Dášeňka čili Život štěněte
Karel Čapek
Dášeňka byla nejdříve takové úplně malé bílé nic, ale pila, spala, hrála si, kousala, zvědavost jí nedala, aby nezkoumala okolí, a tak se z roztomilého štěněte postupně vyklubala slečna Dášeňka. Tohle všechno reportážním stylem zapsal, ve fotografiích a ilustracích zaznamenal a doplnil vtipnými komentáři a psími pohádkami speciálně pro Dášeňku už v roce 1933 Karel Čapek. Zde se nadčasovost potvrdila oblibou u stále nových čtenářských generací.... celý text
Přidat komentář
Knížku dostal ve školce na památku manžel a teď ji objevila dcera v naší knihovničce. A díky ní jsem měla i já tu čest setkat se (úplně poprvé) s Dášeňkou. K. Čapek vystihl vývoj štěněte dokonale. I když jsem měla možnost pozorovat vývoj štěňátek několikrát z první ruky, tak mi toho uniklo opravdu spoustu. Podobnost, resp. shoda s malými dětmi mě mnohokrát úplně rozesmála. Je až k neuvěření, že to Čapek, sám bezdětný, takto výstižně popsal…
„Přes některé špatné zkušenosti je Dášeňka přesvědčena, že se jí nemůže nic stát a že se nad její psí hlavou nevznáší žádné nebezpečí. Neuhne smetáku a s důvěrou čeká, že smeták uhne jí; obyčejně to smeták udělá.“ (s. 19)
Dceru zaujalo přetahování Dášeňky s maminkou Iris… „…a protože pejskové nemívají k použití lano, slouží jim k přetahování, co tak najdou: klobouk, punčocha, tkaničky střevíců a jiné užitečné předměty. To se rozumí, máma Dášeňku přetáhne a vleče ji po celé zahradě; ale Dášeňka nepovolí, zuby stisknuty, jen oči poulí a nechá se smýkat tak dlouho, až se dotyčné lano přetrhne.“ (s. 25) … taky jsme si to samozřejmě musely vyzkoušet, o zuby jsem se bála, tak jsme držely deku v rukách:-).
I další části se nám líbily. Mě zaujal původ archeologie (od foxteriérů odkoukaný) – to nás na katedře archeologie neučili:-D a manžel měl radost, že mi může dát přednášku o historii fotografických přístrojů, když jsem se ho zeptala, jestli v té době byly foťáky rozšířené:-).
Bratři Čapkové měli velký talent. Jejich práce se slovy je mimořádná. Dášeňka se u mě zařadila k top „dětským“ knížkám... Už ji čteme znovu na žádost dcery (3,5 roku) - poprvé se u ní taky hodně nasmála.
Nádherná kniha. Pro pejskáře pohlazení po duši. Každý pejskář měl takovou Dašeňku doma.
Kniha ceněná nejen u nás, ale i v zahraničí. Životopis Dášeňky obsahuje vše co si všimne pečlivý chovatel pejsku a platí to pro všechny rasy, nejen u foxteriérů. Když bude mít každý radost ze svého mazlíka jako Karel Čapek, tak na tom světě bude o mnoho hezčeji.
Karel Čapek a čtyřnozí kamarádi prostě patří dohromady. Sám jich pár měl a v knihách je opravdu cítit, jak moc je měl rád. A také se k nim několikrát v dalších dílech vracel. Nádherná kniha plná nádherných kreseb a fotografií.
Hezká vzpomínka na dětství.
A když přijde další generace, je třeba oprášit.
Pokud se ve vaší rodině nacházejí "krve chtivá" mrňata - děti, které starší pohádky už nevyděsí, lépe řečeno, nic s nimi neudělají, vemte prcky na veterinu.
Milá knížka, nejen pro pejskaře. Podle mě potěší všechny děti. Bavily mě pohádky pro Dášeňku, aby usnula :)
Nádherná knížka pro mladší čtenáře a chovatele pejsků.Knihu moc doporučuji k přečtení i pro starší čtenáře.
Na konci školního roku jsem měla suplovat v první třídě. V zapadlé školní knihovně, v zadní polici, vykukovala na mě Dášeňka. Tak to zkusím, řekla jsem si (v dnešních dětičkách totiž jen tak něco zájem neprobudí).... Po pár prvních větách děti seděly, nikdo nekřičel, nemlátil s věcmi a ani se jinak neprojevovalo ADHD většiny zúčastněných. Po dočtení jsme byli všichni okouzleni (ano, i já) a jeden žáček chtěl dokonce vědět, kdo že to napsal a jestli napsal ještě nějaké další knížky :)
Hezké, milé, čtivé, veselé, vtipné, poučné.
Do včerejška jsem si myslela, že se štěně jmenuje Dášenka. Tak jsem po několikátém čtení nyní zažila i velké překvapení.
Štítky knihy
psi pohádky pro děti zfilmováno příroda příběhy o psech člověk a pes Večerníček člověk a příroda člověk a zvíře štěňata
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Dášenku jsem znala, po letech spíše už jen jako název a štěně foxteriéra. Příběh se mi od školky, kdy nám ho četli vykouřil. I to byl důvod, proč jsem po cca. pětadvaceti letech sáhla po této krátké klasice. Nezklamala! Je krásná, jednoduchá a přesto popisuje něco tak hlubokého.