Zbabělci
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272283/bmid_zbabelci-tt1-272283.jpg
4
1139
1139
Danny Smiřický série
< 2. díl >
Dnes už kultovní a také světově proslulý román Josefa Škvoreckého, jednoho z nejvýraznějších autorů české moderní literatury, zobrazuje osm posledních dnů druhé světové války na malém městě viděných očima dospívajících „pásků“, kteří se vysmívají falešným frázím a zdánlivě ušlechtilým gestům, ať už znějí srdečně vlastenecky, anebo pateticky revolučně. Teatrálnímu revolučnímu vzepětí svých otců proti kapitulujícím Němcům se kluci neubrání a Danny s kamarádem dokonce – spíš náhodou – zlikviduje německý tank a vítá Rudou armádu. Všeobecný nával vlasteneckého nadšení a výjevy mučení německých vojáků, kteří nestačili utéct, ho ale odpuzují a do mysli se mu vtírá obava ze sovětských vojáků, jejichž příchod už zmobilizoval místní komunisty. Škvoreckého román přinesl ve své době nejen převratný generační, nelítostně realistický a nemoralizátorský pohled na historické události, ale též sugestivně podanou psychologickou sondu do duše dospívajícího mladíka, jehož životní náplní byli dosud jen kamarádi, jazz a touha po Ireně, nedosažitelné lásce. Jazyk románu je živý a autentický, nesvázaný konvencemi. Režim autora za to vše pobouřeně odsoudil a zatratil, naopak čtenáři dílo uvítali s nadšením.... celý text
Přidat komentář
Kniha Zbabělci má možná název v množném čísle, ale bude pro mě asi vždycky těžké vybavit si ji jako víc než výpověď jediného muže. O to těžší mi překousnout, že tím mužem je právě Danny Smiřický. Samozřejmě by bylo přesnější označovat ho slovem chlapec, protože právě jeho mladistvost je jedním z řídících motivů. Do jisté míry se tedy není čemu divit, že jeho vnitřní monology kypí vrtkavými soudy o lásce a o životních hodnotách, náhodnými myšlenkami na jazz a na kosmické dálky, spíše povrchními komentáři o ostatních lidech, a hromadou, hromadou objektivizujících, hraničně misogynských názorů na ženy. Jasně, že je to dáno tím, že jde o naivního mladistvého, že je to stylizace. Zároveň se však zamýšlím, nakolik je moje neschopnost sžít se s Dannyho vyprávěním ovlivněna tím, že mám feminističtější cítění, a že knihu čtu v jednadvacátém století, a jsem o nějakých sedm let starší, než byl Škvorecký, když knihu dopsal. Ať už je to jakkoliv, právě Dannyho přístup byl jednou z hlavních věcí, kvůli které jsem měl problém prokousat se první polovinou knihy. Částečně je to možná i tím, že mezi protagonistou a děním není žádná dynamika. Smiřický není ani zapálený odbojář, kterému jde o záchranu vlasti, není ale ani dostatečně lhostejný, natož vzdorný k takové myšlence.
Přesto jsem nakonec román dočetl s chutí. Přestal totiž být o Dannym, dal mi víc prostoru prožívat nejistotu zítřka, pocítit tragédii boje s nacisty v době, kdy bylo osvobození za rohem. Mohl jsem soucítit s Irenou, jak čekala zoufale na zprávy o Zdeňkovi. Poslední stránky mají spád odpovídající překotnému boji příhraničního městečka o život, o přetrvání, o právo na existenci. Ne zcela uzavřený konec pak ukáže Dannyho nezměněného, v podstatě nepoznamenaného událostmi, na stejném místě, kde jsme ho potkali. Je tu pocit stability uprostřed měnících se časů, a urgentnosti daleko jiných záležitostí, než je konflikt lidí a národů. A pocit, že Škvorecký nechtěl nechat historii zapomenout na Danny Smiřické světa.
Líbí se mi, že se autor nebál poukázat na špatné zacházení nejenom Němců s "nepohodlnými", ale i Čechů s Němci na konci války. Zároveň smýšlení mladého muže bylo velice zajímavým prvkem knihy. Ta lehkovážnost a jakási pomíjivost myšlenek mne udržovala v pozoru. Několik myšlenek bylo za mě velice nadčasových a věřím, že i proto nesměla být kniha po svém prvním vydání znova publikována. Celou dobu jsem se snažila přijít na to, proč tento název. Zda jsou zbabělci starší generace, která na rozdíl od mladé žádné revoluce páchat nechce a utíkala (logicky) před ozbrojenými, nebo zda jsou zbabělci právě ti mladší, kteří se pouštějí ani neví často do čeho a v případě hlavního hrdiny pouze pro přísun popularity. Občas se v knize objevil pojem hrdina, ale přišel mi v kontextu často užit spíše jako ironie. Hlavní hrdina by se zbabělcem v určitých situacích mohl stát, ale konec ukázal opak. Tedy užití názvu mi zůstává příjemným vedením polemiky, jakou roli a zda vůbec nějakou hrál. Ať tak nebo tak, kniha je vynikající!
Naprostá klasika, která ale patří k těm, které by opravdu neměly být v povinné četbě. Ačkoli je román psán z pohledu mladého klučiny, mladí ho úplně nedocení, protože asi nedokáží pojmout román jako celek. Není se co divit, že v době vzniku měl problémy s režimem, protože týden, který předcházel osvobození, zachytil Škvorecký naprosto realisticky jako jeden velký chaos, v němž je dovoleno takřka vše, nejsou rozdíly mezi dospělými a dospívajícími a naplno se ukazují ty pravé charaktery. Danny Smiřický je de facto průvodcem několika událostí, které mají menší, či větší význam a potkává se s lidmi, kteří se s důsledky války snaží vyrovnat po svém a pochopitelně odhalují své pravé povahy, rázem se objevuje mnoho kolaborantů, kteří se snaží obhájit své činy, zároveň se ale odhalují i ti, jejichž charakter byl pevný a nezlomný. Zbabělci jsou o atmosféře maloměsta těsně po válce, o nových nadějích, které visí ve vzduchu, o klukovských snech, které se málokdy splní a o hudbě, která nezná hranice a je tím, co může vytrhnout z marasmu všedních dní. Bolševikovi pochopitelně musel být román trnem v oku, protože postavy jsou až moc realistické a proti ustupujícím Němcům nebojují kvůli přesvědčení a lásce k vlasti, ale kvůli snaze získat přízeň nedosažitelné dívky, případně přikrýt svoje hříchy, navíc Rudá Armáda je tu zachycena také bez příkras. Je pravda, že z dnešního pohledu sexistických připomínek hlavního hrdiny je tu až moc a ženy se vskutku mění jen v objekt fyzického zájmu, to se ale v kontextu věku hlavního hrdiny dá asi pochopit, ačkoli rozumím tomu, že pro mnohé to může být trnem v oku. Zbabělci jsou nicméně výborným obrazem československého maloměsta v období končící války, ukázkou charakterů a svým způsobem nadčasovým románem o mladických touhách, láskách a krutém střetu s realitou. 80 %
V podstatě sbírka různých momentek, které líčí konec války bez patosu, přikrášlování a idealizování. Tenhle realizmus, který popisuje, že na konci války byl pro mladé důležitý jazz a jak získat nějakou holku nebo kluka a pro starší zase jak se zachránit před obviněním z kolaborace a nešlo hlavně o nějaké vznešené hrdinství, se mi hodně líbil. Jenom myslím, že kniha mohla být o něco kratší, protože Dannyho vnitřní monology začaly být už trochu nudné a témata některých příhod se taky opakovala.
(SPOILER)
Výborně napsaná kniha mapující konec války v českém pohraničí se vším jejím hrdinstvím i švejkovstvím. Jmenuje se sice Zbabělci, ale řekla bych, že zbabělství jako takového je v ní málo.
Víc než z historického hlediska mě kniha zaujala jako sonda do mentality mladého člověka, narozeného téměř před sto lety. Dany Smiřický je pro mě zajímavá postava k posouzení a konfrontaci tehdejší společnosti a té současné.
To, že ženy vnímá jako jednoduché objekty, které slouží jeho potřebám, přisuzuji příkladu z domova - mamince. Aby ne, když se k němu chová jako k dítěti a pánu tvorstva zároveň. O půlnoci mu nosí do postele čaj, v poledne zase svíčkovou a zdá se, že její prioritou je celkově sloužit. Maminku má Dany rád, ale neví, o čem by si s ní povídal. Z odezvy to ani nevypadalo, že by maminka o polemizování nad životem stála. Dany je zvyklý mluvit o životě jen s muži. Myslím, že tomuto paradigmatu už odzvonilo, díky bohu za to.
Jeho sexuální loudilství s tím souvisí. Nikdo (maminka), mu nevysvětlil, že to není kosher a on sám na to nepřišel. V dnešní době samozřejmě také máme ukecávače a loudily (kauza Feri například), ale ti už aspoň vědí, že to není nic k chlubení. I tady jsme se jako společnost trochu posunuli.
Naopak co mě překvapilo; úroveň narcismu Danyho si v ničem nezadá s marnivostí dnešních selfie milovníků. Danyho víc než to, co dělá, zajímalo to, jak u toho vypadá. Kdyby měl Dany Instagram, jeho prioritou v rámci revoluce by bylo, postovat fotku se samopalem. Celá revoluce by se mu hodila k tomu, aby z ní vytřískal pěkných pár storýček.
Ale abych jen nekritizovala; Dany a jeho vrstevníci si s nelehkou výzvou poprali nejlépe, jak uměli, ať už byly jejich pohnutky jakékoli. Vracím se zpět k názvu knihy. Nevím, proč se Škvorecký tak sebekriticky nazval zbabělcem (pokud bereme v potaz, že Dany je jeho alter ego a Kostelec je jeho rodné město Náchod). Napadá mě příhodnější název - Nehrdinové.
V každém případě skvělá knížka, která i po letech inspiruje k zamyšlení.
Já tuhle knížku totálně protrpěl. Danny řekne: "Jdeme na patrolu a bude to nejspíš nuda." A co se stane? Dalších 40 stránek bude na patrole a bude to nuda... :)) Jako chápu význam té knihy pro dějiny literatury, ale rozhodně ji nikdy nechci znovu už číst a vlastně bych ji ani nikomu nedoporučil.. :)
Wow, ve svý době absolutně převratnej pohled na konec války! Bože, jak tohle tehdy mohlo vůbec vyjít?? Vždyť tam je otevřeně popsaný násilí proti Němcům, slavná Rudá armáda vylíčená jako houf zaostalejch mužiků atd. atd. No a je to samozřejmě po všech stránkách dobrý, jen tý Ireny je tam možná trochu moc...
Danny je blb. Věřím, že pro tehdejší vrstevníky to bylo něco, ale teď teda nevím, nevím. Ale čekala jsem to horší, četlo se to příjemně.
Danny je můj první knižní hrdina, do kterého jsem se zbláznila... Škvorecký dokáže psát odlehčeně o nelehkých věcech. Ke knížce se určitě ještě budu vracet.
No víte, přelouskal jsem to někdy už strašně dávno, bylo mi sedmnáct a nepochopil jsem z toho ani slovo. Teď už jsem starej a jsem úplně nadšen. Ta kniha je surová, je to vlastně existenciální text. S tím jak autor popisuje svoje pocity a současně je z odstupu komentuje. Jak si ani trochu nebere servítky a svléká se před námi donaha. Jako že jsem toho od Škvoreckého přečetl dost, ale samé salónní románky. Škvorecký pozdější už věděl, jak se udělat úspěšný, ale tady není žádná kalkulace. Napsal to, jak musel. A je to taky příběh z velké doby. Kdy se toho hodně moc dělo, rodil se nový svět - tak jako teď. Známe tu dobu z předžvýkaného dějepisu, to abychom věděli, co si máme myslet. Oni tenkrát nevěděli, co si mají myslet, každý se zachoval zrovna tak, jaký byl. O tom je ta kniha.
Na konci je jedna strašně dlouze natahovaná erotická scéna. Možná něco říká o autorově osobnosti a trošku předznamenává jeho další umělecký vývoj. To jen tak na okraj.
Podepisuji se pod recenzi "Po bitvě je každý generál" od autorky rencovav.
Kvituji možnost zde stažení eknihy zdarma - jsou v ní překlady německých textů. Moje fyzická kniha je neobsahovala.
Už se těším, až jednou navštívím Náchod a Port Arthur.
Poměrně krátká kniha vypráví o příběhu mladíka na konci druhé světové války, kdy už se projevují komunistické tendence. Dle mého názoru poměrně kriticky a analyticky pohlíží na tehdejší vývoj, přičemž je to celé schované za jednoduchý příběh studenta.
válka x JAZZ x holky
Ach, bylo to náádherný. Těch 8 dní jako bych prožila s nimi, s Dannym a s lidmi z Kostelce. Mrazivý... Josef Škvorecký má nádherný jazyk, který stojí za to si vychutnávat. Četlo se to samo. Ta atmosféra se do mě úplně přenesla.
Na konci na mě padl takový smutek --
"Ještě než tam potkám tu holku.
Připadal jsem si proti tomu dvojčeti starý a jako z jiné generace a hřála mě ta hezká mladá holka u srdce. Byla to příští nositelka toho, co my jsme tu udělali. Toho páskovství a jazzu, toho našeho způsobu života. Troubové jako Petrbok a Macháček a ti, ti to nechápali. Pro ně jsme byli flákači a jazz byla výstřednost a bláznivina. Ale pro nás ne. Pro nás to byl život. A pro mě jedině život. Jediný možný a nejlepší. "
Moc moc se mi to líbilo a udělalo to na mne silný dojem.
Na jednu stranu moc zajímavá kniha, na druhou mi to kazilo některé zbytečně dlouhé pasáže (+ styl psaní, který mně osobně příliš nesedl) a co si budem, také silná sexuální objektifikace a misogynie. To mě odrazovalo. Zároveň ale byla myšlenka knihy dost silná na to, abych ji dočetla.
(SPOILER)
Zbabělci mě dost překvapili. Škvoreckého jsem znal pouze díky Tankovému praporu. To byla v podstatě oddechová, humoristická knížka bez nějakého většího přesahu -- tedy až na to, že to tady byla mezi lety 48 a 89 někdy pořádná pakárna. To není kritika, u Tankového praporu jsem se hodně nasmál. Ale byl to zkrátka dost rozdílný druh knihy. Zbabělci mají ale v sobě přesah určitě daleko větší. Psychologie Dannyho Smiřického je vylíčena dost dobře a to i pomocí zvoleného jazyku, které perfektně odpovídá postavě.
Nad knihou se neustále vznáší jedna otázka, kterou bych tu nerad složitě rozváděl, ale už kvůli názvu díla se tomu nedá vyhnout. Ten je velice provokativní vzhledem k jednomu z nejtěžších rozhodnutí, které v naší zemi byly učiněny v novodobé historii a ta velice tíživá otázka, zda jsme měli vstoupit do války se tu vznáší nad úplně celou knihou od začátku do konce a mnoho dalších věci v ní jakoby byly alegorie na tuhle otázku. A zatímco si Danny Smiřický připadá trochu jako idiot, protože Angličané jedou za manželkama, Irena miluje Zdeňka apod. a zoufale touží po nějakém aktu hrdinství, který by jej alespoň trochu naplnil, člověk přemýšlí nad tím, jaké to muselo tehdy zvlášť pro mladé muže být, když byli uchráněni před horory a masakry války, zatímco stejně staří kluci padali na bojištích. Danny Smiřický se k aktu hrdiniství nakonec dostane, ale je mu to ve finále k ničemu a ani se k němu s podivem nepřihláší, zatímco se k fotografii samopalu hlásil velice hrdě. Možná za těch pár dní konce války leccos pochopí. Z bojové hry se stává skutečnost a boj o holý život. To je taky příznačné a alegorické vzhledem k tomu, co museli lidé na našem území za světové války prožívat. Bylo tu mnoho hrdinů, kteří se projevovali různými činy a často ne jenom vojenského rázu. Ale nedostali za své činy takové uznání. Celý Československý národ, před válkou jedna ze světových velmocí, byl pak díky tomu, jak se pasivně postavil k válce, vlastně podceňován, až raději dobrovolně skočil do ochrané náruče cizí východní mocnosti.
Přesto všechno nemůžu jinak a musím dát této knize o kousek méně než Tankovému praporu -- asi na rozdíl od většiny těch, co četli obě knihy. Tankový prapor se mi zdál přes všechnu tu jeho povrchnost, tak nějak více konzistentnější a zábavnější. Dannyho myšlenkové pochody sice příběhu přidávají hloubku, ale zároveň už ke konci knihy omrzí, protože sebohužel až příliš opakují.
Byl to hezký zážitek, většinou mě kniha bavila, bylo to napínavé, čtivé, dobře napsané. Na věk 24 let je to docela neuvěřitelné. A neuvěřitelný je celý ten příběh, to si my dnes asi vůbec neumíme představit, co to bylo, ta okupace a válka. Byly tam i slabší momenty. Stále dokola omílané snění o Ireně je nepochybně věrným obrazem mladé mužské mentality, ale z literárního hlediska už to nebylo moc přínosné. Intelektuálně to není světová literatura 1. třídy, žádné hlubokomyslné úvahy tam nejsou. Síla knihy je v navození atmosféry, člověk se do Dannyho velmi vžije a hltá události, jako by tam byl. Tohle funguje a čtivost velmi oceňuji. Místy je to taky vtipné. Je to prostě upřímná stylizovaná zpověď mladého muže ve víru historických událostí. Je to takové to trochu nekoncepční psaní ve stylu "zažil jsem něco velkého a teď to prostě převyprávím". (Vzpomínám na Sestru od Topola: to je stejná metoda psaní; a jak pravil pan Činátl, je to v podstatě literatura pro mládež, ne pro dospělé.) Ideální věk pro čtení je stejný jako věk hlavního hrdiny – kolem dvacítky. Jako doklad z historie této země velice poučné. Taky to byl zajímavý exkurz do češtiny 40. let, spoustu germanismů a jiných slov jsem si musel hledat. Jedno slovo mě strašně otravovalo a jsem fakt rád, že se už nepoužívá: "líbnout" (namísto políbit, dát pusu). Přijde mi to vulgární. Taky dost divný výraz je "holkovský" místo holčičí.
Kniha, ke které je třeba najít cestu. Jednoduché a na první pohled primitivní monology střídají dlouhé odstavce myšlenek hlavního hrdiny. To však dodává knize na autentičnosti. Pokud si ke Zbabělcům najde člověk cestu, zanechají v něm hluboký dojem, zavzpomíná na mladá léta plná velkých lásek a nahlédne na hrdinství z mnoha úhlů pohledu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zkrácená verze jazz poválečná doba mládež povstání Náchod převyprávění, literární adaptace
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Komunisty neoblíbená kniha, protože podala daleko realističtější svědectví, než jejich nesmyslný socialistický realismus. Zbabělci nejsou výpovědí doby, ale pohledu mladého člověka, který má jiné zkušenosti a svět vnímá jinak, než klasický vševědoucí vypravěč nebo už (doufejme) zralejší čtenář. Jak je v knize již několikrát zmíněno, Dannyho zajímají akorát dívky a jazz. Je tak klasickým zosobněním mládí a je tak nutné k němu přistupovat. V dnešní době už jsme na podobné (ne)hrdiny více zvyklí a jsou vlastně již zcela normální, tehdy to byla i celkem přelomová kniha.