Dárce
Lois Lowry
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166584/bmid_darce-kdG-166584.jpg
4
1107
1107
Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti", uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív…... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem koupila synovi k Vánocům a než se k ní dostane, přečetla jsem si ji sama. S autorkou ani s filmem jsem se zatím nesetkala, ale bylo to příjemné překvapení. Chápala jsem, že čtu antiutopii, takže jsem hledala ty skrytě problematické stránky života Společenství, ale dlouho jsem je tam neviděla. Autorka mě dostala, protože popisovaná společnost nevyznívala negativně. Všudypřítomný je pocit bezpečí, všichni jsou pečlivě vychovánáni k ohleduplnosti, chybí zde předsudky, násilí, chudoba, všichni jsou si rovni v tom dobrém slova smyslu. Opravdu mi trvalo, než mi došlo, že v tomto světě absentují barvy, emoce a vzpomínky a že je to svět zbavený lidskosti. Hodně zajímavé zpracování, které rozhodně není jen pro děti.
Přemýšlím, co napsat. Napadá mě jen strhující, úchvatný, děsivý, šílený. Film mám strašně moc ráda a po přečtení knihy ještě raději, jelikož je úžasně zpracovaný. Velmi dlouhou dobu jsem se odhodlavala přečíst i knihu. Rozhodně toho nelituji. Kniha je k zamyšlení a doopravdy vás dostane skoro až na kolena.
Hodně mě zaujalo v závěru knihy hodnocení některých čtenářů a nejvíc mě překvapil ten, kde čtenář usoudil, že umřeli. Jak ho něco takového mohlo napadnout? O tomhle konci jsem přemýšlela, až když tam byl od někoho napsaný, sama jsem v konci spatřila naději.
Když srovnám knihu a film jsou úplně na stejné úrovni, i když film si občas něco přikrášluje. Kniha se mi líbila je to zajímavý příběh a opět něco nového i originálního. Trochu mě zmátl ten otevřený konec a nedokončený příběh. Ale mělo by to mít pokračování takže snad se dozvím více v dalším díle.
To bylo krásné a děsivé zároveň... Strašně moc mi to připomnělo mé pocity a dojmy, když jsem četla Atlas mraků - knihu rozhodně ne pro děti. Ale to téma tam je. Hmatatelné. Aktuální. Nesmrtelné. Chtěla bych být “dárcem”? Nebo “příjemcem”? Nevím...
Ale vím, co je úúúžasné. Knihu jsem donesla z knihovny dceři (14 let), aby si ji přečetla, protože je od autorky “Spočítej hvězdy”, která se nám oběma moc líbila. Dcera ji přečetla a donutila mě přečíst si ji taky ;-) Více než jindy cítím, jak nás to spojuje... A musím říct i té mladší, že si to musí přečíst... :-D Je to dobré, CÍTÍME, VIDÍME BARVY, VÍME, CO JE LÁSKA....
Konflikt černobílého nalajnovaného světa a barevných opravdových emocí byl přece leitmotivem nějakého filmu, co jsem viděl snad už někdy v devadesátých letech. Originální je však myšlenka ochuzení společnosti o vzpomínky a jejich uchování odděleně od lidí, aby nebyli zbytečně traumatizováni.
Rád bych věřil tomu, že se nenulové procento náctiletých, kteří si knihu přečtou, zamyslí třeba nad významem skutečných emocí, nad moudrostí stáří, nad důležitostí vzpomínek a rodiny; k tomu knížka i její otevřený konec vysloveně vybízí. Dárce je určitě povedená kniha pro děti a mládež, nic míň, ale nic víc.
Mám moc ráda film Dárce, který se čas od času objeví v televizi, viděla jsem ho několikrát. To že existuje knižní předloha bylo milým překvapením. Bezbarvý svět bez emocí kde je vše podřízeno pravidlům. Dvanáctiletý Jonas je vyvolen stát se příjemcem paměti národa. Konec je stejný jako ve filmu a mně se líbil. Doslov v knize byl třešničkou na závěr.
Moc mě mrzí, že jsem neměla tolik času, aby jsme tuto knihu četla uceleněji a ne po kouskach, jak byl čas. Kniha je to totiž nádherná. Nese v sobě spoustu věcí k zamyšlení i hledání fantazie nebo snad skutečností, které můžeme ovlivnit, změnit. Doporučuji všem. Dospělým proto, že se lehce dá srovnávat a přirovnávat. Dětem pro jejich čistotu a představivost s kterou si v této ķnize mohou pohrát.
Jedna z mých oblíbených knížek. Pěkně i filmové zpracování, ale s knihou se nedá srovnávat. Příběh je na dobu vzniku originální, má čtenáři něco dát. To úplně nejcenější - možnost otevřít oči a zkusit doopravdy žít. Pro mě prostě srdcová záležitost.
Kniha je krátká, presto jsem se posledních 30% knihy nudila a čekala, az příběh zkonci. Musím říct, ze me závěr mile překvapil. Celkové hodnotim knihu velice kladně nemám co vytknout. námět, společnost i hlavni hrdina vas nadchnou.
Tak skvělý svět, způsob vyprávění a příběh. Moc se mi to líbilo a strany utíkaly jako voda. Ale poslední kapitoly. Ach. Takový potenciál a autorka to úplně osekala. Nejsem fanoušek otevřených a nevyjasněných konců a tohle mě jednoduše zklamalo.
První 2/3 bomba 5*
Poslední 1/3 zklamání 2*
Autorka si cenu za knihu právem zasloužila. Kniha je prostě úžasná a to ji hodnotím jako dospělá. Je to odkaz dětem, kterým svěřujeme budoucnost a jsou to právě oni, kdo ji mohou ovlivnit a třeba se vyvarovat právě tomu, co je popsáno v knize.
Příběh Jonase, který je vyvoleným "příjemcem paměti" je velmi silný. Jonas žije ve společenství, kde se všechno kontroluje, na všechno se dohlíží. Lidi neznají hlad, mají přesně stanovený program, každý ve společnosti má své místo, svoji funkci. Jenže lidi neznají ani city - lásku, zlost, radost, opravdové štěstí, ... a tak běžné věci jako třeba barvy, protože nynější svět je šedý nebo hudbu. Lidi to všechno neznají, ale Jonas, ten to všechno postupně, jako příjemce paměti, poznává a začíná se měnit. Jeho změna vede k tomu, že některé věci prostě nemůže nechat bez odezvy.
A konec knihy? Vždyť je otevřený (a mě se moc líbil), čtenář si může jen domýšlet, co bylo/nebylo dál ...
Čteno s dětmi a pro děti. Děti byly nadšené, čtení je bavilo, hodně jsme text rozebírali. Hvězdičku ubírám za konec, ale vzhledem k pokračování série, kdo ví...
Kniha pro začínají čtenáře s přesahem do světa dospělých.
Téma je natolik odvážné a lákavé, že i kdyby kniha chtěla zůstat pouze dětskou literaturou, tak nezůstane.
Schéma knihy je klasické, pomalé rozkrývání tajemství...
Dobře napsané postavy a jistým způsobem ponurá atmosféra.
Přesto si myslím, a nechci sahat autorce do svědomí, že závěr byl napsán záměrně tímto stylem, protože pro odvážnější řešení neměla autorka buď odvahu, nebo důvtip. Přikláněl bych se spíše k druhé možnosti i s důrazem na hezký doslov knihy.
Fantastický příběh mi orámoval večer a část všedního dne.
A možná míra fantastična nedosáhla takové úrovně, aby člověk vydechl a zasnil se nad krásou celého vyprávění...
Přesto... Není tato varianta pro lidstvo jediná správná???
Konec je pitomej, ale pořád je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Vyrazí vám to dech.
Pro všechny děti,
jimž svěřujeme budoucnost.
Toto je věnování autorky...
Knihu čtu sice jako dospělá, ale hodnotím ji za děti... I když já v příběhu vidím pár nedostatků a problémů, které bych chtěla řešit, mladší čtenáři knihu přijmou takovou jaká je a snad si z ní vyvodí to potřebné pro jejich život...
Kdyby to byl román pro dospělé, očekávala bych pořádnou bichli, protože tohle téma je tak obšírné, že by se z něho dal vytěžit pořádně složitý a propletený příběh.
Chtěla jsem dát knize čtyři hvězdy, protože mi v ní leccos nesedělo, ale nakonec jsem se rozhodla pro plný počet. To, jak knihu vidí samotné děti mě totiž úplně dostalo...
V doslovu autorky naleznete pár jejich reakcí na otevřený konec a musím říci, že fantazie je něco tak nekonečného a nesmírně jedinečného, že se nestačím divit...
Krásná kniha, jejíž pointa dá možná mnohem více dospělým než dětem... A kterou je škoda nechat si ujít.
Otevře vám oči.
Líbilo se mi, jak jsem postupně pronikala do společenství, v němž Jonas žije. Řád a nesmyslná pravidla, která lidem zasahují i do těch nejintimnějších oblastí života a předurčují budoucnost jedinců, jsou přijímána nekriticky, protože tak to prostě je, tak tady žijeme.
Obálka s červeným jablkem je geniální. Mám ráda, když se mi při čtení objasní motivy na obálce:-)
Konec jsem popravdě pochopila až po dočtení celé čtyřdílné série...
Společnost, která pečlivě kontroluje porodnost, aby nepoznala hlad. Rodina znamená otce a matku a jedno dítě ženského a druhé mužského pohlaví.
Rodiny, které biologicky rodinami nejsou, protože o dítě si "můžou zažádat," neznají odpověď na otázku "máš mě rád?," nebo slovo "láska." Aby ne, když dospělí zobou "pilulky na neklid" a děti rodí vybrané, systémem určené slečny (jak je to s přístupem mužů, to jsem se nedozvěděla). Pravděpodobně darují sperma natěšeným rodičkám, které si užívají tři roky pohodlí, aby zajistily narození vybraného počtu potomků. Vztah mezi otcem a matkou v rodině též popsán není. Neznají cit, přesto dokážou vytvořit rodinu, to je zajímavé.
V tom není nic vulgárního. Když je skupině dětí dvanáct let, (říká se tomu "oslava dvanáctek), dostanou zařazení do dalšího života. Některá děvčata jdou rodit děti, jiná se starají o staré lidi, někdo pečuje o zemědělství, stane se inženýrem, nebo lékařem. Vlohy dětí pro to či ono se sledují a systém vybere správně.
Kdy už jsme tohle slyšeli?
A máme tu bezchybnou společnost, která děti učí omlouvat se a přijímat omluvu, přesto ale dětem dovolí "hrát si na válku," aniž by věděly, na co si to vlastně hrají.
Vzpomínky na válku neexistují, protože tahle společnost se "nějak" naučila vymazat minulost.
Existuje jeden člověk - dárce paměti, který si sem tam vezme učedníka, vlastně je mu přidělen při "oslavě dvanáctek," jemuž předá všechny hnusné vzpomínky na války, hlad a zlost, na umírající koně a ztracené děti, vojáky volající mámu, fyzickou bolest, na pocit hanby a bezpráví. A na zimu.
Tak v téhle společnosti vyrostl hlavní hrdina, který se stal příjemcem paměti - všech těch zapovězených věcí. Včetně těch dobrých. A také včetně svědomí?
Jenomže co se stane, když má nový příjemce veškeré dostupné paměti lidstva - na minulost, pro kterou ani to slovo ve společnosti nemá význam, protože něco jako minulost neexistuje nějaké otázky? Co se stane, když je víc otázek, než odpovědí? Víc bolesti než potěšení. Víc neklidu?
Nebo když padnou některá tabu o dosavadním fungování společnosti a kluk prozře, dost hnusně. A pak musí jednat?
Stane se to, že autorka to vyřeší také "dost hnusně." Rychle a hnusně, sem tam divně nelogicky. Bráním se konec přijmout.
Z konce neplyne nic. Jen pořádný důvod pro to vymazat slovo "minulosti," i tu samotnou, ponechat si naivitu a omlouvat se a přijímat omluvu.
Měla bych dát knize sto procent.
Ten námět je úžasný, ale protože jsem rejpal šťouravý - to je skoro nový živočišný druh, chybí mi tam hromada vysvětlení a dovysvětlení.
Svědomí starého dárce paměti, který není zase až tak starý, jak vypadá, musí být zvláštně zastřené, když se nechce snažit o změnu, která je jasná.
No jo, jenomže paradoxně člověk, který zná odpovědi na všechny otázky, si nedokáže odpovědět na tu jedinou - zvládla by společnost konfrontaci s minulosti? Říká ano i ne. A mně není jasný přenos vzpomínek mezi dárcem a příjemcem - potřebuji prostě "vědět," jak to dělali. Jak to funguje.
Chci vědět, co se naučil z té hromady knih.
A jak vypadá blednutí vzpomínky, kterou předá někomu jinému.
Umírám hlady.
Stejnojmenný film jsem viděla dávno, ale moc mě nenadchnul.
Asi tak 3/4 knihy se mi děj vyloženě nelíbil. Jednotná společnost se mi zdála naprosto strašná. Zajímavé to začalo být v momentě, kdy Jonas prozřel. Za poslední čtvrtinu knihy vč. dodatku autorky bych dala určitě 4 *, ale vzhledem k tomu, že po většinu knihy jsem se musela do čtení nutit, tak dávám jen 3 *. Je to povinná četba mé dcery v 8. ročníku, ale myslím, že tato věková skupina ještě není dostatečně vyzrálá, aby pochopila smysl této knihy. Ale na rozdíl od některých čtenářů musím říci, že se mi konec moc líbil :-). Hned při čtení mě napadlo to vysvětlení, které autorka zmiňuje jako první ve svém komentáři, jaké rozuzlení příběhu vidí děti.
POZOR SPOILER!!!!
Začaly se mu přeci vracet vzpomínky na jeho rodinu, kterou opustil :-).
Výborná kniha, rozhodně nejen pro děti.
Většinou nebývám nadšená z těchto druhů ukončení knih, ale tady to bylo zcela na místě. Lépe napsané by to být ani nemohlo.
Úžasný příběh, který rozevírá oči i v našem světě, který v mnoha věcech není od některých zvláštností Jednoty až tak vzdálený, jak v bonusu (Proslov autorky při přebírání ceny) ukazuje sama Lois Lowry.
Krásný příběh napsaný neuvěřitelně čtivě, který stojí za přečtení i vícekrát.
Vřele doporučuji!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno americká literatura pro mládež pro chlapce kolektivní paměťAutorovy další knížky
| 2013 |  Dárce |
| 2014 | Spočítej hvězdy |
| 2016 | Hledání modré |
| 2020 | Posel v temném lese |
| 2022 | Syn |
Krasna kniha, plna odvahy, nastrah bezbarveho Spolecenstvi a dobrodruzstvi...