Dcéry strážcu majáka
Jean E. Pendziwol
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354610/bmid_dcery-strazcu-majaka-Zh2-354610.jpg
4
214
214
Elizabeth prišla o zrak. Už si nemôže prečítať milované knihy ani sa nemôže pokochať obrazmi, ktoré hýbu jej vnútrom, no myseľ má stále ostrú a prázdnotu po slepote zapĺňa hudba. Keď sa na stroskotanej lodi nájdu denníky jej otca, poprosí o pomoc mladú delikventku Morgan, ktorá vykonáva verejnoprospešné práce v domove dôchodcov, v ktorom Elizabeth žije. Medzi dvomi ženami sa rozvinie nečakaný vzťah, keď sa spoločne snažia rozlúštiť knihy. Príbeh, ktorý zapísal strážca majáka na ostrove Porphyry pred viac ako sedemdesiatimi rokmi, ich pohltí. Časom zisťujú, že obe sú s izolovaným ostrovom prepojené a že ich životy ovplyvnila Elizabethina záhadná sestra Emily aj prekrásna, ale drsná príroda Horného jazera. Elizabeth však vyblednuté stránky otcovho denníka odhalia viac tajomstiev, ako čakala, a od základov otrasú jej vnímaním samej seba.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Fortuna Libri (SK)Originální název:
The Lightkeeper's Daughters, 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha sa mi čítala skvele, príbeh ma naozaj uchvátil. Príbeh Elizabeth a denníky jej otca ma úplne pohltili. Ich život na opustenom ostrove, kde sa museli postarať sami o seba. Krásne opisy drsnej prírody, ktoré ma na ostrov naozaj preniesli. Tiež ma kniha udržiavala v napätí – od začiatku vieme, že sa stane niečo, čo zmení osud Elizabeth a Emily, ale nevieme čo. To ma nútilo otáčať jednu stranu za druhou, až kým som sa nedostala k prekvapivému koncu. Príbeh problémovej Morgan ma bavil trochu menej, ale aj ten bol dobrý, páčilo sa mi aká zmena postupne prebiehala v jej správaní. Som veľmi rada, že som si tento príbeh prečítala.
Příběh knihy mě uchvátil. Konec byl složitější na pochopení, ale zase jsem ho nepředvídala již ve čtvrtce knihy. Ráda si knihu přečtu znova.
Některé části deníků mi přišly nudné a zbytečně natahovaly děj, jiné byly zase velmi zajímavé a líčení života na majáku se mi strašně líbilo. Dějová linka Elizabeth byla pochopitelně zajímavější, ale vlastně všechno vyprávění vedlo směrem k Morgan. Rozuzlení bylo hodně nečekané a zajímavé, i když mi to přišlo překombinované, nerada bych to někomu líčila, protože bych se v tom nejspíš pořádně zamotala. Ale určitě můžu knížku doporučit.
Za pár korun v Levných knihách, a takové příjemné překvapení. Syrová atmosféra kanadských Velkých jezer, krásné popisy přírody, rodinné tajemství, trochu romantiky.... jsem spokojená.
Příběh mě příjemně překvapil.
Elizabeth je dcerou strážce majáku. Nyní žije v Domově pro seniory, a zde se setkává s dívkou Morgan, která si zde odpykává trest za poškození majetku. Ženy spolu tráví čas tím, že Morgan předčítá Elizabeth deníky, které napsal Elizabethin otec. Postupně odhalují minulost, a zjišťují, že je pojí víc než by se zdálo.
Příběh mě velmi zaujal. Postupné odhalování bylo zajímavé. Ke konci doporučuji číst velmi pozorně. Já si některé odstavce přečetla raději dvakrát, abych si byla jistá, že jsem si vzájemné rodinné vazby správně určila.
Zajímavě psaná kniha. Líbila se mi myšlenka přenesení části děje do čtení deníků a vzpomínání staré paní. Vždyť právě vzpomínání starých lidí je tou nejlepší historickou studnicí, pro doby minulé, pro rodinné vzpomínky. Bohužel ne vždy se najde ten posluchač. Děj kolem majáku byl tak trochu divoký a spletitý. Trochu mi připomínal něco, co už jsem četla. Zajímavá je ta myšlenka, jak lidé na ostrově, zaměstnaní u majáku dokázali přežít, přestože kolem nich zuřily války a jiné tragédie. Rozhodně čtivá knížka.
Nádhera. Krásný příběh. Prolínání minulosti s dnešní dobou. Slepá stařenka s mladou problémovou dívenkou se sbližují nad čtením deníků, které snad vydají dávné tajemství. Určitě doporučím.
Kniha se mi líbila, ale bohužel se mi velmi pomalu četla, což je škoda. A to rozuzlení na mě bylo až moc složité. Ano, bylo to zajímavě vymyšlené, ale jak už jsem psala, bylo to hodně složité.
Příběh, kde se přítomnost střídá s minulostí. Kde se dostáváme na ostrov k majáku uprostřed velkých kanadských jezer. Popis přírody a jezera byl dokonalý a v duchu jsem to vše viděl. Příběh plyne pomalu. Skáčeme že součastnosti do minulosti. První kapitola je psaná úplně jinak než zbytek knihy. Pokud vás vyděsí tak se nebojte. Hned po ní se to změní. Hlavní příběh mě zaujal a odkrývání dávného tajemství mě rozhodně zajímalo. Bohužel myslím, že knize ublížil překlad. Místy jsou věty hodně kostrbaté a nedovolí rychle číst. Musíte se třeba i vrátit a pochopit. Za mě kniha dostává 3,5⭐ .
Napínavý příběh odehrávající se na odlehlém pobřeží velkého Hořejšího jezera. Zde žila v drsných klimatických podmínkách rodina strážce majáku i včetně dvou jeho dcer dvojčat Elizabeth a Emily. Dávnou historii života obyvatel ostrova pomáhá rozkryvat pro slepou obyvatelku domova seniorů Elizabeth, mladá delikventka Morgan, která předčítá nalezené deníky otce obou dvojčat. Elizabeth a postupně i já jako čtenář odhaluji záhadné skutečnosti a vazby ze života rodiny strážce majáku a pro mě s překvapivým rozuzlením celého příběhu v závěru knihy. Musím přiznat, že mě chvíli trvalo, než jsem si zvykl na zvláštní vyprávění příběhu a to jak z hlediska vnímání slepé stařenky Elizabeth tak i předčítající Morgan. Jinak určitě zajímavý příběh z neobvyklého prostředí hodnotím velmi pozitivně.
5*
Kniha, na kterou hned tak nezapomenu, rozhodně doporučuji. Zajímavá a také napínavá.
Zajímavý příběh a rozuzlení, dobrý styl psaní a pro mě osobně úžasné prostředí, ve kterém se příběh vyprávěný prostřednictvím deníků odehrává. Některé postavy mi nebyly sympatické, ale nenarušily mi celkový zážitek z četby. Není to nejlepší kniha co jsem četla, ale rozhodně ji neberu jako ztrátu času. Jsem ráda že jsem si ji přečetla.
Osobně se mi strašně líbila, ale až tehdy kdy jsem se do ní začetla. Často čtu více knih najednou a vždycky mi chvilku trvalo, než jsem si zase zvykla na tento typ psaní. Rozhodně to ale nebyla ztráta času a pravděpodobně se k ní někdy vrátím.
Příběh této knihy mě dostal... Minulost z vyprávění a z deníku bylo pěkně napsané, mám takové knihy ráda.
Dojemně poetický příběh o hledání vlastní identity, který splétá pavučinu dávno zapomenutých tajemství a křivd. Zpočátku nezáživné zápisky strážce majáku popisující každodenní rutinu v chladných oblastí kanadských jezer se plynule rozvíjí v poutavém vyprávění staré ženy. Děj vás vtáhne do svých sítí a nepustí až do poněkud neuvěřitelného pohádkového konce, který se však k snově laděnému příběhu skvěle hodí. Kniha rozhodně stojí za přečtení, akorát v ní nehledejte žádné velké poselství, pouze si vychutnejte plynulou gradaci děje, kouzelné popisy nezkrotné přírody a jejího nelehkého soužití s člověkem a v neposlední řadě postupné odkrývání dávných záhad jedné netypické rodiny, které vyústí do (alespoň pro mne) překvapivého závěru.
„V určitém bodě se sami sebe ptáme, kdo jsem? Hlavní je, že nejde o to, kdo jsi, ale o to, kým můžeš být.“
Milé vyprávění, kniha se krásně četla, i když jsem občas trochu trpěla u překladu (kam mohl mít zamířeno (namířeno!), sova sněžná (sovice sněžní!), blízko od domova (to mi zní docela kostrbatě)). Příběh jsem zvládla docela předvídat, ale jsou tam i nečekané momenty. Občas mi rozhodnutí postav trochu nedávala smysl, ale kniha jako celek rozhodně stála za přečtení. Váhala jsem i nad 4 hvězdičkami, ale ty si s dovolením nechám pro větší "pecky" :)
Ztotožňuju se s komentáři, které tahle kniha doslova nadchla.
Příběh je opravdu zajímavý a tajemný a i když jsem se zpočátku v postavách moc neorientovala, rychle jsem si zvykla hledat v záhlaví kapitoly vypravěče a tušit souvislosti. V knize se se prolínají různé časové linie a je doslova nabitá informacemi, ať už jde o zeměpisné a historické souvislosti a odkazy, o popis ekosystému ostrova v Hořejším jezeře a přírodních zákonitostí obecně (říká vám něco slovo úrazník?), nebo o každodenní a celoroční provoz a obsluhu majáku v první polovině 20.století.
Překlad do češtiny možná není dokonalý a bezchybný, ale přesto mě jazyk příběhu zaujal - byl to nezvyklý, ale pro mě velice lákavý průvodce tímto neuvěřitelným a zvláštním světem. Nepřekvapil mě dotaz ohledně psacího písma, protože to se v naší digitální době opravdu stává jakýmsi reliktem (a v anglosaských zemích je tento trend zřejmě mnohem pokročilejší). Vyjadřování Morgan mi připadalo adekvátní tomu, čím si prošla a v jaké komunitě se nejčastěji vyskytovala. A nemyslím si, že byla protivný fracek, i když se tak chovala.
Z doslovu je zřejmé, kolik informací ohledně provozu majáků a především způsobu života jejich obsluhy si autorka nastudovala; to vše v knize skvěle zúročila. Ale neméně skvělé jsou i její popisy a charaktery postav, především rodiny strážce majáku (ale třeba i Laurie), a prostředí Porphyry, ostrova sopečných pláží. A samozřejmě všudypřítomné vodní hladiny Hořejšího jezera. Pro mě opravdu úžasná četba, takže vřele doporučuju.
Tu jedinou hvězdu, která chybí k dokonalosti, nedávám jen a pouze kvůli vysoké nepravděpodobnosti setkání v domově seniorů Boreal.
"Emily. Má druhá polovina. Má sestra. Naše životy a srdce a samotné bytí byly tak propletené, že jedna nemohla existovat bez druhé. Byla duch začarovaný jezerem, prodlévající mezi dvěma světy, křehký a zranitelný. A tak mě překvapilo zjištění, že přízrak nebyla Emily, nýbrž já."