Hledání modré
Lois Lowry
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300213/bmid_hledani-modre-yii-300213.jpg
4
212
212
Význačná a mnoha cenami ověnčená americká spisovatelka Lois Lowryová, podobně jako v prvním svazku své světoznámé tetralogie, který vyšel česky pod názvem Dárce, stvořila tajuplný svět budoucnosti: Lidské společnosti vládne krutost a klam. Slabí, staří a nemocní jsou nežádoucí. Když Kiře zemře maminka, dívka se bojí, že ji vesnické společenství zapudí. Rada moudrých ale rozhodne, že Kira, jež se od maminky naučila tkát a vyšívat, vyšije kabát pro pěvce, který v obrazech vypráví lidské dějiny a předpovídá budoucnost. I další dvě děti mají úkol, jeden chlapec má pěvci vyřezat hůl, další dívka má pěvce jednou dokonce nahradit. Trojici dětí zdánlivě nic nechybí, jsou dobře zaopatřené, a přece v nich hlodají nedůvěra, strach a pocit, že jsou vlastně zajatci. Brzy však vyjde najevo, co s nimi rada moudrých doopravdy zamýšlí...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Gathering Blue, 2000
více info...
Přidat komentář
Dárce se mi líbil víc, ale i tak se mi to četlo skoro samo. Pokud jsem to dobře pochopila, doba stejná, místo jiné...... a tak obrovský rozdíl v "úrovni" života a technologií, jakoby jedno bylo budoucnost a druhé návrat do minulosti. A jestli jsem si ten náznak v Mattově řeči vyložila správně, tak si musím upravit svůj výklad konce první knihy. A to mám radost ....
(SPOILER)
Hledání modré je o hledání laskavosti a pravdy...
Knihu jsem četla v rychlém tempu, neboť to tak chtěly okolnosti. Nemohla jsem si ji pomalu vychutnat a příběhem se potulovat vlastním tempem. Věřím ale, že si její četbu někdy brzy zopakuji...
Autorka zdařile navozuje atmoféru bídného alternativního světa, kde někteří lidé ztratili schopnost milovat i své vlastní děti. Světu vládne klam, špína, hlad a strach. Zloba a zášť - ty nejsou nikdy daleko.
Jen pár lidí má v sobě ještě pozůstatky světla, dobroty, lásky a upřímnosti. A o ty je největší zájem...
Kniha je strašně krásně napsaná. Jako bych se s ní vrátila do dob svého dětství, neboť mi příběh připomínal pohádku s dětskými hrdiny.
Moc se mi líbil nápad i jeho zpracování. Líbilo se mi, že pravda vešla na scénu v souvislosti s modrou barvou.
A z čeho jsem byla nejnadšenější? Z malého chlapečka Matta. To je tak kouzelný klučina, kterého nezlomí nic. Ani nedostatek lásky. Autorka mu již nemohla vštípit víc života. Tato dětská dušička je opravdu neuvěřitelná, a je se od něho čemu učit.
Nechci knihu porovnávat s Dárcem. Tuším sice, že se na úplném konci všechno pospojuje dohromady a vše zapadne do sebe, ale teď se svět Kiřin nemůže od toho Jonasova více lišit. Obě dvě knihy mají co do sebe, obě jsou na poli dětské literatury výjimečné. Hlavně v tom, že je s velkým nadšením čtou i dospělí.
Po celou dobu knihy jsem viděla šeď a hnědou špínu, která pokrývala zbídačené lidi i zem. Ale na konci jsme všichni našli modrou, po které se vydáme a začneme měnit svět...
Vzpomínat na knihu budu s láskou. Kvůli takto živým příběhům literaturu miluji.
Prostě parádní! Jinak se to ani nedá nazvat. Napínavé od začátku až dokonce a můžu říct o kapánek lepší než první díl. Už se moc těším na ten třetí.
Pokračování série Dárce a přece je to příběh jiný. Netýká se Jonase, ale Kiry, která žije ve velmi krutém společenství s přetvářkou. V takovém, ve kterém by chtěl žít jen málokdo z nás, protože pro toto společenství jsou děti otravné, lidi s postižením jsou na obtíž, protože společenství nic nepřináší, stejně jako lidi velmi staří. Prostě život a smrt mají pravidla a ty musí společenství dodržovat, stejně jako jiné rituály.
A Kira začne postupem času zjišťovat, že tohle společenství není takové, jak se zdá, že Rada starších si bere, co chce, ale dělá o tak chytře, aby to vypadalo jako náhody nebo nehody.
Stejně jako v případě Jonase je i příběh Kiry z budoucnocti a je krutý. Člověka se, ať chce nebo ne, dotýká. A protože oba dva jdou svým způsobem v něčem výjimeční, myslím si, že se potkají. Zda v tom dalším díle, to nevím, ale doufám, že ano.
Těšila jsem se na Jonase a dostala jsem Kiru... bylo mi trošičku líto, že mezi řádky není k nalezení ani jeden maličkatý náznak spojitosti s Jonasovým světem... no nic, navlíkla jsem tedy zbrusu novou nit a tiše pozorovala vybarvení příběhu zase z jinak nemocného kousku světa... a své kouzlo ani tohle vyprávění neztratilo, leč nevnímala jsem dané poselství s tak všeříkající naléhavostí jako u ostatních... i když záložku takového toho milého čtení si drží stále stejně bravurně ;)
Myslela jsem, že budu číst pokračování a byla jsem překvapená, že jde o jiný příběh. Ale moc příjemně. Autorka opět stvořila zajímavý svět, ve kterém bych teda nechtěla žít ani náhodou, ale který je zajímavý pro všechny čtenářské generace.
Zvědavost po prvním dílu mi nedala spát.... Opět jsem byla nenápadně vtáhnuta do děje, příběh svištěl a já už pomalu otvírám díl 3.
Po přečtení mám neodbytný pocit, že se jednalo o úvod k něčemu obsáhlejšímu, což se ale neděje. Děsil mě ten drsný svět, kde jsou rodiče hrubí ke svým i cizím dětem a kde jsou potomci považováni za přítěž do té doby, než se zvládnou o sebe postarat sami. Škoda, že jsem se nedozvěděla, na základech jaké katastrofy byla tato hrubá společnost vybudována, náznaky jsou hodně všeobecné, třeba by to mnohé vysvětlilo. Ale asi to podle autorky nebylo důležité. O fungování společnosti se toho čtenář taky moc nedozví, ale jsem ráda aspoň za to pomyslné zrcadlo, kterému byla ke konci vystavena, i když ne v přímé konfrontaci. Pobavila mě (nad)přirozená úcta k předmětu, o jehož funkci a symbolice společnost neměla tušení. Tam v Sídle Rady s vitrážemi, v budově, která "stála jako zázrakem dál, pevná a neporušená; byla nezměrně stará."
Opět krásný dystopický příběh z pera této originální autorky. Odsýpalo to hezky, postavy měly co říct, ale nějak to v mých očích klouzalo po povrchu a nezbavila jsem se pocitu, že to mohlo mít větší grády a celkově bych klidně snesla i větší počet stránek. Takto sice zase vysoce hodnotím tuto perlu (nejen) pro děti ale jedním dechem více doporučuji Dárce nebo Spočítej hvězdy, které ve mně zanechaly hlubší stopu.
Dětem číst před spaním a dospěláci můžou sami :).
Pokračování "Dárce" mě dost překvapilo.
Děj je zasazen do nějaké neurčitě vzdálené budoucnosti, do vesnice kdesi daleko. Společnost si uchovává nějaké rituály, ovládá ji jakési zřízení a život a smrt mají svá pravidla.
Vyrobit modrou barvu, když většina rostlin poskytuje všechno, jen ne tu, je oříšek.
Příběh Kiry se točí kolem její schopnosti dělat, jak jsem si to pojmenovala, "výšivky s příběhem."
A společnosti, ve které žije jde zase o to, aby vytvořila "příběh jejich budoucnosti."
Barvy blednou a Kira opravuje roucho zpěváka, který tenhle celý příběh zná a pravidelně jej společnosti připomíná.
Ale jako v každé "dokonalosti," i tady existují tajemství a kostlivci ve skříni, které je potřeba nepřipomínat.
Trochu mě mrzí, že "hlavní mrcha" neměla víc prostoru, včetně prostoru pro veřejnou konfrontaci.
Vše proběhlo lehce, ale srozumitelně a velmi čtivě.
A pokud jste - jako já - ujetí do bylinkových odvarů a výluhů, proléváte ledviny vším, z čeho by Kira mohla vyrobit barvičku, v diskusi je odkaz na modrou :).
Krásný příběh, který nás vrací do světa Dárce. Svižný, stručný příběh, který dává smysl a nutí nás zamyslet se nad některými věcmi, které bereme jako samozřejmost.
Na to, že jsem čtenář převážně historických románů a knihy s fantasy podtextem se neřadí mezi mé oblíbené, mě tento příběh opravdu překvapil. Neviděla jsem žádné nijaké části (natahování), napětí zde bylo pořád. Když jsem si knihu pořídila musela jsem ji odložit, poněvadž mě začátek hodně zaskočil, ale na druhou stranu Lois Lowryová nádherně rozvedla příběh.
Tak za 1) se nenechte zmýlit tím, že jde o pokračování Dárce. Za 2) nečekejte , že dojde k nějakému rozuzlení. Lowry končí své knížky v náznacích, zbytek nechává výhradně na čtenářově fantazii. Za 3) opět to není kniha úplně pro děti, protože by poselství nepochopily, i když zde je ještě mnohem výraznější než v Dárci. Ovšem neznamená to, že by tím kniha nějak utrpěla. Je krásná, hluboká a předkládá nám spoustu myšlenek. Tak jen namátkou jedna, co mě zasáhla i v Dárci -Měli jste teď někdo co do činění s opatrováním těžce nemocného člověka ? Zažili jste, jak je to náročné pro ošetřujícího, a že nemocnice většinou nemohou nebo nechtějí příliš spolupracovat ( nejsou lidi, kapacity a mnohdy ani vůle)? Uvědomuje si někdo v tomhle státě, kde se budují sportoviště, bazény a kurty, že za pár let tu budou téměř samí důchodci ? Co s nimi ? Domovů, hospiců je málo, nemocnic taky ..Nebylo by nejjednodušší vymyslet taky nějaké „pole odcházení“, “obřad vyřazování“..nebo uzákonit eutanazii a nejlépe nějakou dobrovolně povinnou formou..? Člověku z toho až mrazí v zádech, ale opravdu jsou tyto knížky jen „ sci-fi“??
Knihu určitě dětem doporučím, ale mám několik výhrad, které jsem více rozvedl v recenzi.
Jako pokračování Dárce víc než důstojné, především proto, že nejde o přímou návaznost. Romány spojuje pouze vize neveselé budoucnosti, nakolik však byla první kniha o důsledcích komunistického totalismu, Hledání modré jde po trošičku jiném druhu společnosti. Naneštěstí, vyprávění působí pouze jako úvod k většímu celku, protože když už konečně padnou hradby tajemství, konfrontaci si čtenář užije maximálně ve své fantazii. Ono samozřejmě není moc o čem dumat, figury na šachovnici jsou rozestavěné dostatečně jasně, aby člověku byl výsledek hry jasný. Přesto mi ale bylo líto opouštět hrdiny ve chvíli, kdy nadchází největší dobrodružství jejich života.
Jinak ovšem paráda. Lois Lowryová má dar zaujmout bez ohledu na věkovou hranici a rafinovaně jednoduchým jazykem mluvit o těch nejzávažnějších věcech, jako jsou práva jedince a dobro celku. Nicméně za její největší přednost považuji emotivní uchopení vztahu mezi rodičem a dítětem, což v každé její knize hraje podstatnou roli. Upřímný obdiv.
Další skvělá kniha od Lowryové, stejně zajímavá a poutavá jako ty ostatní. Příběh je sice trochu přímočarý a nečeká vás mnoho překvapení, ale to vynahradí jeho kouzlo a postavy, které si zamilujete. I otevřený konec mi skvěle seděl, protože jsem po přečtení ještě chvíli seděla a zbytek příběhu jsem si dokreslila sama. Je to opravdu krásná kniha na rozvoj fantazie.
Rozhodně bych ale Hledání modré nepovažovala za pokračování Dárce. Je možné, že jde o stejný svět, ale knihy spíš spojují některé prvky příběhu než univerzum.
Lois Lowryová je někdo. Světy Jonase i Kiry se čtou lehce ale přitom vám přinesou tolik hlubokých i zdánlivě obyčejných myšlenek, že vás po přečtení nutí si na ně jednou, dvakrát do měsíce vzpomenout a uvědomit si, jaké máte štěstí. TOHLE jsou knihy co by měly dát za povinnou četbu.(11.-15.1.2018, 3.-7.5.2019)
Krásná knížka s hlubším poselstvím obalená zajímavým příběhem a příjemně psaná. Jediné, co mi u všech knih autorky chybí, jen nějaké dramatické vyvrcholení,byť by se do knih moc hodilo.
Kniha se mi krásně četla a otevřený konec je právě to, co se mi líbí a díky čemuž kniha podle mě vyniká mezi ostatními. Možná mi bylo trochu líto, že některá fakta byla podána až moc přímočaře a většinou jsem dokázala odhadnout, co se stane dál. To je však asi jediné, co knize mohu vytknout. Rozhodně doporučuji, kdybych měla příběh srovnat s Dárcem, myslím, že by nebylo jednoduché tvrdit, který je lepší.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie americká literatura lidé se zdravotním postižením postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2013 |  Dárce |
| 2014 | Spočítej hvězdy |
| 2016 | Hledání modré |
| 2020 | Posel v temném lese |
| 2022 | Syn |
Přímá návaznost na Dárce chybí, přesto je Kiřin příběh i svět vykreslen stejně poutavým způsobem. Vyšívačka roucha, řezbář Thomas a později malá zpěvačka Jo. Děti s výjimečným nadáním objevují pravdu o společnosti, kde žijí. Na pokračování se vrhám hned.