících v podhůří Brd. O rok později vyšel román Eugenie inspirovaný skutečným osudem plzeňského hotelu Continental a jeho majitelky.... celý text
Romány Literatura česká Biografie a memoáry
Vydáno:
2021
,
Voxi
Interpreti: Jana Plodková , Dagmar Čárová
více info...
Přidat komentář
Poutavě napsaný příběh ženy, která neměla úplně jednoduchý život. Oceňuji, že autorka píše velice čtivě. Mám ráda příběhy psané podle skutečnosti, proto jsem ráda, že jsem narazila na knihu "Zámečky a tvrze Jižních Čech aneb Jak se na nich žije dnes" 3. díl, kde je asi 40 stran věnováno zámku v Bratronicích. Hodně místa i dobových fotografií je věnováno právě Blance Battaglia.
Knížka mě zaujala už svým názvem a obálkou a ani po přečtení jsem rozhodně nebyl zklamán. Mám rád životopisné knihy založené na skutečných událostech a osudech. Tohle byl hodně pohnutý osud. A kduž jsem se v knize dočetl, že o ní a jejím bratrovi napsal jednu povídku i Ota Pavel, hned jsem si ji musel znovu přečíst. A to asni nemluvím o pročítání wikipedie ...
Uvítal bych i trochu přehlednější životopis této baronky, ale takto jsem se mohl více vcítit do atmosféry doby po první světové válce až po sametovku. Děj se proplétá v různých časových úrovních, takže vyžaduje spoustu pozornosti, ale odměnou je možnost procítit veškerou bídu života hrdinky. Není to snadné čtení, nebyl to snadný život.
...o paní baronce jsem dosud nevěděla nic. Jaké milé překvapení na konci bylo zjištění, že zámek skutečně stojí, že paní baronka skutečně žila. Dokument o paní baronce jsem shlédla a teď ještě vidět ten zámek, jež byl svědkem křivd minulého režimu. Krásný, čtivý příběh už od začátku
Cyklistka je zajímavá kniha, pro mě zatím nejlepší od Jany Poncarové. O baronce Blance Battaglia jsem nevěděla, i když bydlím kousek od Blatné.
Jak jsem se na knihu těšila, tak jsem bohužel byla zklamaná. Podbrdské ženy mě naprosto uchvátily a já čekala podobnou pecku. Navíc jsem si dopředu hodně četla o Blance i Battagliových, tak jsem čekala spíš silný historický román o životě paní baronky, než z hlavní části románovou fikci. To bylo asi tím hlavním, co mě zklamalo. Neseděly mi ani dvě dějové (časové) roviny. Vyloženě mě rušily a vlastně nic objevného nepřinesly. Pořád jsem čekala, že v té současné lince dojde k tomu, že baronka bude vyprávět a že se celý příběh nějak sjednotí. Nestalo se.
Nejvíc mi vadí to, že není absolutně zřejmé, co v románové části odráží skutečnost (střípky z Blančiných vyprávění) a co všechno si autorka vymyslela, aby měla román o baronce, která jezdila na kole. Já si po dočtení knihy ještě hledala další informace a fotografie a mám dojem, že to mě uspokojilo nakonec víc než kniha samotná.
Pozitivně tedy hodnotím jen krásnou češtinu. Pokud hledáte román o baronce a nechcete nad ním přemýšlet, doporučuji. Pokud chcete něco víc, knihu nečtěte a koukněte na studentský film Petra Václava Paní Le Murie. Dá vám mnohem víc a nepřinese zklamání z nenaplněných očekávání.
Knížka mě zklamala , cíleně jsem ji vyhledala po přečtení knihy Alžběta a Nina. Čekala jsem podobnou úroveň, ale to se bohužel nekonalo.
Četla jsem všechny knihy autorky a ani tato nezklamala.
Silný lidský příběh, tím spíše, že je pravdivý. Krásná čeština.
Není to moje první kniha od autorky a proto ubírám dvě hvězdičky.Tato nebyla ,tak čtivá ,jako ty přeešlé,bohužel se přikláním k některým,kteří se museli do četní nutit a dočíst.Příběh nádherný ,ale jak u zde bylo zmiňováno,také jsem se nemohla začíst.
Na komentář jsem si nechala čas, přesto nějak pořád nevím jak popsat moje pocity. Příběh baronky pro mě nebyl neznámý. Znám místa kde se odehrává. Dokonce jsem se s paní baronkou jako malá skautka potkala. Možná proto jsem při čtení pořád přemýšlela o tom, co je podle pravdy a co si autorka domyslela. Co na mě však zapůsobilo je krásná čeština. Pak také oceňuji, že si autorka vybrala příběh silné a soběstačné ženy. Přesto, že byla Blanka baronkou, dokázala si jít za tím, co považovala za důležité. Ještě musím vyzdvihnout, že se na konci knihy dozvíme co je pravda a co fikce.
Dala jsem jen tři* protože kniha Alžběta a Nina mě zaujala víc. A těším se na Podbrdské ženy.
Z knížky jsem byla dost zklamaná a ke konci jsem se musela dost nutit, abych ji dočetla. Příběh je zajímavý, ale tempo vyprávění bylo pro mě momentálně pomalé až nudné.
Kladem je určitě silný příběh, druhým kladem je jazyk. Kompozice mi nevyhovovala. Zdá se, že je módou střídat vypravěče nebo časové roviny, ale zdaleka ne všem knihám to sedí. Cyklistku cítím jako příběh, který střídáním časových rovin utrpěl. Navíc přechody byly někdy tak náhlé, že jsem někdy až po několika větách pochopila, že jsem třeba z Blanky studentky přeskočila k Blance v pokročilém věku. A pak je tu ještě jedna záležitost - tak pohnutý osud nejen Blanky, ale celé její rodiny, a přesto mne nechytil za srdce. Blanka mne nepřivedla k tomu, abych s ní cítila dojetí, strach, vztek. Nic. Věděla jsem, chápala, ale nešla jsem pohnutou cestou s ní. Jen maličký kousek textu ve mne způsobil to správné chvění - když si Blanka četla, co o ní napsal Ota Pavel. Tu povídku si musím najít.
Kniha mě nebavila, chaotická, chvilkama jsem se i ztrácela. Očekávala jsem víc..
Silný příběh baronky Blanky z Bratronic byl napsaný na motivy skutečných událostí jejího života. Prolínání malých osobních a velkých světových dějin. Krásný jazyk. TOLERANCE!!!
Myslím, že je to dosud nejlepší autorčin román. Opět vrcholně ženský příběh o síle a jak je důležité se nevzdávat.
Moc hezký příběh o baronce Blance, jejím životě a především nezapomenutelné životní lásce Richardovi. Blanka byla velmi sebevědomá a statečná žena, která se takřka ničeho nebála. Mě byla sympatická a její životní příběh mě bavil.
Autorka má dar používat krasniu češtinu. Na příběhu mě fascinovalo, jak si hlavní hrdinka Blanka dokázala jít za svým, nedbala na konvence a byla sama sebou. Zároveň jsem si znovu uvědomila v kolika totalitách a hrůzách vyrůstali lidé narození na počátku 20.století, co všechno museli vydržet. A celou knihou se proliná motiv veliké lásky.
Skvěle vybraný motiv příběhu dotvořený fantazií tak, že jsem se dokázala do hlavní hrdinky vcítit. Opravdu působivé, i když smutné zamyšlení nad osudem šlechtičny, které vlastně nezbylo skoro nic, jen troska majetku, o níž se stará.
Líbil se mi styl vyprávění a nevadilo mi skákání v čase, naopak. Myslím, že tahle kniha ve mně bude dlouho rezonovat. Navíc jsem viděla i krátký dokument, podle něhož to autorka napsala, ten působí ještě děsivěji, život na jeho konci bez smyslu...
Štítky knihy
aristokracie, šlechta paměti, memoáry česká literatura česká šlechta
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Velice silný příběh, za mě nejlepší kniha od paní Poncarové.