Darca
Lois Lowry
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221115/mid_darca-221115.jpg
4
1105
1105
Dvanásťročný Jonas žije vo svete riadenom všadeprítomnými pravidlami. Všetko je dokonale zorganizované človeku pridelia meno, rodičov, povolanie, partnera. Všetci sú si rovní, všetci žijú v dostatku a spokojnosti. Komunita vedená Radou starších sa vyrovnala s vojnami a kriminalitou, ale aj s bolesťou, hnevom, neistotu a sklamaním. Stačí dodržiavať pravidlá. Jonas však nezískava povolanie ako jeho vrstovníci. Je vyvolený stať sa Príjemcom pamäti. Aby sa mohol stať strážcom spomienok minulých generácií, musí prejsť výcvikom. Pod vedením svojho učiteľa, múdreho starca, sa postupne sa dozvedá o bolesti a utrpení, no aj o kráse, umení a láske a začína chápať, aká je cena za bezpečný a bezstarostný život jeho spoločenstva. Súcit a schopnosť milovať ho dovedú k závažnému rozhodnutiu. Svoj román venovala Lois Lowry všetkým deťom, ktorým zverujeme do rúk budúcnosť. Román určený vnímavým dospievajúcim aj dospelým, bol preložený do viac ako tridsiatich jazykov a autorka zaň získala niekoľko cien. Na niektorých amerických školách bol zaradený medzi povinné čítanie, na iných naopak zakázaný. Prečo?Pretože je to kniha, ktorá deti vedie k tomu, aby okolitý svet neprijímali automaticky, aby sa oň zaujímali, premýšľali, kládli si otázky a hľadali odpovede. Aby si uvedomili, že pravidlá, ktoré nás majú chrániť, nás môžu zároveň ochudobňovať a pripraviť o slobodnú vôľu.... celý text
Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Artforum (SK)Originální název:
The Giver, 1993
více info...
Přidat komentář
Tak já nevím. Možná jen tím, že byla tak krátká mi nepřišla až tak špatná. Hezký děj. Dalo se tam toho udělat spousty, ale směr, kterým to spisovatelka zavedla ... Asi za vše může konec. Byl moc rychlý a ... já nevím. Určitě stojí za přečtení.
Tento námět i nápady (injekce,svět bez emocí plný klidu a laskavosti, unifikovanosti, regulace starých lidí a "svět" za tímto "dokonalým světem atd.)byly napsány už dvacet let před tím, než je "vymyslela" tato utorka. A to Irou Levinem v úžasné knize Ten báječný den (The perfect day). Kniha vyšla poprvé začátkem 70.let a docela mě zaráží tak nepokryté ehm..vypůjčení.
Opravdu jsem nečekala, že mě Dárce tak dostane. Bylo to naprosto dokonalé, i když mě ten konec nakrkl. I když po přečtení epilogu autorky, chápu, jak to s tím koncem myslela:)
Kniha se mi moc líbila a i to jak je napsaná, ale jsem nespokojená s koncem. Přijde mi takoový nedokončený. Chce to pokračování :)
Nenucený a pozvolný příběh, který je ve srovnání s přítomností až absurdní. Lidé sice žili v bezpečí. Pokud jako nebezpečí nebereme odřené koleno po pádu z kola. Zároveň žili také v bezpečí před možností volby. Ale co je to za život, když si ani nemůžete vybrat, co si dáte k obědu! O ostatních věcech ani nemluvě.
Mrzí mě, že ostatní knihy, které napsala na Dárce nenavazují, protože já bych ráda četla dál.
''Myslel jsem, že existujeme jenom my. A že jenom teď!''
Autorka sama v doslovu říká, že žádný jediný správný výklad konce není a každý čtenář v něm najde něco jiného. Já v tom všem vidím fakt, že komunismus nemůže fungovat. Ano, je to sice knížka pro děti, takový dětský Orwell, ale ten svět je ještě víc regulovaný než Winstonův svět v 1984. Zatlačení pocitů, barev, hudby, výklad snů, to je tak šílené, že pokud by to všechno bylo zabalené do hávu knížky pro dospělé, leckterý zatvrzelý komunista by se roztřásl až do morku kostí a od své celoživotní víry ustoupil.
Celý příběh je skvěle čtivý, podaný s lehkostí autorce vlastní a hlavní hrdina má určité chyby a je ovlivňen prostředím, což se mi strašně líbí. Doufám, že vyjdou v češině i další autorčiny knížky, abych si je mohl přečíst. Za mě jednoznačných 5/5 a doporučení všem, kteří mají rádi dystopii.
Velice originální, čtivý příběh, který bych zařadila do povinné četby - tak se mi líbil a oslovil mě. Doporučuji především těm z vás, kteří máte rádi dystopie, chystáte se v září na The Giver, rádi u četby přemýšlíte a chcete opravdu POŘÁDNÝ, INTELIGENTNÍ A SILNÝ příběh.
Vím naprosto jistě, že si Dárce přečtu ještě minimálně 1 nebo i 2x, abych pochopila a vstřebala z něj víc, než jsem pochopila a vstřebala po jednom přečtení.
5 zcela naprosto zasloužených hvězd a pokud myslíte, že je příběh pro děti, tak jste na omylu. Naopak - je pro VŠECHNY věkové kategorie.
Ani neviem, čo k tej knihe vlastne napísať. Lowry ju písala dvadsaťjeden rokov dozadu a aj momentálne je takéto niečo veľmi populárne .. s takými filmami sa teraz roztrhlo vrece http://www.csfd.cz/film/238053-darce/videa/. Veľmi rýchlo sa číta (zaujímavé veci si vymyslela tá pani Lowry), určené je to skôr pre mladšieho čitateľa, ale mňa nenudila.
Film bol slabší ako kniha, nejaké to zvláštnô z knihy vo filme už nebolo. V Amerike sa to teraz číta vo veľkom a má to ešte tri pokračovania. Aspoň tak hovorila moja kamarátka, ktorá tam žije :-))))).
Další verze zatím pro mě neotřelého a bohužel pravdivě děsivého orwelovského motivu. Velice zajímavé pojetí a postupné odkrývání zvláštností zdánlivě "normálního" prostředí musí strhnout asi každého. Kniha je vyloženě vhodná jak pro dětské, tak dospělé čtenáře a je vyloženě čtivá. Konec mi popravdě přišel až moc zdlouhavý na to, jak to ve finále "nedopadlo", ale to se na celkovém dojmu z knihy jako takové nemůže prakticky vůbec podepsat.
Po dočtení ve mě zůstala hořkost. Ale je to ta příjemná hořkost, kterou autorka knihy určitě chtěla vyvolat u čtenářů, a to se jí povedlo na jedničku. Síla této knihy je v jejím sympatickém zpracování, krásnému příběhu a propracovanému ději. Knihu člověk zvládne přečíst během jednoho dne, nejedná se tedy o velké tlusté dílo ale to mu vůbec neubírá na 'velikosti'.
Jedná se o žánr který mi je sympatický a sedne mi. Antiutopie je prostě má. Takže já každou stránku vnímal, děj, barvy.. to všechno ke mě přicházelo stránka po stránce. Nemám co bych knize vyčetl.
Tahle kniha vás donutí vážit si každé řeky, která ve vás tryská a každičkého Jinde, kam by vás mohlo zavézt vaše kolo.
Dárce jsem zhltala za tři hodiny a jsem si jistá, že se k němu v dohledné době vrátím. Četl se mně jedna báseň (tady si tedy dovolím zpochybňovat "zaostalost překladu" zmíněnou v jednom ze starších komentářů, byť anglický originál jsem neviděla ani z rychlíku) a to i přes pomalejší rozjezd, kdy se čtenář seznamuje s postavami a postupně zjišťuje, že jsou vlastně celkem sympatické, nebo aspoň sympaticky živé. Po celou tuto dobu se svět hlavního hrdiny - Jonase - zdá naprosto normální; kluk má rodinu, kamarády, chodí do školy... To, že je něco špatně, začíná vycházet najevo až později a hezky pozvolna, takže to nemate a dává to čtenáři prostor všecko hezky zaznamenat a pospojovat si to do souvislostí zároveň s tím, jak si to uvědomuje sám hrdina příběhu. A než se nadějete, zjistíte, že mu držíte palce. Nebo aspoň se mnou to tak bylo.
Na zápletce jako takové se mi líbilo, že dávala dokonalý smysl; autorka nepředbíhala, nesnažila se přijít s nějakými cool nelogičnostmi, nechala Jonasovi místo k přirozenému vývoji charakteru a celé to zasadila do situace, která by jednou mohla i skutečně nastat. Zároveň je zajímavé, že v knize nenajdete žádného vyloženého záporáka; lidi dělají to, co si myslí, že je nezbytné, a to v závislosti na mnohaletém režimu, jehož počátky pamatují snad už jen ti příjemci paměti.
Možná bych měla taky něco zkritizovat, ale netuším co. Možná, že po druhém čtení se vrátím s kupou výčitek ohledně drobných závad, které mi prozatím unikly; teď ale můžu jenom ohlásit absolutní spokojenost.
Dárce bych doporučila každému, kdo občas zapomíná, jak je ten život vlastně krásný.
Kniha, která vás přinutí se zamyslet.
Četla jsem ji v angličtině, rozhodně kvalitnější, český překlad poněkud zaostává.
Poutavá a úžasně čtivá knížka, která čtenáře stále nutí k zamyšlení. V životě máme možnost volby a je jen na nás, jak se k tomu postavíme, jaký život chceme žít. Moc se mi líbilo, co sama autorka ke konci knihy říká: " Žádný jediný správný konec není. Každý si najde takový, jaký mu vyhovuje na základě jeho víry a naděje."
Je to působivý příběh, vhodný pro přemýšlivé dospívající čtenáře. (a závěr - já volím jedině optimistický a šťastný ... víc už psát nemůžu, abych neprozrazovala )
Knihu jsem si půjčila na doporučení jedné úžasné knihomolky a popravdě, když jsem viděla obálku, moc se mně do ní nechtělo - ani nevím proč, intuituvně na mě působila tak nějak depresivně. Nicméně od první strany jsem se začetla a byla zcela zatažena do děje. Knihu jsem přečetla v podstatě během jednoho odpoledne a místy mě až mrazilo. Je o možnosti volby, o jednoduchém nalinkovaném a cenzurovaném životě v přetvářce, je i o osobní statečnosti... A hlavně - hrdina není žádný ideál bez chyb, což je velmi sympatické. Ráda dávám plný počet hvězdiček!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno americká literatura pro mládež pro chlapce kolektivní paměť
Autorovy další knížky
| 2013 |  Dárce |
| 2014 | Spočítej hvězdy |
| 2016 | Hledání modré |
| 2020 | Posel v temném lese |
| 2022 | Syn |
Naprosto neskutečná knížka. Jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Nejvíc mě fascinovala ta představa šedivého světa bez barev. Ne že by se mi ten svět líbil, ale fascinoval mě. Lois Lowry má můj neskutečný obdiv za ten závěr, že si vůbec troufla dát tam neuzavřený konec a popustit tak fantazii všem ostatním.:)