Dáma a tučňáci
Hazel Prior
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506223/bmid_dama-a-tucnaci-bc3-506223.jpg
4
104
104
Veronica McCreedyová žije ve velkém sídle u moře. Miluje šálek čaje Darjeeling a sledování dokumentů o divoké přírodě. Nikdy ji neuvidíte bez rubínově červené rtěnky. I když v poslední době vidí Veroniku málokdo, protože ve svých 85 letech tráví většinu času o samotě. Veronika nemá rodinu ani přátele. Tedy alespoň o nich neví... A tak netuší, komu jednou zanechá svůj značný majetek. Ale dnes... dnes Veronika učiní rozhodnutí, které to všechno změní. Pořad o tučňácích, na jejichž záchranu jsou potřeba finance, obrátí Veroničin život vzhůru nohama. Vydá se na Antarktidu a objeví v sobě silnou náklonnost nejen k tučňákům, pozná totiž svého vnuka Patricka, pro nějž je nečekané setkání s bohatou babičkou doslova šok. A život se úplně změní i třem výzkumníkům žijícím na ostrově Locket Island, kteří se musejí s tvrdohlavou dámou naučit žít.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2022
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
How the Penguins Saved Veronica, 2020
více info...
Přidat komentář
Při prvních stránkách jsem si říkala, že to asi nebude můj šálek kávy, ale jsem ráda, že jsem vydržela a knížku dočetla. Knížka je psaná ze dvou pohledů staré paní Veronicy a jejího vnuka Patrika, kterého našla po x letech.
Nejdojemnější pro mě bylo čtení ve Veroničiných denících, to dodalo knížce úplně jiný rozměr a začalo mě to hrozně bavit.
Ač nejsem milovníkem zimy, tak příběhy tučňáků byly krásný a člověk měl hned chuť se tam vydat a vidět to na vlastní oči.
Pěkný motivační příběh o jedné staré dámě , která přes životní ztráty nachází sílu dál pokračovat a obohatit svůj svět o poznání světa tučňáků ....
Vydá se na cestu na Antarktidu - a netuší, jak pro ni toto dobrodružství bude přínosem....
Je to o hledání sama sebe, o mezilidských vztazích a vztahu k přírodě ....
.... život má nespočet kouzel .... přináší bolest a spoustu problémů .... ale zrovna když to chcete vzdát, nadělí vám něco úžasného ....
Samozřejmě jsem té svéhlavé Veronice držela palce - a ráda si přečtu další knihu ....
Šestaosmdesátiletá milionářka Veronica žije ve Skotsku ve svém honosném sídle, ale šťastná není. Po mnoha letech se rozhodne vyhledat svého nyní už dospělého vnuka Patricka, s nímž si ale na první pohled moc do oka nepadnou, a na základě dokumentárního seriálu o tučňácích si umane, že zajede na Antarktidu a vědce zkoumající tučňáky finančně podpoří.
Knížka Dáma a tučňáci nabízí celkem milé, dost předvídatelné čtení, které pro mě bylo v určitých momentech až naivně pohádkové Proto nedávám plný počet hvězd, nicméně pokračování už jsem si pořídila a nechám si ho na dobu, kdy budu chtít číst nějakou naprosto nenáročnou oddychovku
Hodnocení: 4* z 5*
(SPOILER)
Veronice je 86, na účtě jí leží miliony a žije sama v obrovském domě, kam ji chodí vypomáhat služebná. Na světě má ale ještě jednoho příbuzného - vnuka Patricka, kterého se rozhodne poznat na základě toho, že nemá komu převést dědictví. Jejich setkání ale není ideální. Patrick je zrovna po rozchodu s přítelkyní, na okně si pěstuje dvě rostliny marihuany - Hulíka a Huláka a jeho byt připomíná spíše doupě bezdomovce, než bydlení vcelku slušného chlapa. A Veronica si samozřejmě nemůže na návštěvu vybrat lepší dobu...Zklamaná se vrací do svého domu a když ji v televizi zaujmou dokumenty o tučňácích, je pevně rozhodnuta, že celé své dědictví daruje na jejich výzkum. Nejdřív chce ale onen výzkum na Antarktidě vidět na vlastní oči... A protože peníze řeší mnoho problémů, i přes nevoli výzkumníků tu Veronika nakonec tráví mnoho dní... Paličatého člověka ale nezměníte a tak asi nikoho nepřekvapí, že Veronica pozná sněhovou bouři na vlastní tělo a když má na mále, přicestuje za ní její odepsaný vnuk. Ten ještě před jejím odjezdem obdržel její deníky z mládí, díky kterým pochopil, že jeho babička není zlý, ale životem zmlácený člověk. Román o lidskosti, lásce, odhodlání, ale samozřejmě také tučňácích v hlavní roli, o jejich výzkumu a o tom, jak žijí lidé, kteří s nimi pracují.
Pro milovníka tučňáků jako jsem já byla tahle knížka povinnost. A ano, při mnoha scénách slzičky v očích byly. Díky doslovu jsem navíc důkladně prozkoumala možnost adopce tučňáka.
Moje hodnocení: 10/10
Když 86 -ti letá dáma vypátrá svého vnuka Patricka, který je zfetovaný, špinavý a neslušný, rozhodne se, že své miliony po smrti věnuje na záchranu tučňáků. Vydá se na jižní pol, aby se přesvědčila, že v televizi říkají pravdu. Patrikovi pošle skříňku, ve které jsou její deníky a z nich se dovídá, jak těžký byl její život a vydá se za ní, aby vysvětlil svůj omyl. Ten konec je smutné překvapení, ale příběh je moc hezký.
Nejprve jsem si vlastně vůbec nebyla jistá, jestli je to pro mě to pravé, ale jsem opravdu moc ráda, že jsem jí dala šanci!
"Pokud mě lidé, které jsem považovala za své přátele, nejsou ani ochotni vyslechnout, nehodlám se snížit na jejich úroveň a pokoušet se povědět jim svou část příběhu."
Příběh je vyprávěn jak z pohledu Veroniky, tak z pohledu jejího vnuka Patricka. Jako ozvláštnění zde najdete opravdu mnoho stran ze starého deníku, který nám odvypráví příběh Veroniky a my tak pochopíme co vše si zažila, od zklamání po zamilování.. Příjemným zpestřením byly i stránky z blogu, který z ostrova píše Terry.
Veroniku jsem prvních pár stránek asi moc nechápala, ale jakmile se dostane na ostrov Locket Island, zamilujete si jí. "Hamlet a já máme hodně společného. Oba jsme osamocení a trochu šílení. I já, stejně jako on, se chovám "divně"." Důležitou roli zde hrají i tři výzkumníci, kterým se babča Veronika nastěhuje na základnu.. Je to ten typ ženy, která je velmi elegantní a ne pro ní není odpověď.. Setkat se sní v reálu by byla určitě sranda..
Opomenout nesmím ani velmi hezky zpracované prostředí!
Příběh je plný naděje, odhodlání, moudrosti, humoru, ale i lásky (jak k lidem, tak ke zvířatům). Je to tak trochu pohádkový příběh, ale mě i tak dostal.
Knihu jsem četla v rámci spolupráce a nečekala jsem, že mě až tak moc chytne za srdce!
"Tihle lidé mají k věcem jiný přístup, protože toho hodně zažili. Nemají jenom spoustu vrásek, mají i spoustu... příběhů. A my si jich začneme vážit, až když tu nejsou."
Milý environmentální příběh, takový který je plný naděje,někdo by řekl ,že je to kýč,ale občas je třeba se nechat povzbudit.Hlavní protagonistka si mě získala. A i když celý příběh byl ve svém průběhu předvídatelný,byl neskutečně dojemný.
Příběh, který - přestože není moc uvěřitelný a ke konci dosti naivní - ve vás zanechá příjemný pocit, že svět ještě není tak moc špatný.
A já si při čtení řádků o mazlení roztomilých tučňáků často vzpomněla na zápisky cestovatelů po Antarktidě o neuvěřitelném pachu, které kolonie i jedinci vydávají :-)
Tohle bylo neskutečně milé čtení. Vtipné, na rozdíl od některých prvoplánově rádoby humorných románů. I těžké věci byly napsané s citem. Příjemné překvapení.
Dáma a Tučňáci - Hazel Prior
Jedna stařenka, pár milionů dolarů a spoustu tučňáků.
Veronica je starší svérázná dáma, která si myslí, že nemá žádnou rodinu. Jednoho dne vypátrá, že je babičkou a navštíví svého vnuka Patricka. Patrick však na ni neudělá nejlepší dojem.
Dny plynou dál až jednou Veronica zhlédne dokument o tučňácích, kteří ji uchvátí natolik, že se rozhodne vyjet si na dovolenou na Antarktidu. Bude se to zamlouvat členům výzkumného týmu tučňáků?
Tato kniha mi svým stylem připomínala tři knihy. Příběh Arthura Truluva, Muže jménem Ove a Tady byla Britt-Marie.
Máme tu ráznou, tvrdohlavou a životem zkoušenou dámu, která se na první pohled zdá nesnesitelná a chladná. Později, po odkrytí jejich deníků, čtenář pochopí, proč je jaká je a vcítí se do naší hrdinky. Od té doby jsem si já osobně Veronicu zamilovala. Je to statečná, silná žena.
Kniha sama o sobě je čtivá, stránky ubíhají jedna za druhou. Kapitoly jsou krátké, střídá se tu pár pohledů a také několik slohových útvarů.
Graficky je pak kniha krásně vyvedena. Nejen na přebalu.
Příběh se hodí především do této doby, kdy je venku sníh a člověk se může přiblížit pocitu, že je na Antarktidě. Oceňuji poznámky o tučňácích. Aneb člověk se učí celý život.
Já ale udělala jednu zásadní chybu. Dámu a tučňáky jsem přečetla v krátkém časovém horizontu po výše zmíněných knihách, a tak jsem si neužila knihu tak, jak bych mohla.
Nicméně kniha je krásným lidským příběhem a tzv. pohlazením duše. Nečekejte žádnou akci, žádnou wow lásku, ale milý příběh, který vás zahřeje u srdíčka.
Pokud máte chuť vydat se na zasněženou Antarktidu, tak vám tento výlet vřele doporučuji, protože to bylo moc milé povídání. Milé, vtipné, ztřeštěné a místy fakt bláznivé, ale pod vším tím zároveň hluboce lidské, odhalující traumata, která ovlivňují naše hlavní hrdiny, a vysvětlující tak jejich současné chování a postoj k životu... Všechny postavy, ne jen těch pár, které jsem vypíchla, byly velice zajímavé, originální, bavili mě tam fakt všichni. A jako velký bonus také vnímám spoustu informací ze zákulisí života tučňáků, vždycky mi přišli velice roztomilí, ale prd jsem o nich věděla, což teď už neplatí. Já si tento výlet užila a jen tak na něj nezapomenu.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Kniha je velmi hezky a mile napsaná, má krátké kapitoly a tím pádem se čte opravdu rychle.. Pomáhá tomu i velmi dojemný a vtipný příběh, s každou další stranou jsem chtěla vědět co bude dál a proč se V. rozhodla pro určité činy a jestli vše dopadne dobře, byla to občas emoční houpačka a líbilo se mi nenápadné poukázání na problém planety.
Mám ráda když se v knize prolínají pohledy postav, tady jich bylo pár a bylo to super.
Poměrně rozsáhlý román o svérázné dámě na sklonku života. Je to takové anglické, studené, rozvláčné, naivní čtení k čaji, které nikoho neurazí, maximálně u toho x-krát usnete. V kapitolách se prolínaly deníky s vyprávěním babičky a nalezeného vnuka, tahle pěkně udržovaná fazona příběhu se mi líbila. Nicméně musím říct, že jsem od knihy očekávala větší hloubku, jak lidsky tak třeba o těch tučňácích, autorka sice v závěru nastínila nějaké poselství, zmiňovala, kolik všeho nastudovala, no nevím, nevím. Celkově jsem příběhu moc nevěřila, propojení stanice v Antarktidě s traumatem s války mi přišlo bizarní a nepatřičné, stejně jako povaha hlavní hrdinky. Závěr byl pěkný a dojemný, ale po posledních asi sto stranách, kdy už jsem měla pocit, že nikdy nedočtu, jsem byla hlavně ráda, že to mám za sebou.
Tato kniha se ke mně dostala přesně v ten správný čas. Neměla jsem vyloženě čtecí krizi, ale příběh mi neskutečně sedl. Byla jsem smutná, když jsem knihu odkládala a nesmírně natěšená, když jsem se k ní vracela.
Hned od prvních stránek mě to chytlo, jelikož stará paní je taková vtipná šibalka.
Příběh začíná v době, kdy je paní Veronice McCreedyové už 86 let, žije v příliš velkém domě ve Skotsku, chodí k ní jen všetečná paní na úklid a pravidelně sleduje v televizi dokument o tučňácích.
Veronica se do tučňáků úplně zblázní a chce je poznat osobně (ano, ty tučňáky) a na základě setkání se rozhodne, zda finančně podpoří projekt na jejich záchranu. Podaří se jí spojit právě s vědci ze zmíněného dokumentu, který v TV sleduje a i přes jejich velké výhrady a nesouhlas se vydává na Antarktidu do záchranné stanice. No představte si, že je vám 86 let a letí na zamrzlý ostrov, kde není vůbec nic. Tedy nic kromě tučňáků :D
Cha, paní V. je tvrdohlavá jako mezek a když se pro něco rozhodne, nikdo ji nezastaví. Část příběhu se tedy odehrává na Antarktidě, mezi třemi vědci a spoustou tučňáků. Dochází k vtipným, nečekaným i smutným událostem. Zde se Veronica trošku mění, možná ty tučňáci ji mění :) Začne být více otevřená a ne tak tvrdá, jako byla celý život.
V knize se střídají kapitoly z pohledu Veronicy a Patrika, jejího vnuka. Do střídajících se kapitol, později přibývají ještě deníkové zápisky staré paní z mládí. Ale jen velmi lehce, tak aby jste dostali dostatek informací, které pak doplní vyprávění paní V.
Je to celkem jednoduše napsané, ale tak skvěle, že budete číst dál. Dokud nezjistíte, jaký měla stará paní život, co s ní udělala 2. světová válka nebo proč se rozhodne vypátrat možné příbuzné. Je to vtipné i velice dojemné. Kapitoly jsou velmi dobře poskládány a ty správné informace se dozvídáte v tu správnou chvíli. Jak asi tušíte, v této knize nejde jen o tučňáky, ale i o rodinu, důvěru, odpuštění a chuť žít. Krásný dojemný příběh, který mě moc bavil a i přes smutné události v knize, je to humorný a pozitivní příběh.
Trochu mi tam v knize párkrát neseděly datumy ale jinak krásný příběh o stare dáme mezi tučňáky,ale i o válečných letech a jejím mladí a nelehkym a smutným životem
Není to jen kniha o bláznivé bohaté babce, které se zachtělo zablbnout si s tučňáky v Antarktidě, je to vlastně kronika velmi těžkého a smutného života. Moc pěkně napsáno, s humorem i nadhledem
Štítky knihy
Antarktida stáří rodina rodinné vztahy dědictví osamělost člověk a příroda tučňáci nový začátek závěti
Autorovy další knížky
| 2020 |  Ellie a její náhodné setkání |
| 2022 |  Dáma a tučňáci |
| 2023 | Volání tučňáků |
| 2024 | Život a vydří zázraky |
(SPOILER) Vůči této knize nemám mnoho výhrad, obvyklí podezřelí mají tentokrát skálopevné alibi, postavy nejsou ploché, děj má smysl, dialogy nejsou křečovité, popisy mě příjemně vtáhly do prostředí. Dokonce i námět a zápletka mi připadaly atraktivní a oboje bylo zpracováno dobře a zábavně.
Bohužel mi však byl strašně protivný charakter hlavní hrdinky. Nesnesitelná, arogantní, snobská, sobecká stará bába. Najde svého vnuka, a to je sice velice sympatický muž, ale pro změnu totální nýmand. Do poloviny byly tyto dva problémy tak klíčové, že jsem se vůbec nedokázala začíst a knihu otevírala spíš z povinnosti. Nejhorší je, že i Veroničino pubertální já bylo hrozné nezodpovědné, marnivé, povrchní a ovšem, sobecké. Navíc skutečné deníkové zápisy nikdy nevypadají takto, chtěla bych vidět školačku, která píše přímou řeč. Kruté rány osudu Veroniku pronásledovaly, ovšem z poloviny si za ně mohla sama, a navíc se s nimi vyrovnala opět pro mě nesympatickým způsobem.
Přesun děje do Antarktidy výrazně zvýšil zábavnost a druhou půli jsem už zvládla za jedno odpoledne. Obě postavy prošly zajímavým vývojem a konec se mi vyloženě líbil. Ovšem nad epilogem jsem si už zase rvala vlasy. Ano, vysoce pravděpodobně by se události odehrály právě takhle, ale autorka mě mohla ušetřit. Tím pádem mi začal být protivný i úžasný Giovanni. BTW to ho nenapadlo, jestli třeba Veronica neotěhotněla? Ale proč by to zjišťoval, když má maminku, která za něj všechno zařídí, že.
S postavami jsem se neztotožnila a ke knize se víckrát nevrátím. Takže za tři.