Dárce
Lois Lowry
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235349/mid_darce-235349.jpg
4
1107
1107
Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti“, uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív...... celý text
Přidat komentář
Super! Uz nevim jak jsem k te knizce prisla, tudiz jsem ji cetla "omylem", ale slo o fakt krasny omyl :-)
velmi mi to pripomnelo jisty postapokalipticky film - usporadani spolecnosti, pilulky... nejvice se mi na knize libilo predavani vzpominek. Jizda na sankach byla supr! Urcite bych si to precetla znova, cetlo se to samo
Velmi povedená antiutopie pro děti.
V průběhu četby jsem měl zejména při popisu společenství a jeho fungování pocit, že jsem něco takového už četl v jiných antiutopických románech - jednota, rituály, kontrola, přidělování partnerů, dětí, zaměstnání, prášky proti neklidu apod.
Naopak myšlenka dárce a předávání vzpomínek mi přišla velmi originální. Z pohledu dospělého čtenáře jsem proto byl poněkud zklamán, že tato myšlenka nebyla v knize více rozpracována. Ocenil bych více Jonasových návštěv u dárce, více debat o historii a jejím smyslu, více předaných vzpomínek. Chápu ale, že by pak kniha nemusela být pro dětské čtenáře tolik čtivá a atraktivní.
Knížka předkládá čtenářům (nejen těm dětským) několik zásadních a důležitých dilemat. Je lepší žít v bezpečné a blažené nevědomosti bez citů, lásky, moudrosti a možnosti volby? Má smysl učit se ve škole dějepis, tj. být příjemci vzpomínek předchozích generací? Na tyto otázky si čtenář musí odpovědět sám, stejně jako má možnost vysvětlit si konec knihy po svém.
A v tom je ta skvělá pointa...
Vynikající. Opravdu jsem nečekala, že mě kniha pro děti tak zaujme.
Měli by si ji přečíst i dospělí, protože většina rodičů vychovává své děti "tady a teď". Co je Jinde, to nás nezajímá.
Doporučuji. Příběh se čte hezky, děj je trošku předvídatelný. Ale nic to neubírá smyslu této knihy. Závěr je nejednoznačný. Sama autorka v doslovu uvádí, jak si děti konec příběhu vyložily.
Toto by si měl přečíst každý, kdo tvrdí, že učit se historii je zbytečné a holokaust je jen dokola omílané téma. Moc mi toho dala a netušila jsem, že něco v mých očích překoná autorčinu jinou knihu - Spočítej hvězdy. "Ale já nikdy nechtěla psát pohádky. A jestli mi řeka vzpomínek něco dala, je to poznání, že nemůžeme žít v ohrazeném světě „jen pro nás a jen teď“, kde jsme všichni stejní a cítíme se v bezpečí. Museli bychom toho obětovat příliš mnoho. Bohatství barev a rozmanitost by zmizely, nebylo by proč chovat k ostatním skutečné city. A nebyloby proč se rozhodovat."
Velmi hluboká knížka nejenom pro děti. Myslím, že by bylo vhodné, aby byla uchopena ještě podrobněji a hlouběji. Dobře se četla, myslím, že byl zajímavý i závěrečný vhled autorky, kdy měl čtenář ještě možnost více věcí pochopit.
Autorka ve svém proslovu při převzetí ceny Johna Newberyho prohlásila, že jí samotné bylo v Jonasově světě dobře. To mně teda rozhodně ne. Celou dobu při vykreslování způsobu života a poměrů ve společenství jsem cítila hroznou tíseň. Nečekala jsem, že mě kniha určená dětem může tak moc znepokojit. Za mě palec nahoru, tahle kniha stojí za přečtení (a to nejen dětmi).
Knížka je určena pro děti a mládež, takže byla psána srozumitelně, jednoduchým jazykem a četla se velmi příjemně. Příběh v sobě nese hluboké poselství o tom, v jak barvitém a zajímavém světě žijeme a že život ve zdánlivě bezpečném, bezstarostném prostředí, byť bez bolesti a problémů, by byl šedivý a smutný.
Knihu jsem si přečetla na doporučení kamaráda, který chválil také stejnojmenný film. Na něj se také chystám a velmi se těším, protože knížka byla naprosto skvělá.
Začátek je trochu pomalý, ale je to potřeba aby čtenáři pochopili situaci, ve které se Jonas a jeho okolí nachází. Je krásné, jak začíná postupně vidět barvy a cítit.
Charakteristika:
Jonas, přestože je chytrý a bystrý, z počátku stejně jako ostatní nechápe a nezná problémy svého světa. S postupem času však se vzpomínkami zjišťuje co by mohlo být a v rámci vlastního přesvědčení neváhá porušovat pravidla, i když mu za to hrozí smrt. Odvaha mu tedy nechybí. Během svého útěku se neváhal obětovat a nespat a nejíst i několik dní, přestože přes noc dlouhé hodiny vezl sebe i Gabriela na kole. To svědčí o jeho vytrvalosti a dobromyslnosti. Tu také doloží tato citace: „Přijdu radši zítra, leda bych pro vám mohl nějak pomoci“
Po fyzické stránce se Jonas nijak neliší od svých spoluobčanů. Má naprosto průměrné tělo. Ohledně jeho vzhledu se toho také moc nedá říct, jelikož v jeho světě lidé nosí uniformu svého společenství a vzhledem k tomu, že se ve společenství nevyskytují barvy, respektive jejich vnímání až na pár vyjímek, neodlišuje se ani v ničem jiném.
V knize se objevuje několik pasáží, jež dokazují, že se Jonas snaží podělit o vzpomínky s ostatními a poučit je. Cituji: „Ashere. Ty to nemůžeš vědět. Já sám jsem to zjistil teprve nedávno. Ale tohle je krutá hra. V minulosti byly...“
Je zde jasně vidět, že Jonas chce, aby ostatní poznali, co on...
Jonas žije ve světě, kde jsou všichni skoro stejní. On je ale jiný, a proto se stane příjemcem paměti. Když zjistí, že existuje jiný svět, který je barevný a plný pozitivních ale i negativních pocitů, rozhodne se odejít. Jeho odchod svědčí o jeho odhodlanosti, odvaze a cílevědomosti. Je také laskavý protože se rozhodl zachránit nemluvně, které by jinak zabili.
Jonas je milý, hodný a čestný, ale jinak, až na oči, jen skoro přesnou kopií ostatních. Až do té doby, co se stane příjemcem paměti. Myslím, že až od této chvíle se dá lépe určit jaký je. Začne se více ukazovat, že je jiný než ostatní. Má pocity, vidí barvu...Musí být statečný a odhodlaný, aby snášel některé vzpomínky. Určitě je také chytrý a bystrý. A když má utéci a pomoct tak svému světu , udělá to, přestože o spoustu věcí přijde. Podle plánu,který s Dárcem vymysleli, měl utéct později, ale utekl dřív jenom kvůli malému Gabrielovi, aby ho zachránil. A obětavě se o něj staral, přestože občas to bylo hodně těžké.
Jonas je zvídavý chlapec a podle mého názoru se jeho zvídavost postupem knihy zvyšuje.Společně s tím ,že začíná cítit emoce si uvědomuje ,že jeho svět je špatné místo a tak se rozhodne odejít.Kvůli tomu je Jonas spravedlivý ,ale také hodně přemýšlivý a chytrý.Důležité také je ,že je Jonas jiný a to nejen vzhledem ,ale hlavně tím jak se chová.Dalé je také velmi tvrdohlavý a umí si jít za svým cílem.Je také vnímavý.To se ukáže ,když uteče s Gabrielem.Je táke velmi statečný a jeho statečnost se ukazuje v celém příběhu.Jonas byl ochoten porušit hodně pravidel a přijít ovšechno co doteď měl jen kvůli lepší budoucnosti.Byl totiž sám kdo na ni myslel.
Celé společenství v knize Dárce vypadá divně. Všechno funguje podle pravidel. Nikdo nedělá sám důležitá rozhodnutí, jako třeba jaké zaměstnání bude vykonávat nebo koho si vezme, o všem rozhoduje za lidi Rada. Jonasovi, hlavnímu hrdinovi knihy, v jeho dvanácti letech určí, že se z něj stane nový Příjemce vzpomínek. To je jediný člověk ve společenství, který dostává vzpomínky starších generací a má dovoleno číst knihy. Jonas a Dárce vzpomínek jsou také jediní, kteří vidí barvy a mají emoce. Jonas je citlivý a přemýšlivý, ale nejdřív poslouchá jako všichni ostatní. Postupně zjišťuje, že svět byl dříve jiný a lepší. Čím víc se dozvídá, tím víc se chová tak, jak mu přijde správné, a ne jak se mu nařizuje. Nelíbí se mu některá pravidla společenství, nejvíc ho zasáhne, že by malého chlapečka Gabriela usmrtili. To ho změní úplně, přestane poslouchat a aby Gabriela zachránil, rozhodne se, že ho odvede ze společenství. Najde odvahu a jde. Rozhodně bych nechtěl žít v podobném světě, nevím, jestli bych byl tak statečný jako Jonas. Nelíbilo se mi, že kniha měla otevřený konec.
Jonas je vnímavý, přátelský a hodný chlapec. Žije ve světě, kde je všechno stejné, vše je jako podle šablony. Nic nesmí být odlišné. Když se ale Jonas stane příjemcem paměti, zjistí, že je jiný. Už od pohledu to je na něm vidět. Ale nejvíce jiný je uvnitř. Dokáže vidět barvy a hlavně cítit. Musí být i silný, aby zvládl unést všechny vzpomínky. Poté, co se dozví, jaké společenství doopravdy je, rozhodne se to změnit. Zde se ukáže i jeho odvaha a to, že si umí jít za svým cílem. Rozhodne se totiž utéct ze společenství...
Chlapec jménem Jonas žije v dokonalém světě. Do 12 let vyrůstá jako každý jiný občan jeho města. Byl to vnímavý, poslušný a citlivý chlapec stejně jako ostatní. Potom při obřadu dvanáctek zjistil, že jeho svět nebyl takový, jak si jej představoval...
A jeho charakter se začal měnit. Stal se zvídavým, odvážnějším a začal riskovat a neposlouchal příkazy. Aby mohl zachránit společnost, riskoval dokonce svůj život. To nikoho předtím nenapadlo.
Jonas je dvanáctiletý chlapec žijící ve světě, ve kterém je vše předem dané a který se tváří jako dokonalý. Jonas je jiný než ostatní, ale nijak zvlášť si to neuvědomuje. Začne si to uvědomovat, až když se stane "příjemcem paměti". Od muže, kterému říká dárce, získává vzpomínky předchozích generací a začíná tušit, že jeho svět není dokonalý. Je trochu vzpurný, protože nechce žít tam, co žije; a také odvážný, když se rozhodne utéct, a to navíc s malým Gabrielem, o kterého se stará jeho otec-pěstoun, a který má být vyřazen.
Hlavní hrdina knihy, Jonas, je chlapec ve věku 11-13 let, ale myslím, že to rozhodně není tak důležité, protože do Jonasovy postavy se vžijete bez ohledu na věk. Jonas je tedy kluk, žijící ve společenství, kde je vše šedé , všichni stejní a jednotvární a navíc tu neexistují pocity. jonas ale není jako všichni kolem něj. Je odlišný už od pohledu, má jiné oči, ale uvnitř je jiný mnohem víc... vnímá svět kolem sebe, který ve skutečnosti není jen šedý, protože Jonas v něm vidí barvy. A nejen barvy, když se dozví celou pravdu o svém společenství, řekne si, že musí vše se svým novým přítelem změnit...
Jonas je hlavní postavou celého vyprávění neboli knihy. Žije v normálním šedivém světě bez emocí, ale on sám je jiný. Občas se mu zdá, že věci vidí jinak, než ve skutečnosti jsou. Později zjistí, že je vyvolený a má se stát příjemcem paměti. Jonas je občas tvrdohlavý chlapec. Jakmile zjistil, že existuje nějaké jinde, okamžitě o něm chce vědět víc. Též jsi jde za tím, co chce a většinou toho dosáhne. Všechno je jen a pouze na něm.
Jonas je neobyčejný kluk v až moc obyčejném a jednotvárně šedém světě. Už od doby, kdy byl malý, je jiný a někdy vidí věci, které ostatní nevidí, ale neumí je pojmenovat. Pak se ukáže, že je opravdu jiný a začne se učit o své výjimečnosti od dárce. Na rozdíl od jiných dokáže vidět barvy, cítí, přijímá vzpomínky dárce a poznává věci, které zná jen on jako příjemce, a dárce . Jako příjemce je někdy ukvapený a osamělý, a proto chce, aby i ostatní viděli svět barevně a aby cítili, obzvlášť jeho kamarádi Fiona a Asher. Je milý a dobrosrdečný, rád pomáhá ostatním a chce, aby se šedý svět změnil.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno americká literatura pro mládež pro chlapce kolektivní paměťAutorovy další knížky
| 2013 |  Dárce |
| 2014 | Spočítej hvězdy |
| 2016 | Hledání modré |
| 2020 | Posel v temném lese |
| 2022 | Syn |
Dobře se to četlo, ale ten konec....