Zbabělci
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145697/bmid_zbabelci-hNd-145697.jpg
4
1153
1153
Danny Smiřický série
< 2. díl >
Román Zbabělci, známé osudy členů džezové kapely v posledních dnech války v květnu 1945 v Náchodě, vyšel až deset let po svém vzniku v roce 1958 a provázela ho ostrá kritika z politických kruhů, takže do druhého vydání musil být přepracován. Naše edice se vrací k původnímu znění a komentář zachycuje všechny diference přepracované verze. Tak se podařily zachytit v dokumentární podobě intimní dějiny textu i doby, v níž vznikal, a my se stáváme svědky dramatického zápasu nejen o tvůrčí svobodu, ale i o elementární lidskou čest.... celý text
Přidat komentář
Kniha, ke které je třeba najít cestu. Jednoduché a na první pohled primitivní monology střídají dlouhé odstavce myšlenek hlavního hrdiny. To však dodává knize na autentičnosti. Pokud si ke Zbabělcům najde člověk cestu, zanechají v něm hluboký dojem, zavzpomíná na mladá léta plná velkých lásek a nahlédne na hrdinství z mnoha úhlů pohledu.
Děj byl možná zajímavý, ale nesedl mi styl psaní autora. Knížku jsem s úlevou po přečtení odložila.
Krásná kniha ze série s Dannym Smiřickým. Líbí se mi Škvoreckého "civilní" styl.
„To, co jsem zrovna žil, ta lítost a zoufalství, v němž jsem vězel, bylo blbé. Ale sotva jsem to prožil, už to bylo krásné. Takové to bylo vždycky. Věděl jsem to. Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti.“ (s. 313)
Výtečný Škvorecký a na prvotinu je to geniální dílo. Ve 24 letech stvořil Škvorecký první pořádný modernistický poválečný román, který je vynikajícím úvodem do příběhů Dannyho Smiřického. Že je Škvorecký jedním z největších českých literátů 20. století jsem věděl už před Zbabělci, četl jsem jeho neméně povedenou novelu Legenda Emöke, ve Zbabělcích mi Škvorecký připomněl, že se k němu budu muset vracet pravidelně, jinak se ochudím o kus té nejlepší české literatury, a co více o kus nejlepší světové literatury. A je to.
Zbabělci jsou skvěle napsané dílo zachycující pohled skutečných obyčejných lidí na konec války, bez jakýchkoli příkras. I když si myslím, že by nevadilo, kdyby ho Škvorecký napsal trochu kratší. Dannyho myšlenkové pochody jsou zdlouhavé a čím dál víc otravné, ale na druhou stranu bych řekl, že Danny je zde vystižen velmi uvěřitelně a je jaksi "správně" nesnesitelný. Jinak spád děje je výborný a četlo se to snadno.
Zbabělci jsou prostě dobrý. Je to lehké na čtení a vysoce zábavné. Duševní pochody Dannyho mě bavily. Je krásně popsáno co se lidem v určitých chvílích honí hlavou.
Napsáno hezky, čerstvě, líbivě pro mladou duši. Nicméně smůla byla, že jsem si knihu četl po významně závažnějším a hlubším tématu, takže pro mne nebylo v jednu dobu jednoduché vůbec pokračovat ve čtení. Je to tedy lehčí čtení, s mladým hlavním hrdinou, který by nejraději sbalil všechny ženský na světě. Trochu únavné, byť v určitém smyslu pochopení pro to mám.
Kniha se čte velmi dobře, není náročná na přemýšlení, je odpočinková.
Děj je popisován mladým klukem Dannym - bývalý gymnasista, který se účastní a popisuje nelehké poslední dny války ale i své pocity a lásky k jezzu i ženám.
Mohlo to být aspoň na tři hvězdičky, ale to neustálé kňourání okolo Ireny bylo nesnesitelné. Chápu, že to k věku hlavního hrdiny patří, ale co naplat - pročítat se tím bylo utrpení...
všichni jsme Zbabělci, i když v každém věku trochu jinak...
Škvorecký mistrně vystihl charaktery
Zbabělci mě uchvátili především neuvěřitelně plastickým a objektivním pohledem na události konce války. Nesetkáváme se tu s žádnými šablonami, s žádným černobílým viděním. Vše je tak skutečné, až to mrazí.
Objevila jsem ve Zbabělcích klasiku, která mě z neznámých důvodů úplně minula. Jsem nadšená! Fascinuje mě hlavně skutečnost, že byli napsáni tak krátce po válce a že jsou, určitě i díky tomu, tak přesvědčiví, uvěřitelní. Jak nepřehledné muselo být pro mladého člověka dospívat během války. Jak vzrušující účastnit se. A jak frustrující tušit, že po válce se "to zvrtne" špatným směrem. Přečteno o letních prázdninách 2020 se zatajeným dechem. (Douška: kolikrát mě během čtení napadlo, jak jasně musel mít autor příběh uspořádaný v hlavě, než se pustil do psaní. Jakoby v něm nebylo ani slovíčko navíc. Prvotina. Úžasné!!)
Nevím, co víc napsat, když spoustu jiných přede mnou to již udělalo. Jsem ráda, že jsem se ke Škvoreckého prvotině dostala. Události konce druhé války, které mě přivedly ke skutečným událostem v Náchodě - doporučuji se seznámit jako doplnění ke Zbabělcům.
Ta kniha by byla výtečná i jen jako obraz hořkosladkého mládí - jak je místy vtipná, tak je jinde smutná až k zbláznění. Do toho jako mimochodem Danny pozoruje absurdní počínání svých spoluobčanů na konci války. Vše je tu zrelativizováno a nahlíženo, troufnu si tvrdit, do té doby nevídanou optikou - protektorát, Němci, komunisti, odboj, vlastenectví... Navíc hlavní hrdina s neskrývanými autobiografickými prvky je buržoazní floutek, kterého zajímá především jazz, anglo-americká kultura a (platonický) sex... No musela to být v roce 1958, kdy kniha vyšla, pro soudruhy pořádná šlupka.
Je hrozně zajímavé číst pro jednou knížku o druhé světové, která není o holocaustu. O tom, jak Danny musel přizpůsobit svůj život válce, pak ho i riskoval, nesměl do školy a dál, ale přesto řešil hlavně holky a svojí drahou Irenu.
Kniha mi připadá čtivější než Prima sezóna. Zaujal mne hlavně popis událostí týdne kolem osvobození z pohledu obyčejných obyvatel Náchoda. Neustále se měnící situace, často nespolehlivé informace, nebezpečí, které hrozí i ve chvíli, kdy už se zdá, že válka skončila, a přesto ještě umírají nevinní lidé. Touha po pomstě a krutost, která se probouzí i v lidech, kteří dosud žili klidnými životy. Na druhou stranu postava Dannyho mi pořád nějak k srdci nepřirostla, ta jeho povrchnost a floutkovství mi zkrátka nejsou sympatické.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zkrácená verze jazz poválečná doba mládež povstání Náchod převyprávění, literární adaptaceAutorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Byl to hezký zážitek, většinou mě kniha bavila, bylo to napínavé, čtivé, dobře napsané. Na věk 24 let je to docela neuvěřitelné. A neuvěřitelný je celý ten příběh, to si my dnes asi vůbec neumíme představit, co to bylo, ta okupace a válka. Byly tam i slabší momenty. Stále dokola omílané snění o Ireně je nepochybně věrným obrazem mladé mužské mentality, ale z literárního hlediska už to nebylo moc přínosné. Intelektuálně to není světová literatura 1. třídy, žádné hlubokomyslné úvahy tam nejsou. Síla knihy je v navození atmosféry, člověk se do Dannyho velmi vžije a hltá události, jako by tam byl. Tohle funguje a čtivost velmi oceňuji. Místy je to taky vtipné. Je to prostě upřímná stylizovaná zpověď mladého muže ve víru historických událostí. Je to takové to trochu nekoncepční psaní ve stylu "zažil jsem něco velkého a teď to prostě převyprávím". (Vzpomínám na Sestru od Topola: to je stejná metoda psaní; a jak pravil pan Činátl, je to v podstatě literatura pro mládež, ne pro dospělé.) Ideální věk pro čtení je stejný jako věk hlavního hrdiny – kolem dvacítky. Jako doklad z historie této země velice poučné. Taky to byl zajímavý exkurz do češtiny 40. let, spoustu germanismů a jiných slov jsem si musel hledat. Jedno slovo mě strašně otravovalo a jsem fakt rád, že se už nepoužívá: "líbnout" (namísto políbit, dát pusu). Přijde mi to vulgární. Taky dost divný výraz je "holkovský" místo holčičí.