Dárce
Lois Lowry
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225845/bmid_darce-225845.jpg
4
1125
1125
Když mají lidé svobodu volby, vyberou si špatně. Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti“, uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív...... celý text
Přidat komentář
Opravdu úžasná kniha nejen pro mladší čtenáře,od začátku do konce jsem byla plně vtažena do děje. Líbil se mi i ten otevřený konec,také mě zaujal doslov (proslov) autorky v závěru knihy. ,, Vždyť svět je plný řek."
Z počátku jsem byla opravdu nadšená. Otevřený konec mě trochu zklamal. Sic kniha obsahuje spousty podnětů k přemýšlení, zdá se mi to vůči konci vše trochu prvoplánové a opravdu lehce předvídatelné. Abych ale jen nehanila, kniha byla velmi čtivá, nápad s černobílým světem, kde každý má své předem určené místo je skvělý a lehce děsivý.
Krasna kniha, plna odvahy, nastrah bezbarveho Spolecenstvi a dobrodruzstvi...
Knihu jsem koupila synovi k Vánocům a než se k ní dostane, přečetla jsem si ji sama. S autorkou ani s filmem jsem se zatím nesetkala, ale bylo to příjemné překvapení. Chápala jsem, že čtu antiutopii, takže jsem hledala ty skrytě problematické stránky života Společenství, ale dlouho jsem je tam neviděla. Autorka mě dostala, protože popisovaná společnost nevyznívala negativně. Všudypřítomný je pocit bezpečí, všichni jsou pečlivě vychovánáni k ohleduplnosti, chybí zde předsudky, násilí, chudoba, všichni jsou si rovni v tom dobrém slova smyslu. Opravdu mi trvalo, než mi došlo, že v tomto světě absentují barvy, emoce a vzpomínky a že je to svět zbavený lidskosti. Hodně zajímavé zpracování, které rozhodně není jen pro děti.
Přemýšlím, co napsat. Napadá mě jen strhující, úchvatný, děsivý, šílený. Film mám strašně moc ráda a po přečtení knihy ještě raději, jelikož je úžasně zpracovaný. Velmi dlouhou dobu jsem se odhodlavala přečíst i knihu. Rozhodně toho nelituji. Kniha je k zamyšlení a doopravdy vás dostane skoro až na kolena.
Hodně mě zaujalo v závěru knihy hodnocení některých čtenářů a nejvíc mě překvapil ten, kde čtenář usoudil, že umřeli. Jak ho něco takového mohlo napadnout? O tomhle konci jsem přemýšlela, až když tam byl od někoho napsaný, sama jsem v konci spatřila naději.
Když srovnám knihu a film jsou úplně na stejné úrovni, i když film si občas něco přikrášluje. Kniha se mi líbila je to zajímavý příběh a opět něco nového i originálního. Trochu mě zmátl ten otevřený konec a nedokončený příběh. Ale mělo by to mít pokračování takže snad se dozvím více v dalším díle.
To bylo krásné a děsivé zároveň... Strašně moc mi to připomnělo mé pocity a dojmy, když jsem četla Atlas mraků - knihu rozhodně ne pro děti. Ale to téma tam je. Hmatatelné. Aktuální. Nesmrtelné. Chtěla bych být “dárcem”? Nebo “příjemcem”? Nevím...
Ale vím, co je úúúžasné. Knihu jsem donesla z knihovny dceři (14 let), aby si ji přečetla, protože je od autorky “Spočítej hvězdy”, která se nám oběma moc líbila. Dcera ji přečetla a donutila mě přečíst si ji taky ;-) Více než jindy cítím, jak nás to spojuje... A musím říct i té mladší, že si to musí přečíst... :-D Je to dobré, CÍTÍME, VIDÍME BARVY, VÍME, CO JE LÁSKA....
Konflikt černobílého nalajnovaného světa a barevných opravdových emocí byl přece leitmotivem nějakého filmu, co jsem viděl snad už někdy v devadesátých letech. Originální je však myšlenka ochuzení společnosti o vzpomínky a jejich uchování odděleně od lidí, aby nebyli zbytečně traumatizováni.
Rád bych věřil tomu, že se nenulové procento náctiletých, kteří si knihu přečtou, zamyslí třeba nad významem skutečných emocí, nad moudrostí stáří, nad důležitostí vzpomínek a rodiny; k tomu knížka i její otevřený konec vysloveně vybízí. Dárce je určitě povedená kniha pro děti a mládež, nic míň, ale nic víc.
Mám moc ráda film Dárce, který se čas od času objeví v televizi, viděla jsem ho několikrát. To že existuje knižní předloha bylo milým překvapením. Bezbarvý svět bez emocí kde je vše podřízeno pravidlům. Dvanáctiletý Jonas je vyvolen stát se příjemcem paměti národa. Konec je stejný jako ve filmu a mně se líbil. Doslov v knize byl třešničkou na závěr.
Moc mě mrzí, že jsem neměla tolik času, aby jsme tuto knihu četla uceleněji a ne po kouskach, jak byl čas. Kniha je to totiž nádherná. Nese v sobě spoustu věcí k zamyšlení i hledání fantazie nebo snad skutečností, které můžeme ovlivnit, změnit. Doporučuji všem. Dospělým proto, že se lehce dá srovnávat a přirovnávat. Dětem pro jejich čistotu a představivost s kterou si v této ķnize mohou pohrát.
Jedna z mých oblíbených knížek. Pěkně i filmové zpracování, ale s knihou se nedá srovnávat. Příběh je na dobu vzniku originální, má čtenáři něco dát. To úplně nejcenější - možnost otevřít oči a zkusit doopravdy žít. Pro mě prostě srdcová záležitost.
Kniha je krátká, presto jsem se posledních 30% knihy nudila a čekala, az příběh zkonci. Musím říct, ze me závěr mile překvapil. Celkové hodnotim knihu velice kladně nemám co vytknout. námět, společnost i hlavni hrdina vas nadchnou.
Tak skvělý svět, způsob vyprávění a příběh. Moc se mi to líbilo a strany utíkaly jako voda. Ale poslední kapitoly. Ach. Takový potenciál a autorka to úplně osekala. Nejsem fanoušek otevřených a nevyjasněných konců a tohle mě jednoduše zklamalo.
První 2/3 bomba 5*
Poslední 1/3 zklamání 2*
Autorka si cenu za knihu právem zasloužila. Kniha je prostě úžasná a to ji hodnotím jako dospělá. Je to odkaz dětem, kterým svěřujeme budoucnost a jsou to právě oni, kdo ji mohou ovlivnit a třeba se vyvarovat právě tomu, co je popsáno v knize.
Příběh Jonase, který je vyvoleným "příjemcem paměti" je velmi silný. Jonas žije ve společenství, kde se všechno kontroluje, na všechno se dohlíží. Lidi neznají hlad, mají přesně stanovený program, každý ve společnosti má své místo, svoji funkci. Jenže lidi neznají ani city - lásku, zlost, radost, opravdové štěstí, ... a taky běžné věci jako třeba barvy, protože nynější svět je šedý nebo hudbu. Lidi to všechno neznají, ale Jonas, ten to všechno postupně, jako příjemce paměti, poznává a začíná se měnit. Jeho změna vede k tomu, že některé věci prostě nemůže nechat bez odezvy.
A konec knihy? Vždyť je otevřený (a mě se moc líbil), čtenář si může jen domýšlet, co bylo/nebylo dál ...
Čteno s dětmi a pro děti. Děti byly nadšené, čtení je bavilo, hodně jsme text rozebírali. Hvězdičku ubírám za konec, ale vzhledem k pokračování série, kdo ví...
Kniha pro začínají čtenáře s přesahem do světa dospělých.
Téma je natolik odvážné a lákavé, že i kdyby kniha chtěla zůstat pouze dětskou literaturou, tak nezůstane.
Schéma knihy je klasické, pomalé rozkrývání tajemství...
Dobře napsané postavy a jistým způsobem ponurá atmosféra.
Přesto si myslím, a nechci sahat autorce do svědomí, že závěr byl napsán záměrně tímto stylem, protože pro odvážnější řešení neměla autorka buď odvahu, nebo důvtip. Přikláněl bych se spíše k druhé možnosti i s důrazem na hezký doslov knihy.
Fantastický příběh mi orámoval večer a část všedního dne.
A možná míra fantastična nedosáhla takové úrovně, aby člověk vydechl a zasnil se nad krásou celého vyprávění...
Přesto... Není tato varianta pro lidstvo jediná správná???
Konec je pitomej, ale pořád je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Vyrazí vám to dech.
Pro všechny děti,
jimž svěřujeme budoucnost.
Toto je věnování autorky...
Knihu čtu sice jako dospělá, ale hodnotím ji za děti... I když já v příběhu vidím pár nedostatků a problémů, které bych chtěla řešit, mladší čtenáři knihu přijmou takovou jaká je a snad si z ní vyvodí to potřebné pro jejich život...
Kdyby to byl román pro dospělé, očekávala bych pořádnou bichli, protože tohle téma je tak obšírné, že by se z něho dal vytěžit pořádně složitý a propletený příběh.
Chtěla jsem dát knize čtyři hvězdy, protože mi v ní leccos nesedělo, ale nakonec jsem se rozhodla pro plný počet. To, jak knihu vidí samotné děti mě totiž úplně dostalo...
V doslovu autorky naleznete pár jejich reakcí na otevřený konec a musím říci, že fantazie je něco tak nekonečného a nesmírně jedinečného, že se nestačím divit...
Krásná kniha, jejíž pointa dá možná mnohem více dospělým než dětem... A kterou je škoda nechat si ujít.
Otevře vám oči.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno americká literatura pro mládež pro chlapce kolektivní paměťAutorovy další knížky
| 2013 |  Dárce |
| 2014 | Spočítej hvězdy |
| 2016 | Hledání modré |
| 2020 | Posel v temném lese |
| 2022 | Syn |
Velmi dobře a rychle se četlo, určitě nejen pro dětské a dospívající čtenáře, trochu nemile mne překvapil otevřený konec (které nemám osobně moc ráda). Vcelku ale působivý a vztahující příběh, jsem zvědavá na pokračování.